Zápisky z Copy América 2021 - souhrn základních skupin

První fáze Copy América je za námi. Po základních skupinách se s turnajem rozloučila podle předpokladů Bolívie a Venezuela, které se po celou dobu potýkaly s nákazou Covidem. Naopak neustálé zlepšování bylo viditelné u Argentiny, která se po počátečním rozpačitém výkonu proti Chile rozehrála k fantastickým výkonům a po 28 letech má konečně zase reálnou šanci všechny soupeře přehrát.

Ve čtvrtfinále ji však čeká nevyzpytatelný Ekvádor, který sice v základní skupině propadl z taktiky, jeho ofenzivní fáze však fungovala velmi dobře a "vynulovat" jej bude pro Argentinu skutečný oříšek. Zbývající čtvrtfinálové dvojice pak budou ve složení Brazílie - Chile, Peru - Paraguay a Uruguay - Kolumbie.

Narůstající pozitivní případy Covidu nebyly jediným problémem, který týmy v základních skupinách potkal. Kritika kvůli přesunu šampionátu do Brazílie se na CONMEBOL snášela už před samotným turnajem. Bolívijský kapitán Marcelo Martins ovšem ještě přitvrdil a po zjištění, že je pozitivní na Covid, prohlásil, že jihoamerické fotbalové konfederaci vůbec nezáleží na zdraví hráčů a zaměstnanců a pohání je pouze touha po zisku. Za toto prohlášení dostal finanční pokutu a zákaz startu v jednom zápase (kterého by se kvůli pozitivnímu testu stejně nezúčastnil). Přesun turnaje do Brazílie lehce zkritizoval i kouč Brazílie Tite, jemuž CONMEBOL vyměřila pokutu 5000 dolarů.

Kromě kritizování samotného konání turnaje pak k tradičnímu jihoamerickému chaosu přispěli také Chilané Gary Medel a Arturo Vidal, kteří si do izolace na hotelu pozvali barbera, aby je upravil před zápasem s Uruguayí. Hájili se tím, že měl negativní test na Covid, přesto však oba dostali poměrně vysokou pokutu 15 000 dolarů. Na závěr zmíním dost kuriózní případ, kdy po konci základních skupin soudce Ricardo Cyfer z Ria de Janeira žádá vysvětlení, proč žádný z Brazilců nenosí dres s číslem 24, které je v Brazílii spojováno s homosexuály. Tento pán vyhrožuje brazilské fotbalové konfederaci žalobou za diskriminaci sexuálních menšin, pokud mu do 48 hodin nepodá uspokojivé vysvětlení.

I přes mnohé problémy nás ale tedy čekají vyřazovací boje. Pojďme se ale ještě společně ohlédnout za uplynulou skupinovou fází a zhodnotit hru jednotlivých týmů. A vezmeme to hezky v abecedním pořadí.

Argentina - hodnocení výkonů 9/10
Nechci to zakřiknout, ale letos je konečně možné, že Lionel Messi získá s národním týmem vytouženou trofej. Argentina hrála v základní skupině zkrátka skvěle. Po počátečním trochu rozpačitém vystoupení proti Chile forma týmu graduje a závěrečné vystoupení proti Bolívii už bylo doslova fotbalovým koncertem.

1. Jaká byla argentinská cesta základními skupinami?
V prvním zápase proti Chile to byla přesně ta Argentina, kterou jsme znali z kvalifikace na MS 2022. Ofenzivní hra byla příliš opatrná a po vstřelení gólu se zatáhla a zkoušela přečkat tlak soupeře. Ten nevydržela a Chile si ze zápasu odneslo cennou remízu. V dalších zápasech se však nervozita v útoku čím dál víc vytrácela a defenziva byla čím dál jistější. S nasazením Cristiana Romera se pak defenzivní činnost Argentiny stala vysloveně dominantní. Od doby, co šanci v základní sestavě dostal na křídle také skvělý "Papu" Gómez, hra Argentiny v dobrém slova smyslu doslova explodovala. Nápor na začátku zápasů byl pro soupeře nezadržitelný a ofenziva se konečně odmítala zastavit hned po vstřelení uklidňujícího gólu. V kombinaci s dominantní defenzivou a ve formě hrajícím středem zálohy, který kontroloval hru, se zdá v tuto chvíli Argentina těžko zastavitelná.

2. Co může posunout Argentinu do dalšího kola?
Možná by se zde hodila spíš otázka, co Argentině může zabránit v postupu do dalšího kola. Tím důvodem je nervozita a připuštění si tíhy situace, že najednou Argentina vyhrát musí. Pokud budou Scaloniho svěřenci předvádět takovou ofenzivní smršť jako proti Bolívii, neměl by mít Ekvádor šanci udržet dlouho čisté konto. Zároveň si ale Argentina nemůže dovolit luxus v podobě polevení po vstřeleném gólu. Ekvádor je totiž v ofenzivě velmi silný a troufnu si říct, že jeden gól na postup Argentině stačit nebude. Přesto však budou Argentinci ve čtvrtfinále velkým favoritem a dá se očekávat, že Ekvádor přehrají.

Bolívie - hodnocení výkonů 3/10
Většina fanoušků to čekala, že ve velmi těžké skupině skončí Bolívie poslední, skončit však bez bodu a s pouhými dvěma vstřelenými góly je přece jen pro Bolívii zklamáním. Do velké míry však byla bolívijská cesta turnajem ovlivněna pozitivními testy na Covid u několika opor týmu. Zásadním problémem byla zejména absence útočníka Martinse, za něhož nemá trenér Farías adekvátní náhradu.

1. Co bylo příčinou vypadnutí?
Jak už bylo řečeno, tím hlavním problémem bylo zejména vypadnutí opor z kádru a také zkrátka větší kvalita soupeřů. Největší šanci bodovat měla Bolívie hned v prvním zápase s Paraguayí, ve kterém i vedla, pak ale bohužel kvůli hloupé červené kartě nedokázala vedení ve druhém poločase udržet. Hlavním bolívijským problémem je obrana. Samotný koncept bránění u Bolívijců není špatný a defenzivní záložník Justiniano patřil mezi nejlepší Bolívijce na turnaji. Problémem byla samotná individuální kvalita obránců, kteří nejsou zvyklí na rychlé tempo svých soupeřů. Krajní obránci jsou pak na klubové úrovni zvyklí především útočit a své obranné povinnosti neplnili zdaleka tak dobře jako soupeřovi. A nutno říct, že přece jen i jinak překvapivě dobře hrající střed hřiště se občas nechal v útoku příliš strhnout a mezi zálohou a obranou pak zela velká díra. Nicméně to se od mladého týmu, který neměl dosud žádné větší mezinárodní zkušenosti, dalo očekávat.

2. Jaká pozitiva si odnést z turnaje?
Tím, čím jsem skončil u předchozího odstavce, začnu u odstavce číslo dvě. Bolívie představila na turnaji konečně také své mladé hráče. U týmu vyznávajícího zelenou barvu bylo zvykem sázet spíš na zkušené fotbalisty, tentokrát však až na gólmana Lampeho a kapitána Arceho nebyl v základní sestavě většinou žádný další třicátník (výjimkou občas byl ještě dobře hrající Ramallo). Naopak v případě stopera Quinterose, krajního beka Fernándeze, záložníků Henryho Vacy a Ramira Vacy a útočníků Chury a Cuéllara jde ve všech případech o stále velmi mladé hráče. Proto bylo příjemným překvapením, že i s nezkušeným kádrem Faríasova družina místy dokázala kontrolovat hru a předváděla pohledný kombinační fotbal. Nejlepší výkon podala Bolívie proti Chile, kde si za druhý poločas zasloužila alespoň bod. Za zásluhy ale body ve fotbale nedostanete.

Velkým pozitivem byly také výkony brankáře Carlose Lampeho. Už 34letý gólman, který mívá sklony k laciným chybám, byl prozatím společně s Venezuelanem Faríñezem nejlepším gólmanem na turnaji. Svými vynikajícími zákroky svůj tým nespočetněkrát podržel a je tedy škoda, že nebyl odměněn alespoň nějakým bodem, který by vychytal. Do budoucna se ale zdá, že by snad Bolívie mohla být konečně zcela konkurenceschopným týmem, který by se mohl zapojit i do boje o postup na MS. Trenér César Farías totiž u týmu odvedl kus dobré práce. Snad někoho na tamním svazu nenapadne jej odvolat kvůli Covidem ovlivněnému neúspěchu na letošní Copě.

Brazílie - hodnocení výkonů 8/10
Hlavní favorit turnaje zatím neměl ve skupině žádné větší problémy. Zápasy s Kolumbií a Ekvádorem sice herně Brazílii úplně nevyšly, tou dobou už však měla domácí reprezentace jistotu postupu a proti Ekvádoru nasadila převážně hráče z lavičky.

1. Jaká byla brazilská cesta základní skupinou?
Objektivně je třeba říct, že zápasy v základní skupině Brazílii příliš neprověřily. Týmy ze severní zóny můžou Brazilce občas porazit, ne však je pravidelně porážet. Největším konkurentem v boji o první místo tak měla být Kolumbie, která se však potýká s problémy při složení základní sestavy a nalezení vhodného herního projevu. Brazilcům tak stačilo v podstatě jen ukázat svou individuální kvalitu, zejména Neymarovi. Právě na Neymarovi stála do velké míry celá ofenzivní fáze Brazílie. Bez něj se Ekvádoru podařilo přerušit brazilskou 10zápasovou sérii výher. Každopádně s Neymarem má Brazílie opravdu obrovskou sílu a těžko říct, jestli ji někdo dokáže zastavit. Víc asi netřeba dodávat.

2. Co může Brazílii posunout do dalšího kola?
Na tuto otázku je jednoduchá odpověď: Pokračovat v tom, co hrála Brazílie první dva zápasy. Tedy rychle kombinovat, vytvářet Neymarovi nabídku na přihrávky a drát se do zakončení. Obranu si diriguje senzační Marquinhos a záložní řadu zase Casemiro. Jediný problém by snad mohl nastat ve chvíli, kdyby se Chilanům podařilo bránit Neymara tak těsně, že by mu zápas zcela znechutili. Zároveň bude důležité nenechat se nijak vyprovokovat, jelikož lze očekávat dost vyhrocený zápas kvůli tvrdé hře Chilanů.

Ekvádor - hodnocení výkonů 5/10
Před turnajem jsem ekvádorský tým pasoval na jednoho z černých koní. Nakonec však Ekvádorci můžou být rádi vůbec za postup ze skupiny. Ve čtvrtfinále narazí na ve velké formě hrající Argentinu, což by měla být podle předpokladů pro Ekvádorce konečná. Na nějaké předpoklady se však ve fotbale nehraje.

1. Proč Ekvádor skončil málem už ve skupině?
Hlavním důvodem je naprosto příšerná defenzivní složka hry. Nejde ani tak o samotnou obrannou řadu, Robert Arboleda i Piero Hincapié sice dělali i individuální chyby, hlavním problémem je však to, že Ekvádorci vlastně ani bránit nechtějí. Například takový Pervis Estupiñán se po hřišti pohybuje s nebývalým elánem, ale zpravidla tak moc vepředu a mimo prostor u levé postranní čáry, že návraty jednoduše nestíhá. Že by měl Ekvádor ve středu zálohy připraveného hráče, který by extrémně ofenzivného levého beka zajišťoval? Co vás nemá, Jhegson Méndez jako defenzivní záložník se taky pohybuje často dost vysoko a je rád, když se vůbec stihne dostat při ztrátě za balón. Naopak takticky zodpovědné výkony předváděl levý záložník Ayrton Preciado, který byl navíc za svou cennou černou práci odměněn dvěma góly ze standardek a je tak paradoxně nejlepším ekvádorským střelcem. Ekvádorci každopádně předvádějí doslova "hurá fotbal", což se jim také málem vymstilo.

2. Co by mohlo Ekvádor posunout do dalšího kola?
Paradoxně proti Brazílii Ekvádor ukázal, že dokáže hrát ze zajištěné obrany. Člověk by to úplně neřekl do týmu, který za stavu 2:2 v zápase, který hlavně nesmíte prohrát, brání ve 3 hráčích, zatímco zbytek nervózně postává na útočné polovině, aby konečně zase mohl zaútočit. Kdo brání, nevěří gólmanovi. Každopádně tedy ze zajištěné obrany a s hrou a brejky Ekvádor ukázal, že umí pořádně prohánět i špičkový tým na světě. Brazílie sice do posledního zápasu poslala z velké části hráče z lavičky, pořád to ale byl tým s nesmírnou kvalitou. Ekvádor má ale momentálně tak individuálně talentovanou generaci, že je schopen zatopit komukoliv. Důležitými faktory jsou zaprvé, aby hrál jako tým, druhým faktorem pak je sebevědomí. Ve chvíli, kdy Ekvádorci znejistí, začnou kupit pozičně chybu za chybou a snaží se zápas strhnout individualisticky, což je v týmovém sportu zpravidla cesta do pekel. Aby Ekvádor měl šanci projít dále, musí hrát tak jako ve druhém poločase proti Brazílii. Jiná cesta není.

Chile - hodnocení výkonů 6/10
Jak Chile dobře začalo, tak moc dobře skupinu nezakončilo. Kvůli postupu až ze 4. místa tak vyšla na Chilany extrémně silná Brazílie. Chile je však týmem, který se za žádných okolností nevzdává, takže Brazilce nečeká rozhodně nic jednoduchého.

1. Jaká byla cesta Chile do čtvrtfinále?
No, nejlépe to shrnuje hned první věta v úvodu. Chile skupinu dobře začalo, ale s přibývajícími zápasy se herní projev zhoršoval a hlavně efektivita v útoku se snižovala. Chile přecházelo mezi rozestavením 4-3-3 a 5-3-2 podle herního stylu soupeře. Zranění Guillerma Maripána v zápase s Uruguayí však notně oslabilo zadní řady týmu. Jeho náhradníkem se stal Francisco Sierralta z Watfordu, který sice není špatným obráncem, přece jen však kvalit Maripána nedosahuje. Typologicky se však pro Chile nemění. Základním stavebním kamenem chilské hry je bojovnost a na jihoamerické poměry neuvěřitelná dravost. A to je přesně to, co by nemuselo sedět jejich brazilským soupeřům.

2. Co může Chilany posunout do dalšího kola?
Zmíněno to bylo už v předchozím odstavci. Chile může dál posunout hlavně jejich bojovnost. Hráči jako Vidal, Pulgar, Medel, Isla nebo Mena nevynechají jediný sprint a do všeho půjdou naplno. Na Brazilce by také mohla platit tvrdá hra, protože například Neymar je mládenec podrážděný a případné dohrávání soubojů a lehké provokace by ho mohly rozhodit natolik, že by ho zápas tzv. míjel. Právě na Neymara se Chilané musí primárně zaměřit, jelikož na něm celá ofenziva Brazílie stojí. Občas dokáží vymyslet gólovou situaci i ostatní, naprostá většina akcí však půjde přes brazilskou největší hvězdu. Pokud Chile obdrží gól jako první, musí nadále věřit nastavenému systému a nesmí příliš otevřít hru. V takovém případě by je totiž Brazílie zcela roztrhala z protiútoků.

Kolumbie - hodnocení výkonů 5/10
"Los Cafeteros" se zatím na turnaji trápí. Ve vyřazovacích bojích se však může stát všechno a Uruguay se svým neefektivním útokem by mohla Kolumbii svým stylem sedět. Kolumbijci však zatím svůj ideální herní systém hledají a budou tedy muset ve čtvrtfinále pořádně přidat v nasazení, aby tento nedostatek co nejvíc eliminovali.

1. Proč Kolumbijci získali jen 4 body a skončili až 3. ve skupině?
Hlavním problémem bylo už před turnajem zranění Jamese Rodrígueze, mozek týmu, který diriguje celé ofenzivní snažení Kolumbie. Takový hráč je zkrátka nenahraditelný. Kolumbijská práce s mládeží nikdy nebyla na kontinentální poměry nijak oslnivá, o čemž svědčí i fakt, že z hlediska populace druhá největší jihoamerická země má jen jeden titul z Copy a žádný z mistrovství světa. Kolumbii se daří vychovávat sice zajímavé individuality, ale vesměs nejde vyloženě o výjimečné hráče, navíc ne v takovém množství, aby se dal nahradit hráč jako James Rodríguez. Bez klasického tvůrce hry je tak Kolumbie nucena hrát nezvykle destruktivní a jednoduchý fotbal, ve kterém je ofenzivní činnost omezena takřka jen na centry z křídelního prostoru a ze standardních situací. To je zkrátka málo. Kolumbijská defenziva je sice dostatečně pevná, což předvedla v zápase s Brazílií, na vstřelení gólu se ale Kolumbie hrozně nadře, takže ve chvíli, kdy musí dotahovat náskok, nastává téměř neřešitelný problém.

2. Co by mohlo Kolumbii posunout do dalšího kola?
Jednoznačně musí Kolumbijci přepnout na ten nejvyšší rychlostní stupeň a ještě zvýšit nasazení. Zároveň velkou hrozbou pro soupeře je stoper Yerry Mina při útočných standardních situacích. Skoro 2 metry vysoký obránce je totiž paradoxně 3. nejlepším střelcem týmu po Luisi Murielovi a Juanu Cuadradovi a lepší průměr gólů na zápas má v týmu jen útočník Miguel Borja. Navíc Kolumbii čeká

v příštím zápase Uruguay, která má úplně stejný problém se střílením gólů. Zápas by tedy mohly rozhodnout právě standardní situace, v nichž je Kolumbie silná. Ofenzivní hra "Los Cafeteros" sice má do nápaditosti opravdu daleko, na druhou stranu ale může být za určitých podmínek vysoce efektivní. Jelikož ve čtvrtfinále bude chybět Cuadrado, musí jeho skvělé centry nahradit někdo jiný. Duván Zapata nebo Miguel Borja jsou přesně ti útočníci, kteří takové centry dokážou využít. Z levého křídla pak zase může rytmus hry měnit Luis Díaz, který se nebojí navést si míč z křídla do středu a vystřelit. Právě změna rytmu útočení, aby po celý zápas nelétaly do pokutového území jen centry z křídelního prostoru, může být klíčem k úspěchu.

Paraguay - hodnocení výkonů 6/10
Herní systém Paraguaye byl ve skupinové fázi dost variabilní a trenér Berizzo obvykle reaguje změnou rozestavení a herního stylu podle soupeře a podle situace. Los Paraguaycům přisoudil nevyzpytatelné Peru, jehož největší devízou je neuvěřitelná efektivita. Podaří se Paraguayi zastavit svého soupeře v honbě za obhajobou (či vylepšením) 2. místa z minulé Copy? 1. Jaká byla paraguayská cesta do čtvrtfinále?

Paraguay není rozhodně tým, který by spoléhal na individuality, právě naopak. Její hra je založena čistě na týmovém výkonu a taktické vyspělosti. Samozřejmě pár hráčů, kteří mohou být rozdíloví, by se našlo. Zejména jde o Miguela Almiróna, který však kvůli zraněnému stehennímu svalu na turnaji skončil, a o Ángela Cardoza, nejlepšího střelce týmu. Paraguay odehrála základní skupinu převážně v rozestavení 5-3-2, které volně přecházelo ve 4-4-2. Základním stavebním kamenem tedy byla aktivita krajních obránců a dobré vyplňování nebezpečných prostorů středními záložníky. V ofenzivní fázi pak Paraguay spoléhala zejména na silné standardní situace a na protiútoky. Při postupném útoku naopak chybí týmu potřebná kreativita.

2. Co může posunout Paraguay do dalšího kola?
Fungovat by mohla poctivá práce a zabezpečená obrana. V ofenzivě bez Almiróna se pak bude muset Paraguay spolehnout zejména na standardní situace, ze kterých umí být skutečně nebezpečná. Naopak vyvarovat se Paraguayci musí zbytečných individuálních zkratů, které by mohly být fatální. Peru totiž opravdu vyniká prakticky jen naprosto neskutečnou efektivitou, kdy z každé druhé "pološance" umí vstřelit gól. Otázkou však je, jestli se na toto dá vůbec připravit.

Peru - hodnocení výkonů 6/10
Ačkoliv se Peru zatím v kvalifikaci na MS vůbec nedaří, na Copě předvádí sympatické výkony. V o něco slabší skupině B obsadilo 2. místo, které mu pro čtvrtfinále přisoudilo Paraguay. Peru se zatím na turnaji prezentuje živým fotbalem s vysokou efektivitou, jak si ovšem poradí s pragmatickým soupeřem, zůstává otázkou.

1. Co stojí za Peruánským vzestupem?
Jednoznačně za ním stojí muž na peruánské lavičce - Ricardo Gareca. Jde o opravdu velmi dobrého trenéra, který dokázal svůj trochu skomírající tým znovu "nakopnout" vhodnými změnami. Zároveň se také klíčoví hráči vrátili do formy v pravý čas. Jde zejména o levého beka Miguela Trauca, který první dva zápasy proseděl na lavičce kvůli špatným výkonům z kvalifikace, jenže teď se znovu proměnil v toho Trauca z roku 2018. Druhým probuzeným je střední záložník Yoshimar Yotún, který ve středu zálohy velmi dobře pracuje společně s Renatem Tapiou. Právě Tapia ale předvádí trochu rozporuplné výkony. Na jednu stranu po většinu zápasů hraje prostě skvěle a je jedním z klíčových hráčů pro udržení převahy v zápase, na druhou stranu už více smolnými zákroky ve vlastním vápně způsobil nejednu nepříjemnost. Jeho sebevědomí to ale snad vzhledem k výkonu proti Venezuele nepoznamenalo. Na závěr pak musím zmínit také nesmírně pracovitého hrotového útočníka Lapadulu, který sice gól vstřelil jen proti Ekvádoru, svým neustálým pohybem ale otevírá prostor pro své spoluhráče, případně dokáže sám udržet míč na soupeřově polovině a počkat na doplnění od spoluhráčů. Právě návrat k dobře mířeným nákopům za obranu a jejich sbírání v podání Lapaduly je taktikou, která Peru v minulosti skvěle vycházela a evidentně je stále funkční.

2. Co může posunout Peru do dalšího kola?
Proti Paraguayi to bude mít Peru nesmírně těžké. Jeho hra není primárně stavěná na dobývání zabezpečené obrany, ačkoliv i s tou si dokáže poradit. Recept na paraguayskou obranu je jednoznačně pohyb. Centrované míče prakticky nemají smysl, protože proti nevysokému Lapadulovi mají jak Alonso, tak Gómez velkou výhodu. Ale svým až frenetickým pohybem by naopak peruánský útočník mohl stoperům hodně zamotat hlavu. Toho by mohli využívat tvořiví hráči Cueva s Peñou, aby za obranou hledali právě Lapadulu a Andrého Carrilla. Naopak střední záložníci se musejí mít na pozoru a musejí se vzájemně zajišťovat, pokud jeden z nich vyrazí do útoku. Paraguay totiž využije každou možnost k rychlému protiútoku.

Uruguay - hodnocení výkonů 7/10
Tak přece jen je třeba s Uruguayci počítat do okruhu širších favoritů. S trochou nadsázky je to zásluha hlavně nenápadného dříče Nahitana Nándeze, který do hry Uruguaye přinesl jiskru a dravost. S jeho a De Arrascaetovým nasazením totiž ožil celý střed hřiště, který má najednou mnohem větší možnosti pro přihrávky.

1. Jaká byla cesta Uruguaye do čtvrtfinále?
Cesta to byla trnitá, ale nakonec vlastně velmi úspěšná. Hlavním problémem byla ve skupinové fázi zejména impotence v ofenzivní fázi. V prvních dvou zápasech Uruguay působila hrozně staticky a střední záložníci tak neměli jinou možnost než obehrávat pokutové území soupeře bez možnosti vyslat průnikovou přihrávku. S příchodem Nahitana Nándeze z Cagliari však hra Uruguaye dostala pořádný "drajv" a Uruguayci začali ve středu hřiště dominovat (ačkoliv Nández hrál na pravém kraji obrany). Ostatně když máte v záloze taková jména jako Uruguay, byla by ostuda soupeře nepřehrávat. Probudit by to však chtělo Luíse Suáreze, který zatím na turnaji nijak zvlášť nezáří.

2. Co může Uruguay posunout do dalšího kola?
Kvalitu má Uruguay takovou, že pokud opět nezačne na hřišti jen postávat a posílat si míč mezi obránci a záložníky, má na to přehrát vlastně každého soupeře včetně Argentiny a Brazílie. Prvním krokem je však poražení Kolumbie. Ta se potýká s mnoha problémy, a pokud Uruguay k zápasu přistoupí zodpovědně a s patřičnou intenzitou, neměla by mít s Kolumbií problémy. Velkým trumfem pak je mladík Facundo Torres, který z lavičky vždy přináší velký elán a technickou kvalitu. Jeho přehled, technika a střelba z dálky je na 21letého hráče obdivuhodný. Očekávám, že hned po turnaji se bude stěhovat na věhlasnější adresu, než jakou je domácí (ačkoliv taky slavný) Peñarol.

Venezuela - hodnocení výkonů 2/10
Nebudu nijak zvlášť zastírat, že mě vypadnutí Venezuely nemrzí. Ta se totiž pod trenérem Peseirem prezentuje nehezkým defenzivním fotbalem, který zabíjí ofenzivní potenciál týmu patrným pod bývalým trenérem Dudamelem. Že se k bodům snažila Venezuela probránit ve chvíli, kdy byla prakticky celá základní sestava v pracovní neschopnosti kvůli nákaze Covidem, je pochopitelné. Závěrečný zápas ve skupině proti Peru ale zase jednou ukázal, že Peseirem nastavená cesta není správná.

1. Co bylo příčinou vypadnutí?
Objektivně je třeba říct, že k Venezuele musí být fanoušci shovívavější než k ostatním týmům. Přece jen zásah do týmu byl skutečně enormní a nepříliš koukatelný herní projev byl dán právě absencí individuální kvality. Objektivní sondou do problémů venezuelského mužstva byl až zápas s Peru, kde k jistotě postupu potřebovala Venezuela vyhrát. Hra Venezuely v tomto případě nápadně připomínala hru českého národního týmu do 21 let pod Karlem Krejčím. Dozadu to ještě ušlo, ale v ofenzivní fázi Venezuelané zkrátka nemají žádný plán. Spoléhají se čistě jen na své individuální dovednosti. Což o to, s takovým "plánem" můžete třeba vyhrát zápas, ale rozhodně ne celý turnaj. Šance Venezuely přicházely zejména po střelách z dálky od Jeffersona Savarina, případně po povedeném centru. Mluvit ale o nějakém systému nebo herních mechanismech by bylo přehnané. Podle mého názoru zkrátka angažování Josého Peseira byl krokem vedle. Ostatně bohužel ve Venezuele jsou naprosto příšerná rozhodnutí všech možných institucí na denním pořádku.

2. Jaká si z turnaje odnést pozitiva?
To je těžké, těch pozitiv je totiž úplné minimum. Rozhodně se dají vyzdvihnout některé individuální výkony, venezuelský herní systém se však musí modifikovat. Nejlepším venezuelským hráčem na turnaji byl určitě gólman Wuilker Faríñez. V jednom z předchozích Zápisků jsem se jeho výkonu už věnoval. Jde o gólmana, který má svůj styl založený na naprosto neuvěřitelných reflexech. Pamatujete ještě na Nigérijce Vincenta Enyeamu nebo Mexičana Guillerma Ochou? Tak Faríñez má reflexy ještě rychlejší. Jeho slabinou jsou však vysoké centrované míče a střely z dálky. Dalším pozitivem je, že někteří hráči z venezuelské ligy, jako třeba Francisco La Mantía nebo Edson Castillo, se ukázali na mezinárodním poli a vedli si velmi dobře. Po těchto "kometách" by tak mohly sáhnout kluby z lepších lig na kontinentu, případně z MLS nebo z Evropy. Posledním a zároveň dost hořkým pozitivem pak je, že Venezuela musí svou koncepci trochu upravit. Podle mého názoru by bylo ideální rozloučit se s trenérem Peseirem a angažovat trenéra, který by vyznával podobnou sebevědomější filozofii jako Peseirův předchůdce Dudamel, tj. zapojovat do seniorského týmu úspěšné mladé hráče a hrát sebevědomý fotbal založený na diktování tempa hry (samozřejmě proti rovnocenným soupeřům).