Prošel jsem hodně klubů, ale pořád se cítím doma ve Zlíně, má jasno Čelůstka

Ondřej Čelůstka (36) se může pochlubit tím, že během své kariéry hrál v Německu, Anglii i Itálii. K tomu si vyzkoušel oba největší české velkokluby a většinu života strávil jako uznávaný stoper turecké ligy. Důrazný stoper nicméně během léta oznámil konec bohaté kariéry a v pondělí byl hostem podcastu Livesport Daily, kde trochu zavzpomínal a naznačil i plány do budoucna.

"Chtěl jsem ještě hrát. Byl jsem v pravidelném kontaktu s trenérem Hoftychem, kterého tak pořád oslovuji, protože mi dal poprvé šanci v lize, vytáhl mě z dorostu rovnou do áčka, přeskočil jsem B tým. Už od začátku roku věděl, že pokud Zlín zvládne postup, přesune se tam na plný úvazek do role sportovního ředitele. Volali jsme si zhruba každých čtrnáct dní a ještě na konci dubna, když jsem letěl do Prahy, jsme reálně mluvili o tom, že to nejspíš bude Zlín.

Do toho ale vstoupil i Jirka Chytrý, dnes trenér ambiciózního Artisu, se kterým mám nadstandardní vztah. Známe se dlouho, trénoval mládež ve Zlíně, jeden rok i mě v dorostu, později působil v Rapidu jako asistent Jaroslava Šilhavého. Je to výborný trenér a skvělý člověk, který říká věci na rovinu. I díky němu jsem zvažoval i jinou možnost.

Nakonec ale rozhodlo moje zranění, konkrétně kyčel, a to změnilo všechno. Měl jsem i slzy na krajíčku, přece jen jsem hrál profesionálně 18 let a kopal do míče od šesti let ve zlínské přípravce. Bylo to pro mě emotivní, ale myslím, že jsem odešel ve správný čas. Nedokázal bych si představit, že tři dny v týdnu trávím u fyzioterapeuta a po podpisu smlouvy bych možná odehrál dva tři měsíce, než by mě tělo stejně zastavilo, podobně jako v poslední sezoně v Turecku."

"Problémy s kyčlí se u mě začaly objevovat už v předchozí sezoně, ne až v té poslední. Na konci té sezony už to bylo znát, ale dokázal jsem to nějak dohrát. Po sezoně se to díky regeneraci trochu zlepšilo a během přípravy i podzimu byla kyčel relativně v pohodě. Pak ale během zimy a jara se to zhoršilo a bolest se objevila dřív než předtím. S každým dalším tréninkem a zápasem jsem si docela trpěl a často jsem byl schopný trénovat až třetí den po zápase. Poháry bych si vůbec nedokázal představit.

Bolest mě limitovala i v pohybu, a tak jsem bohužel nemohl klukům pomoct ani v závěru sezony v posledních pěti kolech. Odletěl jsem do Prahy, kde mě vyšetřili profesor Kolář a doktor Čechal, známí z národního týmu. Oba mi nezávisle řekli, že mám pokročilou artrózu a že v mém věku by pokračování v profi fotbale bylo riskantní, mohl bych si hodně ublížit a výrazně zkrátit dobu čekání na možnou endoprotézu. Mám dvě aktivní děti a sám jsem sportovec, který miluje nejen fotbal, ale i hokej, lyže a cyklistiku. Chci si tyhle věci užívat i v další životní etapě, proto jsem se rozhodl skončit."

"Je pravda, že jsem za kariéru vystřídal hodně klubů, ale pořád se cítím doma ve Zlíně. Tam jsem se narodil, vyrůstal a prošel všemi kategoriemi od přípravky přes žáky a dorost až do áčka. Proto jsme se po poslední sezoně v Turecku s rodinou vrátili právě tam a plánujeme tam žít, ne v Praze, i když se nám tu líbilo a byli jsme spokojení. Moje žena je z Uherského Hradiště, které je od Zlína necelých 30 kilometrů, takže je to pro nás ideální. Tam chceme vybudovat zázemí a uvidíme, co život přinese, ale teď to vypadá, že se usadíme právě ve Zlíně."

"Fotbalovou rozlučku jsem zatím neudělal, v červnu na to nebyl prostor, všechno proběhlo strašně rychle. Kdybych tehdy chtěl pozvat kluky, se kterými jsem hrál, dorazili by možná dva, možná ani to ne. V hlavě ale něco mám a myslím, že by nebylo pozdě udělat to s ročním odstupem, třeba příští červen, kdy si to budu moct lépe připravit a oslovit všechny, které bych tam rád viděl. Otázkou zůstává mistrovství světa, pokud se tam kluci dostanou, pravděpodobně nepřijedou. Samozřejmě jim ale přeju, aby na svět jeli, protože je to největší fotbalová akce. Zatím jsou ty plány jen v plenkách, takže uvidíme."

"Sparta o mě měla zájem už v roce 2015 a pak znovu asi o tři roky později v roce 2018, ale tehdy jsem vždycky odmítl a podepsal v Turecku. Až do třetice jsem už neodmítl a podepsal právě Spartu. Co se týče mého vztahu ke klubu, myslím, že je intenzivnější a silnější než dřív, možná právě proto, že je to čerstvé, ne něco patnáct let staré. Vytvořil jsem tam opravdu pevné vazby nejen s hráči, ale i s trenéry, vedením a hlavně s Tomášem Rosickým. Tomáš je borec nejen na hřišti, ale i mimo něj. Mám k němu obrovský respekt a obdivuji jeho chování, vystupování i způsob, jakým komunikuje. Od prvních telefonátů přes osobní setkání až po konec mého působení ve Spartě to bylo vždy velmi seriózní. Prostě skvělý člověk."

"Můj poslední zápas v reprezentaci byl asi v říjnu nebo listopadu 2021, ale potom už to kvůli problémům s achillovkou začalo rychle padat. Na březnový sraz v roce 2022 jsem už nejel, protože mi začali píchat injekce přímo do té achilovky a snažili se mě vrátit zpátky, ale dlouho se to nedařilo. Dávali tomu šanci neinvazivně, což ale nebylo správné, měl jsem jít na operaci mnohem dřív, ale měsíce utekly a tím přišla i moje poslední sezona ve Spartě, kdy už tam přišel Brian. Hrozně mě mrzí, že už jsem nemohl být na hřišti, když on nastavil úplně jiný režim a komunikaci, která hráčům dodávala obrovskou energii a motivaci. Jeho přístup prostě dokázal ze spoluhráčů vytáhnout maximum."

"Teď si dávám čas hlavně pro sebe a rodinu. Letní měsíce chci věnovat tomu, co mě baví — třeba koncertům nebo Formuli 1, na kterou jsem dřív neměl čas. Pak se uvidí, jak to půjde dál, až skončí léto a začne podzim. Určitě plánuji zajít na nějaký zápas, třeba ve Zlíně, a možná se tam postupně začnu víc angažovat i přímo na hřišti nebo v jiné roli ve fotbale. Ale přesně jaké místo budu mít, to ještě nevím, to se ukáže časem."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.