České desetiletí (3): Zahraniční úderka Teplic

Admir Ljevaković je už téměř čtrnáct let stálicí teplického kádru a v poslední době také jedním ze dvou, maximálně tří cizinců, kteří za skláře nastupují k ligovým zápasům. Bývaly ale časy, kdy se po trávníku Na Stínadlech prohánělo mnohem větší množství zahraničních hráčů.

Tradici bosenské legie ve žlutomodrém jménu odstartovalo jedno z největších jmen, jaké po našich trávnících pobíhalo. Edin Džeko přišel do Teplic v roce 2005, a to zejména na doporučení Jiřího Plíška, který jej předtím trénoval v Željezničaru Sarajevo. Když Plíšek roku 2008 přebral trenérské žezlo po Petru Radovi, zažili muži z Bosny a Hercegoviny opravdový boom. V té době už na soupisce byli Samir Merzić či Admir Ljevaković, mladý kouč na ni zařadil i útočníky Mahmutoviće s Melunovićem a během dalších sezón si v teplickém dresu zahráli hráči jako Aldin Čajić nebo Abid Mujagić. Kdo si myslel, že s koncem Plíška na lavičce výrazně stoupne minutáž českým borcům, ten se mýlil. Plejáda cizinců se začala rozrůstat i o hráče z dalších zemí. Zprvu to byl Chorvat příchozí z Liberce Andrej Kerić, záhy dorazil pilovat pravou lajnu Konžan Franci Litsingi.

Nejpestřejší paleta vlaječek na teplické soupisce byl v sezóně 2013/14. O činnost obranou se přitom starali převážně Češi. Před Tomášem Grigarem nastupovali zejména David Jablonský, Jan Krob nebo Milan Matula. Na začátku sezóny také sbíral starty tehdy devatenáctiletý Michael Lüftner. Ze všech záložníků a útočníků však jen dva jejich krajané startovali v nadpoloviční většině utkání. Velkou porci minut dostal Martin Jindráček, téměř vše odehrál legendární Štěpán Vachoušek. Spolu s ním uprostřed zálohy nastupoval Ljevaković, na pravém kraji Litsingi a levou stranu měl na starosti Kapverďan Nivaldo. V útoku pak dostávali šance Aidin Mahmutović či Nigerijec Eugéne Salami.

Největší jméno ve fotbalové Evropě měl beze sporu Nivaldo. Ten opustil domovské Kapverdské ostrovy ve svých osmnácti letech a podstatnou část kariéry strávil v Portugalsku. V Académice de Coimbra si dokonce rok před příchodem do Teplic zahrál Evropskou ligu, kde nastoupil i do duelu proti Plzni. Ještě později opustil svou vlast Salami. Ten kopal v Nigérii až do jedenadvaceti let, odtud odešel do maďarského Debrecína. Než přestoupil do Čech, strávil poměrně vydařenou sezónu na hostování v Kecskemétu. Za ten si mimochodem před skláři zahrála i třetí africká hvězda Litsingi. I on dorazil do Evropy až v pozdějším věku, avšak nikoliv z rodného Konga, nýbrž z Kamerunu.

Nováčci se zde nemuseli aklimatizovat pod žádným velkým tlakem. Od Teplic se v tomto ročníku žádné zázraky nečekaly - vždyť v tom předchozím byly rády, že se vůbec zachránily. Zraky diváků se tak před sezónou upíraly na jiné koně. Třeba na Spartu, s Davidem Lafatou v nejlepší formě, Hušbauerem, Kadeřábkem či Krejčím. Řady týmu také nově rozšířili navrátilci ze zahraničních štací. Vedle Kamila Vacka a Bořka Dočkala byl tou zdaleka nejzvučnější posilou Tomáš Ujfaluši. Plzeň sice v průběhu léta přišla o Vladimír Daridu, vrátil se jí však ztracený syn Milan Petržela a její řady rozšířil i z Olomouce příchozí Tomáš Hořava. A strach šel i z dalšího účastníka evropských pohárů Liberce. Vzadu zkušený Radoslav Kováč, na ofenzivních pozicích Serhij Rybalka, Josef Šural nebo Michael Rabušic.

Sparta, Slovan i Viktorka rozhodně naplňovaly předpoklady - jenže první třetinu sezóny byli nejviditelnějším týmem skláři. Osm bodů a sedm branek v úvodních čtyřech zápasech, to ještě nebyla moc dechberoucí bilance. Jenže pak přišel památný zápas v Edenu. Slavia po nadějné předchozí sezóně pošilhávala po vyšších příčkách, začátek nového ročníku se jí však tolik nepovedl. Přesto byla v tomto utkání favoritem, namísto vítězství ale napsala jednu z nejčernějších kapitol své historie. Žlutomodří po hodině vedli o tři branky, namísto korekce stavu ze strany domácích přišlo Kiselovo zbytečné vyloučení, čehož hosté využili. Postupně navýšili svůj gólový účet na sedm, přičemž hlavní hvězdou večera byl autor hattricku Aidin Mahmutović, na začátku sezóny převážně náhradník.

Bylo by více než pochopitelné se po takovémto utkání rozplývat, Zdeněk Ščasný ovšem zůstával nohama pevně na zemi. "Tohle se stane možná jednou za deset let, ne-li za víc. Spíš než výsledky mě v prvních pěti kolech těší hra. Ale kluci nemají proč létat v oblacích, loni jsme se horkotěžko zachránili a myslím, že to ještě všichni mají v hlavách."



Osm tisícovek navnaděných fanouškům přišlo podpořit svůj tým na nadcházející domácí zápas proti Jihlavě. A vyplatilo se. Stínadla viděla atraktivní přestřelku a nakonec teplickou výhru 4:2. První dvě branky obstaral Mahmutović, jenž se tak v součtu s utkáním v Edenu trefil pětkrát během dvou poločasů. Neporazitelnost Severočechů sice skončila další týden v Mladé Boleslavi, avšak návrat na vítěznou vlnu byl rychlý. Zisk tří bodů proti Jablonci režírovali jen a pouze zahraniční hvězdy. Skóre otevřel útočník Mahmutović, další trefy přidali křídelníci Nivaldo a Litsingi. Následoval další zářivý zápas bosenského útočníka při čtyřgólovém výprasku Příbrami a potvrzení, že mají v Teplicích obzvláště spadeno na vršovické celky - Bohemce na cestu domů nadělili pět branek.



Po deseti kolech tak nebylo pochyb, že záchranné starosti letos na skláře nečekají. Třetí místo v tabulce, druhý nejvyšší počet gólů v této fázi soutěže v její historie a k tomu Aidin Mahmutović na čele tabulky střelců. Jenže mašina se po reprezentační pauza zadrhla. Dokázala sice ještě odčinit porážku od Brna vítězstvím s Plzní (a dočasným vzestupem na druhé místo), jenže utkání na Letné bylo pro Teplice pohromou. Nejenže z hlavního města odjížděly s prázdnou, navíc se jim vážně zranil kanonýr Mahmutović, jenž se už ve zbytku ročníku na trávnících neukázal. A do konce podzimu už se Ščasného družina ani nedočkala vítězství. Přesto přezimovala na třetí pozici a na straně lodivoda panovala spokojenost. "Musím se vrátit na začátek ligy, kdy jsme říkali, že se chceme vyhnout záchranářským starostem z minulé sezony a to se nám i podařilo. Chtěli jsme předvádět hru, na kterou budou chodit lidi, to se nám taky podařilo. Spokojený musím být i s počtem bodů, které jsme nasbírali," říkal Ščasný.

Po zimní přestávce už to tak slavné nebylo. Drtivá výhra nad Olomoucí v prvním domácím zápase sice dala fanouškům naději, že to bude stejné jako na podzim, ale opak byl pravdou. Za celé jaro dali skláři více než jeden gól pouze třikrát a v tabulce se propadli na páté místo, mimo evropské poháry.

Do další sezóny vstupovali Severočeši s podobnou zahraniční osou. Směrem dopředu se už ale zařadili zpět do ligového průměru. V zimě se navíc museli vyrovnávat se ztrátou opor - Mahmutoviće si vyhlédla plzeňská Viktorka, Nivaldovy cesty se zase vydaly do Běloruska. O půl roku později je s velkým přestupem následoval i Litsingi, jenž se odebral do Sparty. Postupně tak role cizinců v Teplicích upadala, až se situace dostala do letošního stavu. Výraznější roli v týmu mají už pouze Ljevaković a z Krasnodaru zapůjčený Rus Igor Paradin.

A další kroky zahraničních borců? Franci Litsingi si zřejmě Česko oblíbil, neboť po odchodu ze Sparty si zahrál i za brněnskou Zbrojovku. Nivaldo se po krátkém angažmá v Minsku vrátil do Teplic, ve zlém se však s vedením rozešel a aktuálně kope v Rumunsku. Eugéne Salami se znovu odebral do Maďarska a ten, který v naší lize zanechal největší stopu - Aidin Mahmutović - se po deseti letech vrátil do své vlasti.