Největší překvapení v historii MS

V souvislosti s výpraskem Brazilců mě napadlo sáhnout do archívu a vzpomenout na jiné výsledky, jež hnuly žlučí poražených a pozorností světa. Vybral jsem tři nejslavnější, tři ohromující, zcela mimořádná překvapení, která ve své době neměla sobě rovné. Dnes k podobným šokům dochází častěji, ale tehdy to bylo unikum, zvláště když šlo o týmy, které svou kvalitou ani nemohly být rozdílnější.

3. místo: MS 1982 - NSR - Alžírsko 1:2

"Sedmý gól věnujeme našim manželkám, osmý našim psům," glosovaly nadcházející zápas s africkým trpaslíkem rozšafně (tehdy) západoněmecké hvězdy. Trenér Jupp Derwall je nenechal ve štychu a prohlásil, že v případě porážky pocestuje nejbližším vlakem ze Španělska nach Hause. Jaký rozdíl od dnešních dnů, kdy se to jen hemží zjištěními, že míč je kulatý a zápas začíná za stavu 0:0.

Na hřišti pak Derwall své hráče nepoznával, zejména záloha hrála naprosto příšerně, takoví Breitner, Littbarski či Magath vypadali, že hrají fotbal poprvé v životě. Alžířanům stačilo bojovat a hrát obětavě a Němci měli problém. Patrně čekali, že se outsider porazí sám už jen při pohledu na tu hvězdnou soupisku, každopádně ten den zůstali jejich hafani neobdarováni. Neskutečnou trápenku favorita potvrdil v 53. minutě dorážkou později autor veleslavné patičky z finále PMEZ Rabah Madžer. V 67. minutě se Němci jakž takž zmátořili a držitel Zlatého míče z předešlého roku Rummenigge vyrovnal, ale jakékoli myšlenky na pozápasovou oslavu utnul minutu nato Bellúmi. Nadšeně bojující Alžířané těsné vedení udrželi, přestáli náznak tlaku, děkovali sudímu za neuznaný Littbarského gól, který "Litti" vstřelil po předchozím faulu, těsně před koncem ještě Madžer trefil po sólu jen boční síť. A pak už byl konec.

Frustrovaný trenér Derwall nemohl výsledku a hlavně výkonu svých svěřenců uvěřit. Německé noviny speciálně pro něj promptně otiskly jízdní řád se všemi přestupy s tím, že správně by měl s celou svou sebrankou jít domů pěšky. Zápas měl dohru o pár dní později, která je tuzemským fanouškům díky nedávnému duelu obou těchto soupeřů známá. V zápase s Rakušany stačil Němcům i Rakušanům výsledek 1:0 pro naše západní sousedy. Když Hrubesch kolenem na začátku utkání skóroval, dohrály oba celky zápas způsobem, o němž jeden novinář napsal, že chybělo už jen to, aby se hráči začali přímo na place líbat. Předseda alžírského svazu opustil čestnou tribunu dlouho před koncem a rozezlení špan. diváci se servali se slavícími Němci v hledišti.

2. místo: MS 1966 - Itálie - KLDR

"Konečně i Němci mají své KLDR," napsaly italské noviny jízlivě v červnu dvaasomdesátého. Hráči této asijské země se tehdy v šestašedesátém postarali o prvotřídní senzaci, o níž italský tisk referoval jako o blamáží století. Vyhráli asijskou kvalifikaci, FIFA nějaký čas špekulovala, že by měli sehrát ještě baráž s nějakým evropským celkem, ve hře bylo i ČSSR, protože úroveň asijského fotbalu je prý prachbídná a hrozí devalvace MS, nakonec ale rozhodli tak, že když už si to vybojovali, tak ať si tam zahrají.

Remíza s Chile, jež na domácím šampionátu bralo bronz, byla velkým překvapením. Italové na to však vůbec nereflektovali. Na zápas se noc předtím soustředili se svými manželkami a přemýšleli, jak se zítra moc nezapotit. V jejich kádru byly hvězdy světového formátu - Mazzola, Rivera, Burgnich či Faccheti, kteří o ničem jiném než o finále neuvažovali. Korejci uvažovali nahlas o čtvrtfinále, což ale bral okolní svět jako povinnou rétoriku v zemi velkého Kima. Hráče měl kouč vycvičené jaksepatří - povinně museli narukovat, hrát za armádní celek, absolvovat nefalšovaný korejský dril a být svobodní. Kdo se chtěl oženit, mohl na MS zapomenout.

A tito nadupaní borečci pak namachrované italské hvězdy pohybující se na hřišti jen tak, aby se neřeklo, dokonale zesměšnili. Běhaví, abnormálně bojovní, obětaví až na hranici, jež je zdraví nebezpečná. Tyto atributy jim pomohly k senzaci. Ve 34. minutě musel pro zranění odstoupit Bulgarelli, a jelikož se tehdy ještě nesmělo střídat, dohrávali Taloši v deseti. Ale ani to neměl být za normálních okolností sebemenší problém. KLDR ve světě fotbalu znamenala míň než nic, ale v ten den byla víc než dost. Běžela 41. minuta a Pak Du Jik střelou z 20 metrů k překvapení všech i svému zavěsil.

Druhá půle nabídla optickou převahu favorita a úžasnou bojovnost outsidera, kterého vášnivě povzbuzovalo 15.000 anglických ohařů v hledišti, kteří větřili senzaci. A měl dobrý čich. Když už se Italové dostali pevným korejským valem ke střele, vychytal je gólman. Pak už jen odcházeli jako spráskaní psi do kabin.

Porážka s naprostým outsiderem nejenže byla asi nejtrapnější prohrou v dějinách italského fotbalu, ale poslala je zároveň domů. Nepřistávali však v Římě, protože to by taky nemuseli přežít, nýbrž v Janově. I tam je čekala sprška rajčat, kteréhožto specifického druhu lynče se krom hordy rozběsněných tifosi účastnil i personál letiště. Trenér Fabri se musel přestěhovat a někteří hráči byli vyřazeni z reprezentace.

Na anglickém bále si zatím korejská Popelka zatančila další sólo. Trenér svým svěřencům naordinoval den po výhře nad Italy pětimílový přespolní běh, aby jim z hlavy vyhnal roupy v podobě přílišného sebevědomí. Čekal je zápas s Portugalskem, který po 20 minutách vedli 3:0! Poutavě popisuje tento zápas J. Šálek, který ho sledoval zprostředkovaně v hledišti utkání Anglie s Argentinou. "Nezapomenu na okamžik, kdy se na světelné tabuli na střeše tribuny ve Wembley objevily první dílčí výsledky z ostatních stadionů: Portugalsko - KLDR 0:3. Wembley doslova vybuchlo, většina diváků vstala ze sedadel a na ohlušující výkřik 90000 hrdel reagovali i překvapení hráči. Všiml jsem si brankáře Argentiny Romy, jak ukázal k světelné tabuli, dva tři hráči Anglie zatleskali, neboť věděli, že jejich soupeř v semifinále, pokud se do něj probojují, přijde právě z Liverpolu. A jak se zdálo, nebude to Eusebiův voj. Zdálo se marně, přání bylo otcem myšlenek. Zatímco z jiných stadionů oznámil ukazatel jen výsledek poločasů, na Goodison Park byl zřejmě napojen permanentně. A tak jsme, znovu užaslí, četli: 27. Eusebio 1:3, 42. Eusebio 2:3, 57. Eusebio 3:3, 60. Eusebio 4:3. Byly to informace hraničící s vtipem nebo neskutečnem. V naší novinářské lóži se mnozí kolegové domnívali, že obsluhy světelného ukazatele se zmocnil nějaký šílenec. Teprve poslední změna skóre 78. Augusto 5:3 dodala ukazateli věrohodnost, a to jen proto, že gól nevstřelil Eusebio." Kimovi hoši jeli domů přesto jako národní hrdinové.

1. místo: MS 1950 - USA - Anglie 1:0

Bylo to první MS, na které se Anglie uráčila přijet. Do té doby neměla potřebu dokazovat světu tak samozřejmou věc, kdo je na zeměkouli nejlepší. Až pět let po válce se konzervativní hlavy daly dohromady a daly reprezentantům své země zelenou k tomu, aby to, co podle nich museli vědět úplně všichni, potvrdili na hřišti. Na MS jeli jako hlavní favorit, kdekdo čekal, že svou výjimečnou suverenitu hravě potvrdí i za Atlantikem.

Hrálo se tehdy v Brazílii poprvé ve skupinách. Angláni nafasovali Chile, se kterým si v tréninkovém tempu poradili poměrem 2:0, Španělsko a Spojené státy, které je čekaly v dalším klání. Své soupeře, ať to byl kdokoli, nebrali vůbec vážně, o to víc hleděli přezíravě na Amíky. "Jen dva národy na světě neumějí hrát fotbal - Eskymáci a Američané," zněly titulky anglických deníků. Tým USA byl složen veskrze z amatérů, byli i hráči, kteří nemohli do Brazílie odcestovat, poněvadž nedostali v práci volno. Sami nastupovali s tím, že nemají žádnou šanci. Stanley Matthews oznámil, že se chce šetřit na další zápas a se svými spoluhráči slavil vítězství už před utkáním - hráči Anglie je zapili při vydatné celonoční pitce.

Těžko říct, z čeho je pak bolela hlava víc, jestli z kocoviny, nebo z porážky. Začali náporem, nastřelili tyč a bylo jen otázkou času, kdy ho mnohonásobně zužitkují. Pak ale Alf Ramsey ztratil balón, McIlvenny vypálil a střelu těsně před brankářem tečoval Gaetjens. Pak postavili před vlastní šestnáctku autobus a odkopávali balony všude možně. Angličané byli s postupujícím časem nervóznější a nervóznější, snažili se, seč mohli, ale nadšeně a srdnatě bojující neumětelové, jak je anglické noviny nazvali den předem, těsné vedení uhájili. Největší překvapení historie světových šampionátů bylo na světě.

Zrodil se výsledek, jemuž na Ostrovech odmítli lidí věřit. V té době novináři referovali povětšinou jen telegrafem či kusými informacemi diktovanými písařce přes telefon. Přímé přenosy anglická média nevedla. Proto tomu nikdo nevěřil. Někteří sazeči dokonce v domnění, že jde o omyl, vysázeli titulky 10:1. Až na druhý den čekala hrdý Albion kocovina, tentokrát už z výsledku. Novináři do hvězd typu Tom Finney, Mortensen či Wright šili nemilosrdným způsobem, psali o "partě tramvajáků na dovolené" a horší věci. Pro Anglii to byl pád z hrušky na zem. A aby se netrápili, dorazili je tři roky později ve Wembley Maďaři.