Mistrovství Evropy UEFA - Mistrovství Evropy 2020

O pětapadesát let a devatenáct velkých turnajů později se to hrdému Albionu konečně podařilo prolomit a zahraje si také své druhé velké finále. Opět ve Wembley, kde Angličané na velké mezinárodní akci dosud v základní hrací době neprohráli. Soupeřem jim tentokrát bude Itálie, která nezvládla svá vlastní poslední dvě finále Eura v letech 2000 a 2012.

Obě tyto krajiny se už o medaili jednou v turnajovém prostředí utkaly. Na mistrovství světa 1990, které pro změnu hostila Itálie, však tenkrát šlo o "pouhý” bronz. Současný trenér Azzurri Roberto Mancini tehdy rovněž seděl na lavičce, akorát ve frustrující roli nevyužitého žolíka. Na konečné třetí příčce se nynější úspěšný lodivod nepodílel ani jedním kopem.

Pro Manciniho je tak celé toto Euro jakousi revanší, kompenzací za vlastní reprezentační kariéru, která se zasekla na 36 startech a čtyřech gólech poté, co uražený autor 156 branek v Serii A v pouhých 29 letech oznámil trenérovi Sacchimu, že dále nebude národnímu týmu k dispozici.

Když roku 1984 dostala tehdejší velká naděje italské kopané od Ezia Bearzota svou první šanci, okamžitě si jí pokazila bujarou párty do pěti do rána. Mladík se Bearzotovi nikdy neomluvil a zmeškal proto mexický mundial. Na Euru 1988 se pak Mancini sice uvedl gólem, ale místo oslav běžel pod novinářskou tribunu gestem umlčet všechny ty, kdo zpochybňovali jeho roli v týmu. Tehdy mu bylo stále teprve 23 let; a další turnajovou minutu už po Euru nepřidal.

Pro Manciniho bude speciální také vystoupení přímo ve Wembley, kde ještě na starém stadionu roku 1992 se svým současným kolegou z vedení reprezentace Gianlucou Viallim nepochodili jako obávané útočné duo Sampdorie ve finále Poháru mistrů evropských zemí. Barcelona tehdy byla nad jejich síly, stejně jako o více než 20 let později Wigan ve finále FA Cupu nad síly Manciniho svěřenců v Manchesteru City. To už se hrálo na "novém Wembley”.

Na domácí ligové scéně Mancini nikdy neměl problém. Ze skromné Sampdorie pomohl učinit mistry, Lazio dovedl k vavřínům poprvé od 70. let, pro Inter ukončil 18leté čekání na scudetto a o délce žíznění Manchesteru City škoda hovořit. Na mezinárodní scéně to však dosud byla jinačí písnička; nezbývá tedy doufat, že aktuální a rekordní 33zápasová série neporazitelnosti Azzurri je znamením brzkého ukončení menší Manciniho osobní kletby.

Nepůjde to však samo, to se ví: i domácí Anglie bude hnána svými vlastními duchy minulosti.

Veškeré ďábly jako by už Angličané sborově vymetli. Pro kouče Southgatea bylo zvláště pikantní osmifinále s Německem, proti němuž jako jediný exekutor zahodil penaltu na minulém domácím Euru 1996. Pro jeho svěřence pak bylo zvláště symbolické semifinále s Dánskem, kdy nejprve stáli před dřívější mission impossible v podobě obratu nepříznivého skóre (to se jim nakonec na Euru povedlo poprvé v dějinách, a na velké scéně prvně od Kamerunu na MS 1990), a následně také v podobě semifinálového rozhodování v prodloužení, které se jim dříve vymstilo v letech 1990, 1996 i naposledy na MS 2018.

Teď tedy zbývá učinit ten úplně poslední krok, který však zároveň bývá tím nejtěžším. Více než jedna celá generace fanoušků vlastně ani neví, jak se v nastalé situaci chovat a co očekávat - tak dlouho Anglie na podobné napětí čekala jako jeden muž. Ve Wembley teď bude podporována téměř plným hledištěm (očekává se jen tisícovka Italů), a nesmí zaváhat.

Byť celková finanční injekce se nakonec kvůli covidu výrazně ztenčila, hrát se dnes bude také o pěkné peníze. Pokud zlatí medailisté z MS 1966 si mezi sebe rovným dílem rozdělili 22 tisíc liber (čili každý po tisícovce), tentokrát by se při stejně egalitářském systému distribuce kolektivní odměny každý člen 26členné nominace mohl těšit až na 370 tisíc. Celková suma pro vítěze stále bude odpovídat jen zhruba třetině té pro Chelsea za letošní Ligu mistrů.

Italům bude při snaze zopakovat evropský triumf z roku 1968 scházet levý bek Spinazzola, který pro vážné poranění achillovky vynechal už semifinále. Na anglické straně lze pochybovat pouze o zdravotním stavu Phila Fodena, jenž vpředvečer finálového klání utrpěl drobné poranění chodidla a čeká ho tak ostrý závod s časem. Foden nicméně načínal pouze první dva zápasy tohoto ME, posléze jej v sestavě nahrazovali Bukayo Saka a Jadon Sancho.

Svého prvního velkého finále se vedle všech zúčastněných hráčů dočká také nizozemský rozhodčí Björn Kuipers, který je na elitní listině UEFA už od roku 2009, avšak jeho dosavadním reprezentačním vrcholem bylo čtvrtfinále MS 2018 zrovna mezi Anglií a Švédskem. Angličané však těžko mohou jásat z dobré karmy: právě Kuipers totiž rozhodoval též jejich poslední soutěžní měření sil na mundialu 2014, které Italové zvládli poměrem 2:1. Utkání se tehdy přímo na hřišti účastnili Sterling, Henderson, Verratti, Chiellini a Immobile.

Itálie - pravděpodobná sestava:
Donnarumma - Di Lorenzo, Bonucci, Chiellini, Emerson - Barella, Jorginho, Verratti - Chiesa, Immobile, Insigne

Anglie - pravděpodobná sestava:
Pickford - Walker, Stones, Maguire, Shaw - Rice, Phillips, Mount - Saka, Kane, Sterling

Tip EuroFotbal.cz: 02