League Championship Anglie - League Championship

O QPR a Norwichi již víme, teď jako obvykle zbývá rozluštit poslední hádanku letošního ročníku League Championship - kdo se stane posledním nováčkem v anglické Premier League? O tom se v pondělí rozhodně opět před zraky naplněného Wembley, kde se střetnou fotbalisté Readingu a velšského celku Swansea.

Předchůdci prvních z nich si přitom v nejvyšší soutěži zakopali zrovna nedávno, zatímco ti druzí tou dobou teprve úspěšně bojovali o postup do druhého poschodí a jejich následovníci mohou ze Swansey udělat vůbec první velšský klub v Premier League.

Jsou to přesně tři roky, co Reading opouštěl anglickou smetánku. A téměř přesně rok a půl, co manažer Brendan Rodgers pro změnu dával vale samotným Royals. Poté, co se tam na podzim roku 2009 vůbec neusadil a s týmem se loučil již v prosinci. Dnes však tento muž píše docela jinačí příběh. Pokud někdo s Watfordem po kompletní sezoně finišoval na 13. pozici a ambiciózní Reading během pár měsíců dovedl na pokraj sestupové zóny (v době jeho odchodu se Royals potáceli na 20. příčce!), těžko by leckdo odhadoval, že 30. května 2011 stane pouhý krok od historického postupu do Premier League. Tedy do soutěže, kam se Swansea nepodívala od roku 1983 a do níž měla po těch 28 let tuze daleko.

Nabízí se přitom jedna velká paralela. Doteď Swans mezi elitu zvládl dotáhnout jenom John Toshack, který tou dobou ještě vykonával funkci hrajícího manažera. S trénování neměl žádné zkušenosti, jen měl za sebou kupříkladu osm let kopání za věhlasný Liverpool. Tím Brendana Rodgerse připomíná v první řadě. V té druhé pak objevujeme Toshackův vztah ke Cardiffu - druhému přednímu velšskému týmu a tedy i k úhlavnímu rivalovi Swans.

Tam se on totiž nejen narodil, ale rovněž tu psal prvních pět kapitol své hráčské kariéry. A také odtud koneckonců přestupoval k Reds. Rodgers výměnou za to neuvěřitelných 14 let dýchal pro Reading. V jeho strukturách fungoval jako hráč, trenér i manažer. Teď mu ovšem čelí v klíčovém souboji, minimálně na čas tak vede rovněž nejvážnějšího konkurenta svého "domovského" celku. Právě zde tedy lze hledat onu menší podobnost mezi dvěma už teď osudovými manažery Swansey.

Rodgers totiž už teď dokázal s The Jacks něco mimořádného. Vždyť ještě před devíti lety Swansea na poslední chvíli odvracela pád do Conference a jak už bylo řečeno v úvodu, do League Championship se vrátila teprve v době, kdy Reading poprvé a naposled opouštěl nejvyšší patro. Poté se takhle daleko nedostal ani Roberto Martinez, po němž záhy sáhl prvoligový Wigan, ani legendární portugalský fotbalista Paulo Sousa, leč se play-off přiblížil ještě o chlup víc než jeho předchůdce. Rodgers tak dokázal malý zázrak, po osmém, respektive sedmém fleku vyválčil rovnou pomyslný bronz. A teď bude usilovat o pokračování relativně dobře stavěné tradice, podle níž do Premier League skrz vyřazovací boje nejčastěji postupují právě celky z třetích příček - za posledních šest let se tak stalo hned čtyřikrát!

Naproti tomu v Readingu se minimálně s úzkým kontaktem s Premier League počítalo, finále tak pro Royals není až takovým zadostiučiněním. Přeci jen se Madejski Stadium smetánka málem vrátila okamžitě, Reading se totiž v sezoně 2008/09 umístil na pěkné čtvrté pozici. O rok později mu už play-off uteklo o sedm bodů. Přestože nicméně Royals z krátkodobého hlediska patří k okoukanějším anglickým celkům, s nejvyšší soutěží nemají o nic větší ani menší zkušenosti než Swans. Strávili v ní totiž právě ony dva podzimy a stejný počet jar. Akorát v horizontu pár let, ne desítek.

Co se aktuální i neaktuální formy týče, jsou na tom oba kluby relativně podobně. Reading si prožil hodně chabý start do sezony a ještě uprostřed února figuroval na 12. příčce. Pak ovšem hlavně díky sérii osmi po sobě jdoucích vítězství (takovou šňůru v tomto ročníku žádný druholigista ani nenapodobil) málem vybojoval přímý postup do Premier League. Mužstvo Briana McDermotta, mimochodem Rodgersova skauta z doby jeho působení na Madejski Stadium, se tak nyní může stydět za jedinou porážku z posledních 12 zápasů, disponuje rozjetým Shanem Longem (dvojnásobným střelcem odvetného semifinále letošního play-off) a zároveň obdrželo akorát jednu branku v minulých čtyřech duelech.

Právě defenzíva je však především doménou Swansey. Ta udržela čisté konto hned ve čtyřech případech z předešlých šesti, po celou sezonu na ni v této disciplíně nikdo neměl - minimálně v rámci League Championship. Zároveň už šestkrát v řadě Swans nepoznali přemožitele a strach jde i z jejich letošního "doublu" nad Readingem (pokaždé 1:0).

Z táborů obou aktérů finálového duelu zaznívají těsně před finále spíše kladné hlasy. Reading zatím stále žije v naději, že se po šestizápasové odmlce stihne zotavit křídelník Kebe. Zároveň už teď má McDermott jistotu zdravotní způsobilosti Robsona-Kanu, jehož po semifinálovém duelu s Cardiffem trápila bolest v tříslech. Na opačném konci barikády se zase těší z návratu hříšníka Neila Taylora, který uviděl červenou kartu v úvodním klání letošního play-off.

Finále play-off League Championship bývá tradičně považováno de facto za koncovku Premier League. Jeho průběh obvykle sledují i fanoušci prvoligových mužstev a tribuny Wembley jsou zpravidla zaplněny do posledního místečka. O velikosti tohoto klání však svědčí i jiné faktory - například nominace předního anglického sudího Phila Dowda nebo fascinující finanční odměna pro úspěšnou stranu. Ta již loni činila 90 milionů liber a status nejštědřejšího střetnutí starého kontinentu si toto finále drží i nadále. Pokud by navíc Swansea, či Reading následně Premier League okamžitě opustily, mohou počítat s další podporou, možná až ve výši 48 milionů. Dnes se tak v Londýně od 16:00 SEČ bude hrát skutečně o hodně.