Perný květen v Ligue 1: Část 1. (boj o záchranu)

Francouzská nejvyšší soutěž sice letos díky nástupu PSG postrádá drama závodu o titul, ale to neznamená, že se v jiných částech tabulky nebojuje tvrdě o každý bod. Záchranářské starosti musí reálně řešit hned sedm týmů.

Momentálně to vypadá tak, že se rozhoduje o jediném černém Petrovi, který si vytáhne jeden z trojice Nancy, Évian, Sochaux. Brest s Troyes už na samém spodku tabulky povážlivě ztrácí, Remeš s Ajacciem jsou naopak prakticky jedno vítězství od relativně klidného středu. Pojďme se nicméně ve zkratce podívat na možnosti a vyhlídky celé zainteresované sedmičky; předpokládáme přitom, že i přes matematickou možnost pádu jsou výše postavené týmy (Rennes, Toulouse, Valenciennes a Bastia) již zachráněny.

Ve druhé části si pak posvítíme na probíhající boj o pohárové pozice.


14. Stade Reims, 38 b.

Los: Ajaccio (doma), Lille (venku), Lorient (d), Marseille (v)

Před sezonou jsem upozorňoval na propracovanou obranu řízenou spolehlivou stoperskou dvojicí Tacalfred - Weber; tato prognóza se nakonec potvrdila, Remeš opravdu dostává málo branek a může se v této disciplíně poměřovat i s vrchní půlkou tabulky (takový Lyon má například jen o 2 inkasované góly méně). To je v boji ve spodních patrech tabulky Ligue 1 dlouhodobě klíčovým prvkem, mnohem více než schopnost v zápasech brankově exhibovat - i když to je zase druhý extrém, jelikož průměr ani ne jedné vstřelené branky na zápas určitě není tím, co by si kouč Hubert Fournier představoval.

Podstatné však je, že podceňovaný nováček přesně ví, co chce hrát a jak to udělat, aby si prvoligovou příslušnost protáhl minimálně o další rok. Výborně složené ose týmu chybí pouze větší odvaha před brankou a produktivita; jinak je však Fournierův fotbal velmi účelný, a ač gólů v zápasech Remeše padá minimální množství, body se sbírat daří poměrně pravidelně. Určitá stabilita v tom, že každou porážku tým dříve či později vyváží výhrou, a obráceně, dělá ze severofrancouzského klubu vlastně klasického aspiranta středu tabulky.

Jeden z nejslavnějších celků národní historie by tak měl zůstat v klidu, a to i přesto, že jej ještě čekají přetěžké výlety na půdy Lille a Marseille. Momentálně však mají remešští na osmnácté místo čtyřbodový náskok, a pokud si v domácích zápasech s Ajacciem a Lorientem připíšou alespoň dva body (což by neměl být problém zvláště proti Lorientu, který ve 29. kole už nebude hrát o nic), mohou začít pomalu přemýšlet o další sezoně. Třeba zrovna o tom, jak přinutit útočníky střílet branky..


15. AC Ajaccio, 38 b.

Los: Remeš (v), Troyes (d), Rennes (v), Nice (d)

Když přišel na Korsiku na konci srpna věhlasný Adrian Mutu, byla to víc než co jiného demonstrace síly. Ajaccio zkrátka odmítlo být tím, kdo se pouze bije o záchranu, což v lednu ještě potvrdily příchody Premier League ostříleného Ronalda Zubara, držitele titulu s Bordeaux Mathieu Chalmého, a nejlepšího asistenta Ligue 2 Dennise Oliecha. Ne, tradiční ostrovní klub prostě nechce hrát druhé housle...

...na druhou stranu mu na dosažení vyšších příček stále chybí výraznější myšlenka, organizace hry, jakási učesanost či uhlazenost. Jako by v Ajacciu byli vlastně spokojení se statutem provinčního klubu, co každoročně visí nad sestupovou propastí, a pouze dostatek talentu v kádru mu brání do ní spadnout úplně. Když kouče Alexe Duponta vystřídal Albert Emon, fanoušci to vlastně ani nepoznali; výkonnost a projev týmu zůstávají v podstatě stabilní.

A přesně z toho důvodu Ajaccio nesestoupí. Součástí úspěšného boje o záchranu je i schopnost zabrat v pravou chvíli - a proto, když se za týmem na přelomu roku táhla šestizápasová série bez výhry, přišly po sobě jdoucí skalpy Lyonu a Bordeaux. Pak jediné vítězství v devíti zápasech, opětovné zažehnutí sestupové hrozby, a to už jsme zase u právě uplynulého víkendu a tvrdě vybojované výhry nad silným Montpellierem. Představit si scénář, ve kterém sice nekreativní, ale veskrze vyvážený a odpovědný tým nezvládne poslední čtyři zápasy natolik, aby ho to stálo prvoligovou kůži, je příliš těžké. (A to je ještě nutno vzít v úvahu, že Ajacciu jsou v probíhající sezoně administrativně odečteny dva body.)


16. AS Nancy-Lorraine, 35 b.

Los: Lyon (d), Bordeaux (v), Bastia (d), Brest (v)

Překvapuje snad někoho, jak se Nancy na jaře zvedlo? Už za éry Pabla Correy byly právě silné konce sezony specialitou Les Chardons, a jsem si takřka jistý, že kdyby i po příšerném podzimu zůstal u kormidla Jean Fernandez, stane se to samé - jen možná ne tak impozantním způsobem. Fernandezův nástupce Patrick Gabriel však příjemně překvapil, a západofrancouzský celek patří pod jeho vedením k největším postrachům celé ligy.

Pohled na jeho kádr přitom není nikterak impozantní - jestliže před sezonou platilo, že soupiska Nancy patří k nejslabším v celé lize, doteď se na tom pranic nezměnilo, ba naopak odešly velké opory Mollo, Haïdara a Luiz. Přesto působí tým najednou přirozeným, sehraným dojmem, kosí jednoho soupeře za druhým a i přes většinu roku strávenou na poslední příčce kráčí suverénně za záchranou. Co se tedy stalo?

Podrobněji se pokusím sezonu Nancy rozebrat v souhrnu po skončení ligy; vypadá to však, že hlavní ingrediencí je jednoduchá chemie v týmu. V hráčích jako by se najednou probouzely zapomenuté schopnosti, k brilantním výkonům se rozehrál zkušený stoper a kapitán Puygrénier, a přestože po individuální stránce to stále rozhodně není žádný balet (naopak), obrovská vnitřní síla, kolektivní duch a touha poprat se o svůj osud v klubu zůstává. Pokud nyní Les Chardons udrží už šestizápasovou neporazitelnost doma s Lyonem, neumím si představit, že by je mělo něco stáhnout zpátky na sestup; v opačném případě se bude rozhodovat v domácím zápase s Bastií. Los není ke Gabrielovu týmu zrovna příznivý, ale vše se bude odvíjet od toho, že jej Lyon dle mého na Stade Marcel Picot neporazí.


17. Évian Thonon Gaillard, 34 b.

Los: Troyes (v), Nice (d), Valenciennes (d), Bordeaux (v)

Évian byl letos většinou expertů tipovaný na jasného outsidera a samotný fakt, že se čtyři kola před koncem drží na nesestupové příčce, by tak mohli v Annecy považovat za úspěch. Od osmnáctého Sochaux jej však dělí pouze lepší skóre, takže vůbec není vyloučené, že se černé prognózy nakonec skutečně naplní.

Leccos - vlastně většinu - prozradí už nadcházející utkání v Troyes (a platí to pro oba týmy). Pokud svěřenci Pascala Dupraze na půdě kriticky ohroženého soka neuspějí, může to znamenat velký problém pro jejich sebevědomí - a právě Les Croix de Savoie patří k těm nemálo týmům, u nichž je to prakticky celé o hlavě. Dokážou se vyšvihnout k velkému výkonu a vykrást stánek Montpellieru, stejně jako totálně shořet doma proti Brestu. Body nabírají impozantním stylem (5:1 proti Sochaux, 4:2 proti Rennes), ale když cestují na hřiště Nancy s vědomím, že je kriticky důležité bodovat, jelikož domácí je mohou v případě výhry bodově dotáhnout, odjedou s výsledkem 1:3.

Nejvíce by Évianu pomohlo, kdyby si Khelifa se Sagbem vzpomněli na to, jak jim to místy šlapalo v útoku na podzim, a kdyby Cédric Barbosa někde našel ještě alespoň jeden kalíšek se živou vodou. A ještě jeden důležitý detail - heroický postup do semifinále Coupe de France přes PSG sice možná pozvedl morálku mužstva, ale zároveń to znamená ještě minimálně jeden zápas navíc. U týmu, který potřebuje tak vysoké množství proměnných k tomu, aby podal ideální výkon, je případná zvýšená únava ještě třikrát zrádnější, a mým tipem je, že se právě Évian stane třetím sestupujícím.


18. FC Sochaux, 34 b.

Los: Lorient (d), Brest (v), Toulouse (d), Bastia (v)

Sochaux už na jaře porazilo Marseille, PSG i Lyon (ten dokonce venku), a pořád se ne a ne odrazit vzhůru tabulkou. Je to vlastně navlas stejný problém, jako popisuji výše u Évianu, přesto si však myslím, že zrovna u Les Lionceaux se kýžený pozitivní efekt v závěru ligy dostaví a budou to právě oni, kdo sestupovému osudu unikne. Sice těsně, to ano, ale přece.

Nemá přitom až tak cenu spoléhat na nějakou "historickou zkušenost", která by snad měla veleslavnému klubu přirozeně zabránit v pádu o patro níž; na to uplynulo příliš málo vody od krachů Auxerre a Lens. Kouč Éric Hély podle všeho dělá vše pro to, aby svůj křižník kormidloval směrem k co největší stabilitě výkonů, a přestože to tak na první pohled nevypadá, daří se mu to - v posledních 6 zápasech podlehlo Sochaux pouze Nice, což je situace, která nastala v sezoně teprve podruhé (poprvé to bylo na přelomu listopadu a prosince, kdy celou sérii přetnuli rovněž Les Aiglons). Důležité však je uvědomit si, jak je možné, že tato bilance stále platí - bylo k tomu totiž potřeba za necelou čtvrthodinu dorovnat tříbrankové manko na hřišti rozjetého, na Ligu mistrů útočícího Lille. Sochaux se to povedlo.

Přestože kluby ve spodních patrech Ligue 1 většinou mívají s favority menší problémy než se sobě rovnými, Sochaux mentalitou na osmnácté místo nepatří. Je to ofenzivní, mladý a živelně hrající celek, který sráží naivita a nedostatek zkušeností - právě v takovém prostředí se však náramně daří entuziastickému optimismu, a jestli má něco podobnou reakci vyvolat, je to podobný obrat jako ten v Lille. Teď hrají Les Lionceaux doma proti týmu, kterému o nic nejde a o němž se dobře ví, že neumí moc bránit, a o týden později jedou na hřiště celku s nejhorší formou ligy. Pak je čeká mužstvo, kterému o nic nešlo prakticky už v únoru. Tady jsou zkrátka karty rozdány příznivě; zbývá to jen nepokazit.


19. Stade Brestois, 29 b.

Los: Montpellier (v), Sochaux (d), PSG (v), Nancy (d)

Když loni na jaře začínalo Brestu téct do bot, byl odvolán manažer Alex Dupont a jeho místo zaujal zelenáč Corentin Martins; tehdy to vyšlo perfektně, a přestože se nekonaly žádné bodové žně, bretaňský klub alespoň uhájil prvoligovou příslušnost. Letos nastala tatáž situace - po pětizápasové šňůře bez výhry byl začátkem dubna odvolán Landry Chauvin - jenže tentokrát už Martinsova anabáze na nějakých 90% skončí neúspěchem. Pod vedením staronového "zachránce" totiž Brestois nejenže v dubnu ani jednou ze čtyř pokusů nevyhráli, ale nevstřelili přitom ani gól.

To máme sedm porážek v řadě, jediný bod z posledních devíti zápasů, nejhorší útok a čtvrtou nejhorší obranu ligy, a navíc ještě nadcházející výlety do Montpellieru a Paříže - existuje za těchto okolností vůbec nějaká šance na záchranu? Brest momentálně ztrácí na sedmnáctý Évian pět bodů, což matematicky znamená, že i za ideálních okolností musí vyhrát minimálně dva zápasy - tedy zřejmě oba domácí, proti přímým konkurentům ze Sochaux a Nancy. V tuto chvíli se možná sluší připomenout, že bretaňští dostali pod Martinsem podobné šance už dvě - doma proti Remeši a naposledy trápícímu se Rennes - a skončilo to nulou s výmluvným skóre 0:4.

A i za předpokladu, že by Brest obě domácí utkání vyhrál, není možné, aby všechny týmy kolem něj pouze ztrácely, čili je nyní nutné ještě vyvézt alespoň bod z Montpellieru; pokud se to nepovede, můžeme se s nenápadným celkem po tříleté prvoligové anabázi s klidem rozloučit. Když vám veškerou produktivitu táhne záložník, který zapomněl dávat góly, a útočník, co v lednu odejde za lepším, nepomůže už ani Corentin Martins, ani v bráně čarující Aléxis Thébaux, ani vědomí, že ona jediná remíza v posledních dvou měsících přišla proti Lyonu.


20. ES Troyes AC, 28 b.

Los: Évian (d), Ajaccio (v), Bordeaux (d), Valenciennes (v)

Coby nejslabší z nováčků bylo Troyes už od léta pasováno za jasného otloukánka a vlastně se jenom čekalo, jestli uvidíme spíše "nový Évian" nebo "nové Arles". Odpověď na tuto otázku je nejasná, neboť sympatický herní projev, výsledkové probuzení a skvělé výkony borců jako Thauvin, Camus a Nivet po Novém roce musely nestranné fanoušky přece jen trochu zviklat.

Podzim byl v podání těžce si zvykajícího ESTAC samozřejmě příšerný, a vlastně celou sezonu strávili svěřenci Jeana-Marca Furlana buď předposlední (to když Nancy hrálo ještě hůře), nebo poslední (souvisle od 30. kola). Jenže k úspěšnému dohnání takového manka prostě nestačí po výměně kalendáře jednoduše hrát lépe; je potřeba naučit se vyhrávat, a to je něco, co Furlan svým hráčům zkrátka vštípit nedokázal. Z patnácti jarních pokusů prohrálo Troyes pouze šestkrát, ale výhry si připsalo všehovšudy tři - to je problém, ze kterého už opomíjený nováček nevybruslí. Nebýt skalpu Rennes ve 33. kole, je jeho sestup jasný už nyní.

Troyes ztrácí na záchranu šest bodů, což znamená vyhrát minimálně tři, ideálně však všechny čtyři zápasy. Faktem nicméně zůstává, že při pohledu na los se člověk neubrání dojmu, že klub z kraje Champagne to může dokázat - nevyzpytatelný Évian i vyčpělé Bordeaux jsou doma k poražení, zápas v Ajacciu bude holt na krev, a Valenciennes už v posledním kole nepůjde vůbec o nic. Problémem však není fakt, že by Troyes muselo vyhrát tyto konkrétní zápasy, ale že by se mu to muselo povést v souvislé řadě za sebou - což je přesně něco, co tento tým neumí. Alespoň vzestup o příčku výše je však, myslím, více než pravděpodobný. (Fakt, že ESTAC mohou díky postupu do semifinále Coupe de France hrát na podzim už coby druholigový celek evropské poháry, je už jen takovou zajímavou třešničkou na dortu.)