Dnešní fotbal je zženštilý. Skuhravý o Serii A v devadesátých letech nebo Maradonovi

Bývalý český reprezentant Tomáš Skuhravý drží palce svým bývalým spoluhráčům Ivanu Haškovi a Michalu Bílkovi na lavičce reprezentačních výběrů a před nedělními šedesátinami sám znovu obuje kopačky. Ačkoliv před třiceti lety musel kvůli bolavým kolenům předčasně ukončit kariéru, je s ní spokojený, uvedl kanonýr s přezdívkou "Bomber" v rozhovoru s ČTK.

Fotbal je nadále jeho život, nedávno nastoupil do představenstva ligového Slovácka. "Pořád pendluji mezi Itálií a Českem. Narozeniny oslavím s kamarády na Slovácku, s rodinou a lidmi, které mám rád. Dnes se půjdu podívat v Uherském Hradišti na jednadvacítku se Skotskem, u týmu nastoupil Míša Bílek. A večer budu držet palce áčku v Černé Hoře," řekl bývalý útočník Sparty, FC Janov či Sportingu Lisabon.

Národní tým vede další jeho spoluhráč Hašek. Skuhravý byl reprezentaci podpořit na jednom z tréninků během červnového srazu. "Trenéři u nároďáku to mají těžké, výběr hráčů je dnes dost složitý. Zápas v Černé Hoře je hodně důležitý, abychom měli co nejlepší pozici pro případnou baráž. Ivanovi ale od začátku jeho angažmá věřím, že mužstvo dokáže namotivovat a na mistrovství světa do Ameriky dostat," uvedl Skuhravý.

Výkony současných útočníků nejsou obecně podle jeho gusta. "Ať se na mě nikdo nezlobí, ale dnešní fotbal je zženštilý. Když jsem já ve svojí době do poločasu desetkrát nevystřelil na bránu, tak na mě trenéři křičeli, co tam jako útočník dělám. Příkaz zněl hned po pár přihrávkách zakončovat. Dneska vystřelí klidně jednou a to je všechno," konstatoval.

"Brečí mi srdce, když vidím útočníka vepředu, má před sebou obránce, otočí se a dá přihrávku dozadu. Je třeba trošku víc riskovat, dovolit si a prosadit se víc. Chybí mi od útočníků větší drzost. Měli by se na hřišti více bavit fotbalem a dodávat svým týmům kreativitu a fantazii," uvedl rodák z Přerova nad Labem.

Je po operaci endoprotézy, ale k rekreačnímu sportování se pomalu vrací. "Už mě to zase chytlo. Spolupracuji s Nadací fotbalových internacionálů, s Honzou Bergrem nebo Petrem Radou se účastníme akce Běhej lesy. Objíždíme turnaje Planeo Cupů a vidíme malé kluky. I fotbal jsem si zahrál, zrovna v sobotu nastoupím ve Slavičíně za jedenáctku Honzy Bergra. Už jsem to nevydržel," řekl s úsměvem.

Poprvé zazářil, když se krátce po 18. narozeninách v roce 1983 trefil na hřišti Realu Madrid a v Poháru UEFA posunul Spartu k senzačnímu postupu. Kdyby už tenkrát fungoval internet a sociální sítě, jeho gól by jistě obletěl svět. "Tohle mi nevadí, nedívám se moc zpátky, ale hlavně před sebe. S kariérou jsem určitě spokojený. Důležité je, aby byla v pořádku a spokojená moje rodina, děti a kamarádi," poznamenal otec dvou dcer, který se nedávno stal dědečkem.

Se Spartou získal pět mistrovských titulů. Na MS 1990 v Itálii se s pěti brankami stal druhým nejlepším střelcem šampionátu a přestoupil do FC Janov. Přestože se za něj trefil naposledy před třiceti lety, pořád je s 57 góly nejlepším ligovým střelcem klubu. "Bombera" se pokusily získat AC Milán, Bayern Mnichov, Leeds či Olympique Marseille, jenže Janov všechny nabídky odmítl.

"Majitel klubu Spinelli se bál, aby mu fanoušci kvůli mně nezapálili přístav," směje se Skuhravý. "Toho jediného snad můžu litovat, že jsem toho mohl v kariéře vyhrát mnohem víc. Nejen mistrovské tituly, ale i evropské poháry. Třeba přestup do AC Milán už byl skoro hotový. Zranil se jim tenkrát Van Basten a chtěli mě jako náhradu. A v tom roce pak vyhráli Ligu mistrů."

Na Janov přesto nedá dopustit. "Serie A byla v 90. letech nejlepší ligou na světě. Kluby vlastnily nejbohatší rodiny, podmínky byly úžasné a o něčem se ani nedá vyprávět. Za tým mohli nastoupit tři cizinci, ale byli to nejkvalitnější hráči z celého světa," uvedl Skuhravý.

Zvykl si nastupovat proti největším hvězdám. Jedna však čněla nad všemi, Diego Maradona. "Neuvěřitelný člověk a hráč. Když jsem proti Neapoli hrál poprvé, nebyl jsem dobrých dvacet minut na hřišti k ničemu. Nemohl jsem pořádně hrát, jen jsem se musel koukat na Maradonu," vybavil si kanonýr, který proslul také řadou eskapád ve svých divokých letech. Měl posunutý práh bolesti, ale ve třiceti musel předčasně končit. Bolavá kolena už mu pokračovat nedovolila.

Do Celle Ligure u Janova se pořád rád vrací. "Dodnes se tam cítím jako doma. Je to jiná kultura, mám tam výborné kamarády. Je úžasné, že mě díky svým tátům a dědům poznávají i tříleté děti, které mě samozřejmě nikdy nemohly vidět hrát," cení si Skuhravý.