ANALÝZA: Velkolepé představení na San Siru si podmanil Sommer, umlčel skvělého Yamala

Není divu, že měla Barcelona před odvetou semifinále Ligy mistrů na půdě Interu obavy. Vždyť před úterním zápasem vyhrála na jeho hřišti pouze jeden ze šesti zápasů. Poslední výhra se datovala k prosinci 2019. Nic se na tom nezměnilo. Velkolepé představení dopadlo lépe pro italský celek.

Nerazzurri byli před odvetou s Barcou neporaženi v posledních 15 domácích zápasech Ligy mistrů, což je jejich nejlepší domácí série bez prohry v hlavních evropských soutěžích od let 1980 až 1987 (27 zápasů), a vyhráli také devět z posledních 11 domácích semifinálových zápasů v Evropě (9-1-1).

Katalánský gigant navíc dokázal ve 24 venkovních zápasech v Itálii zvítězit pouze pětkrát (21% úspěšnost), což byl jeho nejnižší poměr úspěšnosti mimo Španělsko.

Že budou na San Siru padat branky, ale bylo téměř jisté. Vždyť každý z posledních dvou vzájemných zápasů (říjen 2022 a první zápas aktuální sezony) skončil 3:3. Barca navíc v této sezoně nastřílela v milionářské soutěži již 40 gólů, což je nejvíce od dob Bayernu Mnichov pod Hansim Flickem v sezoně 2019/20 (43).

Navíc se skoro už jednalo o zápas dvou klasických soupeřů. Barcelona se totiž na evropské scéně potkala s Interem již poosmnácté. Víckrát se spolu utkali už jen Real s Bayernem (28 zápasů), Real s Juventusem (21) a Real s Interem (19).

Barcelona se tradičně spoléhala na svého zlatého chlapce Lamineho Yamala, který se snažil dotáhnout hvězdný tým do finále po 10 letech. Španělský reprezentant před úterní odvetou v ročníku Ligy mistrů vyprodukoval 44 střel, 19 na branku a udělal 78 driblinků. Jedná se o nejlepší počin teenagera v soutěži od ročníku 2003/04.

Vše tedy směřovalo k tomu, že San Siro čeká epická bitva.

Ačkoli se Inter zdál být v prvotní fázi zápasu údernější, ve skutečnosti to byla Barcelona, kdo udával tempo hry - Katalánci měli během úvodních 15 minut 69,4% držení míče. Přesto to byl Inter, kdo se ujal vedení, když Denzel Dumfries našel Lautara Martíneze, který v 21. minutě otevřel skóre.

Byl to Argentincův devátý gól v soutěži, což dosud žádný hráč v dresu milánského klubu nedokázal. Rekord držel Samuel Eto’o z roku 2011, kdy za Inter nastřílel osm branek. Zároveň tato trefa signalizovala úspěch domácích, jelikož měli v zápasech, ve kterých vstřelili úvodní branku, bilanci 9-1-0.

Sporná penalta, která byla nařízená ve prospěch Nerazzurri, byla jejich sedmou v tomto ročníku, což je více než u kteréhokoli jiného týmu. Gól Hakana Calhanoglua byl dvanáctým v prvním poločase, který svěřenci Hansiho Flicka inkasovali ve 14 zápasech. Více jich obdrželi už jen Feyenoord (13) a PSV Eindhoven (13).

Přesto se Barcelona tlačila do ofenzivy a věřila v obrat. V úvodní pětačtyřicetiminutovce měla 15 doteků s míčem v pokutovém území Interu, tedy stejně jako domácí na druhé straně, a jejich šest střel bylo jen o dvě méně než v případě Interu.

Flick musel být jistě zklamaný z toho, že jeho tým před přestávkou dominoval v držení míče (67,5 %) a přesnost přihrávek měl 86,8 %, přičemž tyto dvě hodnoty nevedly takřka k ničemu.

Po hodině hry se však Katalánci prosadili díky úžasnému voleji Erica Garcii a hlavičce Daniho Olma.

V úvodních 15 minutách druhého poločasu se 44,1 % akcí odehrávalo na třetině Interu a 75,2 % držení míče Barcelonou v této době naznačovalo, že se zápas překlopil v její prospěch.

Když Raphinha využil toho, že se jeho střela odrazila přímo k němu, a vstřelil 13. gól v tomto ročníku (žádný hráč jich nemá na kontě víc), zdálo se, že jsme svědky dalšího velkého comebacku, který Barcu pošle do finále v Mnichově.

Zářili ale i další hráči Barcelony. Frenkie de Jong se pokusil o 125 přihrávek a Yamal zaznamenal devět střel, což je v obou případech nejvíce z celého týmu. Navíc proti Interu, který je proslulý svou dokonalou defenzivou.

Nicméně poté si vzal slovo Francesco Acerbi a stal se druhým nejstarším hráčem (37 let a 85 dní), který kdy skóroval v semifinále Champions League. První místo stále drží Ryan Giggs, jenž se trefil v dresu Manchesteru United proti Schalke v sezoně 2010/11 (37 let a 148 dní).

Postup definitivně zajistil Davide Frattesi, jehož trefa rozhodla o tom, že Inter postoupil ze semifinále s nejvyšším počtem vstřelených branek v historii Ligy mistrů (po Liverpoolu 7:6 proti Římu v sezóně 2017/18).

Barcelona vypadla těsně před branami finále již poosmé, což je nejvíce ze všech týmů (stejně jako Real Madrid), a jejích 43 vstřelených branek v historickém měřítku překonává jen její tým z ročníku 1999/00, kdy Katalánci nastříleli o dva góly více.

Pokud trenér Flick bude hledat důvody, proč jeho tým nakonec nepostoupil do finále, 24 inkasovaných gólů, jejich nejvyšší počet v historii Ligy mistrů, je celkem relevantní výchozí bod k analýze.

Pokud se ale podíváme detailněji na statistiky z odvety na San Siru, tak kromě pokusů o obranné zákroky, vyhrané souboje a zachycené míče byla Barcelona lepší ve všech ostatních ukazatelích.

Některé z nich, například statistiky založené na držení míče (71,2 % ku 28,8 %) a počtu přihrávek (772 ku 313), byly tak dominantně nakloněny ve prospěch španělského celku, že se Flick bude muset divit, jak je možné, že tým, který byl v obou semifinále tak odvážný, musel soutěž opustit.

Pro neutrální diváky byla každopádně semifinálová bitva pravděpodobně jednou z nejlepších v historii Ligy mistrů.