Na důležité otázky je klíčové najít patřičně uspokojivé odpovědi. S ambicí správně odvětit přichází další díl bundesligových Ozvěn, v nichž dojde na špetku taktického rozboru těch nejlepších německých mančaftů. To vše samozřejmě pod záštitou bezbřehé lásky k výjimečné soutěži, jakou Bundesliga bezesporu je.
Fanoušek nejlepší německé kopané si během pátku a soboty užil hned 3 zápasy mezi týmy z nejlepší sedmičky tabulky. Asi nejvýživnější podívanou přinesl již páteční předkrm, v němž Mönchengladbach vyzrál na Bayern, přestože po první půlhodině někteří diváci jistě dezertérsky vypínali televizory. Poněkud nenápadný, avšak důležitý mač se odehrál v Berlíně, kam přijel Wolfsburg. A opět se bylo na co dívat. Utkání mezi Unionem a VfL nabídlo čtyři branky, jednu červenou kartu a dva klíčové zásahy videorozhodčího. Gólově se činili také v Lipsku, i když po první půli to na přestřelku moc nevypadalo. Pak ale hostující Borussia vypustila svého kanonýra, který začal na hřišti řádit.
V Bundeslize se v uplynulých dnech opravdu hodovalo. Součet 34 vstřelených branek dělá v průměru krásného 3,5 gólu na jeden zápas. A to ještě uvedenou hodnotu srazily Arminia s Hertou, které se střelecky moc nečinily. Vítěznému Bielefeldu to však nemusí vadit, neboť díky čtvrté výhře v sezoně vystoupal po osmi kolech zase nad pásmo sestupu.
Ještě před podrobnější analýzou těch nejsledovanějších duelů je třeba rozdat dvě gratulace. Ta první míří za Černý les, konkrétně k Christianu Streichovi. Již první jarní výhrou překonal zkušený lodivod osobní rekord, když si na lavičce Freiburgu prvně připsal čtyři vítězství v řadě. Sobotní kanonádou proti Kolínu však Streich, který na tiskové konferenci zase pro jednou odbočil ke společenskému dění , posunul milník ještě dál. SCF má suverénně nejlepší formu z celé ligy. Za posledních sedm kol získal Freiburg 17 bodů z 21 možných a po rozpačitém startu stoupá tabulkou rychle vzhůru.
Druhé blahopřání je pak samozřejmě adresováno do Gelsenkirchenu. Schalke uteklo tasmánskému hrobníkovi z lopaty za minutu dvanáct, ovšem za drama to čekání stálo. Matthew Hoppe si střelecký účet v Bundeslize otevřel rovnou hattrickem, na který mu asistoval probuzený a celkově čtyřgólový Amine Harit. Das war unglaublich!
Borussia Mönchengladbach - Bayern Mnichov
Hráč utkání: Jonas Hofmann. Osmadvacetiletý záložník dvakrát s přehledem zužitkoval pas od taktéž vynikajícího Larse Stindla. Hofmann také ze všech hráčů na hřišti vypracoval nejvíc akcí, které vedly k zakončení (5).
Co se potvrdilo: Důležitost Joshuy Kimmicha. Středopolař s číslem šest na zádech zůstává nezbytnou složkou rozehrávky Bayernu. Kvůli vysokému presinku ofenzivní trojice Gladbachu Hofmann - Stindl - Embolo si Kimmich chodil pro míče až mezi stopery, přičemž jej občas vystřídal Leon Goretzka, nicméně většinu času zůstávala tato činnost v Kimmichově gesci. Avšak ani jeden z nejlepších evropských záložníků není s balónem u nohy vždy neomylný. Stačilo, aby do Kimmicha důrazněji zahrál Stindl, a už Mnichované ztratili dvougólové vedení.
Když se však "Stern des Südens” pokusily rozjet útok bez svého klíčového plejera, narážely na komplikace. U první a třetí obdržené branky totiž kvůli presinku "Hříbat” zkolabovala pravá strana defenzivy, dlouhodobá slabina kouče Hansiho Flicka. A přestože si křídelníci Leroy Sané s Douglasem Costou sbíhali pro balóny hlouběji do pole a Thomas Müller roztahoval hru doprava, nedařilo se hostům překonat kompaktní formaci Borussie. Strasti, které se ukázaly již proti Mainzu, se v Mönchengladbachu svlékly ještě víc donaha.
Kvůli komplikované rozehrávce a agilnímu napadání soupeře lovil Manuel Neuer míč ze sítě třikrát, aniž by si na kulatý nesmysl pořádně sáhl. V Bundeslize tak gólmanská jednička německého národního týmu čeká na čisté konto dříve těžko uvěřitelných deset zápasů. Za patnáct kol udržel Neuer čistý štít pouze dvakrát (nejlépe si v této statistice vede Péter Gulácsi z Lipska, který neinkasoval hned v sedmi duelech).
Co bylo překvapením: Podle avizovaného rozestavení měla domácí "Fohlen” bránit se třemi středními obránci vzadu, když osvědčenou dvojku Matthias Ginter - Nico Elvedi vyztužil Denis Zakaria. Posledně jmenovaný Švýcar se však nakonec postavil na pravou stranu zálohy, kde spolu se Stefanem Lainerem úspěšně hlídal ofenzivní výpady Alphonsa Daviese.
Množství práce odvedl také již zmíněný presující trojzubec vepředu, který obráncům Bayernu nedopřával klid ani po ztrátě balónu. Díky represinku ostatně Hříbata zasadila první ze svých tří úderů. K tomu se Hofmann zvládal zatáhnout na levý kraj zálohy, kde se ve druhé půli usadil natrvalo. V závěru již sice především Embolo vypadal dost vyšťaveně, avšak jeho kolegové z obrany nakonec závěrečný nápor soupeře ustáli.
Celkově Gladbach efektivně eliminoval útočnou vozbu Mnichovanů, a ačkoli se Hříbata dopředu nedostávala příliš často, tak z téměř každého jejich výpadu vznikalo nebezpečí. Možná nešlo ani tak o zaslouženou, jako spíš vybojovanou výhru, ale právě taková chutná nejlépe.
Union Berlín - VfL Wolfsburg
Hráč utkání: Marcus Ingvartsen. Pětadvacetiletý Dán na první gól Unionu asistoval přímo, o druhý se pak přičinil pasem na Taiwa Awoniyiho, jehož pouze za cenu červené karty zastavil hostující Maximilian Arnold, aby z následného přímého kopu skóroval Robert Andrich.
Co se potvrdilo: Letmý pohled na statistické ukazatele vede k jednoduchému úsudku, že berlínský celek se do značné míry opírá o výkony Marvina Friedricha. Stoper "Eisernen” ovšem není jen zdatným hlavičkářem v pokutovém území, ale také důležitým článkem při zakládání útoku. Friedrich se nebál vzít odpovědnost na svá bedra a při zajištění od Christophera Trimmela rád podnikal nebezpečné výpady, čímž podpořil ofenzivní snažení kolegů před ním. Podobně se přitom činil též Trimmelův kolega ze středu defenzivy a někdejší hráč Wolfsburgu Robin Knoche. Nejen Max Kruse živí útok Unionu.
To obrana "Vlků” nenastupuje v nejlepším složení a absence Maxence Lacroixe byla znát. Jeho náhradník Marin Pongračić měl celý zápas pořádnou fušku. Od začátku nadměrně chyboval, vypomáhal si fauly a výměnou názorů s rozhodčím či spoluhráči se zbytečně nechal vyrušovat od koncentrace. Jeho riskantní přihrávka též vedla k první gólové akci domácích. Od uznávaného magazínu Kicker si tak mladý Chorvat očekávaně vysloužil nejhorší hodnocení ze všech účastníků na trávníku.
Co bylo překvapením: Byť Renato Steffen dorostl pouze do výšky 170 centimetrů, ze svých 13 bundesligových gólů vstřelil hned šest hlavou. Ten poslední právě do sítě Unionu. Buď bránící Christopher Lenz nedával na předzápasové poradě pozor, nebo hlavičkový potenciál nevysokého Švýcara nikdo v Berlíně nezaregistroval. Buď jak buď, Lenz si ve vzájemném souboji počínal dost naivně a Steffenovi dovolil po rohovém kopu pohodlně otevřít skóre.
Šlo o zasloužené vedení, neboť Wolfsburg působil v úvodu duelu odvážněji. Jenže postupem času jeho aktivita chabla a Union se chytil příležitosti. Po obratu ve skóre a s jedním mužem k dobru pak měli Eisernen jedinečnou šanci dotáhnout klání do vítězného konce a alespoň na čas se vyšplhat na lukrativní čtvrtou příčku. Avšak také domácí polevili v koncentraci a zbytečně dovolili Vlkům srovnat krok. S konečným výsledkem tak nemohla být zcela spokojena ani jedna strana barikády.
RB Lipsko - Borussia Dortmund
Hráč utkání: Erling Håland. Norský tank nejprve pláchl po pravé straně a připravil gól pro Jadona Sancha. Následně si oba mladíci prohodili role, na závěr pak Håland využil pobídky od Marca Reuse a stvrdil velmi cenné vítězství Borussie.
Co se potvrdilo: Kouč "Roten Bullen” Julian Nagelsmann si oblíbil hru se třemi obránci vzadu, před nimiž nejblíže postavený záložník zajišťuje přechod do útoku a taktéž uzavírá útočný šik soupeře do početního oslabení. Tentokrát před stopery operoval kapitán Marcel Sabitzer, Tyler Adams se naopak posunul doprava, aby společně s Angeliñem vyplňovali křídelní prostory. Na papíře Sabitzerův pomocník Amadou Haidara tak reálně disponoval slušnou volností.
A právě Haidara a Angeliño tvořili společně se stoperem Marcelem Halstenbergem klíčovou složku ofenzivního snažení Lipska v první půli. Halstenberg se přitom po neúspěšném výpadu nemusel obávat propadnutí, neboť Haidara s Angeliñem vyplnili prostory na kraji hřiště do té doby, než se jejich spoluhráč z defenzivy stihl opět zařadit do obranného bloku. Bránící Thomas Meunier se měl hodně co ohánět, avšak je třeba uznat, že s nelehkým úkolem se vypořádal statečně.
Po ztrátě míče se vůbec formace domácích proměnila z jistého 3-1-3-3 na 4-4-2, v němž Emil Forsberg přiskočil k Yussufu Poulsenovi, aby společně znemožňovali rozehrávku stoperům BVB. Manuelu Akanjimu tak obvykle nezbývalo nic jiného než poslat pas nazdařbůh po pravé lajně, kde ale většinu pobídek sbíral protivník. Ještě větší problémy pak měl s přesností přihrávek zkušenější Mats Hummels. Borussia se v první půlhodině dost trápila.
Co bylo překvapením: Zranění Axela Witsela bylo jistě politováníhodnou událostí, přesto jeho odchod ze hřiště a nástup Emreho Cana přinesly do hry "Schwarzgelben” čerstvý vítr. Witsel se nestahuje pro míč podobně jako Joshua Kimmich, zároveň ani nedokáže rozhýbat strnulý střed pole. Mnohem více vyvolává belgický reprezentant zdání čističe území před obranou, než aby létal nahoru a dolů.
Příchodem Cana získala do té doby zamrzlá ofenziva Dortmundu zpět ztracenou dynamiku. Hosté najednou začali intenzivněji napadat a nutili Roten Bullen k chybám. Po změně stran již v obraně Lipska přibývalo volných prostorů, zejména pak na stranách, na což domácí doplatili hned při úvodní trefě Borussen.
BVB zkrátka ve druhém poločase zabavili nezaujatého diváka mnohem víc než v první polovině. Zatímco po prvních 45 minutách dosáhl Dortmund ve statistice xG (očekávaných gólů) nepřekvapivé absolutní nuly, po přestávce vyšplhal index na hodnotu 2,6. Také u Lipska se číslo xG ve druhé půli vylepšilo, ovšem přece jen ne tak výrazně (1,6 oproti "přestávkovému” 0,1).
Borussia úspěšně otestovala svoji letitou zbraň: rychlý přechod do útoku. Navíc se jí po nějakém čase rozehrávají klíčový hráči. Jadon Sancho si připsal gól a asistenci podruhé za sebou a snad dává zapomenout na bídný podzim. Pod tříbodový zisk se výrazně podepsali také Marco Reus či Emre Can, který odehrál dle statistik vůbec nejlepší zápas ročníku. Byť konec roku 2020 nezastihl Dortmund v ideálním rozpoložení, tak rozhodně není žluto-černé šiky radno podceňovat.
Já jsem strašně zvědavej na to, jak bude vypadat, až bude muset, zápas co zápas hrát do zatažené obrany. 
Ale i tak super počtení! 
