Inter se po jedenácti letech vrátil na vrchol aneb ohlédnutí Serie A 2020/2021

"Covidová" sezona 2020/2021 ještě není v Itálii minulostí. Squadru Azzurru čeká jako další týmy evropský šampionát, ale už teď je možné se poohlédnout za uplynulým ročníkem Serie A. Po dlouhých devíti letech skončila vláda italského hegemona Juventusu a na trůn usedl největší rival - Inter Milán. Město módy se po dlouhém martyriu vyšvihlo, protože titul vicemistra nakonec slaví AC Milán, včetně vysněného návratu do Ligy mistrů. Výbornou sezonu zopakovala Atalanta, naopak propadl Juventus, který až na poslední možnou chvíli zachránil alespoň Ligu mistrů. S nejvyšší soutěží se rozloučili Crotone, Parma a Benevento...

V sezoně poznamenané pandemií koronaviru sice zoufale chyběli diváci, pověstné koření italského fotbalu, ale i přesto nám letošní ročník nabídl množství dramat a emocí. Pohodlně se usaďte, otevřete si třeba Rulandské šedé z Vinařství Jan Polehňa a na chvíli s námi zavzpomínejte na uplynulé měsíce.

Scudetto - po vítězném derby si Inter hrál vlastní soutěž

Když jsme tohle sezónní ohlédnutí psali naposledy, zvolili jsme nadpis "Scudetto se zatím nestěhuje". Už tehdy ale bylo jasné, že Inter šlapal Juventusu na paty dost nebezpečně a že jestli "Stará dáma" nepřidá, ujede jí tentokrát vlak. Nepřidala. Naopak, Juve se vydalo experimentální cestou radikálního omlazení na trenérské lavičce, když do ostrého souboje s největšími rybami v rybníce vyslalo bojovat naprosto nezkušeného Andreu Pirla. Největší radost z tohoto "experimentu" měli v Miláně, především pak v části vyznávající černou a modrou.

Je to tak, vítězem nedávno skončeného ročníku Serie A se stal Inter (1.). Tým, který v minulé sezoně obsadil druhé místo o bod za mistrovským Juventusem, se tentokrát nadechl k parádnímu sólu v cílové rovince. A to doslova v cílové, protože po podzimní části ovládal ligu jeho konkurent, AC. Prakticky od prosince ale Inter začal nabírat na síle (tady mu hodně pomohlo brzké vypadnutí z evropských pohárů) a ke konci roku 2020 ztrácel na první příčku už jen bod! V lednu začalo AC výrazně ztrácet a po 22. kole se Nerazzurri dostali konečně do čela, přičemž o týden později si v městském derby navýšili vedení. Právě tady se boj o titul definitivně zlomil a díky skvělé sérii už se k Interu nikdo nepřiblížil. Nerazzurri si tenhle sprint užili bez dramatických vložek a vysněný titul definitivně získali s předstihem čtyř kol!

A aniž bych chtěl upozadit většinu kádru, tak hlavní podíl na tomhle úspěchu má zejména duo Antonio Conte - Romelu Lukaku. Svérázný trenér dosáhl úctyhodného počtu více než 90 bodů se dvěma různými týmy, což se ještě nikomu jinému v historii calcia nepovedlo! Ze svých hráčů dokázal vyždímat maximum a svou zarputilostí je zdravě nakazil. Ve zlomových momentech se jeho tým nesesypal, ba naopak.

O tom, kdo si zaslouží titul, nemůže být sporu. Druhým pilířem prvního Scudetta Interu od roku 2010 se stal Romelu Lukaku. Tahoun celého mužstva, často autor rozhodujících branek. Hráč, na kterého bylo prostě spolehnutí. Nebyl sice nejlepším kanonýrem (na Ronalda mu scházelo pět branek), ale dovolím si zcela neobjektivně prohlásit, že oproti Ronaldovi, na jehož góly často dřelo celé mužstvo, dřel Lukaku naopak pro svoje mužstvo. Opět tak dokázal, jak platný může být a že těch oficiálních 65 milionů eur, které za něj Suning dal, nebylo zbytečných.

O Ligu mistrů se strhl urputný boj do posledních sekund

Zatímco boj o titul nebyl díky suverenitě Interu ani trochu napínavý, boj o umístění v první čtyřce nabídl infarktovou podívanou. O pozice zaručující nejprestižnější klubovou soutěž se bojovalo až do úplného konce sezony - až do posledních sekund. AC Milán, Atalanta, Juventus, Neapol, Lazio i AS Řím. Tyto týmy se chtěly kvalifikovat, ale místo bylo jen pro tři z nich. Kdo si v příští sezoně poslechne melodickou hymnu Ligy mistrů?

První, kdo ze závodu odpadl byl AS Řím (7.), který pod portugalským trenérem Paulem Fonsecou ztrácel body jako na běžícím páse. Propast se postupně zvyšovala a "Vlci" nakonec přišli i o Evropskou ligu, přičemž o tu konferenční museli bojovat na dálku do posledního kola se Sassuolem. Konečné sedmé místo je pro tým z hlavního města velkým zklamáním a jen chabou útěchou je účast v semifinále Evropské ligy. Mimochodem AS Řím zůstal v evropských pohárech ze všech italských týmů nejdéle. Smutná bilance calcia. Už v průběhu sezony bylo oznámeno, že portugalský kouč Fonseca u Giallorossi skončí a bude nahrazen krajanem Josém Mourinhem. Itálie se má v příští sezoně určitě na co těšit.

Bez milionářské soutěže bude i druhý z římských klubů SS Lazio (6.), letošní osmifinalista. Lazio nezvládlo cílovou rovinku, přestože po výhře nad AC Milán 3:0 zůstávalo v těsném kontaktu. Porážka ve Florencii čtyři kola před koncem ale byla osudová a Biancocelesti se z ní nevzpamatovali. Další ránu utrpěl římský klub po skončení sezony, kdy se jeho kouč Simone Inzaghi rozhodl nepokračovat a podepsat smlouvu s Interem. Kým ho šéf Claudio Lotito nahradí? Nejčastěji se mluví o Sarrim, ale na stole jsou i jiné varianty.

Teprve v posledním kole zbývalo vyřešit otázku, kdo bude hrát Ligu mistrů a asi nejlepší výchozí pozici měla SSC Neapol (5.). V závěrečném zápase jí stačilo porazit na vlastním stadionu Diega Armanda Maradony Hellas a měla by definitivní jistotu. Jenomže tento poslední krok se nepodařil. Neapol hrála s Hellasem 1:1 a doslova odmítla účast v nejlepší klubové soutěži. Bylo to hořké zklamání. Trenér Gennaro Gattuso odvedl pod Vesuvem dobrou práci, ale nepostup do Ligy mistrů je kaňkou, zvláště za těchto okolností. Sám Gattuso pak po sezoně podepsal smlouvu s Fiorentinou a kormidla Partenopei se ujal zkušený Luciano Spalletti.

Pád Juventusu (4.) byl vylíčen výše. Jeho dlouholetá vláda skončila a to samo o sobě nebylo zas tak překvapivé. Co však fanoušci "Staré dámy" nečekali byl hrozící pád mimo příčky zaručující Ligu mistrů. Před sezonou si nikdo nedokázal ani představit, že by po devíti titulech v řadě zůstal Juventus mimo první čtyřku, jenomže právě to reálně hrozilo. Sezona byla ze strany Juve příšerná a pomyslný vrchol nepředstavovalo vyřazení z Ligy mistrů od Porta, ale domácí porážka 0:3 s AC Milán. Juventus se střetl s Milánem v přímém souboji a zcela propadl. V závěru sezony tak hazardoval s účastí v Lize mistrů, neměl jí ve vlastních rukou a nebýt zaváhání Neapole, chyběl by v ní. Na kdyby se ale nehraje, Juve rozstřílelo v posledním kole Boloňu a nakonec obsadilo čtvrté místo. Andrea Pirlo na lavičce skončil, avšak s prázdnou neodchází, získal Superpohár i trofej pro vítěze Coppa Italia. Vrátí se Juventus v příštím roce zpátky na první místo? Návrat na vrchol bude jedním z hlavních cílů staronového kouče Massimilliana Allegriho.

Bronzová skončila Atalanta Bergamo (3.). Ligu mistrů si zajistila s předstihem a v posledním kole mohla stvrdit historické druhé místo a tím pádem titul vicemistra. Porážka 0:2 s Milánem ale odsunula Atalantu na třetí příčku, což nemusí zase tolik mrzet. Pro Bergamaschi to byla další sezona snů, podpořená osmifinálovou účastí v Lize mistrů. Je ale velká škoda, že se nepodařilo získat trofej, protože k ní byli Gasperiniho svěřenci blízko (finále Coppa Italia s Juventusem). Jedno prvenství Atalantě neuniklo - devadesát vstřelených branek z ní udělalo nejofenzivnější tým Itálie, na který byla radost se dívat.

Z titulu vicemistra se raduje možná překvapivě AC Milán (2.). Trápící se velkoklub navázal na vynikající závěr loňské sezony a pod Stefanem Piolim v první polovině dominoval. Rossoneri přezimovali na čele Serie A a teprve v lednu v souboji s Juventusem ztratili sedmadvacetizápasovou sérii neporazitelnosti. Milánští fanoušci se začali opájet vidinou návratu do Ligy mistrů, ale v druhé polovině sezony přišlo těžké vystřízlivění. Po porážkách se Spezií a s Interem přepustili první místo a po dubnové prohře s Laziem spadli na pátou příčku mimo milionářskou soutěž! Příznivci AC se jakoby ocitli na prapodivné houpačce a střídali euforické nálady s depresí. Po výhře 3:0 na hřišti Juventusu měli situaci zase ve svých rukou, ale po předposledním kole a remíze s Cagliari opět hrozil sešup na páté místo. Aby se tak nestalo, potřeboval Milán ve 38. kole vyhrát v Bergamu, kde naposledy prohrál s velkou ostudou 0:5. Dvě proměněné penalty Francka Kessiého nasměrovaly AC Milán poprvé od roku 2014 zpátky do Ligy mistrů!

Od osmého místa po sedmnácté

Skvělou sezonu mají za sebou v Sassuolu (8.). Tým Roberta De Zerbiho do poslední chvíle bojoval o evropské poháry, na které nakonec těsně nedosáhl. V Serii A získal rekordních 62 bodů, čili stejný počet jako sedmý AS Řím. Práce trenéra De Zerbiho samozřejmě neunikla pozornosti jiných klubů a jednačtyřicetiletý sympaťák spojil svojí další budoucnost s ukrajinským Šachtarem Doněck. Zájem bude také o hráče jako jsou Domenico Berardi, Giacomo Raspadori nebo další reprezentant Manuel Locatelli.

Na deváté místo dopluli "Námořníci" z Janova (9.), vedeni zkušeným kormidelníkem Claudiem Ranierim. Sampdoria stabilizovala výsledky a nakonec se úplně vyhnula záchranářským starostem. V ofenzivě bylo spolehnutí na Fabia Quagliarellu a třináct gólů je pořád skvělým počinem, ale v brankách ho dokázali zastoupit i jiní, včetně českého záložníka Jakuba Jankta, který jich nastřílel šest.

Ještě o jednu branku více zaznamenal jiný český reprezentant Antonín Barák. Hellas (10.) měl výbornou první polovinu sezóny, ale před koncem soutěže už mu docházel dech. Od března vyhráli Jurićovi svěřenci jen dva duely a to znamenalo pád na desáté místo.

Druhou polovinu tabulky načíná Janov CFC (11.) a zakončuje sedmnáctý Turín FC (17.). Mezi oběma týmy nakonec panuje rozdíl pouhých pěti bodů, čili hodně vyrovnané prostředí. Vtěsnat se tam dokázali Boloňa (12.), Udinese (13.), Fiorentina (14.), Spezia (15.) a Cagliari (16.).

Hodně smutní musí být fanoušci toskánské pýchy, Fiorentiny (14.). Klub z města renesance teď zažívá spíš temný středověk a dávno pryč jsou doby, kdy Viola hrávala poháry. Movitý americko-italský byznysmen Rocco Commisso sice velkohubými vyjádřeními nešetří a když na to přijde, neváhá se opírat do všech, od kolegů přes hráče, zástupce médií až po uklízečky, ale faktem je, že "Fialky" pod jeho vedením opět zklamaly. Potkala je v Itálii ne až tak neobvyklá trenérská rošáda, kdy vyhozeného Iachiniho nahradil uznávaný Prandelli, jenž s tímhle kádrem nedokázal tristní bilanci vylepšit, a byl následně vystřídán opět Iachinim.

Z jednoho z nejtradičnějších klubů v lize se pozvolna stal jeden z nejtragičtějších. Hodnota kádru je odhadována na víc než 190 milionů eur a přesto se bavíme o týmu, který se zachránil až 3 kola před koncem! Nepomohla mu ani životní sezona Dušana Vlahoviće, který v jednadvaceti letech nasázel v první lize stejný počet branek. Za sebou tenhle srbský poklad nechal taková jména jako Ciro Immobile, Andrea Belotti, Duván Zapata nebo Lautaro Martínez. Třetí sezona v Toskánsku a jeho forma roste stejně exponenciálně jako cenovka.

Když už jsem zmínil Andreu Belottiho, nemůžu nevzpomenout jeho Turín FC. Tedy aspoň v době psaní těchto řádků "jeho Turín". Kapitán a jeden ze symbolů klubismu posledních let odkroutil v Turíně svou šestou sezonu a dost možná bude jeho poslední. Jeho třináct branek (druhý nejmenší příspěvek za posledních pět let) tentokrát s odřenýma ušima stačilo na záchranu, což je z pohledu Granata hodně tristní bilance.

Turín se vlastně definitivně zachránil až v odloženém 25. kole coby předposledním soutěžním utkání, kdy remizoval s Laziem. Tristní byla především jeho tragická obrana, která s 69 obdrženými góly zaujímá místo páté nejhorší defenzivy celé ligy. Turín vlastně vděčí za záchranu trenérovi Nicolovi, který vystřídal Marca Giampaola a za dvacet zápasů nasbíral s týmem 24 bodů. A pokud se vám to zdá málo, pak vězte, že Giampaolo za 18 utkání uhrál pouhých 13 bodů!

Arrivederci Crotone, Parma a Benevento

Již tradičně musí opustit nejvyšší soutěž tři celky a tentokrát si vytáhly "černého Petra" týmy Crotone, Parmy a Beneventa. Vůbec nejhůře dopadla Parma (20.) a dost překvapivě, protože před sezonou měli ve městě šunky úplně jiné ambice. Vedení přivedlo několik zajímavých jmen za účelem minimálně se umístit ve středu tabulky, avšak hovořilo se i o evropských pohárech. Od začátku vedl tým Fabio Liverani a protože se výsledky nedostavovaly, vrátil se v průběhu sezony Roberto D'Aversa. Ani on nedokázal Parmu probudit a ta i díky vinou četných zraněních zaznamenala pouhé tři výhry! Vrátit Ducali zpět mezi elitu se pokusí nový kouč Enzo Maresca.

Dlouho se na poslední příčce pohybovalo Crotone (19.), ale díky alespoň trochu povedenému závěru poskočilo na předposlední místo. Sestup Pitagorici byl poměrně dlouho dopředu znám a koneckonců už před sezonou se o nich mluvilo jako o horkém kandidátovi, který to asi nezvládne.

Na třetího sestupujícího si v Itálii museli počkat do závěrečných kol a rozhodnout se mělo mezi trojicí Benevento (18.), Turín FC a Cagliari. Posledně jmenovaný se nakonec vzchopil, přeci jenom u něho převážila kvalita kádru, podobně jako u Granata. Smutní v Beneventu, přestože v sezoně mělo dobré okamžiky a dlouho to vypadalo, že se Inzaghimu podaří soutěž zachránit. Hodně optimismu dodala historická výhra na hřišti Juventusu 1:0, ale bohužel pro "Čarodějky" byla teprve druhá od nového roku. Beneventu se nedala upřít bojovnost, ovšem v domácích zápasech zoufale chyběly výhry. V celé sezoně jich na stadionu Cira Vigorita získaly jen dvě. Benevento se rozloučilo s nejvyšší soutěží, stejně jako s trenérem Filippem Inzaghim.

Souhrn Serie A 2020/2021

Nejlepší jedenáctka podle Ondřeje Pražáka (4-3-3):

Gigi Donnarumma (AC Milán) - Robin Gosens (Atalanta), Milan Škriniar (Inter), Cristian Romero (Atalanta), Theo Hernández (AC Milán) - Federico Chiesa (Juventus), Franck Kessié (AC Milán), Nicolò Barella (Inter) - Luis Muriel (Atalanta), Romelu Lukaku (Inter), Cristiano Ronaldo (Juventus)
Trenér: Vincenzo Italiano (Spezia)

Hodně jsem přemýšlel, jestli vsadit na Conteho, jednak protože Scudetto a jednak protože z hráčů ždíme maximum jako málokdo jiný. Aniž bych chtěl jeho trenérský či snad motivátorský přístup nějak dehonestovat, nejvíc mě prostě zaujal Vincenzo Italiano. Na rozdíl od Conteho nemá potřebu neustále se hádat a stěžovat si na vedení i v dobách úspěchu. To, co tenhle třiačtyřicetiletý rodák z Karlsruhe dokázal, se opravdu rovnalo malému zázraku. Jednoznačný podíl na záchraně skromné Spezie, kterou snad každý pasoval do role jasného adepta na sestup, má právě Italiano.

Po několika angažmá v nižších italských ligách se roku 2019 ujal Spezie a vyvedl ji z druhé ligy mezi elitu. A to zcela jasně, dominantně a ještě ke všemu sázel na ofenzivní, kurážný projev. Hraje přímočaře, aktivně a zároveň nenechává obranu po zemanovsku plavat. Bez jakýchkoli mohutných investic dokázal sestavit fungující tým, který předváděl atraktivní fotbal prakticky proti komukoli. Spezia nasázela 52 branek, což je devátý nejlepší výsledek v lize. Na nováčka slušné.

Zachránila se jedno kolo před koncem. A to přesto, že za výplaty hráčů dala v tomto roce jen 4 235 000 eur (i takový Javier Pastore z Říma bere víc), což je mimochodem nejnižší rozpočet v celé lize. Jsem hodně zvědavý, co se Spezií provede její nový majitel, zjevně nadšený fotbalový fanoušek, Američan Robert Platek.

Nejlepší jedenáctka podle Ondřeje Linharta (4-3-1-2):

Gigi Donnarumma (AC Milán) - Davide Calabria (AC Milán), Milan Škriniar, Stefan De Vrij (oba Inter), Theo Hernández - Franck Kessié (oba AC Milán), Manuel Locatelli (Sassuolo), Ruslan Malinovskyi (Atalanta) - Nicoló Barella - Romelu Lukaku (oba Inter), Luis Muriel (Atalanta)
Trenér: Antonio Conte (Inter)

Kandidátů bylo více: Stefano Pioli, Gian Pier Gasperini nebo Roberto De Zerbi. Antonio Conte má své mouchy, chybí mu trenérský úspěch v evropských pohárech, ale co se týče ligy, tu zvládá s bravurou. Sérii devíti titulů Juventusu v řadě nastartoval on, aby jí sám v roce 2021 ukončil. Inter neměl konkurenci, získal 91 bodů a pro Scudetto si dokráčel suverénně. Conteho emoční úlevy baví diváky, méně však klubová vedení a tak po sezoně skončila i jeho štace a Inter povede v nové sezoně Simone Inzaghi. Ani to však nezabránilo Conteho zvolení nejlepším trenérem uplynulého ročníku Serie A.

Největších pět zklamání podle redaktorů:

Crotone a nejhorší obrana v TOP 5 ligách
"Sebevražedný" konec ligy v podání Neapole
Nedůstojný útok "posílené" Parmy
Trenérská štace Cesara Prandelliho
Působení Maria Mandžukiče v AC Milán

Sestava zklamání (4-3-3):

Alex Cordaz (Crotone) - Andrea Conti (AC Milán/Parma), Lisandro Magallán (Crotone), Lyanco (Turín FC), Wesley Hoedt (Lazio) - Aaron Ramsey (Juventus), Milan Badelj (CFC Janov), Perparim Hetemaj (Benevento) - Pedro (AS Řím), Andreas Cornelius (Parma), José Callejón (Fiorentina)

Mládí vpřed - nejlepší mladí hráči a překvapení do 21 let:

Dušan Vlahović, 21 let (Fiorentina)
Giacomo Raspadori, 21 let (Sassuolo)
Giulio Maggiore, 22 let (Spezia)
Riccardo Calafiori, 19 let (AS Řím)
Radu Drăgușin, 19 let (Juevntus)
Nicolò Rovella, 19 let (Janov/Juventus)
Wilfried Singo, 20 let (FC Turín)

TOP okamžiky a aféry (zajímavosti, co se staly):

Z pekla do ráje aneb trnitá cesta Ebrimy Darboeho

Tahle ligová sezona se z pohledu AS Řím vůbec nepovedla. Několik optimistických náznaků ale příznivci Giallorossi přeci jen našli. Jedním z těch nejneočekávanějších byl bezesporu mladičký záložník Ebrima Darboe. Především pak jeho neuvěřitelný životní příběh. Ve čtrnácti letech s těžkým srdcem odešel od rodiny ve městě Bakoteh v Gambii, aby unikl hladomoru. V lodi plné uprchlíků se dostal do detenčního tábora v Libyi, kde byl dle vlastních slov opakovaně týrán a zneužíván. V té době vážil jen 50 kilo (a to má metr osmdesát).

Nakonec se mu povedlo dostat na loď mířící k sicilským břehům. V Itálii mu sociální pracovnice dokázala sehnat náhradní rodinu v Rieti, kde hrál v juniorce místního amatérského týmu. Tam si ho všimla mladá skautka, jistá Miriam Peruzzi, jejíž otec má coby trenér styky se skauty několika prvoligových klubů. Šanci zavětřil AS Řím, který se snažil dohodnout s rodinou Peruzzi, jež tou dobou sedmnáctiletého klučinu prakticky přijala za vlastního, aby jej získal na zkoušky pro juniorku. Darboe tehdy ale neměl oficiálně přidělený status uprchlíka a nakonec musela ve spolupráci se sociálkou zasáhnout UEFA, aby celý proces urychlila.

Darboe sice na zkouškách v AS stále neuměl italsky ani slovo, ale jeho hvězda přesto prudce stoupala. Ostatní hráče převyšoval vyzrálostí, taktickou vyspělostí a skvělým fyzickým fondem. Zároveň jej nejbližší okolí a následně i zaměstnanci v Trigorii (tréninkové centrum AS) popisují jako neuvěřitelně pokorného, slušného a ochotného mladíka.

Mladíka, na kterého dne 2. května trenér Paulo Fonseca po pár týdnech tréninku s prvním týmem ukázal a poslal ho aspoň na osm minut do utkání se Sampdorií. AS prohrálo, ale Darboe se rozhodně neztratil. Od té doby (také v souvislosti se změnou systému na 4-2-3-1) se Darboe až do konce sezony ukázal v každém dalším duelu. Nechyběl ani v odvetném utkání semifinále Evropské ligy proti slavnému Manchesteru United, v němž opět předvedl několik solidních momentů.

Darboe díky prvnímu profesionálnímu kontraktu s juniorkou bere jen 50 tisíc eur ročně. (Takový Amadou Diawara, kterého Darboe svými výkony vystrnadil ze sestavy, je na téměř 5 milionech eur.) Většinu posílá domů mamince a sestrám, protože táta mu zemřel ve dvanácti letech a o rodinu by se tak neměl kdo postarat. Tak to dělá Ebrima, kterého brzy čeká oficiální adopce rodinou Peruzzi, jenž ho v podstatě vychovala. Noční můra jednoho mladíka se pomalu stává úžasnou pohádkou. A to je pořád ještě na samém začátku.

Vendetta chutná nejlépe zastudena

V tréninkovém centru Giallorossi ještě chvíli zůstaneme. A tentokrát to není příliš pěkný příběh. Byl pondělní podvečer, 17. května, lehce po půl osmé. Na dvou hřištích trénovali hráči mladších žákovských výběrů AS, když jejich trénink narušila dost nepříjemná situace. Muž oblečený v dresu Sassuola překonal bránu vedoucí na parkoviště před komplexem a ozbrojen železným pákovým klíčem, jež se běžně používá na výměnu kol u auta, začal demolovat několik aut na parkovišti.

Rozbil a poničil jich asi pět, včetně auta generálního ředitele AS Tiaga Pinta nebo klubové legendy Bruna Contiho. Pak vběhl do komplexu a v módu Johna Wicka zničil bronzovou vlčici, která je symbolem AS Řím nebo palmu, kterou AS dostalo jako trofej po vítězství v přátelském turnaji nad Realem Madrid. Ani ochranka jej sama nedokázala zpacifikovat. Po většinu doby křičel jméno Bruna Contiho.

Přivolaná policie nakonec muže bez jakýchkoli dokladů dostala pod kontrolu, zatkla ho a převezla k pozdějšímu psychiatrickému vyšetření. Média se druhý den ráno předháněla v zaručených informacích o této šokující události, takže se jim postupně podařilo rozkrýt víc. Oním nepříčetným mužem byl Emiliano Scamacca, otec mladého fotbalisty Gianlucy. Pětačtyřicetiletý vandal měl za to, že mu Bruno Conti dluží peníze související s kariérou jeho syna.

Scamacca junior, mimochodem jeden ze světlých bodů letošního ročníku Janova, patří Sassuolu. Do velkého fotbalu ale nakoukl dřív. Mezi lety 2012 až 2015 hrál právě v juniorce AS Řím a vedení s talentovaným útočníkem chtělo uzavřít profesionální kontrakt. Scamacca spolu s jeho agentem ale žádali víc peněz, na což Giallorossi nepřistoupili. Mladý hráč chtěl za každou cenu do prvního týmu a tak využil nabídky nizozemského PSV, které mu tuto možnost slíbilo.

Zástupci AS byli z celé situaci velmi zklamaní, protože přicházeli zdarma o velký talent a Scamacca si nadělal několik nepřátel z členů minulého vedení klubu. V PSV mu ale pšenka nekvetla a tak se po dvou letech v juniorce PSV vrátil do Itálie. Záchranné laso mu hodilo Sassuolo, které si teď asi mne ruce. Scamaccovi vyšlo hostování v Ascoli a také nyní v Janově. Hodnota dvaadvacetiletého rodáka z Říma je dle Transfermarktu odhadována na 15 milionů eur.

Dvacet branek? Ne, díky

Rekord je přepsán. Historicky nejlepší nigerijský střelec v rámci pěti nejlepších lig Evropy už není Yakubu Aiyegbeni se svými sedmnácti brankami ze sezony 2011/2012. Hráče Blackburnu Rovers překonal před sezonou prakticky neznámý útočník jménem Simeon Tochukwu Nwankwo. Krátce, Simy. Nakonec ho překonal o tři branky a za sebou nechal tak slavná jména jako Lautaro Martínez, Andrea Belotti, Lorenzo Insigne nebo Domenico Berardi.

Dvacet branek nasázel i v minulém ročníku, což mu vyneslo korunu pro krále střelců. Za prvních 19 utkání tohoto kalendářního roku se Simy postaral o patnáct branek a v Evropě ho předčili jen Lewandowski, Messi a André Silva. Přesto jeho skvělé výkony nakonec nestačily a Crotone sestoupilo. Ostatní spoluhráči se totiž zmohli jen na 25 branek za celý ročník! A trochu paradoxní je, že Simy je neustále opomíjen trenérem nigerijského týmu Gernotem Rohrem. Crotone pro něj prý není měřítkem. O povolání devětadvacetiletého střelce k týmu prý bude uvažovat, až své kvality potvrdí na věhlasnější adrese...

Tutti contro Tutti

Ne, nehodlám tu psát o stejnojmenném filmu Rolanda Ravella, i když je pravda, že v některých momentech se následující scény filmovému materiálu z roku 2013 trochu blíží. I z nich byl cítit neklid, nepohodlí a místy až vypjatá agrese. Tyto dramatické scény v sobě nesou nával emocí, které se prostě jednou uvolní a pak dojde k výbuchu.

Začneme zlehka. Bonucci kontra Cuadrado. Cože? Vždyť to jsou spoluhráči, zkušení mazáci, kteří se s tlakem umí vyrovnávat. Jenže když se týmu nedaří, nepohoda je jasně vidět i na těch zkušenějších. Listopadový duel Juventusu s domácím Laziem začal lépe pro hosty, kteří se ujali vedení už v patnácté minutě. Juan Cuadrado naservíroval parádní míč na Ronalda, který se nemýlil.

Juventusu ale dělalo velké potíže odskočit Laziu na rozdíl dvou branek. V 62. minutě pak Bonucci nahrál velmi špatně na volného Ronalda, což neušlo pozornosti Juana Cuadrada. Kolumbijský univerzál se jal vehementně si vysvětlovat situaci s Bonuccim a ten byl chvíli překvapen, co že si to jako Cuadrado dovoluje. Podíval se na něj, dal ukazováček před pusu a naznačil Cuadradovi, ať je zticha. Což byla samozřejmě živná půda pro senzacechtivé novináře. Kdyby ale Bonucci věděl, že v poslední vteřině hry dostane jeho celek vyrovnávací branku, asi by své přihrávky adresoval lépe.

Tohle byla spíš epizodní situace, ale letos jsme byli svědky také jednoho dlouhotrvajícího sporu dvou mužů, kteří se přímo... nemají rádi. Na jedné straně Antonio Conte, kouč mistrovského Interu. A proti němu zkušený prvoligový sudí Fabio Maresca.

Blížil se konec ledna, Inter usiloval o udržení první příčky a hrál s Udinese. A nedokázal mu dát branku. I proto, že Udinese hodně faulovalo a kouskovalo hru, aniž by sudí Maresca jeho hráče karetně napomínal. A když sudí nastavil k devadesáti jen čtyři minuty, to už trenéra Conteho pořádně dopálilo. A když si Maresca dovolil ukázat mu červenou kartu, začal řvát: "Vždycky jsi to ty, Maresco, vždycky! I za VARem, pořád ty! Fakt dobrá práce," křičel ironicky na cestě do kabin. Podobné názory měli také Oriali s Marottou.

Conte tím narážel na nedávný zápas s Parmou, v němž Maresca předváděl v podstatě to samé i za VARem, když nebyl hlavním rozhodčím. Navíc odvolal poměrně očividnou penaltu ve prospěch Interu. Proti Udinese při kratším nastaveném čase podle Conteho nebral v potaz dost simulací a záměrného kouskování hry ze strany Udinese. Tihle dva se v lásce opravdu mít nebudou. Ještě, že v příští sezoně z nich v Serii A zůstává jen jeden.

Hodně divoké to bylo taky v poháru. Lednové čtvrtfinále nabídlo duel dvou milánských gigantů, kteří se tehdy ještě přetahovali o prvenství v lize. Postup nakonec slavil Inter a velký podíl na tom měl fakt, že AC nedohrálo v plném počtu. Hvězdný útočník Zlatan Ibrahimović byl totiž v 58. minutě vyloučen. Tou dobou ještě AC vedlo (právě díky jeho trefě), jenže Inter góly Romela Lukakua se střídajícím Christianem Eriksenem v 97. minutě otočilo.

O dramatické momenty nebyla nouze a diváci spolu s médií si z tohoto zápasu odnesli primárně potyčku dvou ofenzivních hvězd. "Jdi si dělat ty svoje vúdú kraviny, ty oslíku," začal Zlatan na konci první půle po několika kontaktech pokřikovat směrem k Belgičanovi. Narážel na historku, kdy Lukaku ještě v Evertonu údajně nepodepsal novou smlouvu na základě výsledku rituálu. Což tehdy útočník kategoricky popřel.

Belgický hromotluk na Zlatanovo pošťuchování reagoval jako chlap s tím, že si vše po zápase osobně vyříkají. Oba soupeři chvíli stáli prakticky těsně u sebe, načež Zlatan podle médií pošeptal Lukakuovi nevybíravé poznámky na adresu jeho matky. To už robustního hráče Interu rozpálilo doběla (já vím) a začala strkanice. Lukaku se v tu chvíli přidal k Ibrahimovićově hře o tom, čí máma je méně morální jedinec, přidal něco peprného k jeho manželce a završil klasickou formulkou z Deadpoola o střelbě do hlavy. Nakonec za tuhle situaci obě hvězdy dostaly žlutou kartu.

Nebyl to jediný incident chlapa s dost možná největším egem na planetě i mimo ni. Stále máme leden, tentokrát AC hraje s Cagliari a dost osobních duelů sehrává Ibrahimović s dalším tvrďákem, Diegem Godínem. Fyzické duely překročily v ostřejší výměnu názorů, kterou po zápase komentoval Godín jako slova, která nemůže opakovat. Ibra reagoval po svém. Když byl jeho druhý gól po zásahu VARu konečně uznán, šel za Godínem, jenž ho neubránil, a plný ironie mu suše sdělil: "Promiň, omlouvám se, vůbec jsem tě neviděl."

Ještě před tímhle duelem AC hrálo s Atalantou a Ibra si vzal na paškál Duvána Zapatu. Když VAR přezkoumával možnou penaltu ve prospěch AC, Zapata provokoval Ibru slovy: "To nemůžeš dokončit zápas bez toho, abys kopal penaltu?" Ibra, který pochopitelně nikdy nevynechá možnost se s někým pohádat, opáčil: "Dal jsem víc branek, než kolik jsi ty odehrál zápasů." Oba soupeře museli zase oddělovat spoluhráči. V lednu prostě Ibra nebyl zrovna optimisticky naladěn...

"Dolarrumův" konec v AC Milán

Už to tady jednou bylo. Jeden z nejtalentovanějších a nejlepších brankářů na světě Gianluigi Donnarumma odmítal návrhy na prodloužení smlouvy s Rossoneri díky údajně nevyhovujícímu platu. Už tehdy si Gigio vysloužil u fanoušků nelichotivou přezdívku "Dolarruma", poukazující na největší světovou měnu a obecně symbol peněz a bohatství, no a letos se situace opakovala. Milánský brankář prostřednictvím svého agenta Mina Raioly odmítl nabídku 8 milionů eur, přičemž měl žádat kolem 10 milionů ročně a provizi pro svého agenta v hodnotě dalších 10 až 15 milionů eur. Klubovou legendu Paola Maldiniho tím donutil jednat a ten celou situaci vyřešil s grácií sobě vlastní. Další nabídka nebyla Donnarummovi už předložena a z Lille byla vykoupena jednička Francouz Mike Maignan. Donnarumma si bude hledat po euro angažmá, který klub nakonec vyhoví jeho požadavkům?