Chorvatská reprezentace - útočníci

Závěrem našeho seriálu o chorvatské reprezentaci si podrobně přiblížíme její útok. Nejsou zde tak velká jména jako například v záloze, ale na druhou stranu třeba Ivica Olič hraje aktuálně v životní formě a touží po něm kluby z celé Evropy. Nedávno byl vyhlášen po právu chorvatským fotbalistou roku. Také nastupující mladé pušky o sobě dávají pořádně vědět.

IVICA OLIČ (Hamburger SV)

Letošní nejlepší chorvatský hráč se narodil 14. září 1979 a je až s podivem, jak je ve svých letech úžasně fyzicky připaven. S fotbalem začal v rodné Marsonii již v roce 1996 a ohřál se tam dva roky. Poté vyrazil do světa, respektive do Herthy Berlín, kde se ale vůbec neprosadil a tak se po sezóně vrátil zpět. V Marsonii se stal oporou a vydržel až do roku 2001, kdy si jej vyhlédl NK Zagreb. Odtamtud se po roce stěhoval na sousední Maksimir, kde dával góly za Dinamo až do roku 2003. Z Dinama odcházel jako nejlepší střelec ligy do CSKA Moskva, kde působil až do roku 2007. Rusům pomohl k titulu mistra ligy.

Počátkem roku 2007 šel opět dobývat Německo, ale tentokrát sáhl po správném klubu. Vybral si HSV, kde je oporou do dnešních dnů.

Chorvatsko začal reprezentovat již v roce 2002, do současné doby nasbíral 62 startů a vstřelil 11 gólů. V počtu startů z aktivních hráčů jsou před ním jen Robert Kovač, Josip Šimunič a Stipe Pletikosa. V roce 2006 byl z reprezentace nakrátko vyloučen, když spolu s Balabanem a Srnou strávil před kvalifikačním zápasem v Rusku noc v záhřebském baru.

IVAN KLASNIČ (FC Nantes)

Další z "veteránů" chorvatského útoku se narodil 29. ledna 1980 bosenským rodičům v Hamburku. Na jeho předměstí ( v klubu St. Pauli) se také začala psát jeho fotbalová historie. Ve druhé lize ho to ale nebavilo, tak kývl na nabídku nedalekého Werderu Brémy a v roce 2003 začal nastupovat za tento tým. Tam byl velmi spokojen až do roku 2007, kdy mu selhaly ledviny a musel podtoupit transpantaci. Ledvinu od matky však jeho tělo nepřijalo, tak musel na operaci znovu. Teprve s ledvinou od otce se začal pomalu zotavovat. Podle Klasniče byly za průtahy zodpovědní kluboví lékaři, takže byl na Werder hodně naštvaný a v roce 2008 se domluvil na odchodu. Ihned po něm sáhl nováček Ligue 1 FC Nantes, kde střílí góly dosud.

Reprezentační dres mu byl nejdříve nabízen německý, ale ten, stejně jako později bosenský s díky odmítl. Přijal až v roce 2001 dres chorvatské jedenadvacítky a v roce 2004 i seniorský reprezentační dres. V něm dosud odehrál 34 zápasů, dal deset gólů a ještě neřekl, že by chtěl skončit.

MLADEN PETRIČ (Hamburger SV)

Kolega Oliče z hamburského útoku se narodil 1. ledna 1981 v bosenském Brčku. Brzy se však přestěhoval do chorvatského Vinkovci a následně v důsledku občanské války až do Švýcarska. S kariérou začal v tamním FC Baden, ale hned po roce si jej vyhlédl Grasshoppers Curych, kde působil až do roku 2004. V té době začala výkonnost populárního švýcarského klubu klesat, a tak přestoupil do FC Basilej. Zde patřil k nejlepším střelcům švýcarské ligy a ohromoval soupeře i v evropských pohárech. Nebylo divu, že se stěhoval do bundesligy, nejprve do Dortmundu za Robertem Kovačem. V Borussi pobyl jednu sezónu a když se naskytla možnost hrát po boku Oliče v Hamburku, nechal se v srpnu 2008 vyměnit za Mohameda Zidana.

Chorvatsko začal reprezentovat v roce 2001 a po krátké přestávce se v reprezentaci usadil natrvalo. Odehrál 31 zápasů a dal deset gólů.

IGOR BUDAN (Palermo)

Tento útočník se narodil 22. dubna 1980 v Rijece, ale v Chorvatsku dlouho nepobyl. Po dvou letech v mateřském klubu se přestěhoval do Itálie, nejprve do Benátek, které jej posílaly na různá hostování tak dlouho, až v roce 2003 přestoupil do Bergama, kde prožil nejúspěšnější dvě sezóny. V roce 2006 se dostal do Parmy, po jejím sestupu přestoupil do Palerma, kde již působil krátce v roce 2002.

Do reprezentace nakoukl v roce 2007, předtím hrával za juniorské výběry. V seniorském dresu nastoupil celkem k šesti zápasům bez gólového efektu.

NIKOLA KALINIČ (Hajduk Split)

Vycházející hvězda chorvatského reprezentačního útoku pochází ze Soline nedaleko Splitu, kde poprvé otevřel oči 5. ledna 1988. V roce 2005 podepsal první profesionální smlouvu, samozřejmě s Hajdukem. Ten je poslal "vyhrát se" nejprve do Puly, poté do Šibeniku, kde již byl více na očích a v roce 2007 se přestěhoval na Poljud natrvalo. V současné době se spekuluje o jeho přestupu, avšak nabízených 7 milionů eur bylo pro Hajduk málo, takže buď někdo přidá, nebo bude kalinič zatím ve Splitu.

Co se týká reprezentace, byl klíčovým hráčem jedenadvacítky, poté byl povolán i do seniorského týmu pro ME 2008, ale kvůli zranění ho nahradil Mandžukič. Už si však dva reprezentační starty stihl připsat, bez gólového efektu.

MARIO MANDŽUKIČ (Dinamo Zagreb)

Narozen 21.05.1986 ve Slavonském Brodu. Společně se splitským Kaliničem asi nejlepší útočník, který aktuálně běhá po chorvatských trávnících. A nejen běhá, on hlavně dává góly, letos jich dal již osm a dvakrát byl vyhlášen hvězdou zápasu. Profesionální kariéru začal v německém Ditzingenu, po návratu do Chorvatska začal hrát v NK Marsonia, odkud ho v roce 2007 koupilo Dinamo za 1,3 milionu eura jako náhradu za odcházejícího Eduarda.

Mandžukič působil ve všech reprezentačních výběrech od 19 let a v současné době nastupuje i za první reprezentaci. Je svobodný, nejlepším fotbalistou podle něj byl Maradona, nejlepším hráčem chorvatské ligy Luka Modrič. Rád by si jednou zahrál za Stuttgart, v jehož blízkosti s fotbalem začínal. Dokáže si také představit trvalý život v Německu. Za reprezentaci si připsal již čtyři starty a dokonce dal jeden gól.