V modrobílém napříč generacemi: Nový majitel, nová naděje

Baník Ostrava patří k nejvýraznějším značkám českého fotbalu. Klub vyrostl z hornického prostředí a více než století spoluutváří sportovní identitu celého regionu. Zažil éry slávy i hluboké pády. Je čtyřnásobným mistrem republiky, hrál řadu velkých evropských zápasů, ale má za sebou také sestupy, finanční kolapsy a existenční nejistotu. To vše je součástí příběhu, který dalece přesahuje hranice hřiště.

Právě v době, kdy se blíží završení téměř desetileté éry vlastnictví Václava Brabce, dává pohled do minulosti nový kontext. Pod jeho vedením Baník přežil kritické období, vrátil se z druhé ligy mezi elitu a znovu okusil evropské poháry. Zároveň však v letošním ročníku opět bojuje o samotné ligové přežití. Tento seriál se proto vrací ke klíčovým kapitolám historie Baníku Ostrava, aby připomněl, odkud vzešel, čím si prošel a proč jeho příběh zůstává i dnes tak silný a výjimečný.

V polovině sezony 2015/16 prodal klub fanoušky nenáviděný Petr Šafarčík současnému majiteli Václavu Brabcovi. Baník byl v té době v kritické situaci. V úvodu sezony nemohl kvůli dluhům podepisovat nové hráče a nové posily přišly do zdecimovaného kádru až v průběhu v polovině září. To už se vědělo, že ostravský výběr bude s největší pravděpodobností hrát o udržení, situace byla už po podzimní části takřka beznadějná. Bylo z toho poslední místo a pouhé čtyři body.

Není tak divu, že fanoušci vnímali příchod Brabce pozitivně, ač s opatrností. Nikdo totiž o novém majiteli klubu moc nevěděl. Pouze bylo známo to, že má dostatek prostředků k úspěšnému provozu fotbalového klubu a chce je do Baníku investovat. Po převzetí se vyhýbal jakékoliv medializaci, a tak došlo k úsměvnému momentu, kdy po internetu i prostřednictvím renomovaných médií kolovala jeho údajná fotografie. Na té ovšem nebyl Brabec, ale řidič autobusu, který fotbalisty dovezl na trénink do Orlové.

Zatímco předcházející majitel Šafarčík v mediích změny jen sliboval, Brabec se bez velké pompy pustil do práce. Se sestupem do druhé ligy se už počítalo, a tak přišly na řadu hlavně nefotbalové věci. Došlo k vyrovnání dluhu s Viktorií Žižkov, kvůli kterému Baník nemohl registrovat nové hráče, byly narovnány vztahy s městem, partnery a také zaplaceny dluhy bývalým hráčům a zaměstnancům. Mezitím se začal budovat nový klubový management a také realizační tým.

Novým trenérem se stal slavný a v zahraničí respektovaný trenér Vlastimil Petržela. Ten představuje v evropském fotbale velké jméno. Jeho největším působištěm byl Zenit Petrohrad, se kterým skončil druhý a třetí v lize, vyhrál s ním pohár a postoupil v roce 2006 do čtvrtfinále Poháru UEFA. Jednání s ním na konci roku 2015 zahajoval ještě Šafarčík. Petržela měl se starým majitelem dvě schůzky a klub mezitím přebral Brabec. Nicméně styl Šafarčíkova jednaní s Petrželou naprosto postrádal profesionalitu. Tomu bylo oznámeno, že nový majitel o jejich dohodě ví a se vším souhlasí. Brabec ani jeho nový vedoucí týmu Jan Wolf ale takové informace neměl a nebýt Petrželovy reputace, nejspíš by se trenérem Baníku nestal. Nedůstojný byl také konec Korytářova realizačního týmu. V Orlové 28. prosince ještě vedl trénink prvního týmu, zároveň na něj byl pozván i Petržela. Korytář o plánované změně vůbec nevěděl.

Ligu se Petrželovi samozřejmě zachránit nepovedlo. Tým byl složený z mladíků a hráčů na hostování, alespoň herní projev ovšem dával fanouškům naději, že se Baník může rychle vrátit mezi elitu. Před druholigovou sezonou 2016/17 došlo k velké přestavbě kádru, do kterého byly přivedeny zkušenosti. Vrátil se Tomáš Mičola s brankářem Petrem Vaškem, kteří v klubu váleli za Večeři a Koubka, dorazil zkušený bývalý reprezentant Tomáš Zápotočný a mnoho dalších fotbalistů s prvoligovými zkušenostmi. Cíl byl jasný: strávit jeden rok v druhé lize a okamžitě se vrátit do té první.

Hodně se mluvilo o návratu Milana Baroše, který odehrál poslední sezonu v Mladé Boleslavi, ale to odmítal Petržela. Tomu vadilo, že Baroš žil v Praze a nebyl v kontaktu s týmem na všech trénincích. Ovšem Petržela v této problematice neměl úplně čisté svědomí. Na začátku jeho angažmá vedl část tréninků jeho realizační tým a on se staral hlavně o předzápasovou přípravu. Až po intervenci sportovního vedení začal zkušený trenér dojíždět na všechny tréninkové jednotky.

Petržela ale i bez Baroše v sestavě splnil požadovaný cíl a postoupil s Baníkem po roce zpět do první ligy. Pro ostravský klub to rozhodně nebyla procházka růžovým druholigovým sadem, ale velmi trnitá cesta. Konkurenční Sigma Olomouc, která si nečekaně také procházela druholigovou epizodou, prošla sezonou vcelku suverénně a získala titul. Druhé postupové místo mělo podle předpokladů připadnout Baníku, jenže nic nebylo jisté až do posledního kola. Tým až neobvykle často ztrácel a měl před posledním zápasem na třetí Opavu náskok jednoho bodu. Pro jistotu postupu tak musel vyhrát poslední domácí zápas se Znojmem. To se díky dvěma gólům Martina Suse povedlo a majitel Brabec musel jít dohola. Před sezonou se totiž s týmem vsadil, že pokud se postoupí, ostříhá si vlasy.

Do přípravy na sezonu 2017/18 už Baník s Vlastimilem Petrželou nevstupoval. Jeho rozdílný pohled na směřování klubu a zdravotní trable vedly k rozvázání spolupráce. Novým koučem se stal Radim Kučera. Jeho angažování bylo jasným signálem k třetímu návratu Milana Baroše. Oba totiž pocházejí z valašské obce Vigantice a velmi dobře se znají. Baroš díky nabídce Baníku odložil úvahy o konci kariéry a podepsal v klubu, kde začal svou bohatou kariéru, novou smlouvu. První zápas po návratu do ligy pak splnil nejoptimističtější představy všech fanoušků. Baník vyhrál v Brně 3:1 a Baroš k výhře přispěl prvním gólem.

Bohužel výhra to byla na dlouhou dobu poslední. Baníku se po návratu do ligy vůbec nedařilo a po podzimní části se pohyboval na sestupových pozicích. Na to sportovní vedení klubu, které mělo po dlouhých letech k dispozici dostatečně velký rozpočet, zareagovalo sérií zimních nákupů. Přišli zejména zkušení starší hráči, kteří byli pro boj o udržení potřební. Tým posílili Martin Fillo, Václav Procházka, pozdější klubový kapitán Jiří Fleišman a také brankářská jednička z poslední mistrovské sezony Jan Laštůvka. Výsledky se však příliš nezměnily, a zkušený matador tak přišel i na trenérský post, v němž Radima Kučeru vystřídal Bohumil Páník. Pod trenérem, který se Zlínem vyhrál poprvé v jeho historii Český pohár, se Baník zvedl, stáhl osmibodové manko na udržení a skončil třináctý.

Sezona po návratu byla pro celý klub velkým ponaučením a hlavním cílem bylo, aby se podobný ročník ve finančně zajištěném Baníku neopakoval. Tím druhým cílem, který ale nebyl podmíněn koncem sezony 2018/19, byl postup do pohárové Evropy. Prvně bylo potřeba připravit kádr pro boj v horní polovině tabulky, což se Páníkovi zejména na podzim roku 2018 podařilo. Vždyť se klub vyhříval na 3. místě. Jaro už se ovšem tolik nepovedlo. Po základní části sezony byl tým pátý a tuhle pozici udržel i po odehrání skupiny o titul, která se uspořádala v historii ligy vůbec poprvé.

Ve starém soutěžním systému by pátá pozice znamenala postup do předkola Evropské ligy, jenže v tom novém se musel Baník utkat o tuto možnost ještě s vítězem play-off prostřední ligové skupiny. Tím byla Mladá Boleslav a fanoušci zápas, vzhledem k nespokojenosti s novým formátem, nijak neprožívali. I to se možná podepsalo na bezduchém výkonu ostravského mužstva, které na stadionu ve Vítkovicích s Mladou Boleslaví prohrálo. Evropské poháry mu protekly mezi prsty.

A to rovnou dvakrát. Baník se totiž ve stejné sezoně probojoval do finále Českého poháru, který už je několik let známý pod komerčním názvem MOL Cup. Tam na něj na Andrově stadionu v Olomouci, kde tuto trofej naposledy získal, čekal nejsilnější český tým sezony Slavia Praha. Utkání hrané 22. května 2019 nabídlo skvělou atmosféru, na které se podílely oba fanouškovské tábory, nicméně šťastnější odjížděli domů slávističtí příznivci.

V nadcházející sezoně výkonnost týmu klesla a Páník na konci roku 2019 u týmu skončil. Novým trenérem se stal v lednu 2020 Luboš Kozel, který se trenérsky proslavil rozvojem mladých talentů. Kvůli pandemii před uzavřenými tribunami ovšem nenaplnil očekávání. Rozehranou sezonu zakončil s týmem na šestém místě a tu nadcházející uzavřel po polovině sezony. Úkol dotrénovat špatně rozehraný ročník dostal do té doby trenér rezervy Ondřej Smetana. A pod jeho vedením se tým zvedl natolik, že po zisku osmého místa u týmu pokračoval.

Přesto byla představa Baníku taková, že by měl v závěsu za Spartou, Slavií a Plzní bojovat o evropské poháry, což se mu po postupu z druhé ligy už čtyřikrát v řadě nepodařilo. Před sezonou 2021/22 se tak pustil do posilování. Kádr sice opustila opora obranné řady Patrizio Stronati, tohoto každopádně v sestavě úspěšně nahradil odchovanec David Lischka. Útok pak posílil ligou ověřený Jiří Klíma a také talentovaný slovenský útočník Ladislav Almási.

Smetanův přímočarý fotbal nové slovenské posile vyhovoval a Almási se stal největší ofenzivní hrozbou Baníku. Ten zakončil podzimní část po devatenácti kolech na pátém místě s velkou ztrátou na trojici Slavia, Plzeň, Sparta, avšak pouze s tříbodovým mankem na čtvrté Slovácko. Očekávalo se, že právě s mužstvem z Uherského Hradiště se Baník popere o příčku zajišťující postup do evropských pohárů.

Také v jarní části sezony Almási pokračoval v kvalitních výkonech a nakonec skončil s šestnácti góly třetí v tabulce střelců. Nedařilo se však už tolik Baníku. Jarních jedenáct kol základní části odehrál s bilancí čtyř výher, tří remíz a čtyř porážek, zatímco Slovácko pokračovalo ve skvělých výkonech. Po pěti duelech bez výhry byl Smetana v dubnu roku 2022 odvolán. Sezonu dotrénoval jeho asistent a hráčská legenda klubu Tomáš Galásek a Baník pátým místem vyrovnal své nejlepší umístění od návratu z druhé ligy. Postup do evropských pohárů z toho však opět nebyl.

Do sezony 2022/23 vstupoval Baník s velkými ambicemi. Na jeho lavičku totiž usedla trenérská legenda Pavel Vrba. Bývalý reprezentační trenér a tvůrce veleúspěšné Viktorie Plzeň, která z jeho úspěchů, titulů a evropských postupů těží dodnes. Zároveň také muž, který svou profesionální trenérskou kariéru zahájil v Baníku Ostrava, na jehož lavičce zažil svůj ligový debut. Nutno poznamenat, že neslavný, protože s Baníkem prohrál na Slavii 0:7. Společně s Vrbou se do Baníku vrátil po osmi letech také bývalý kapitán Michal Frydrych a zdálo se, že se společně s oporami z minulých sezon Baník konečně může probojovat do pohárové Evropy.

Realita však byla představám na hony vzdálená. Vrbovo angažmá skončilo po jedenácti kolech, kdy byl Baník čtrnáctý s pouhými jedenácti body. Týmu sice chyběl zraněný střelec Almási, ale to u vedení ani fanoušků neospravedlňovalo předváděnou hru a výsledky. Na lavičku se tak po šestnácti letech vrátil Pavel Hapal. Ani pod jeho vedením se ovšem nálada příliš nezvedla. Baník zakončil sezonu ve skupině o udržení na 11. příčce a jedním z mála pozitiv byly výkony útočníka Muhameda Tijaniho, který se pod Hapalem dostal do základní sestavy a vstřelil v lize jedenáct gólů.

Právě dobré výkony Tijaniho nastartovaly v Baníku změnu, která vyústila v nejlepší ročníky od návratu do nejvyšší soutěže. O nigerijského útočníka totiž projevila zájem Slavia a na oplátku nabídla brazilského křídelníka Ewertona. Kromě něj před sezonou přišel také Tomáš Rigo nebo další nigerijský útočník Tanko. V základní sestavě se navíc začal prosazovat odchovanec Matěj Šín a své místo si získal také středopolař Jiří Boula. Většina z těchto jmen pak stála za úspěchy v následujících dvou sezonách.

Už na podzim sezony 2023/24 se ukázalo, že Baník nebude opakovat předcházející ročník. Přesto nebyla bilance osmi výher a osmi proher po podzimní části ničím, z čeho by fanoušci jásali. Šesté místo za velkou trojicí a Olomoucí se Slováckem stále nepotvrzovalo pohárové ambice Baníku. Ostravané si však udrželi stabilní formu i do druhé poloviny sezony, zatímco jejich moravští konkurenti hlavně prohrávali. Po základní části tedy Baník okupoval pohárové čtvrté místo, v titulové skupině si ale vše zkomplikoval domácí prohrou s Mladou Boleslaví a v posledním zápase sezony potřeboval pro postup do předkola Konferenční ligy porazit Slovácko. To se povedlo zcela suverénně 6:0, a klub se tak po čtrnácti letech mohl těšit na účast v evropských pohárech.

Tahle vidina znamenala, že v letním přestupovém období nedošlo k větším odchodům a Baník naopak posiloval. Na hrot útoku přišel slovenský útočník Erik Prekop, střed obrany posílil Matěj Chaluš a Ewertonovu hostování přerostlo v trvalý přestup.

Do druhého předkola Konferenční ligy Baník vyfasoval arménské FC Urartu a návrat do pohárů byl velkolepý. Doma si s kavkazským soupeřem poradil 5:1 a v Arménii postup potvrdil a vyhrál 2:0. V dalším kole už čekal tvrdší oříšek. Baník čelil Kodani, což je pravidelný zástupce v evropských pohárech a v předcházející sezoně také účastník vyřazovacích soubojů Ligy mistrů. Přesto už v prvním utkání v Kodani viděli fanoušci vyrovnaný střet, který ostravští prohráli 0:1 až gólem v nastavení. Ve Vítkovicích se na každý pád prosadila letní posila Prekop a dvojzápas musel rozhodnout penaltový rozstřel. V něm se hráči Baníku hned čtyřikrát neprosadili a s Konferenční ligou se museli rozloučit.

Výkony v Evropě však byly příslibem úspěšné sezony v domácích soutěžích. V lize se dařilo a po podzimu byl Baník čtvrtý pouze s jednobodovou ztrátou na třetí Spartu, kterou navíc na Letné po deseti letech porazil, a šestibodovým náskokem na Jablonec. To však ještě nikdo netušil, co přijde na jaře. Ve zbytku základní části si Baník připsal devět výher a pouze jednu remízu a jednu prohru, což znamenalo, že byl společně se Slavií nejlepším týmem jara. Celkově v základní části zapsal 64 bodů, což je klubový rekord po třiceti kolech a o bod víc než v poslední mistrovské sezoně.

V nadstavbě už forma Hapalova družstva lehce upadla. Hned na úvod prohrálo doma s Jabloncem a uhrálo jen bezbrankovu remízu s Olomoucí, ale výhra nad Plzní a Spartou nakonec vyústila v to, že Baník zakončil sezonu na třetím místě. To znamenalo nejlepší umístění od postupu do ligy, a tím pádem také nejlepší příčka v éře Václava Brabce. Bylo navíc jisté, že si klub zahraje předkolo Evropské ligy.

Jak už to však někdy po úspěšných sezonách bývá, přišel v té letošní tvrdý pád na zem. O úspěšnou kostru týmu začal být zájem v zahraničí, hráče v týmu přitom stále držela vidina postupu do ligové fáze jedné z evropských soutěží. Evropská liga ovšem padla hned po prvním dvojzápase, ve kterém Baník čelil Legii Varšava. V prvním domácím klání Baník hned dvakrát vedl, utkání ale nakonec skončilo 2:2. Ve Varšavě se také dostal Baník jako první do vedení, jenže odjížděl zklamaný po prohře 1:2. Stále však ve vzduchu visela vidina ligové fáze Konferenční ligy. Nejprve Baník v domácí přestřelce udolal svého soupeře Austrii Vídeň 4:3 a postup nakonec potvrdil remízou 1:1 ve Vídni. Poslední překážkou v postupu do ligové fáze bylo slovinské Celje, nicméně Baníku se už v tu chvíli nedařilo v domácí soutěži a nervozitu si přenesl i do pohárů. Ve Slovinsku se štěstím prohrál jen 0:1 a nadějný výsledek v domácí odvetě v postup nepřetavil. Se slovinským celkem padl 0:2 a zůstal před branami ligové fáze Konferenční ligy.

Důvodů nezdarů bylo hned několik, avšak v první řadě je třeba se dívat na přestupový trh. Už po prvním duelu s Legií zamířil do egyptského Pyramids tahoun posledních dvou sezon Ewerton. Nevýrazné výkony předvedli také další tahouni Matěj Šín a Tomáš Rigo. Podle spekulací byl jejich odchod do zahraničí jistý již před posledními kvalifikačními zápasy, což se podle některých odrazilo na jejich výkonech. Na závěr transferového období prchl do Slavie také další strůjce povedené sezony Erik Prekop.

Vítr v kabině bez adekvátních náhrad, rozsáhlá marodka a řada dalších faktorů znamenala, že Baník po bodově rekordním ročníku nyní prožívá sezonu hrůzy. Po jedenácti kolech se klub nacházel na jedenáctém místě a na lavičce skončil jinak úspěšný Pavel Hapal. Volnou pozici obsadil starý známý Tomáš Galásek, jenomže ani pod jeho vedením se výkony klubu nezvedly. Baníku patří po podzimu barážová patnáctá příčka, v druhé polovině sezony bude bojovat hlavně o udržení mezi elitou. Desetiletka Václava Brabce, která se završí 8. ledna, tak končí rozpačitě. Rozhodně však byla úspěšná, Baník si během ní do své historie zapsal například další významné evropské bitvy.

Osmým dílem končí série s názvem V modrobílém napříč generacemi. Autor série napsal dvě akademické práce na téma dějin SK Slezská Ostrava a FC Baník Ostrava. V těchto pracích jsou také uvedeny veškeré zdroje.

V modrobílém napříč generacemi

1. díl: Příběh Baníku začal U Dubu

2. díl: Wiecek, Pospíchal a první boje o titul

3. díl: Baník v Evropě a první titul

4. díl: Nejlepší klub v zemi

5. díl: Další bitva s Bayernem a pomalý ústup ze slávy

6. díl: Baník mistr

7. díl: Pád na dno

8. díl: Nový majitel, nová naděje