Poborský vzpomínal na dva slavné góly v Itálii. Pomohl tím Nedvědovi k titulu

Dvě kola před koncem italské Serie A ještě stále není jasno o novém mistrovi. Hráči Neapole vedou jen o bod před Interem Milán, který navíc čeká v neděli doma těžký soupeř v podobě Lazia Řím. Podobná situace jako před 23 lety, kdy v dresu Římanů zazářil dvěma góly Karel Poborský, sebral v posledním kole Interu naděje na trofej a pomohl k ní Juventusu a svému velkému kamarádovi Pavlu Nedvědovi.

"Hned po zápase mi volal z týmového autobusu, kde slavili titul," líčí Poborský v rozhovoru pro českou a italskou redakci Livesport Zpráv. Poborského jméno je neodmyslitelně spjato se zápasem jeho Lazia s Interem. Dne 5. května 2002 totiž český záložník vstřelil dva nejslavnější góly svého rok a půl dlouhého působení v Serii A. I když z čistě sportovního hlediska byly jeho týmu k ničemu.

Hrálo se poslední ligové kolo sezony a Inter v tabulce vedl o bod před Juventusem a o dva před AS Řím. I z tohoto důvodu žádali fanoušci Biancoceleste na druhé straně Tibery své hráče, aby prohráli a přenechali scudetto raději Interu. Chtěli zabránit tomu, aby Řím kapitána Francesca Tottiho obhájil titul.

Bývalý záložník Manchesteru United však nechtěl mít s takovými machinacemi nic společného. A Nerazzurri odpověděl dvojitým úderem, jímž pomohl zařídit titul pro Nedvědův Juventus.

Poborský pracuje v současné době jako expert pro televizní stanici Canal+ Sport, která v Česku a na Slovensku vysílá Premier League. Tentokrát však vypráví o svém dobrodružství v Římě a zavzpomínal i na zmíněný 5. květen 2002. "Nepamatuju si, že bych ve své kariéře vstřelil dva góly v jiném zápase než v tomhle," vykládá.

Když jste šel v lednu 2001 do Lazia, Serie A byla nejsilnější ligou na světě a Lazio její úřadujícím mistrem. Věděl jste, že chcete hlavně tam nebo bylo tehdy ve hře víc variant?

"Přestupoval jsem v půlce sezony a vůbec jsem z Benfiky nechtěl odcházet. Jenže zájem byl enormní. V Laziu hrál tehdy na pravém kraji zálohy Attilio Lombardo, jenž víceméně končil a klub to chtěl řešit co nejrychleji. Takže se celý přestup upekl snad za týden. Bylo to velmi dobré angažmá, Lazio je obrovský klub a italská liga byla tenkrát skvělá. Měli jsme v týmu tamní reprezentanty, super hráče z Argentiny, kvalita byla obrovská. Vzpomínám na to rád."

Hrálo velkou roli, že v Laziu v té době působil Pavel Nedvěd? Přemlouval vás, ať se k němu přidáte?

"První kontakt dokonce vyvolal on. Volal mi, že Lazio shání pravého záložníka, jestli bych měl zájem, zda má klub všechno spustit, nebo to pro mě není téma a ani se nemají snažit. Byl to samozřejmě jeden z faktorů, který můj zájem umocnil. S Pavlem jsme se znali dlouho, hráli jsme spolu v národním týmu a pro mě to bylo první zahraniční angažmá, kdy jsem měl v kabině nějakého dalšího Čecha."

Nedvěd pak ovšem v létě přestoupil do Juventusu, který v následující sezoně bojoval do posledního kola s Interem a AS Řím o titul. Lazio na konci sezony porazilo Inter 4:2, vy jste dal dva góly a vlastně jste Juventusu přihrál scudetto. Je pravda, že jste si s Pavlem volali hned po zápase? Děkoval?

"Jasně, byli jsme v kontaktu pořád. Volali jsme si i den před zápasem, říkal mi, že se zítra rozhodne, ať hraju naplno. A já mu ze srandy říkám: "Neboj, zítra je porazíme, dám dva góly a máte to." A pak se to fakt stalo! Přitom si nepamatuju, že bych někdy jindy dal dva góly v zápase, určitě ne v Serii A. Pavel mi pak volal hned po zápase, někde z autobusu, kde slavili titul."

Situace v čele tabulky byla tehdy zamotaná. Inter, Juventus a AS Řím byly před posledním kolem vmáčknuty do rozestupu dvou bodů. Někteří fanoušci Lazia dokonce tehdy chtěli, ať prohrajete, protože hrozilo, že titul bude mít jejich největší rival z AS. Řešili jste to nějak?

"Ano, bylo to velké téma i v kabině. Měli jsme dost kluků z Argentiny, kteří měli spoustu kamarádů v Interu. Italové zase titul přáli spíš Juventusu, kde měli kamarády z reprezentace a obecně je ten klub v Itálii obrovský pojem. Dělali jsme si z toho tehdy srandu, že mezi našimi fanoušky, ale i přímo mezi hráči jsou takové dva tábory."

Pro vás byl ten dvougólový zápas, který rozhodl o titulu, stylovou rozlučkou v Laziu. Jaké byly ty následující dny a loučení?

"Bylo to velice rychlé. Nepamatuju si, jestli jsme pak jeli na srazy reprezentací nebo rovnou začínala dovolená, každopádně jsme se rozutekli hned druhý den ráno. Navíc jsme neskončili nijak vysoko, takže nebylo co slavit."

Už jste tehdy věděl, že se budete vracet do Česka, nebo bylo ve hře třeba ještě setrvání v Itálii?

"Já už měl domluvenou Spartu. Situace v Laziu byla tehdy složitá. Tehdejší majitel Sergio Cragnotti měl nějaké problémy se soudy, pokud si to pamatuju správně, klub tehdy převzala nějaká banka. Bylo to těžké období, vlastně jsem v Laziu neměl ani s kým jednat, protože klub měl tehdy bohužel jiné starosti."

Když se ještě naposledy vrátíme k onomu poslednímu zápasu, vedle vás v něm skóroval i Simone Inzaghi, současný trenér Interu. Tušil jste už tehdy, že by z něj mohl být takhle úspěšný kouč?

"Musím říct, že tehdy ne. Byl dost tichý, je to vidět i teď. Jasně, u lavičky s ním cloumají emoce, ale na tiskovkách má vždycky kultivovaný, promyšlený projev. Měl to tehdy těžké, byl spíš střídající hráč, nedostával se na hřiště úplně často. V útoku byl jednička Hernán Crespo. Ale už tehdy to byl sympaťák, na něj vzpomínám moc rád."

Jste ještě v kontaktu? Budete mu fandit v závěru sezony, kdy bojuje o scudetto i triumf v Lize mistrů?

"V kontaktu už nejsme. Finále Ligy mistrů si asi užiju bez emocí. PSG je strašně našlapané, ale když jsem viděl, jak se Inter do finále dostal, musím uznat, že postavil skvělé mužstvo. Fungující tým, který ví, jak má hrát. Bude to určitě zajímavé finále. Co se týče boje o scudetto, je na tom asi lépe Neapol, i právě z toho důvodu, že nehraje poháry a má víc sil. A taky super formu, z posledních pěti zápasů čtyři vyhrála. Řekl bych, že to urve."