Nejlepší období kariéry? Každá fáze měla něco do sebe, ví Král. Váží si gólu proti Realu Madrid

V české nejvyšší soutěži Alex Král debutoval v 18 letech v dresu Teplic a nastartoval tak velmi zajímavou pouť po fotbalové Evropě. Přes Slavii se dostal do Spartaku Moskva, odkud hostoval ve West Hamu, Schalke a Unionu Berlín, kam v létě 2024 nakonec jako volný hráč přestoupil. Obratem ale zamířil na další hostování. V Espaňolu Barcelona odehrál téměř celou uplynulou sezonu a slavnému klubu pomohl k záchraně. Nejen o tom, kam povedou jeho další kroky, se rozpovídal v podcastu Livesport Daily.

"Všechno je to o nabídce. Nemám problém měnit angažmá, kabiny ani země, a protože jsem z Česka, nikdy neříkám nikdy. Je mi sedmadvacet, cítím se psychicky i fyzicky v nejlepším věku a myslím, že čeští hráči obecně dosahují vrcholu trochu později. Proto se teď cítím výborně a chci toho využít. Mám ještě rok v Bundeslize, takže na přestup nijak netlačím, ale pokud se objeví něco nového, jsem otevřený všemu."

"Teď to beru hlavně z pohledu, že mám rok do konce smlouvy a je to riziko - za rok už mě žádný klub nemusí platit. Cítil bych se jistěji, kdybych měl kontrakt třeba ještě na čtyři roky, ale dá se to využít i pozitivně. Od zimy bych mohl podepsat zadarmo, což mi dává jinou vyjednávací pozici, pokud se mi do té doby v Unionu bude dařit. Na druhou stranu, když přijde nabídka a kluby se dokážou domluvit, dává to smysl a já tomu budu otevřený."

"Fotbal nesleduju tak, že bych po tréninku přišel domů a pustil si devadesát minut zápasu. Snažím se totiž oddělovat práci od soukromí, protože fotbal je pro mě dnes už hlavně práce, ne koníček. Ve chvíli, kdy se z koníčku stane profese, děláte i věci, které vás nebaví. Proto radši po tréninku vypnu a neřeším další zápasy. Manželka navíc nikdy nebyla vychovaná jako fotbalová fanynka, takže ani doma nemáme potřebu sedět večer u televize. Samozřejmě na velké zápasy, třeba Ligu mistrů, se podívám, ale není to pravidlo. Hlavní je pro mě vyčistit si hlavu, protože i tak nad fotbalem přemýšlím v podstatě nonstop. Myslím, že je důležité věnovat se i jiným věcem a mít širší přehled. A teď, když se mi před rokem narodil syn, trávím veškerý volný čas hlavně s ním."

"Hráči Realu si uvědomují, jak dobří jsou. Zažil jsem zápasy proti Bayernu, Dortmundu, v reprezentaci proti Anglii, Španělsku nebo Portugalsku, i proti Barceloně a Atléticu, ale Real byl vždycky specifický. Oni začnou zápas tak, že působí, jako by hráli na osmdesát procent a testovali, jestli to stačí. Většinou to stačí, protože mají obrovskou kvalitu, dokážou dát gól i z pološance, nesmíte vypnout ani na vteřinu, jinak vás předběhnou. Proto je důležité nemít z nich přehnaný respekt a být odvážný v soubojích jeden na jednoho. Když jsme proti nim hráli doma, dlouho to bylo 0:0 a my jsme dali gól asi v 83. minutě. Najednou každou minutu začali přihrávky zpřesňovat, víc se hýbat a tempo stupňovali, jako by teprve zapnuli na devadesát pět procent. Tehdy jsem pochopil, proč dokážou tolikrát za sezonu vyhrát v poslední minutě, i proti týmům jako Manchester City - protože pokaždé, když si myslíte, že už tempo nemůže být vyšší, oni ho ještě zvýší."

"Sny jsem měl, když mi bylo patnáct šestnáct, teď už to beru spíš jako cíle. Chtěl bych co nejdéle zůstat v top ligách - Německo, Španělsko, Anglie nebo Itálie. Záleží samozřejmě na tom, jak se budu fyzicky cítit. Ke konci kariéry by mě lákalo nějaké exotické angažmá, protože rád poznávám nové kultury, lidi a chci vědět, jak to funguje v jiných týmech a soutěžích. Nechci se ještě na deset let usadit v jednom klubu, ale zároveň nevylučuju, že zůstanu třeba v Unionu pět šest let. Dveře mám otevřené všude, ale mým hlavním cílem je vydržet v top pěti ligách co nejdéle."

"Každá fáze mojí kariéry měla něco do sebe. Díky Teplicím jsem v sedmnácti osmnácti letech nakoukl do dospělého fotbalu a to byl první zásadní krok, moment, kdy se rozhoduje, jestli člověk bude hrát profesionálně, nebo to zůstane jen koníčkem. Slavia mi pak otevřela dveře do Evropy a do reprezentace. Spartak Moskva zase později umožnil přestup do top pěti lig. Ve West Hamu jsem získal cennou zkušenost, jaké to je nehrát, a naučil se udržovat hlavu i tělo, což mi pomohlo, když jsem přišel do Schalke. Tam jsem hned zvládl celou sezonu bez zranění a odehrál skoro třicet zápasů, aniž by bylo znát, že jsem předtím rok nehrál. Následoval Berlín a první zkušenost s Ligou mistrů, vyprodaný stadion, sedmdesát tisíc lidí a gól proti Realu Madrid, obrovský zážitek. A když jsem si myslel, že to nemůže být lepší, přišlo angažmá v Barceloně v La Lize, kam se Češi moc často nedostanou. I to beru jako důkaz, že cesta pro české hráče tam vede."

"Můj primární přístup k penězům je ochránit to, co vydělám z fotbalu. Už když jsem podepsal první větší smlouvu ve Slavii, začal jsem investovat a koupil pár bytů, tehdy ještě ne v Praze, ale v okolí poblíž vlakových nádraží, aby se za pár let lidé mohli snadno dostat do centra. Tyto nemovitosti se ukázaly jako nejvýhodnější, jejich hodnota dobře stoupla, a hlavně jsem nechtěl peníze dávat někomu jinému, aby s nimi manipuloval. Nemovitosti sice nepřinášejí obrovský zisk jako rizikovější investice, ale jsou hmotné a bezpečné. Teď dokončuju svůj zatím největší projekt, Královské apartmány ve Velkých Karlovicích, tři roubenky s apartmány a wellness, hotové na konci roku. Je to něco, čemu bych se chtěl věnovat i po kariéře, a jde to dělat na dálku, pokud máte šikovný lidi, kteří se starají o hosty. Celou dobu jsem přemýšlel hlavně o bezpečných investicích a odmítal nabídky typu "pojď ke mně, my ti uděláme dobrou investici."