Ohlédnutí za Eredivisie v sezóně 2011/2012

Na letošní sezónu Eredivisie budou nizozemští fanoušci určitě vzpomínat ještě pěkně dlouho. Po několika letech totiž opět sledovali mimořádně zajímavý souboj o mistrovský titul, z jehož zisku se nakonec radoval amsterdamský Ajax. Také v dalších patrech tabulky se ale bojovalo na ostří nože.

Tři se perou a nakonec se směje Ajax

Letošní ročník Eredivisie nabídl velice zajímavý souboj o čelo tabulky. Vedoucí šestice se výrazně odpoutala od zbytku tabulky a s předstihem si vytvořila rozhodující náskok. Nicméně souboje mezi ní byly opravdu velmi napínavé. Na podzim se nejvíce dařilo Alkmaaru, který si v jednu chvíli vytvořil velký náskok a nikdo o jeho vítězství nepochyboval. Jenže svěřenci kouče Gertjana Verbeeka neunesli velký tlak a ke konci podzimu ztratili většinu ze svého náskoku. A na jaře při náročném programu klesli až na čtvrté místo tabulky, Ligu mistrů si tak nezahrají. Velkou oporou byl především gólman Esteban Alvarado, teprve třiadvacetiletý Kostaričan. Hlavně díky němu se AZ dařilo v defenzívě a díky němu Alkmaar prošel jako jediný holandský celek do čtvrtfinále Evropské ligy. V obraně opět skvěle pracovali Niklas Moisander a hlavně dánský levý bek Simon Poulsen. V ofenzívě se letos tolik nedařilo Brettu Holmanovi, ovšem nahradit ho dokázal americký fotbalista Jozy Altidore, který vsítil devatenáct branek a hodně využíval spolupráci s Martenem Martensem, Adamem Maherem a Rasmusem Elmem.

Celou sezónu se ve špičce pohybovalo PSV, které však také mělo krizi. Kvůli tomu z lavičky předčasně odešel dlouholetý trenér Fred Rutten a nahradila ho legenda PSV Phillip Cocu. Ten nakonec sezónu zachránil třetím místem. Mezi třemi tyčemi se opět osvědčil Andreas Isaksson, nicméně letos neměl tak úspěšnou sezónu jako ty předchozí. V útoku řádilo obávané trio. Ke švédské stálici Olu Toivonenovi s pětadvaceti brankami se přidal belgický forvard Dries Mertens s šestadvaceti góly, který přišel před sezónou z Utrechtu a s jedenadvaceti trefami Tim Matavž, jenž přestoupil z Groningenu. Ze zálohy je podporoval Geroginio Wijnaldum, ten si ale určitě představoval více asistencí než sedm. Možná se ale celku z Eidhovenu blýská na lepší časy, vedení totiž před sezónou angažovalo slavného kouče Dicka Advocaata a také pětatřicetiletého veterána Marka van Bommela, kterému skončila smlouva v AC Milán.

O velké překvapení se postaral Feyenoord, který doslova vstal z popela po loňské nepovedené sezóně, kde skončil až desátý. Nyní dokráčel na druhé místo a v příštím ročníku si zahraje kvalifikaci Ligy mistrů. Klubu pomohlo kouzlo kouče Ronalda Koemana, který byl vyhlášen trenérem roku. Tomu sice před sezónou odešly hvězdy Leroy Fer a Georginio Wijnaldum, ovšem dokázali je nahradit Otman Bakkal, který v klubu hostoval z PSV, a hlavně švédský mladíček John Guidetti. Teprve dvacetiletý fotbalista přišel na hostování z Manchesteru City, nastřílel dvacet branek a navíc pro něj nebyl žádný problém v zápase vstřelit tři branky a více. Nicméně nejlepší střelec klubu se po této sezóně vrací z hostování do svého mateřského klubu.

Na trůn se ale vrátil Ajax. Ten pod vedením kouče Franka de Boera, který v minulých dnech mimochodem odmítl vábení slavného Liverpoolu, dokázal ke konci sezóny stmelit tým a ten vyhrával jedno utkání za druhým. Tři body si v Eredivisii na konto připsal hned čtrnáctkrát v řadě, o jeho trofeji rozhodlo hlavně vítězství ve 32. kole na půdě Twente. Velkou zásluhu na zisku cenné trofeje měl obránce Jan Vertonghen, který vyšperkoval sezónu deseti brankami. V záloze řádil Siem de Jong, ten skóroval šestnáctkrát a také Dán Christian Eriksen, který k osmi trefám přidal devatenáct asistencí a stal se druhým nejlepším nahrávačem Eredivisie. V útoku vycházející hvězdy Miralema Sulejmaniho a Derka Boerrigtera dobře doplňoval veterán Dmitrij Bulykin, který před sezónou přišel z Anderlechtu.

Dobrou sezónu zažil také Heerenveen. Ten díky bonusovému místu v žebříčku fair play nemusel z pátého místa hrát kvalifikaci a šel přímo do Evropské ligy. Jeho hra stála především na dvou mužích - Luciano Narsingh nastřílel devět branek a s dvaceti asistencemi se stal nejlepším nahrávačem sezóny. Jeho přihrávek využíval nejlepší střelec Eredivisie, teprve třiadvacetiletý Bas Dost, který se v nejvyšší soutěži trefil dvaatřicetkrát a celkově nastřílel ještě o dvě branky více. Nicméně nyní může mít Heerenveen problém, Dost je totiž jednou nohou v bundesligovém Wolfsburgu.

Boj o Evropskou ligu: Utrápené Twente na kolenou, Vitesse slaví první úspěch

Ať už se fanoušci Twente budou dívat na letošní sezónu z jakéhokoliv úhlu pohledu, mnoho důvodů ke spokojenosti podle všeho nenajdou. Konečné šesté místo a propadák v playoff o Evropskou ligu hovoří za vše. Přitom sezóna pro celek z Enschede nezačala vůbec špatně. Během léta usedl na lavičku svérázný kouč Co Adriaanse, který si ihned přetvořil tým k obrazu svému, a už úvodní kola ukázala, že se s jeho výběrem bude muset počítat.

Zatímco na sportovním poli slavil Adriaanse úspěchy, v kabině Twente to s postupem času vřelo čím dál tím víc. Zkušený nizozemský lodivod si s většinou hráčů příliš nesedl a napjaté vztahy se nakonec staly důvodem jeho lednového odchodu. V té době se Twente nacházelo na uspokojivé třetí příčce, pouhé dva body za vedoucím Alkmaarem. Vedení s hledáním trenérské náhrady příliš neotálelo a okamžitě sáhlo po starém známém Stevu McClarenovi. Zprvu se zdálo, že šéfové Twente měli tentokrát opravdu šťastnou ruku, když se bývalý kouč anglické reprezentace uvedl dvěma vysokými výhrami, jenže po březnové domácí porážce s Feyenoordem šlo všechno, jak se lidově říká, do háje. Následovalo několik naprosto zbytečných ztrát a hluboký propad tabulkou až na zmíněnou šestou pozici, která zaručovala pouze playoff. V něm trápení McClarenových hochů pokračovalo, účast v pohárové Evropě si nakonec zajistili až díky fair play.

I přes nevydařené týmové výkony se v táboře Twente našlo pár hráčů, kteří opravdu vyčnívali. Řeč je především o mladém kanonýrovi Luuku de Jongovi, zapomínat by se ale nemělo ani na ofenzivně laděnou dvojici Nacer Chadli a Ola John. Jak to tak vypadá, během léta se bude okolo Enschede pohybovat řada zástupců předních evropských celků.

Také bohaté a ambicemi oplývající Vitesse zřejmě nečeká příliš klidná předsezónní přestávka. Merab Žordanija, majitel a šéf klubu v jedné osobě, se netají touhou Eredivisie co nejdříve vyhrát, takže mu nezbývá nic jiného, než se v následujících týdnech poohlídnout po vhodných posilách. Už letos sice Vitesse ukázalo velký potenciál a uhrálo několik hodně zajímavých výsledků, na ty nejlepší ale ani zdaleka nemělo: vysoké domácí porážky s Feyenoordem a Twente budiž jasným důkazem. I proto se nejstarší prvoligový celek Nizozemska od začátku do konce pohyboval v klidném středu tabulky. S přehledem obsadil sedmou příčku a šel se prát o Evropskou ligu. Neměl to snadné, ovšem díky velké bojovnosti si nakonec přeci jen vstupenku do pohárové Evropy zajistil.

Zklamáním pro všechny ve Vitesse byl ale bezpochyby chabý zájem ze strany fanoušků. Nádherný stánek GelreDome se Bonymu a spol. nepovedlo během sezóny ani jednou vyprodat.

To ve dvacet kilometrů vzdáleném Nijmegenu měli plno téměř vždy, po podzimu by však jen málokoho napadlo, že se bude NEC bít o pohárové příčky. Tehdy měl na svém kontě pouhých sedmnáct bodů a všem bylo jasné, že trenér Alex Pastoor musí s týmem co nejrychleji něco provést, jinak hrozí velké problémy. Jeho intenzivní a pečlivá práce nakonec přinesla kýžený úspěch a Nijmegen vystoupal až na osmou příčku. O Evropskou ligu se sice rval srdnatě, ovšem klíčový odvetný zápas na půdě Vitesse, kde obdržel dvě červené karty, nezvládl a bylo po nadějích.

Nejpříjemnějším překvapením letošního ročníku byl bez jakýchkoliv pochybností nováček z Waalwijku. Výběr trenéra Brooda vstupoval do Eredivisie jen s minimem zkušeností (ani jeden z hráčů neměl na kontě více než sto prvoligových startů), ovšem velmi záhy naznačil, že rozhodně nebude pouze celkem do počtu. Ve Waalwijku si moc dobře uvědomovali, že většinu svých soupeřů nedokážou přehrát, a proto se soustředili především na pečlivou obranu. To se jim, vyjma pár zápasů, dařilo plnit. Senzačně tak nakonec dokráčeli až do finále playoff. Tam už ale tvrdě narazili a oba duely proti favorizovanému Vitesse prohráli.

Neudržitelný Malki a jarní trápení Groningenu

Pětice Roda, Utrecht, Heracles, Breda a Groningen má jednu věc společnou - v letošní sezóně bojovala o playoff, a i když na něj nedosáhla, v závěru alespoň nemusela řešit sestupové starosti.

Vytouženému boji o Evropskou ligu byla každopádně nejblíže Roda, která měla ještě před posledním kolem situaci pevně ve svých rukou. V domácím utkání s hratelným Utrechtem jí stačilo vydolovat bod a jistojistě by skončila nejhůře osmá, jenže nabídnuté příležitosti nevyužila a po bídném výkonu prohrála 1:3. Sen o pohárech se tak rozplynul dříve, než všichni očekávali. Roda se ale letos rozhodně za své výkony stydět nemusela. Trenér van Veldhoven naordinoval svým svěřencům ofenzivní taktiku, díky které mnohokrát diváci sledovali nádhernou podívanou okořeněnou několika góly. Ze všech nejvíce zářil ještě před rokem neznámý útočník Sanharib Malki, jenž zaznamenal rovných pětadvacet zásahů, tedy téměř polovinu všech gólů Rody! Žádný jiný střelec nebyl pro svůj tým tak důležitý.

To v táboře Utrechtu zavládla po odehrání závěrečného kola rozporuplná nálada. Před sezónou by vedení klubu z jedenácté příčky zřejmě příliš nadšené nebylo, nakonec ale trenér Jan Wouters sklidil především chválu. Utrecht se totiž dlouhou dobu pohyboval povážlivě blízko pásma sestupu, v posledních zápasech ovšem chytil slinu a začal tabulkou stoupat nahoru. Celé Eredivisie tak ukázal, že nebezpečný může být i bez velkých hvězd. Něco podobného se dá říct také o Heraclesu, který letos střídal povedené výkony s těmi tragickými: proto mezi výsledky jeho zápasů nalezneme například vysokou výhru 7:0 nad Venlem, stejně tak i ale ponižující porážku 0:6 s Ajaxem.

Breda si již v minulém roce prožila sezónu, kdy jí nic nevycházelo tak, jak si naplánovala, letos to ovšem bylo z její strany ještě horší. Od začátku předváděla poměrně nevýrazné výkony a pohybovala se v dolní polovině tabulky, avšak dostatečně daleko od pásma sestupu. Navzdory faktu, že na sebe příliš neupozorňovala, dokázala několikrát pořádně zaskočit favorizovaného soupeře: z týmů z první šestky prohrála oba zápasy pouze s Feyenoordem. Trenéru Karelsemu chyběl v letošním ročníku především rozený kanonýr. Vždyť nejlepším střelcem Bredy se stal se sedmi brankami zkušený záložník Anthony Lurling.

Hodně zajímavým případem byl čtrnáctý Groningen, který po podzimu okupoval osmou pozici s pouhou dvanáctibodovou ztrátou na vedoucí Alkmaar. Tehdy patřili svěřenci kouče Huistry mezi černé koně soutěže a odborníci se jen předháněli v prognózách, jak moc zamíchají situací v tabulce. Groningen nakonec všechny opravdu překvapil, ovšem negativně - v jarní části soutěže posbíral pouhých jedenáct bodů. Nejseverněji položený celek má ale na soupisce řadu talentovaných hráčů, takže není vyloučeno, že už v příští sezóně se dočkáme jeho výrazné proměny. Jisté však je, že v zeleno-bílém dresu neuvidíme hvězdného Dušana Tadiće, který se v létě stane novou posilou Twente. V Groningenu pak končí také Pieter Huistra, jehož nahradí Robert Maaskant.

Excelsior smůlu neprolomil, o patro níže sestupuje i De Graafschap

Excelsior, loňský nováček, tentokráte nezabral včas, a proto padá do druhé ligy. Vzhledem k tragickému jaru De Graafschapu sice dlouho bojoval o prvoligovou účast i v příštím ročníku, jenže i kvůli nezvládnutým koncovkám nedokázal získat důležité body k záchraně. Za celou dobu posbíral pouze devatenáct bodů a na svého největšího rivala nakonec ztratil pět bodů. Ty mohl s přehledem získat, jenže hned v šesti utkáních sezóny inkasoval v nastaveném čase a přišel buď o remízu, nebo i výhru. Vše zachránit mohl ještě v předposledním kole v přímém souboji na půdě De Graafschapu, jenže nakonec pouze remizoval a v posledním duelu s PSV už mohl jen těžko něco dělat. Pro příští rok ho nahradí Zwolle.

De Graafschap sice do baráže proklouzl, jenže tu už nezvládl a překvapivě skončil hned v prvním kole. Nejvyšší soutěž tak opouští také po dvou letech. Po podzimní části to vypadalo, že se nakonec dokáže zachránit, jenže jarní část byla opravdu bídná. Celkový počet čtyřiadvaceti bodů byl vskutku velmi slabý počin, De Graafschapu se ale v baráži věřilo. Jenže po úvodní remíze 0:0 na půdě Den Boschu doma inkasoval a remízový výsledek 1:1 nakonec stačil hostům. Nicméně předloňský nováček se nevzdává a už nyní vyhlásil útok na okamžitý návrat, kádr rozprodávat rozhodně nehodlá. Místo něj se do nového ročníku podívá po roce Willem Tilburg.

Tradiční záchranářské starosti mělo Venlo, které ale dokázalo i tentokráte zabrat v ten pravý moment. V loňském roce mělo větší problémy a jen díky výpadku Tilburgu nespadlo přímo. Letos se trápilo na podzim a dlouho bylo s Excelsiorem na jedné vlně, ovšem na jaře zabralo a nebýt nepovedené poslední třetiny soutěže, možná by ani baráž hrát nemuselo. Nicméně v ní po úvodních problémech s Cambuurem, kde nejprve po remíze 0:0 doma otáčelo vývoj utkání a nakonec těsně zvítězilo 4:3, zvládlo závěrečnou fázi na výbornou. Helmondu nedalo šanci a po výhře 2:1 na jeho půdě si pohlídalo domácí výsledek v poměru 2:2. Venlo od postupu v roce v 2009 hrálo ze tří pokusů dvakrát baráž, jen v nováčkovské sezóně skončilo dvanácté a vypadá to, že boj o udržení mu bude souzen i v příštím ročníku.

Velký propad zažil Den Haag, který loni proklouzl do evropských pohárů. V nich ale neuspěl a letos měl co dělat, aby nehrál baráž. Dlouho měl sice dostatečný náskok, pak se ovšem nebezpečně přiblížilo Venlo a jen díky jeho zhoršení výsledků nakonec nemusel bojovat o baráž do posledního kola. Patnácté místo je sice zklamáním, příčiny jsou však jasné. Tým před sezónou opustili největší opory. Danny Buijs odešel do skotského Kilmarnocku, František Kubík se vrátil z hostování do Trenčína a především Dmitryj Bulykin odešel zpátky do Anderlechtu a následně se dostal do kádru Ajaxu. V posledních dnech se sice opět hovořilo o jeho návratu do Den Haagu, avšak z něho nakonec sešlo. V lednu navíc odešla další opora Wesley Verhoek a jaro tak bylo z pohledu loňského překvapení hodně nepovedené.

Ideální sestava podle Eurofotbal.cz:
(4-1-3-2): Esteban (Alkmaar) - Marcellis (Alkmaar), Vertonghen (Ajax), Vlaar (Feyenoord), Poulsen (Alkmaar) - Janssen (Ajax) - Narsingh (Heerenveen), Eriksen (Ajax), Mertens (PSV) - Dost (Heerenveen), L. De Jong (Twente).

Nejlepší brankář: Esteban Alvarado (Alkmaar)
Nejlepší obránce: Jan Vertonghen (Ajax)
Nejlepší záložník: Christian Eriksen (Ajax)
Nejlepší útočník: Luuk de Jong (Twente)


Česká stopa v nizozemské Eredivisii

Milan Kopic (SC Heerenveen) - 0 odehraných zápasů
Michal Švec (SC Heerenveen) - 9 odehraných zápasů, 0 gólů, 162 minut
Tomáš Kalas (Vitesse Arnhem) - 33 odehraných zápasů, 1 gól, 2910 minut
Pavel Čmovs (NEC Nijmgen) - 23 odehraných zápasů, 0 gólů, 1687 minut