Starší kluci nám v Českých Budějovicích nabízeli, že nám půjčí, potvrdil Janáček

Byl na odpis, ale také brankářskou jedničkou. Martin Janáček si toho zažil opravdu hodně. Takřka dvoumetrový gólman dostal v Českých Budějovicích prvoligovou šanci, načež byl součástí turbulentního období, které panovalo v jihočeském klubu nejen pod vedením majitele Vladimíra Koubka. V současnosti brankář AF Elbasani popisuje v rozsáhlém rozhovoru pro Livesport Zprávy bizarní situace v Dynamu, nový začátek v Albánii či zájem italských Benátek.

V Dynamu jste s přestávkami strávil šest let. Ne vždy to bylo jednoduché, ale jak na něj nakonec vzpomínáte?

"Budu na to vzpomínat se smíšenými pocity. Bylo to nahoru, dolů... Ve finále ale spíše dobře. Dostal jsem v Budějovicích šanci chytat ligu, potkal jsem tam spoustu super lidí a splnil jsem si tam jeden z mých snů a cílů."

Byly i chvíle, kdy jste byl na vedlejší koleji a trénoval individuálně s trenérem Zdeňkem Křížkem, který v té době působil u Akademie...

"Ano, na to si vzpomínám moc dobře. Považuji to za jedno z nejtěžších období v mé kariéře. Bylo to ještě před hostováním v Táborsku a po nějakých neshodách v klubu. V té době mě zachránil právě Kříža, který se mi opravdu hodně věnoval i v jeho volném čase. Nikdy mu to, jak se o mě staral a jaký mi dopřál servis, nezapomenu."

Byla to právě brankářská legenda Dynama, kdo vám dal jako první šanci v áčku?

"Je to tak. Zasloužil se o to hlavně on. Tehdy, když byl první sezonu u áčka, hodně bojoval, aby jsme tvořili brankářskou dvojici se Šipim (Dávid Šípoš). Nastavoval za nás svůj krk, protože trenér Weber (Jozef Weber) chtěl nějakého zkušeného gólmana. Když jsem se ale dostal v pátém kole s Plzní do brány, tak mi podle mě začal věřit i trenér. Jsem rád, že jsem jim oběma v té první sezoně splácel důvěru."

Špatné momenty střídaly ty dobré, co byste však za ty roky vypíchnul?

"Určitě to bude podzimní zápas na Baníku, kde můj kamarád Dan Hais dal svůj první ligový gól, mě pak trefilo úplně všechno a vyhráli jsme tam. A pak ještě závěr té první sezony, kde jsme porazili Jablonec 5:1 a v posledním kole Pardubice a vyhnuli jsme se skupině o udržení."

A když se zaměříme na ty horší chvíle? Dokážete popsat, jak se hráč cítí, když mu nechodí výplata?

"Pochopitelně jsem se necítil dobře, ještě když se mi osobně ani týmu nedařilo. O to hůř to pak člověk nese. Kdyby jsme to aspoň věděli trochu s předstihem, tak bychom se na to mohli nějak připravit. Nejhorší bylo, že jsme moc informací neměli."

Dnes už bývalý trenér Dynama Jiří Kladrubský kdysi říkal v podcastu Livesport Daily, že si hráči v kabině půjčovali i navzájem. Opravdu byla uvnitř týmu taková soudržnost?

"Je pravda, že ti starší kluci se často nabízeli. Říkali, že kdyby kdokoliv potřeboval, stačí říct a půjčí mu. Za to před nimi smekám obrovský klobouk dolů, protože to není jen tak. Kabina vždycky šlapala na jedničku."

Je něco, co se podle vás dalo udělat ze strany vedení jinak?

"Určitě. Stačila by lepší komunikace. I kdyby někdo přišel a řekl: Kluci je nám to blbý, ale připravte se na to, že teď vám přijde výplata a potom nejspíš dva měsíce ne. Za mě je to lepší, než neříkat nic a potom ji stejně neposlat."

Kolem Dynama se toho napsalo a událo opravdu hodně, do paměti lidí se ale zapsal především pan majitel Vladimír Koubek. Jaký vztah jste s ním měl vy?

"Musím říct, že jsme spolu měli dobrý vztah. Samozřejmě, že mě neskutečně štval svým jednáním a že nám neplatil včas. Na druhou stranu, když jsem měl problém s ramenem, zařídil mi doktora a několikrát mě k němu i vezl, za což jsem mu byl opravdu vděčný. Jen je škoda, jak to potom dopadlo."

A co pan Dalibor Jirka, který po něm klub převzal a posléze mu jej zase nedobrovolně vrátil? Byli si v něčem podobní? Nebo jaké bylo období právě pod jeho vládou?

"Osobně jsem ho viděl jenom jednou v kabině, takže nemohu a nechci soudit. Určitě to neměl lehké, ale aspoň nám chodily peníze včas."

Jak moc kabina řešila všechny ty bizarní prohlášení a situace, které se kolem klubu děly?

"Když něco vyšlo ven, tak jsme to probrali, ale potom už se každý soustředil na sebe. Stejně jsme s tím nemohli nic dělat a ty války, co byly mezi bývalými majiteli, jsme radši nechávali být."

Teď ale k vaší kariéře. V jednu chvíli jste byl spojován s odchodem do Benátek. Jak moc to bylo blízko?

"Bylo to hodně blízko... Kdyby se na poslední chvíli neseknul gólman, že nakonec zůstane v Benátkách, tak dnes mohlo být všechno jinak. Vše už bylo domluvené, ale bohužel i takový umí být fotbal."

Byl jste tehdy hodně zklamaný? Přeci jen život v Itálii, prostředí klubu Serie A...

"Kdo by nebyl. Ještě po tom všem. Mohl se mi tím splnit další ze snů. Dostal bych se do takové ligy a žil si tam svůj fotbalový sen. Prvních pár dní potom bylo opravdu těžkých. Hledala se mi těžko motivace, protože jsem ani nechytal. Ale po několika dnech jsem si řekl, že to musím pustit z hlavy a že musím makat dál."

Teď vám začala nová kapitola. Albánie je pro českého fotbalistu trochu exotika...

"Jsem tu teprve týden, takže ještě nedokážu srovnávat, ale zatím jsem se vším spokojený. Spoluhráče jsem ještě moc neviděl s míčem, protože zatím jen běhají a nebo dřou v posilovně."

Takže zatím spokojenost?

"Servis a přístup celého klubu je nadstandardní a doufám, že to tak bude pokračovat. Zatím jsme v Albánii a za dva týdny se přesuneme na tři týdny do Řecka. Až se vrátíme, mělo by být hotové nové tréninkové centrum, kde by nám nemělo nic chybět."

A co život v Albánii?

"⁠Našli jsme si byt v hlavním městě. Takže budu dojíždět do Elbasanu, ale je to nějakých 25 minut cesty autem, takže nic hrozného. Oproti Česku jsou tu super ceny. Já toho dokážu sníst opravdu hodně, takže v tomhle ohledu je to skvělé. (směje se)"

Už jste se stihl zapsat v nové kabině? Čeká tam nováčky něco speciálního?

"Zatím jsem nic dělat nemusel, ale trochu se bojím, že to ještě přijde. (směje se)"

Počítáte, že budete brankářskou jedničkou?

"⁠Počítám s tím. Samozřejmě to bude i pro mě náročné, protože je to jiná liga a je tu mladý perspektivní gólman, který vypadá dobře. Takže budu muset pracovat, abych si svoji pozici udržel. Řešili jsme i jiné možnosti, ale tady jsem cítil, že o mě stojí hodně a chtěl jsem jít někam, kde to funguje a kde budu chytat."

A nemáte strach, že na Balkáně, jehož prostředí je mnohdy velmi impulzivní, můžete spadnout do stejného začarovaného kruhu jako v Dynamu?

"Samozřejmě, že jsem měl nějaké obavy. S agentem jsme si ale zjišťovali informace. Já přes Qoseho, který umí i trochu mluvit česky, protože hrál v Plzni, Karviné a na Slovensku, kde se i oženil. Říkal mi, že peníze mají vždy včas a vše tam platí. Pak už nebyl důvod to natahovat."