Slavia na evropské scéně neumí čelit velkoklubům. Soupeře v Lize mistrů už nestačí uběhat

PŘÍMO Z LIMASSOLU - České týmy do Ligy mistrů patří a mohly by se v ní pohybovat na hranici postupu do play off. Přijde vám takové tvrzení odvážné? Mně ani ne. Konečné pořadí základní části milionářské soutěže ukázalo, že není v podstatě žádný důvod myslet si opak. Má to však jedno ALE... Prakticky vůbec k tomu nepřispěla pražská Slavia, jediný český účastník v aktuálním ročníku nejprestižnější pohárové soutěže na světě.

Sešívaní v Lize mistrů propadli. Jinak se jejich vystoupení zhodnotit nedá. Z osmi zápasů v základní části získali pouhé tři body, dali jen pět branek a své působení mezi evropskou smetánkou zakončili bez vítězství.

Zařadili se tak po bok španělského Villarrealu a kazašského Kairatu Almaty. Zbylých 33 týmů se alespoň jednou z výhry radovalo.

Čtyřiatřicáté místo Slavii ani českému fotbalu příliš dobrou reklamu neudělalo. Výrazně horší než konečné umístění je ale dojem, který Slavia v zápasech s evropskou elitou zanechala.

Doba, kdy sešívaní drželi krok s Messiho Barcelonou nebo hvězdami nabitou Chelsea, je pryč. Způsob, jakým Slavia na evropské scéně dokázala drtit soupeře, odvál čas.

Proč? Protože z předností, díky kterým celek z Edenu v Evropě dokázal čelit velkoklubům, se v posledních letech staly limity.

Trenér Jindřich Trpišovský byl vizionář. Inovátor, který svým pohledem na fotbal možná trochu předběhl dobu. V posledních letech na to ale doplácí on a s ním i celý klub.

Fotbal se po atletické stránce vyvíjí neuvěřitelným tempem a Slavia kvůli tomu v porovnání se zbytkem Evropy přišla o svou hlavní zbraň. Hodně běhat už nestačí, protože to zkrátka dělají všichni. A zatímco většina ostatních účastníků Ligy mistrů k intenzitě dokáže přidat i fotbalovost, Slavia se dostala do velmi nebezpečné spirály.

Když zaostává technicky, přidá na obrátkách.

Když na soupeře neplatí běžecká převaha, přidá v soubojích.

A když nestačí ani to? Prostě své úsilí znásobí.

S tímto přístupem ale v Lize mistrů narazila. Na českých trávnících zatím stále dokáže svou fyzickou připraveností soupeře převálcovat, v Evropě už ne. A teď se nebavíme jen o zápasech s TOP kluby, jako jsou Arsenal nebo Barcelona.

Herně lepší byli sešívaní možná v úvodním utkání proti Bodö/Glimt, ve zbytku duelů to bylo od party trenéra Trpišovského málo. Jistě, byly pasáže, kdy se dokázali slavnějším týmům vyrovnat, ale prakticky nikdy netrvaly déle než pár desítek minut.

Nakonec vždycky rozhodla kvalita soupeřů, kteří dokázali využít nabídnutých okének. "Fotbal se hraje 90 minut plus nastavení a tak dlouho jsme těm top týmům vzdorovat nedokázali," přiznal po nečekaném výplachu 1:4 s Pafosem trenér Trpišovský.

Je to nenápadná věta, ale možná také naděje na to, že by se do budoucna mohlo něco změnit. Naznačila totiž, že se slávisté konečně podívali pravdě do očí.

Po herně nepovedeném zápase s Bilbaem se na výkon příliš nehledělo, protože převládla radost ze získaného bodu. Po prohře s Tottenhamem se sešívaní dokonce pochválili za sympatický výkon. V zápase přitom inkasovali tři góly a směrem dopředu byli prakticky bezzubí.

Od Arsenalu doma dostali tři branky, od Barcelony dokonce čtyři. Hráli ale proti týmům ze světové špičky, takže se opět hledala spíš pozitiva a hodnocení zápasu se neslo na relativně pohodové vlně.

Až facka na Kypru přinesla alespoň náznak kritiky.

Kritiky, bez které se Slavia, ale ani celý český fotbal nemohou posunout dál.

Není důvod k tomu, aby o postup do play off Champions League bojovali mistři Ázerbajdžánu, Norska nebo Kypru a ten český jen potupně přihlížel z dálky. Je ale potřeba zhodnotit, proč tomu tak je. A to se s růžovými brýlemi na očích nedělá snadno.

Snad je Jindřich Trpišovský po zápase s Pafosem definitivně sundal.