Pokorný by si setrváním v Olomouci splnil sen. Proč se nakonec rozhodl pro změnu?

Poslední tři sezony byl jedním z klíčových hráčů olomoucké obrany. Sigmě v minulém ročníku pomohl k šestému místu v Chance Lize i senzačnímu triumfu v MOL Cupu. Z rozjetého vlaku ale v létě vystoupil. V 28 letech nepodepsal novou smlouvu a rozhodl se poprvé v kariéře zkusit zahraniční výzvu. I proto obránce Jakub Pokorný (29) sleduje olomoucké tažení Konferenční ligou na dálku z řeckých Atén.

Evropské poháry vyměnil za boj o záchranu. S Kifisií se pere o setrvání mezi řeckou elitou, svého rozhodnutí ale nelituje. "Ve fotbale mám nějaké sny a jedním z nich bylo zahraniční angažmá. V Kifisii si tento sen plním," vysvětluje Pokorný své rozhodnutí.

Neodradil vás ani postup Sigmy do pohárové Evropy? Ztížilo to vaše letní rozhodování?

"Určitě, Evropa mě samozřejmě lákala. Jedním z mých dalších cílů je zahrát si skupinovou fázi některé z evropských soutěží a po vítězství v poháru jsem to měl na dosah ruky. Jenže kdybych podepsal dlouhodobější smlouvu v Sigmě, měl jsem pocit, že už bych se do zahraničí nedostal. Proto jsem se rozhodl pro odchod a věřím, že si evropské poháry jednou zahraju třeba jinde."

Pokračování v Olomouci tedy nebylo na stole?

"Nabídku jsem dostal. Pan Minář mi ji představil už v průběhu jara a říkal, že ví, že chci do zahraničí, ale že o mě stojí. Dokonce i poté, co jsem se zranil před finále poháru, mi říkal, že mě chtějí, protože vědí, co ve mně mají. Byl jsem s nimi v kontaktu až do chvíle, než jsem podepsal v Řecku. Ale já jsem zastáncem toho, že je dobré odejít na vrcholu. A po tom, co jsme v Sigmě dokázali, mi to přišlo jako správný moment tu kapitolu uzavřít."

Byl jste už před koncem sezony rozhodnutý, že půjdete do Řecka?

"Jako ambiciózní fotbalista jsem samozřejmě chtěl do klubu hrajícího o poháry. Projekt, který mi v Kifisii představili, mě ale zaujal. Majitel chce vybudovat nový stadion, stabilizovat klub v první lize a v horizontu několika let se pokusit o posun do Evropy. To mě nakonec přesvědčilo."

Menší řecké kluby často nemají úplně vyřešené finanční zázemí. Kifisia do ligy postoupila teprve v létě, neměl jste pochybnosti?

"Úplně jsem nevěděl, co od toho čekat. Je pravda, že řecká liga nemá úplně ideální pověst a znám spoustu historek o tom, jak kluci čekali na výplatu několik měsíců. Jednání s Kifisií ale byla dlouhá a například se sportovním ředitelem jsem byl v kontaktu prakticky každý den. V srpnu jsem se rozhodl, že už nechci dál čekat, a rozhodl se, že to zkusím."

Čekal jste na něco zajímavějšího?

"Trochu jsem doufal, že by ještě něco mohlo přijít, ale další týmy, které se ozvaly, nedávaly smysl buď z finanční, nebo fotbalové stránky."

Mohl jste si vybírat?

"Vybírat jsem si mohl, protože jsem nějaké nabídky měl, ale rozhodně to není tak, že když stabilně hrajete českou ligu a povede se vám vyhrát pohár, tak po vás hned sáhne nějaký klub ze západní Evropy. Já měl naopak i docela exotické varianty, třeba z Indie, ale to mi nedávalo žádný smysl z fotbalového ani rodinného pohledu. Ta soutěž by mě nikam neposunula."

Naopak řecká liga jde v posledních letech znovu nahoru. Alespoň při pohledu na výsledky řeckých týmů v Evropě.

"Je to soutěž kvalitou srovnatelná s českou ligou, jen se v ní víc hraje fotbal. Překvapila mě hlavně individuální kvalita hráčů. V Česku jsem nebyl zvyklý, že útočník dokáže z prvního doteku přesně sklepnout balon, tady to umí prakticky každý. Celkově je ta individuální kvalita o něco vyšší. Hráči se snaží řešit i těžké situace fotbalově. U nás často při první komplikaci letí dlouhý míč dopředu."

To vám musí vyhovovat, ne?

"Myslím si, že mi to tu docela sedlo. Snažíme se o konstruktivní rozehrávku, takže jsem dost na balonu, a musím říct, že si to docela užívám. I když jsem po novém roce na pár zápasů vypadl ze sestavy kvůli zranění, tak jsem toho odehrál docela dost. Takže jsem spokojený po všech směrech."

Jedno kolo před koncem základní části stále máte šanci vyhnout se skupině o záchranu. Jste spokojený i s týmovými výkony?

"Cílem je od začátku roku záchrana. Všechno, co je nad tím, bereme jako bonus. I proto můžeme být relativně spokojení, na druhou stranu, kdybychom si v lednu neprošli lehkou krizí, mohli jsme na tom být lépe. Bohužel nám ale odešel klíčový hráč Andrews Tetteh a chvíli jsme se hledali. O co jsme přišli, skvěle ukázal dvojzápas Plzně s Panathinaikosem."

Tetteh dal Viktorii tři góly a prakticky sám Řekům vystřílel postup...

"Přesně tak, je to velmi složitě bránitelný fotbalista a proti Plzni ukázal, v čem je jeho největší síla."

Plzeň tak trochu překvapivě skončila v pohárové Evropě dřív než Olomouc. Co říkáte na proměnu Sigmy pod novým vedením? Odešel jste před půl rokem a klub se od té doby v podstatě od základu změnil.

"Ukazuje se, že nový majitel je ambiciózní člověk. Dal důvěru lidem, kterým věří, a nebojí se jim dát do rukou i na českou ligu nadstandardní finanční prostředky. Sigma se vydala cestou drahých nákupů, téměř všichni kluci, co přišli, jsou ale mladí a mají možnost v Olomouci růst. Myslím si, že je to zajímavý přístup, a jen to kvituju, protože Sigma byla až doteď závislá na odchovancích nebo na hráčích, kteří přišli zadarmo."

Olomouckou cestu Konferenční ligou sledujete už jen z dálky. Stihl jste se v Řecku za půl roku usadit?

"Začátky byly trochu náročnější, ale už jsme si se ženou i naším psem zvykli. Nejtěžší bylo naladit se na místní rytmus, protože zatímco v Česku v sedm hodin už skoro nikoho nepotkáte a lidé zůstávají doma, v Řecku se teprve začíná fungovat. I tréninky máme kvůli počasí třeba až v sedm nebo v osm večer."

Jazyk vám problémy nedělá?

"V týmu se řecky skoro nemluví, takže to je v pohodě, ale třeba v obchodech je to složitější. Všechno komplikuje i to, že mají vlastní abecedu a téměř nic není popsané anglicky, takže si člověk musel hledat to, co mu chutná, trochu metodou pokus-omyl. Je to maličkost, ale ze začátku to nebylo jednoduché. Časem jsme si zvykli a teď už je to všechno v pohodě. Jsem rád, že jsem mohl poznat novou kulturu a životní styl. Člověk pak může srovnat, jestli se mu žije lépe doma, nebo někde venku."

Život v Aténách musí mít své kouzlo...

"Určitě. Od té chvíle, co jsme přišli, tady nebylo méně než 12 stupňů, to je oproti Česku dost příjemná změna. Na druhou stranu má i své mínusy, stejně jako život kdekoliv jinde. V součtu si ale rozhodně není na co stěžovat."