Matthias Sindelar - v rytmu valčíku

22.01.2009 16:19 - Životopisy
 
Vídeň je výjimečné město. Město, kde žili géniové jako Mozart, Beethoven, Haydn, Strauss, Schubert nebo taky Matthias Sindelar. Bohužel, zatímco uměním zmíněných hudebníků se mohou Vídeňané kochat dodnes s pocitem, že se jedná o "jejich" hudbu, jednoho z nejlepších fotbalistů evropských dějin si přiliš dlouho neužili. Papírový muž, jak se Sindelarovi přezdívalo pro jeho křehkou postavu, nejen zelené trávníky opustil předčasně. V nedožitých šestatřiceti...

Psal se 10. únor 1903, když se v malé české vísce se jménem Kozlov u Jihlavy narodil Matěj Šindelář. Obec mající pouhých čtyři sta obyvatel tehdy světu dala mistra, jakého by mohly závidět leckteré světové metropole. Chudí rodiče se o syna starali v těžkých podmínkách. Otec Jan Šindelář se živil jako kovář, matka Marie Šindelářová (za svobodna Švengrová) byla v domácnosti a starala se o malého chlapce. Finanční tíseň rodinu nakonec přinutila odejít do Vídně, kde Matějův otec dostal lepší pracovní příležitost. Pouhé tři roky od narození se tedy Matěj Šindelář mění v Matthiase Sindelara, Vídeň se pro něj stejně jako pro rodiče stává novým domovem. Jan Šindelář dostává novou práci na úřadě, jako vedoucí komunity videňských Čechů, Matthias začíná objevovat fotbal. Prvním hřištěm byly vídeňské uličky, plácky za omšelým panelovým domem, kde Sindelarovi bydleli. To však nikomu nevadilo. Naopak, šťastná rodina si užívala života v centru Rakousko-Uherska, života v kulturním centru celé Evropy. Přepychové kavárny, proslulá Opera ani kouzelný Schönbrunn sice nebyla místa každodenního pobytu, i tak se však podmínky Vídeňanů nedaly porovnávat s životem v Čechách. Idylické časy však záhy skončily. To když byl s vypuknutím 1. světové války do boje povolán Matthiasův otec, který roku 1917 na frontě zahynul. Matka Marie byla zoufalá, neměla práci, syn byl ještě malý, rodině hrozil akutní finanční kolaps. Matthias se však projevil jako vyspělý chlapec, sám od sebe začal pracovat v zámečnické dílně, po večerech pak trénoval v Herthě Vídeň, prvním klubu svého života. Bylo mu šestnáct a stejně zastiňoval o pět let starší spoluhráče.

O jeho výjimečném talentu se šeptalo po celé Vídni. Hertha tehdy měla výborný tým, Sindelarovým spoluhráčem z útoku byl mladý Pepi Bican, pozdější hvězda Slavie Praha. Vídeňské publikum bylo uchváceno hrou mladých hochů, kteří pro Herthu v roce 1924 vybojovali rakouský mistrovský titul i Rakouský pohár. Noviny oslavovaly genialitu Sindelara, který byl ozdobou celé ligy. "Dívejte se, přátelé, máme tady dalšího Mozarta," křičely titulky vídeňských deníků. Přitom Sindelar pro fotbal na první pohled nebyl příliš stavěný. Vždyť při svých 179 centimetrech výšky vážil jen 63 kilo. Tehdejší fotbal však byl jiný než ten dnešní. A jedním dechem dodejme, že asi daleko pohlednější a atraktivnější. Svaly byly k ničemu, síla a výška taky, rozhodoval talent a kombinace, a to bylo právě to, proč Sindelar válel. Asi nebude překvapením, když prozradíme, že rozhodně nešlo o neústupného bijcem, jenž se rval o každý metr prostoru, právě naopak: jeho hra byla lehounká, jakoby tančil v rytmu Straussových valčíků, jimiž Vídeň proslula. Jenže nechybělo mnoho, aby kariéra mimořádného hráče zanikla. V roce 1923 Sindelara potkalo těžké zranění kolena, na které tehdy neexistovalo příliš osvědčených léků. Za uzdravení Sindelar vděčil klubovému lékaři konkurenční Austrie Vídeň, Emanueli Schwarzovi. Z vděčnosti z uzdravení o rok později Sindelar podepsal Austrii, kde nakonec strávil celou kariéru.

Bylo mu jednadvacet, když v dresu Austrie poprvé naskočil k mistrovskému zápasu. A hned zaujal. Od prvních minut se stal klíčovým hráčem týmu. Nastupoval na pozici středního útočníka, přičemž samotný superstřelec Bican prohlásil, že nezná lepšího útočníka Evropy. O pomyslnou korunu pro nejlepšího útočníka se přetahovali tři hráči: Giuseppe Meazza z Ambrosiany Milán (dnešní Inter), Pepi Bican ze Slavie Praha a Matthias Sindelar z vídeňské Austrie. Všichni tři byli ikonami, všichni tři byli obdivováni fanoušky, všichni tři vstoupili do dějin. Avšak Bican se od dalších dvou v jednom lišil, a sice ve své "slušnosti". Pepi byl vzorem naprostého profesionála, opravdového sportovce, který má na prvním místě fotbal. O Meazzovi ani Sindelarovi se to říct nedalo ani omylem. Oba prosluli svým hýřivým životem, bouřlivými nočními aktivitami, alkoholem, prostitutkami, zkrátka ukázka něčeho, čemu se slušně říká bohémství... Kdo by jim to však vyčítal? Na hřišti to nikdy nebylo znát. Sindelarovi nedělalo problém propít celou noc, probudit se v nevěstinci a ještě v týž den nasázet soupeři hattrick. Že to připomíná krále všech bohémů Peppina Meazzu? Ano, je to tak...

Sindelar byl postrachem obran, ještě více však brankářů. Těm totiž ani tak nevadilo, že od něj dostanou branku, spíše záleželo na tom, jak se to stane. Sindelar totiž s oblibou gólmany zesměšňoval góly do prázdné branky, kdy si je nejprve řádně "povodil" a až pak pohodlně zavěsil. Památným se stal jeden ze zápasů Středoevropského poháru, kdy se proti sobě postavila Sindelarova Austria a Pláničkova Slavia Praha. Sindelar tehdy přes půl hřiště prošel celou obranou Pražanů včetně brankáře, načež zcela osamocen stanul na brankové čáře legendárního Františka Pláničky. Všichni již jásali, míč však stále nebyl v síti. Sindelar se totiž na čáře otočil a počkal, až k němu doběhne sprintující bek, který se chystal ke skluzu. Vtom Sindelar udělal rychlý pohyb dozadu, slávista sám ve velké rychlosti zapadl do brány a Matthias za obrovského jásotu a smíchu tribun až teď skóroval. "Připadalo nám, že mu někdo přivázal míč k nohám. Běhal s úsměvem na tváři, diktoval tempo hry, kličkoval a zakončoval s nevídanou lehkostí a samozřejmostí," kroutil hlavou Plánička, který asi potupnější gól nedostal...

V roce 1926 Austria zásluhou Sindelara vyhrála rakouskou ligu i Rakouský pohár. To už sláva geniálního útočníka dávno překročila hranice Evropy. Jeho obličej byl součástí snad všech reklamních suvenýrů Vídně. Tak jako v Praze bývá na hrníčcích na kávu vyobrazen Franz Kafka, tak ve Vídni to byl Matthias Sindelar. "S jeho jménem se vydávalo takřka vše. Káva, čokoláda, zákusky, keksy, i ponožky," smál se Pepi Bican při vzpomínkách na Muciho, jak Sindelarovi říkali nejbližší přátelé. Papírový muž byl miláčkem vídeňské společnosti. Byl vítaným hostem každého salónu, a svých výhod také patřičně využíval. Bez ostychu kouřil i pil, sám si dokonce otevřel kavárnu s názvem Café Annahof, není třeba dodávat, že plno bývalo pořád. "Vítá vás Matthias Sindelar," to bylo heslo, které bylo vyryto na vstupní dveře kavárny. Návštěvami tohoto podniku si získávala prestiž smetánka po celé Vídni...

Zápasy Austrie se staly každotýdenní atrakcí Rakouska. Všichni chtěli vidět Sindelara, stadion doslova praskal ve švech. Hráčův věhlas a obliba byla neopakovatelná. Navíc, tehdejší fotbal, to byla kultura, přátelé. Není to jako dnes, kdy si na stadiony chodí lidé jen ulevit a zanadávat. Ovšem tehdy? Pánové zásadně v decentních kloboučcích s hůlkou, dámy v kostýmech, rozhodčí přes dres sako, brankáři slušivé čapky... Jó, to byla doba, chtělo by se s nostalgií říci.

V roce 1933 Austria slavně vyhrála cenný Středoevropský pohár, když ve finále porazila supersilnou Ambrosianu Milán, za níž válel již zmíněný kanonýr Giuseppe Meazza. Byl to úžasný zápas, střetnutí dvou idolů Meazzy a Sindelara, střetnutí Italů a Rakušanů, tedy dvou velkých rivalů. Pouhých pět minut chybělo do konce zápasu, když Meazza vsítil rozdílovou branku, zdálo se, že vítěznou. Když však Austria rozehrála ve středovém kruhu, míče se okamžitě ujal Sindelar, který prokličkoval celé hřiště a vyrovnal. Celkem vstřelil všechny tři góly Rakušanů v zápase a zajistil tak svému týmu trofej pro vítěze. Stejný triumf se Austrii povedl také za tři roky, když znovu zvítězila. Mužstvo se bez debat řadilo k nejlepším celkům Evropy. Co by za to v Rakousku dnes dali...

Také národní tým si mohl užít umění výjimečného fotbalisty. Sindelar, jakožto klíčový hráč, pomohl vytvořit tzv. wunderteam Rakouska, který drtil soupeře z celého světa. Rakušané byli postrachem, jejich atraktivní a zároveň efektní hra vyvolávala nadšení diváků, z množství památných zápasů zmiňme alespoň slavnou porážku Němců 5:0 a 6:0, Skotů 5:0, Švýcarů 8:1, či Maďarů 8:2. A to se zdaleka nedá říci, že by hrál jen Sindelar. Naopak, jeho obliba ještě stoupala proto, že hrál pro tým, nahrával, pomáhal spoluhráčům, zkrátka ideál skvělého útočníka. Také proto jej vždy měli rádi trenéři, ačkoli to s ním rozhodně neměli jednoduché...

V euforii a za velmi příjemných okolností odjížděl reprezentační výběr Rakouska na světový šampionát 1934 do Itálie. Nabitý tým s vůdcem Sindelarem byl jedním z horkých favoritů turnaje, stejně tak ovšem i Leonidasova Brazílie, Zamorovo Španělsko, či Meazzova Itálie. V prvním kole turnaje se měli Rakušané utkat s Francií. Utkání znamenalo rovněž osmifinále, neboť mistrovství se účastnilo pouze šestnáct zemí, navíc se hrálo systémem play off již od prvního kola. A zápas to byl vskutku dramatický, vždyť rozhodnutí padlo až v prodloužení, kde o výhře Rakušanů rozhodl Pepi Bican, který tehdy ještě reprezentoval právě Rakousko. V zápase hraném v Turíně na stadionu Benita Mussoliniho se trefil také Sindelar, a to když srovnával na 1:1. Další překážkou byl tým Maďarska, Rakušané však opět nezaváhali a po výsledku 2:1 postoupili do semifinále. Tentokrát byla soupeřem domácí Itálie, utkání se hrálo na slavném milánském kolosu, San Siru. Nabitá Squadra Azzurra v čele s Meazzou, Ferrarim, Schiaviem, či Orsim však Rakušanům vystavila stopku. Jedinou a rozhodující branku si připsal útočník Enrico Guaita již v devatenácté minutě. Následné drtivé obléhání branky Giampiera Combiho už bylo zbytečné. Tuhá italská obrana odolala, nic nezmohl ani skvěle hrající Sindelar, a tak zbývalo už jen utkání o třetí místo útěchy. Ani bronz však nebyl souzen, Rakušané padli s konkurenčním Německem 2:3. Smutný výběr kouče Huga Meisla se tak vrátil domů bez zlata, tedy zklamán...

Doma si však Sindelar napravil chuť. Austrii totiž znovu dovedl k trofeji pro vítěze Rakouského poháru, a sice v roce 1935, ostatně stejný kousek se mu povedl také o rok později. Abychom nezapomněli: Sindelar byl také fotbalistou příkladně věrným. Vždyť od svého příchodu z Herthy Austrii neopustil celých čtrnáct let, a to mu pražská Slavia nabízela dvakrát vyšší plat plus spolupráci s Bicanem! Fotbalový Wolfgang Amadeus Mozart byl na vrcholu sil. Jeho sláva a obliba byly nevídané, celá Vídeň jej ctila jako hlavní tvář rakouského sportu. Snad neexistovala domácnost, kde by neměli nějaký předmět se Sindelarovou podobiznou. V době, kdy v Jižní Americe hltali Brazilce Leonidase a Uruguayce Andradeho, Evropa žila se Sindelarem. Ten mezi útočníky neměl konkurenci. Možná Italové Giuseppe Meazza a Silvio Piola, nebo náš Pepi Bican, jinak patrně nikdo...

Těžkou práci nadělal Sindelar statistikům, kteří se dodnes snaží přesně "vyčíslit" jeho kariéru, která přece jen skončila již hodně dávno. Potvrzeno a s jistotou uznáno je bohužel jen 161 gólů v lize, přičemž počet zápasů znám není. To v reprezentaci jsou čísla známa, a sice 43 oficiálních utkání a v nich 27 gólů. Domněnky rakouských fotbalových historiků se však pohybují okolo čísel podstatně větších... Není pochyb o tom, kdo byl nejlepší rakouský fotbalistou všech dob. Rakušané dodnes vzpomínají na člověka, s nímž dýchala celá zem. Ve smutném období mezi válkami byla Sindelarova hra jednou z mála radostí a útěch. Pro nás možná škoda, že na začátku své pozoruhodné pouti nezůstal v Čechách, mohli jsme mít o legendu víc...

Třicátá léta se dávno přehoupla do své druhé poloviny, vlastně již končila, když roku 1938 německý fašistický vůdce Adolf Hitler anektoval Rakousko. Rychlý nástup fašistů znamenal konec všeho. Kdo se nepřizpůsobil, byl při nejlepším zajat, v tom horším, a bohužel nutno říci mnohem častějším, případě zabit. Diktatura se dotkla všech, i fotbalistů. Matthias Sindelar byl nucen hrát za Německo, odmítl však. Nikdy se nemohl smířit s tím, že bude kýmkoli k čemukoli nucen, bylo to proti jeho povaze. "Můj život mi nesmí nikdo ovlivňovat, natož pak fašisti," prohlašoval naštvaně a bojovně. Právě pro jeho rezolutní odmítnutí Německa mu Gestapo založilo spis, v němž byl prezentován jako sociální demokrat, přítel Židů a český nacionalista. Tyto věci úplně stačily na trest smrti. Sindelarův odchod ze světa je dodnes obestřen temnou a hustou mlhou. V době strachu a nejistoty se Sindelar ztratil ze světa. Kdysi rušná a naplno žijící Vídeň se podobala pohřebišti. Hromadné stěhování z města, mrtvoly v zákoutích, tajuplná zmizení kdysi populárních a antifašistických lidí a mnoho dalšího, značně podezřelého, bilo do očí. Několik dnů trvalo, než si Sindelarovo zmizení někdo uvědomil. Nakonec byl nalezen mrtvý ve své posteli spolu s přítelkyní, italskou prostitutkou Camillou Castagnolovou, která byla Židovka. Kromě jejich dvou mrtvých těl ležela v posteli prázdná láhev kvalitního koňaku. O příčině smrti se neví dodnes. Teorií je sice hned několik, ovšem skutečná pravda se již patrně nikdy nezjistí. Otrávili se snad spolu jedem? Zabila ona jej a pak i sebe? Byl příčinou svítiplyn? Nebo například zplodiny z netěsnícího komínu? Nejpravděpodobněji se jeví teorie o třetí osobě, která chladnokrevně zavraždila oba spící a zmizela. Vyšetřovací spis samozřejmě brzy zmizel a již nikdy se nenašel...

Na vídeňském hřbitově slavných dnes najdeme jednu krásnou, černou mosaznou hrobku. Zlatým písmem je na ní napsáno Matthias Sindelar (1903-1939). Na hrobě je rovněž umělecky vytvořena hráčova podobizna, na liště pro květiny je pak zasazen betonový fotbalový míč. Množství květin, svíček a hlavně vzpomínek je s tím místem svázáno dodnes a navždy. I dnes, po sedmdesáti letech, se najdou lidé, a věřte, že jsou to stovky lidí, kteří pravidelně přichází s drahými kyticemi květin. Co na tom, že jej třeba nikdy neviděli? Každý ví, kdo byl Matthias Sindelar... Památka na slavného fotbalistu je pěkná. V přítomnosti géniů jako Beethoven, Schubert, Brahms, von Suppé, Schönberg, Salieri, či všech z rodiny Straussových, je Matthias Sindelar jediným sportovcem, jenž na hřbitově odpočívá. Žel, život měl krátký, avšak Vídeň a fotbal na něj nikdy nezapomenou...

Úspěchy: 2x vítěz Středoevropského poháru (1933, 36), 2x mistr Rakouska (1924, 26), 6x vítěz Rakouského poháru (1924, 25, 26, 33, 35, 36), 22. nejlepší fotbalista světa 20. století podle IFFHS.
Autor: Tomáš Bojda
Počet zobrazení: 5242
Komentáře (93 / 0 nových)
Kily
22.01.2009 16:29
#
tohle jméno mi nic neříkalo, ale z mého pohledu jednoznačně nejpozoruhodnější životopis, který se zde zatím objevil

jenom škoda, že si ho moc lidí nepřečte, Hugo Sanchez má necelých 2000 otevření a vzhledem k tomu, že Matthiase Sindelara většina lidí znát nebude, tak v tomhle případě očekávám ještě nižší číslo
smazaný uživatel
22.01.2009 16:37
#
kdo se chce fotbalově vzdělat, tak si to přečte, to je každého věc. Fanoušci by ale neměli znát jen současnost a Maradonu... Jinak dík za pochvalu
Logan
22.01.2009 16:41
#
Prave proto ze jsem ho neznal jsme si to rad precetl
smazaný uživatel
22.01.2009 16:43
#
v takový přístup doufám
irik
22.01.2009 16:44
#
Já si tenhle přečetl jako jeden z mála, ti jižané jsou takoví obyčejní ..., každopádně, Bobe, velké za Rakušnana, opravdu pěkný životopis.
smazaný uživatel
22.01.2009 16:53
#
dík no, ale obyčejní říkáš?
irik
22.01.2009 17:05
#
To přímo ne, spíš mě prostě moc neberou, což je samozřejmě subjektivní, tak to moc nečtu. Ale Sindelar mě vážně potěšil.
smazaný uživatel
22.01.2009 17:10
#
tak je možné, že tím, že je většina životopisů z Itálie to některé čtenáře přestane bavit, ale snažím se to psát tak, aby se neopakovaly informace
irik
22.01.2009 17:13
#
Tak je celkem jasné, že každý bude psát hlavně o "tom svém" .
smazaný uživatel
22.01.2009 17:14
#
jj
božský John
22.01.2009 16:32
#
Krásný..
Logan
22.01.2009 16:39
#
Moc krasny pribeh, lec se smutnym koncem
Logan
22.01.2009 16:43
#
Jen skoda ze neprestoupil do Slavie
božský John
22.01.2009 16:46
#
To by bylo...kam by se hrabal Inter v 60. letech nebo Barcelona v 90.....Kopecký,Bican,Plánička(ten moh taky chytat dýl,kdyby se v 38. nezranil,Šindelář....Veselý potom....to by byl tým snů....jenom jak říkám..škoda že moc lidí ve světě Bicana a Pláničku nezná..
smazaný uživatel
22.01.2009 16:47
#
Logan
22.01.2009 16:52
#
muzajs
23.01.2009 02:29
#
Jé, to by byla nádhera...Ono i bez něj to bylo docela dobrý, natož s Mucim.
kubys
22.01.2009 16:45
#
Konečně, perfecto roberto. Grazie, grazie
kubys
22.01.2009 16:56
#
Jinak myslím,ž e nakonec bylo potvrzeno udušení na CO, pokud se nemýlím. Vím, že jsem o tom viděl dokument cca. před rokem, ale opravdu si nejsem jistý.
smazaný uživatel
22.01.2009 17:00
#
já o tom četl a viděl fakt hodně a definitivně potvrzené to podle mých informací nebylo nikdy
smazaný uživatel
22.01.2009 16:46
#
Jak napsal Kily, opravdu pozoruhodný životopis Perfektní práce.
smazaný uživatel
22.01.2009 17:00
#
jinak, dík všem za kladné ohlasy
Dubov
22.01.2009 17:00
#
super životopis, bravo robertocarlosi
smazaný uživatel
22.01.2009 17:01
#
mastakillah
22.01.2009 17:06
#
Nejlepší hráč rakouské historie...škoda, že nereprezentoval raději Československo...jinak úžasný článek..myslím, že takovéto hráče by měl znát každý kdo se o fotbal zajímá podrobněji
smazaný uživatel
22.01.2009 17:08
#
dík, jinak souhlas
Arne
22.01.2009 17:11
#
Opět vynikající článek, tentokrát se mi to líbil ještě více, než obvykle (asi proto, že k tomu prostředí mám blíže než k "latinskému").
Jen bych se chtěl dotázat, zda by nestálo za to psát zdroje....
smazaný uživatel
22.01.2009 17:14
#
už tady na to jednou odpovídal fantomas a já s ním souhlasím: dílo je bezvýhradní prací autora, jestliže použije něco na data a statistiky není nutné psát hned zdroje. Můžu tě ujistit, že nic není opsáno, proto nevidím důvod ke psaní zdrojů. Některé údaje třeba mohu použít, jde však hlavně o rozbory zápasů, statistiky atd.... Jinak dík za pochvalu
terry
22.01.2009 17:19
#
Tak nějak. U podobných článků by navíc když už, tak těch zdrojů bylo strašně moc. Čerpá se z více zdrojů.
smazaný uživatel
22.01.2009 17:19
#
přesně
honziss
22.01.2009 17:20
#
Tak na jednu stranu máš pravdu. Je to tvoje práce, to že jsi nic neopsal ti samozřejmě věřím, a myslím že nejen já, ale přeci jen, z něčeho jsi čerpat musel, ne? Ty informace o jeho životě apod. sis nevycucal z prstu. Já si taky myslím, že by to nebylo od věci vypsat třeba litaruturu z které jsi čerpal, či dokument, který jsi shlédl.
smazaný uživatel
22.01.2009 17:24
#
nj, jasn, že ty informace o jeho osobním životě atd. jsem musel od někud zjistit, ale jak říká terry - bylo by toho tolik, že to nemá cenu. Těch knih je víc, z každé si vezmeš něcoi, někdy jen porovnáš údaje, navíc se často dívám na starší zápasy nebo sestřihy, abych pochytil styl a způsob hry oněch hráčů... Musím trvat na samostatném autorství. Něco jiného by bla třeba nějaká komplexní kniha o historii celkověm, nebo o vzniku nějakých klubů, lig atd.. Tam by se na konci dalo uvést pár zdrojů, tady mi to ale připadá zbytečné.
honziss
22.01.2009 17:33
#
Já právě myslím, že aspoň ty některé knížky by nebylo od věci zmínit. Samozřejmě nechci, abys vypsal 27 knih, 16 zápasů, 10 webových stránek a 4 dokumenty z kterých jsi čerpal. To určitě ne. Ale třeba by se to dalo pojmout jako takové doporučení, co by kdo mohl přečíst nebo shlédnout, pokud ho ten daný hráč zaujal a chtěl by se o něj zajímat ještě víc do hloubky (čímž neříkám, že tvůj životopis není vyčerpávající ;-) ). A nemuselo by se to jmenovat zdroje. Nevypisovalo by se vše, z čeho jsi čerpal, ale prostě jen třeba jedna kniha, zápas a dokument, který ti o tomto hráči řekl nejvíc..
smazaný uživatel
22.01.2009 17:48
#
hmm, já si stejně myslím, to jsem už napsal . Konkrétně u Sindelara jsem čerpal například z jedné skvělé knihy s názvem Vídeň, což je asi 700 stránková příručka pro lidi, kteří se chystají do Vídně. Je to zaměřeno na hist. památky a slavné osobnosti města, opravdu skvěle napsáno. Řeč je hlavně o hudebních skladatelích a literátech, Sindelarův příběh je perlička ze světa sportu, avšak nneí to nějak dlouhý článek - spíše jen zdůraznění jeho obliby a vlivu na Vídeňany. Mimochodem je v knize zmíněn i Bican Ta kniha naprosto dokonale přibližuje atmosféru Vídně se všemi jejími krásami - kavárny, kultura, opera, Straussovy valčíky, inteligentní společnost, Sindelarův úspěch v Austrii - jak lidé chodili ve fracích na fotbal jako do opery...zkrátka skvělá kniha, vřele doporučuji
honziss
22.01.2009 17:49
#
smazaný uživatel
22.01.2009 17:51
#
jinak, tu knihu si přečti, ocitneš se duchem ve Vídni. Nebo ještě mohu od stejného vydavatelství doporučit Paříž, to je obdoba Vídně, rovněž skvěle napsáno. Tebe jakožto milovníka Balzaca by to jistě zaujalo ¨skvělý popis míst, o kterých jen čteš...
honziss
22.01.2009 18:00
#
Jakožto milovník historie a zeměpisu, se k těmto knihám určitě někdy dostanu..
smazaný uživatel
22.01.2009 18:27
#
terry
22.01.2009 17:24
#
Čerpáš například z deseti zdrojů a od všeho si bereš něco. Bylo by pak těžké všechno vypsat.
fantomas
22.01.2009 18:13
#
Když sem psal včera životopis o Dixonovi, z wikipedie sem si vzal třeba jen údaj o tom, kolikrát Albion reprezentoval Houghton. A hned bych to měl uvádět jako zdroj? Takhle přitom sbíráš kusé informace na každou takovou práci, nezřídka z nějaké stránky zjistím jen jedinou zajímavost. Jistě, že máš jeden nebo dva stěžejní zdroje, jenže neplést si s aktualitami. Ted budu mluvit za sebe, překládám z angličtiny, když si potřebuju něco ověřit, sehnat, podložit - a nikdy nepřekládám doslova. Vždycky všechno píšu vlastními slovy, navíc cizím jazykem, a proto je to skutečně mé autentické dílo, nikoho jiného. Když se podíváš na cizojazyčné životopisy na jiných stránkách, taky tam nikde nemáš uvedeno, že ten a ten autor čerpal z BBC atd...jen jeho jméno. Přesto dejme tomu pominu, že je to běžné u nás i ve světě, neuvádět u takle dlouhých článků zdroj, pak se tě ale musim zeptat. Opravdu stroze přeložíš aktualitu o Ronaldovi za dvacet minut na pár řádek, zdroj je samozřejmě nasnadě napsat, to by pak nebylo zrovna taktní, potom třeba tři hodiny v kuse usilovně pracuješ na životopisu (jako já včera - to byl muj rekord, nejkratší životopisné dílo, jinak píšu daleko déle a také je z toho delší výtvor) a stejně jako u článku, který ti dá zabrat asi tolik, jako snězení jedné večeře, tam mají být vypsané všechny prameny? To chceš skutečně srovnávat, stavět na stejnou rovinu?
honziss
22.01.2009 18:24
#
To, jak bych navrhoval vypsání zdrojů jsem napsal o kousek níž, než je příspěvek na který reaguješ. Nemusíš psát všechny, pouze ty, které ti řekly nejvíc a které bys případně doporučil čtenáři, kterého daný hráč zaujal a chce se o něm dovědět více.
Jinak já dám takové srovnání, sice možná řekneš, že je trochu hloupé, ale já myslím, že se to srovnávat dá. Když píšeš seminárku na vysoké škole, či někdy i na střední, taky nic nekopíruješ, píšeš vlastním jazykem, je to tvoje dílo, ale zdroje tam vypsat musíš. A nejen je.
Arne
22.01.2009 18:27
#
To srovnání není hloupé, nýbrž, podle mě, naprosto trefné.
fantomas
22.01.2009 18:34
#
I když bych ti dal odkaz na tu stránku v angličtině, nedozvěděl by ses o nic víc, protože když odněkud čerpám, vyzobu tu studnici až do posledního zrnka, aniž by tam zbylo cokoliv podstatného i nepodstatného. Už jen z tohohle hlediska je to zbytečné. A seminárka do školy opravdu neni to samé jako životopis v internetové podobě. Vážně se podívej na osobnosti.cz, csfd a podobné portály, kde sou zachyceny životy slavných osobností. Po zdroji ani vidu, ani slechu. Přesto je zřejmé, že info o Ledgerovi ti autoři museli čerpat odjinud - a to právě z cizojazyčných zdrojů.
honziss
22.01.2009 18:50
#
Tak já třeba při své seminárce pracoval taky výhradně s materiály z cizích webů, také jako ty jsem "vyzobal studnici do posledního zrnka", ale ten zdroj jsem tam prostě a jednoduše napsal musel, ať by to profesorce bylo k něčemu, nebo nikoliv, uvést jej bylo nutné. Podle mě to opravdu není tak špatné srovnání. Lišit to na "seminárka do školy" a "životopis v internetové podobě", mi nepříjde dvakrát odpovídající. Jsou to sice na první pohled odlišné práce s tím, že každá má svá specifika, nicméně kritéria mají stejná, ať to píšeš do školy, pro web nebo třeba pro poslaneckou sněmovnu.
Ty ostatní weby jako csfd či osobnosti nemohu posoudit, nechodím tam, čili nemám ponětí v jaké podobě, rozsahu či kvalitě tam jsou zachyceny životy slavných lidí, tím pádem ani nemohu posoudit, jak by to bylo s vypsáním zdrojů. Nicméně pokud je to, jak říkáš, pravda, že se tam zdroje nevypisují, moh se tam v diskuzi, pokud na těch stránkách něco v tom smyslu funguje, také optat, proč se zdroje neuvádějí. Stejně jako to teď dělám tady.
fantomas
22.01.2009 18:56
#
A my ti je ale uvádíme, ty důvody. Mimochodem škola má svá pravidla, české weby nikoliv...je to něco odlišného.
honziss
22.01.2009 19:07
#
To nepopírám, ale zaujímám jiné stanovisko. Od toho je diskuze.
Něco odlišného to je na první pohled, ale při hloubějším zamyšlení zjistíš, že tam určitá podobnost a propojitost existuje.
Jinak s tím, že škola má svá pravidla a weby nikoliv nemohu souhlasit. I psaní pro weby má svá pravidla, některá jasná, některá diskutabilní, ale říct, že weby pravidla pro psaní prací nemají, je troufalé.
fantomas
22.01.2009 19:11
#
To sice ano, todle ale rozhodně pravidlo neni. Pokud vim, ani Alegre nikdy zdroje nepsal...tady to neni žádná tradice, že by se všude psali, snad jen yarda je vypisuje.
honziss
22.01.2009 19:18
#
Tradice to není, ale odkdy se řídíme tradicí? Abych se vrátil na začátek, nechci abys tady ty, roberto, či kdokoliv jiný vypsal všechny stránky, literaturu, dokumenty apod. z kterých jsi čerpal, ale nějak vypíchnout třeba právě ty dva, které ti byly největší oporou, když to tak nazvu, při psaní článku, by vůbec nebylo od věci dle mě. Ale souhlasím s Arnem, že by se u životopisů neměly psát ve stylu Franta Dobrota / fotbalovehvezdy.cz, nýbrž napsat například na konec článku něco ve stylu: výborná kniha o tomto skvělém hráči, ze které jsem načerpal spoustu informací, je *tatata*, lze v ní nalézt spoustu *tohoatoho* (...) obsahuje mimo jiné i několik obrázků ze zápasu *tenaten*. Například. Neříkám, že to má být zrovna takhle, je to jen nápad.
fantomas
22.01.2009 19:23
#
Já z knih nečerpám. :-) A když ti napíšu, že výborná stránka, z níž sem se dozvěděl kopu informací, je bbc.co.uk, tak asi svět neobjevím.
honziss
22.01.2009 19:33
#
V tom případě to tam je třeba zakomponovat jiným způsobem.
fantomas
22.01.2009 19:45
#
Chytrolíne.
honziss
22.01.2009 19:47
#
smazaný uživatel
22.01.2009 19:22
#
a propos, už jsem se chtěl někoho dlouho optat: co je s alegrem? Jeho články jsem měl rád, už dlouho tady nic nedal...
Arne
22.01.2009 18:24
#
Ne, nechci, aby jsi vypisoval zdroj na každou píďovinu, ale ty dva stěžejní tam klidně mohli býti. Že jsi to psal vlasními slovy neznamená, že jsi odněkud nečerpal. A uvedením zdroje přece nikterak nesrovnávám krátkej článek na čtvrt hodiny s mnohahodinovou prací, to jsem nepochopil, co jsi tí myslel...
Zase ale musím dodat, že označení "Autor: mr.xxx / zdroj" ne pro tohle nešťasné, že to se hodí právě k těm aktualitám, které píše služba většinou z jednoho zdroje.
fantomas
22.01.2009 18:29
#
Když píšu citaci, většinou doplnim, pro který plátek ji onen hráč řekl. Protože je to citace. Jenže když čerpáš z cizího webu (nemluvim o českém zdroji, to je pak jasné), je to o něčem uplně jiném. Zaprvý nevim, jak bys to chtěl zabudovat do článku, a zadruhé se to zkrátka nedělá.
Arne
22.01.2009 18:34
#
Já ti dneska nějak nerozumim.
S těma citacema ok, máš pravdu, tady se ale o tomhle nebavíme, nebo jo?
S tím zabudováváním taky nevím, co jsi tím myslel. Já nechci, aby se napsalo "...podle serveru wienersport.de přestoupil z Herthy Vídeň...." Nebo nevim, jak jsi to myslel...
fantomas
22.01.2009 18:37
#
Já spíš nevim, jak to chceš do toho článku vmontovat ty zdroje. Napsat to nakonec? "Zdroje: blah blah" To je to samé jako to napsat za jméno autora, mi teda přijde. A s tou citací, jen že je to právě něco jiného. Tam se to psát nemusí, u holých faktů, které se všude různě přebírají a nelze určit, který zdroj u nich byl "první", nikdo na ně nemá jakýsi copyright atd., je to dle mě kravina.
Arne
22.01.2009 19:02
#
Já bych je právě nechtlě vmontovat do článku... Ideální v mých očích by bylo, kdyby ty zelené řádky byly dva a pod autorem právě vypsaný zdroje. A stejné to není, současná forma mi přijde, jako kdyby ten zdroj byl částečným autorem.
Jinak asi se na tom neshodneme, což je mi jasné tuplem, když jsem si přečetl tvou reakci na honzisse nahoře...
fantomas
22.01.2009 19:09
#
smazaný uživatel
22.01.2009 18:26
#
souhlasím s tebou
Arne
22.01.2009 18:11
#
O tom, že není nic opsáno, mě přesvědčovat nemusíš, tím jsem si jist na beton. Jinak myslel jsem to de facto přesně tak, jako to napsal honziss. Citovat zdroje statistik je pochopitelně blbost.
Vem si ale třeba knihy, které o pojednávají o něčem, o čem už bylo psáno, tak ty zdroje tam maji taky, byť jejich vypsání zabere třeba stránku a půl.
Zároveň je mi jasný, že "Autor: Tomáš Bojda / zdroj" je takový nešikovný. To sedí třeba u normálních aktualit, ale v článkách tohodle typu by to chtělo psát někam jinam mimo jméno autora.
smazaný uživatel
22.01.2009 18:30
#
beru tvůj názor, já se na to dívám trochu jinak, na čemž jsem se shodl s fantomasem i terrym, tedy dalšími dvěma přispěvateli zde. Podle mě uvádění těch zdrojů nutné není, dílo je autentickou prací autora.
honziss
22.01.2009 18:36
#
Na to ti, stejně jako fantomasovi, můžu ale říct, že seminární práce na vysoké škole je také autentická práce autora. A tam chtě nechtě ty zdroje být zaznamenány musí.
fantomas
22.01.2009 18:38
#
Tady ale nejsme ve škole.
smazaný uživatel
22.01.2009 18:39
#
naštěstí
smazaný uživatel
22.01.2009 18:39
#
tohle užý výše vysvětlil fantomas...
honziss
22.01.2009 17:14
#
Ty jo, robertocarlosi, smekám.
smazaný uživatel
22.01.2009 17:15
#
grazie
M11
22.01.2009 17:18
#
naprosto vycerpavajici.. smekam
smazaný uživatel
22.01.2009 17:20
#
dík
Didi
22.01.2009 19:01
#
to robertocarlos: Když jsem o Sindelarovi četl poprvé v nějaký knize, nemohl jsem uvěřit, že v té době mohla existovat taková hvězda, impozantní životní příběh. Ted už samozřejmě vím, kdo byl Meazza, Leonidas, Andrade a další. Chci ti poděkovat, protože sem se o Sindelarovi dozvěděl další informace a hlavně se plně ztotožnuju s tvými názory na tehdejší krásu fotbalu
smazaný uživatel
22.01.2009 19:21
#
díky, jsem rád, že jsem to mohl rozšířit obzory . Z té meziválečné doby ještě bude Zamora
božský John
22.01.2009 19:06
#
Když je zmíněna slávie,tak jsem našel zajímavé video:
http://cz.youtube.com/watch?v=v8S9zYdREUw&feature=related
božský John
22.01.2009 19:09
#
smazaný uživatel
22.01.2009 20:12
#
Radin
23.01.2009 00:27
#
Jako bych tam nachvilku byl :-).Dobré čtení
smazaný uživatel
23.01.2009 01:34
#
mel zemrit ve 36i, ale na fotce to vypada, jak kdyby autor cifry prohodil
smazaný uživatel
23.01.2009 09:05
#
zajímvá postava světového fotbalu

jen nesouhlasím s názorem na kvalitu tehdejšího fotbalu......z pohledu člověka zvyklého na nějakou fotbalovou dynamiku je ten tehdejší fotbal neskutečná nuda....viděl jsem nějaké záznamy starých zápasů - a fakt nic moc....ten současný vývoj už je někde v jiné kvalitativní dimenzi.....
smazaný uživatel
23.01.2009 09:38
#
moc pěknej článek
honziss
23.01.2009 16:50
#
To robertocarlos: Tak jsem si dneska byl v knihkupectví prohlídnout tu knihu Vídeň a musím říct, že to je opravdu výborný kousek, asi bych si ji býval hned koupil, mít v peněžence těch necelých pětset korun, co ta kniha stojí. Díky za tip.
terry
23.01.2009 16:53
#
Knihovna.
honziss
23.01.2009 17:04
#
Nechodím. A kvůli takovým knihám chodit nebudu. Protože přesně tuhle knihu prostě nestačí půjčit si ji a za měsíc ji zase vrátit.
terry
23.01.2009 18:25
#
To je mi jasný. Jen mi to nedalo.
Tomanatura
23.01.2009 18:38
#
Co ta kniha obnáší?
honziss
23.01.2009 19:44
#
Přečti si komentář robertocarlose v 22.01.2009 17:48, je o kousek výš v diskuzi se mnou.
smazaný uživatel
23.01.2009 20:17
#
no vidíš
porky
23.01.2009 19:07
#
Muzu se zeptat, Tome, kde cerpas informace na tyhle clanky?
smazaný uživatel
23.01.2009 20:18
#
pár knih, statistiky z internetu, dokumenty, staré zápasy, zaznamenané infoamrce z různých rozhovorů... spíše je to ale ze všeho trochu a spojím to a doplním slovy
porky
23.01.2009 21:02
#
diky
porky
23.01.2009 21:02
#
jinak, moc pekny clanek
smazaný uživatel
23.01.2009 21:10
#
dík
smazaný uživatel
24.01.2009 12:25
#
precizní článek , velmi pěkně napsaný , jinak o tomhle fotbalistovi už jsem slyšela, což je co říct jelikož o historii fotbalu toho teda extra nevím nevím jak je to dlouho ale viděla jsem o tomto fotbalistovi dokument, nevím kde se to vysílalo, ale zaujalo mě to byl asi hodinovej...jen škoda, že neprožil nakonec život v česku byla by top další naše legenda, ale to je jedno...pak že se tu nerodí fotbalové hvězdy
smazaný uživatel
25.01.2009 10:11
#
Tak tohohle hráče neznám a to je čech, jen víc článků o našich legendách
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.
Registrace nového uživatele
Našli jste v článku chybu? Můžete nám ji oznámit.