Před půlstoletím vzešel z husté mlhy totální fotbal

Dnes uplynulo přesně 50 let ode dne, kdy se v Amsterdamu objevily první známky "totálního fotbalu" - krátké, ovšem zato beze zbytku nádherné kapitoly dějin vývoje populárního sportu. A EuroFotbal se u této příležitosti rozhodl pro své čtenáře volně přeložit vzpomínku z dílny jedné z precizních fotbalových kronik, serveru Game of the People...

Sedmý prosinec 1966 byl tím večerem, kdy Ajax ve druhém kole Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) porazil anglické šampiony z Liverpoolu vysoko 5:1. Šlo patrně o první seznámení britských médií s Johanem Cruijffem, zásadní postavou v procesu rozvoje kopané. A zároveň došlo k pořádnému nahlodání sebevědomí krajiny, která jenom pár měsíců zpátky oslavovala mistry světa.

Ajax v sezoně 1965/66 vyhrál nizozemskou Eredivisie se sedmibodovým náskokem před svými úhlavními rivaly, Feyenoordem. Napříč celým ročníkem prohrál všehovšudy dvakrát a Cruijff se uvedl úctyhodnými 25 góly v třiadvaceti ligových či pohárových startech.

Cruijff se stal spolehlivým přívržencem trenéra Rinuse Michelse, který se do čela Ajaxu postavil v lednu 1965 po odchodu Vica Buckinghama. Michels pracoval se štíhlým, pouze 16členným kádrem a po svých svěřencích v první řadě požadoval všestrannost a flexibilitu. Krajní beci měli rázem více útočit a forvardi se stahovali do záložních pozic. Právě odtud odvozoval své kořeny tzv. totální fotbal.

V šedesátých letech ještě nizozemskou kopanou nikdo nebral příliš vážně, a proto onen debakl Liverpoolu ohromil celou anglickou fotbalovou scénu, jakkoliv se sám Bill Shankly, proslulý liverpoolský manažer, snažil veškeré pozdvižení trochu mírnit. Sám Johan Cruijff ve své autobiografii poukazuje na to, že jak Shankly, tak norimberský kouč Max Merkel hrdě vystavovali na odiv svou nulovou znalost Ajaxu a raději se povýšenecky odkazovali na stejnojmenný čisticí prostředek.

V mezinárodní konfrontaci anglické kluby stále vykazovaly jisté limity a do roku 1966 se mohly pouze dva kluby — Tottenham (1963) a West Ham (1965) — pochlubit alespoň jedním osamoceným triumfem v jedné ze tří evropských soutěží. V obou případech šlo přitom o tu nejméně prestižní ze všech, Pohár vítězů pohárů, zatímco v PMEZ se Anglie ne a ne dočkat svých průkopníků.

Tak jako tak se od anglických mistrů v prosinci 1966 čekala pohodlná výhra nad Ajaxem. Bill Shankly sice měl za to, že Ajax není žádným špatným mančaftem, ovšem do Amsterdamu přesto odjížděl s mizivými znalostmi o jeho herním stylu.

Byl to mimořádně mlhavý den, který inspiroval titulky jako "kontinent odstřižen", a samotný zápas se vlastně vůbec nemusel hrát. Ani domácí hráči příliš nepočítali s tím, že se utkání vážně uskuteční, pročež na stadion dorazili v ležérním módu, teprve tři čtvrtě hodiny před výkopem.

Italský rozhodčí Shadella nicméně leckoho překvapil a zápas přeci jen zahájil. Hráči se navzájem vidět mohli, to 55 tisíc lidí v ochozech už takové štěstí nemělo. Duel proto vešel ve všeobecnou známost jako "Mistwedstrijd" — zamlžený zápas.

Ajax měl s adaptací na ztížené podmínky méně starostí, a tak se už po třech minutách ujal vedení, když domácí debutant Cees de Wolf odhlavičkoval do sítě Cruijffův přizvednutý aut. Amsterdamské tribuny propukly v nespoutaný jásot, čímž podtrhávaly fakt, že Ajax do duelu skutečně kráčel jako outsider.

Jenže to mu nijak nevadilo, a tak to po 17 minutách bylo už 2:0, když Cruijff rázně ukončil zmatek v pokutovém území Angličanů. Liverpool zkraje zápasu vypadal věru velmi těžkopádně, což jednoho z reportérů vedlo k přirovnání do bíla oděného Ajaxu k "duchům, ladně proplouvajícím mlhou".

Ve 42. minutě ukazatel skóre hlásil již stav 4:0 pro Ajax poté, co Klaas Nuninga přidal další dva hřebíky do liverpoolské rakve. Ve druhé půli se Henk Groot dostavil s pátou trefu a obří deficit konečně ztenčil Chris Lawler až v poslední minutě. Konečný stav, Ajax - Liverpool 5:1. Na Merseyside nikdo nechápal.

Shankly se prohru poněkud neohrabaně snažil shodit na nepříznivé počasí. "Oni jsou na hru v mlze zvyklí," dovolil si dokonce utrousit. Ovšem faktem je, že oba týmy ve skutečnosti chtěly utkání odehrát — Reds o víkendu čekalo derby s Manchesterem United, a tak o žádném odkladu nechtěli ani slyšet.

"Ajax mě ničím tolik neohromil... měli štěstí. Hráli defenzivně na svém vlastním hřišti. Za týden je v Liverpoolu porazíme 7:0," pokračoval v nadutém projevu Shankly. To křídelník Ajaxu Sjaak Swart na zázrak z Amsterdamu po letech vzpomínal jinak: "Byla to pohádka, nikdo vlastně nevěřil, že se to fakt stalo." A Cruijff to v narážce na ošklivé počasí vyjádřil přesně: "Angličtí šampioni byli technicky sfouknuti."

Pokud fanoušci Liverpoolu doufali, že se Bill Shankly při své troufalé predikci nemýlil, král Johan je brzy vyvedl z omylu. Na Anfieldu se v odvetě hrálo 2:2 a Cruijff obstaral oba góly nizozemské strany. Média se shodovala na tom, že Liverpool vypadl s kvalitnějšími soky. A Shankly se tentokrát choval s pokorou, když po závěrečném hvizdu navštívil kabinu hostů a osobně gratuloval každému hráči.

Ani na Anfieldu se představení neobešlo bez mlhy a ve skutečnosti bylo poznamenáno šrámy pro zhruba dvě stovky liverpoolských fanoušků v důsledku tlačenice na slavné tribuně The Kop. Ti ze zadních řad se kvůli špatné viditelnosti snažili probít dopředu a Daily Mirror dané události popsal jako "lidovou variaci na sesuv půdy".

Liverpool si tehdy vlastně po všech stránkách natloukl. A celý anglický fotbal dostal fotbalovou lekci, ne nepodobnou té maďarské z Wembley, ke které došlo jen o třináct let dříve. Také Ajax ale později zažil svůj menší šok, když ho vyřadila pražská Dukla.