Postřehy z utkání Aktobe - Sparta: Šílený terén, Cobbaut není Krejčí a standardní situace

PŘÍMO Z AKTOBE - Úvodní duel 2. předkola Konferenční ligy na půdě Aktobe si fotbalisté Sparty určitě představovali jinak. Po aktivním úvodu přebrali otěže na příšerném povrchu domácí a soubor trenéra Briana Priskeho zrovna nehýřil aktivitou. To vyústilo v porážku 1:2, za níž musejí být Letenští ještě rádi. Nebýt penalty v závěru, odvraceli by za týden v Praze nepěkně přiblíživší se konec v pohárové Evropě. Co všechno ukázal duel v dalekém Kazachstánu?

V mnoha ohledech ho možná připomíná, Elias Cobbaut však není pro Spartu vytouženým Ladislavem Krejčím. Urostlý belgický obránce sice na první pohled budí respekt svým zevnějškem, na hřišti v kazachstánském Aktobe však stejně jako v sobotu v Jablonci neobstál. Na levé straně obranné trojice působil neobratně a pozitivní nebyl ani jeho výkon směrem dopředu.

Jeho řešení byla často nepřesná a především pomalá, což mu zřejmě vyčítal při jednom z přerušení i kapitán a levý křídelník hostujícího týmu Lukáš Haraslín. Bývalý obránce Parmy byl namočený i u inkasovaného gólu, když spolu s Adamem Ševínským nechali úplně osamoceného střelce Daniela Sosaha.

Byl to očekávaný tah, vždyť Jan Kuchta dohrával na pravém křídle už o víkendu během prvního ligového zápasu nové sezony. V Aktobe jindy hrotový útočník často operoval velmi nízko, protože na straně spolupracoval s velmi ofenzivně laděným wingbekem Angelem Preciadem.

Po většinu svého představení však nebyl ve hře. Neoslnil ani při brejkové situaci, když špatně centroval na Haraslína. Přesto se mohl za neviditelný výkon vykoupit, jenže ve velké příležitosti selhal - jeho zakončení levou nohou nemělo dostatečnou razanci.

V úterý i ve středu bylo v Aktobe neúprosně. Vysoké teploty a obrovské dusno. To pocítil i trávník na Koblandy Batyr Stadium, který byl už během předzápasového tréninku Sparty ve špatném stavu. V několika místech blátivý, propískovaný a plný nerovností. O dost hůř však vypadal v den utkání. Přímo nad dějištěm duelu se totiž protrhla mračna a plocha dostala pořádně zabrat. Na velké části hřiště se držela voda a hráči podkluzovali.

To bylo zatraceně málo. Kdyby zhruba po hodině hry Haraslín neorazítkoval po chytře rozehraném přímém kopu břevno, zapsala by Sparta po standardních situacích přesně nula nebezpečných příležitostí. Pro nového trenéra Jacka Wilsona, jenž se právě této důležité části hry věnoval i v Manchesteru City, to určitě na začátku nového angažmá není dobrá vizitka.

Zvlášť vzhledem k několika nepřehledným momentům uvnitř vlastní šestnáctky a gólu z protiútoku na 0:2. A že po jednom z rohů vybojovali sparťané alespoň penaltu? Slabá útěcha... Hosty v ofenzivě hodně brzdil i úzkostlivý rozhodčí, jenž při rozích a trestných kopech pískal hodně faulů.

Na hřiště přišel v 71. minutě. Příliš toho neukázal. Nutno dodat, že mu spoluhráči příliš nepomohli. Když však bylo potřeba, vzal zodpovědnost na sebe. Řeč je o Veljku Birmančevičovi, který nastoupil ve sparťanském dresu poprvé od konce dubna. Fanoušci na něj málem zapomněli, vždyť od podzimu sbíral minuty po troškách.

Srbský křídelník nicméně v 90. minutě proměnil pokutový kop a Spartě zařídil přeci jen o poznání přijatelnější výsledek pro pražskou odvetu. Po důležité brance sebral míč, zamířil za koučem Priskem a po plácnutí chytl sparťanský znak a bil se do prsou. Že by pod koučem, pod nímž se proslavil, vstal jako Fénix z popela a zase byl klíčovým hráčem týmu?

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.