ŽENY A MUŽSKÝ FOTBAL?

V poslední době se FIFA snaží o feminizaci mužského fotbalu v Evropě. Částečně se to daří, především mezi rozhodčími. Ženy s píšťalkou proráží v ligových utkáních, už i zápas v pohárové Evropě pískala žena. Zbývá už jen aby ženy začaly spolu s muži hrát...

Evropskou průkopnicí je Švýcarka Nicole Petingatová. Ta pravidelně řídí zápasy švýcarské nejvyšší soutěže a letos v létě prorazila i do Evropy – řídila zápas předkola Poháru UEFA mezi AIK a Fylkirem. V Lize Mistrů se ženy dostaly zatím jen na post pomezních. Také chudé africké státy se snaží udržet krok z vyspělou Evropou. Žena, která řídí fotbalové utkáni v Africe? Před několika lety něco neskutečného. Až letos se poprvé v historii černého kontinentu do sestavy rozhodčích pro mezinárodní utkání dostala představitelka něžného pohlaví. Byla to osmatřicetiletá žena ze Zimbabwe – Sabelo Sibindi. V zápase semifinále Cosafa Cup mezi reprezentacemi Zimbabwe a Svazijska zastávala funkci čtvrtého arbitra. Její role nebyla nějak důležitá, ale přesto se 25. srpen 2003 zapsal do historie fotbalu. Do té doby to v Africe z žen nejvýše dotáhla Nigerijka Boloj Abidoje. Ta rozhodovala na mistrovství hráčů do dvaceti let, které se konalo v Burkině Faso.

Je pravidlem, že fotbalisté - muži se chovají k ženám ve funkci rozhodčího gentlemansky. Když zápas píská představitelka slabšího pohlaví, ne tak často protestuji a jejich slovník je mnohem přijatelnější než u mužského rozhodčího. Jsou ale výjimky. Smutné je, že tato výjimka se stala ve vyspělé zemí. Divoký případ se stal nedávno v amatérské lize v Anglii, v utkáni mezi týmem Cherokee a Sifudz. Jeden z hráčů přiběhl z penaltového území k centrálnímu kruhu, kde byla hlavní rozhodčí Jane Kameron-Mclain. Následoval prudký úder do prsou, po kterém zbylá velká modřina. Hráč byl vyhozen ze hříště a anglická Fotbalová asociace (FA) mu zakázala hrát na kterémkoliv hřišti na území Anglie. Zákaz platí do skončení soudního líčeni.

Největším překvapením, které se letos na tomto poli událo, byla zpráva z Iránu, typické zemi z přísným dodržováním islámského Koránu a zákonů "Šarija". Kadidža Sepandži, žena, se odvážila přihlásit do výběrového řízení na funkci prezidenta iránské fotbalové federace. V silně fundamentalistické společnosti věc nevídána. Je jasné, že u ní byla nulová šance na zvolení. Už ale samotné podání přihlášení je značný pokrok. Žena využila svoje právo a nezalekla se. "Je nutné, aby některá z žen udělala první krok, byla příkladem pro ostatní. Je třeba najít tu smělost a ukázat, že i my ženy něco dokážeme. U nás ve federaci pracuje 43 lidí, s toho pouze dvě ženy. Mám třicetileté zkušenosti s touto prací, ale jsem přesvědčena, že ani jeden muž mi nedá svůj hlas. Tento krok jsem učinila i kvůli tomu, abych mohla dokázat, že nám ženám se nikdy nedostane možnosti ukázat své schopnosti. Muži nás nepustí ke svým plánům a k zodpovědné práci," prohlásila Kadidža.

V Iránu je ženám běžně zakázáno navštěvovat stadiony. Ženský fotbal v zemi sice existuje, ale pouze v určitých komunitách. Podmínkou je být schované před očima mužů. Potěšující je fakt, že v tomto roce se situace posunula hodně dopředu. V iránském fotbale se dokonce objevil první klub, který otevřel své brány i pro něžné pohlaví. Machdi Dadras, trenér teheránského Pajkana, se pro tento revoluční krok rozhodl ze dvou důvodů. Za prvé: fanoušci klubu se nyní chovají kulturně a nejsou slyšet žádné vulgární výrazy. Za druhé: přítomnost žen na tribunách stadionu Chodro dobře působí na každého hráče a motivuje ho k lepším výkonům. Po zrušení zákazu se prvních šest žen odvážilo jit na zápas Pajkana z Barkou.

Zdá se, že už si lide začínají uvědomovat, že kopaná není jen hra pro silné pohlaví. Prezident italské Perugie Luciano Gaucci přednedávnem dostal neskutečný nápad. Pro někoho se zdál šílený, pro jiné naopak převratný. Chtěl totiž do svého klubu přivést ženu. Byl dokonce ochotný nabídnout ji velmi lukrativní smlouvu. Myslel to prý skutečný vážně. "Nechápu, proč by žena nemohla hrát za náš tým. Vždyť neexistuje žádný zákon, který by to zakazoval. Mužům je zakázáno hrát za ženské týmy, ale v opačném případě to přece v žádném zákoně není. Moje iniciativa je dobrá i z úhlu pohledu žen na svá práva. Musíme mířit ke společnému cíli, kde si budou obě pohlaví rovné. A to ve všech případech," řekl Gaucci. Od té doby mu hodně lidí začalo říkat prezident feminista. Své plány chce uskutečnit v lednovém přestupovém termínu. Potenciální soupeře svého plánu varuje: "Jestliže někdo mi v tom zkusí zabránit, ženy celého světa povstanou!"

Někomu se to může zdát jako nepovedený žert, ale šéf Perugie to prý myslí smrtelně vážně. Každopádně nás ještě může čekat velká senzace. Mezi kandidátky do italské Serie A patří Norská záložníce Solvejg Gulbrandsenová a hlavně Švédská útočníce Hana Ljungbergová (není v žádném příbuzenském vztahu z hráčem Arsenalu). Ljungbergová drží rekord v počtu vstřelených branek v reprezentaci Švédska (48 gólů v 88 zápasech). "Nebudeme raději předbíhat události a počkáme toho dne, kdy se to uskuteční. Zatím však moc nechápu, proč tak silný mužský mančaft potřebuje ženu. Jestli se ale ten kontrakt skutečně podepíše, bude to pro mne velká čest," říká Ljungbergová.

Je známo, že Luciano Gaucci rád experimentuje. Není to tak dávno, co angažoval Saída Khaddáfího. Je to sice jen průměrný fotbalista s velmi malou šancí se prosadit, ale také je to syn Libyjského diktátora, tedy zajímavá postava a magnet na pozornost a peníze. Gauccimu se ale odvážný krok příliš nepovedl, Khaddáfí byl potrestán za doping, aniž by nastoupil k jedinému zápasu. I kdyby se šéfovi Perugie druhý kousek povedl, nemusí to hned znamenat, že všichni bossové začnou zběsilé nakupovat představitelky něžného pohlaví. Za pokus to ale určitě stojí, i když mu už několik oslovených žen dalo košem...