Ze stínu až ke hvězdám. Kteří hráči patří mezi komety uplynulé sezony Premier League?

Mezi předními anglickými kluby se v přestupových částkách točí stamiliony liber, o to cennější je, když některý celek dokáže efektivně využít dříve nevýrazného hráče. Takoví v nedávno skončené sezoně častokrát vytrhli trn z paty svým trenérům. Někteří pomohli k trofejím, jiní se stali součástí senzačního tažení Ligou mistrů nebo zalepili díry při četných zdravotních absencích.

Do výčtu největších objevů jsou zařazeni muži, kteří dres svého současného klubu oblékali již před letním přestupovým obdobím 2024, avšak v posledním roce udělali signifikantní progres. Ať už šlo o mladíčky z akademie, nenápadné členy kádru či dřívější posily, které teprve nyní rozvinuly potenciál.

Do předsezonní přípravy Arsenalu nastupoval tak trochu ve stínu Ethana Nwaneriho. Do karet mu ovšem zahrály četné zdravotní problémy krajních obránců Arsenalu. A po paběrkování v úvodu sezony se zhruba od poloviny prosince stal se pevným členem základu na pozici levého beka.

Celkem za první tým Gunners naskočil do téměř čtyřicítky utkání, nechyběl ani u všech důležitých klání Ligy mistrů. Schopnosti z původní pozice středního záložníka zužitkoval při rozehrávce, nebál se poměřovat se s velkými jmény, vzít na sebe odpovědnost a pustit se do útočných výletů okořeněných premiérovou trefou v Premier League.

Ovšem na rozdíl od jednoho z předchůdců na levém kraji obrany, Oleksandra Zinčenka, oplývá osmnáctiletý anglický reprezentant také skvělými defenzivními kvality. Jen jednou v celé sezoně se nechal obejít protivníkem, ze všech takto úspěšných hráčů měl dokonce nejvíce obranných zákroků.

Co mladé naději vytknout? Snad jen nízkou averzi k riziku při těchto zákrocích. Dvakrát spatřil přímou červenou kartu, a ačkoliv u jedné z nich uznala i disciplinární komise její absurdnost, našly bychom v sezoně další momenty, ve kterých si Lewis-Skelly koledoval o vyloučení. Pokud na tomto zapracuje, měl by Arsenal udělat vše pro to, aby svého odchovance nadále udržel. A Erling Haaland, aby si jeho jméno honem rychle zapamatoval.

Jelikož do kategorie "mladých hráčů" spadají v Premier League všichni do 23 let, získal namísto univerzála Arsenalu ocenění pro nejlepšího mladíka jeden z šampionů. A zaslouženě. Gravenberch pod Arne Slotem pookřál, splatil svou nemalou cenovku a stal se motorem zálohy Liverpoolu při cestě za nečekaným, o to však cennějším titulem.

Okamžitě po svém jmenování nizozemský manažer svému krajanovi sdělil, že by jej rád vyzkoušel na pozici číslo šest. V přípravě se osvědčil, na své místo prakticky již nikoho nepustil a po Mohamedu Salahovi s Virgilem van Dijkem se stal nejvytíženějším hráčem Reds v ročníku.

V první polovině sezony těžil z faktu, že jej soupeři neměli tak přečteného a prakticky libovolně mohl diktovat tempo hry. To se později změnilo, nicméně Gravenberch se pod tlakem nesložil, zápas se mu téměř nikdy nevymknul z kontroly. Upoutal na sebe větší pozornost protihráčů, což umožnilo více vyniknout jeho kolegům ze středu pole.

Uplatňovat mohl i své kvality při hře bez míče. Pohyboval se totiž spíše na pravé polovině hřiště, kde tak vyvažoval nepříliš velkou defenzivní zdatnost Salaha s Trentem Alexanderem-Arnoldem. Ve spolupráci s jiným pravým bekem třeba dostane větší volnost směrem dopředu a na rozdíl od uplynulé sezony se zapíše i mezi střelce.

Urostlý ofenzivní univerzál neměl situaci zrovna jednoduchou a musel se potýkat s velkou konkurencí, která se ještě navýšila během lednového přestupového období. Avšak někdejší opora Middlesbrough se s ní vypořádala natolik dobře, že si dokonce vysloužila opakované pozvánky do anglické reprezentace.

Rogers se s výjimkou jednoho karetního trestu objevil v základní sestavě každého zápasu Premier League i Ligy mistrů. V součtu všech soutěží zaznamenal úctyhodnou bilanci čtrnácti gólů a patnácti asistencí, ligu zakončil jen dva body od nejlepší desítky hráčů co do produktivity.

Přitom třiadvacetiletý rodák z předměstí Birminghamu ani náhodou není primárně gólovou mašinou. I přes svůj vysoký vzrůst oplývá prvotřídní technikou, dokáže podržet míč v náročných situacích, soupeřovu obranu trhá svými rychlými a výbušnými náběhy. Unai Emery si dozajista cení také jeho zodpovědnosti plnit taktické pokyny rovněž při obranné činnosti.

I bez svého silně rozvinutého instinktu zabijáka by Rogers byl beze sporu nadstandardním hráčem Premier League. V jeho současné formě však není přehnané tvrdit, že Manchester City může litovat toho, jak jej během čtyř sezon neustále posílal na hostování a nedal mu šanci v prvním týmu.

Když v říjnu 2023 dostal desetiměsíční trest za sázení na fotbalové zápasy, trhali si fanoušci Newcastlu vlasy, koho to klub jen o pár měsíců dříve koupil za více než 50 milionů liber. Jenže italský středopolař se v nadcházejícím ročníku odměnil vedení za důvěru. Natolik, že ho někteří označují jako nejlepšího hráče Magpies v sezoně.

Podobně jako v případě Gravenbercha, také Tonaliho začal manažer Eddie Howe využívat hlouběji v poli než v předchozí sezoně. Odchovanec Brescie se tam cítil jako ryba ve vodě i díky tomu, že v naběhaných kilometrech i pokrytém prostoru na hřišti se řadí mezi absolutní špičku. V kombinaci s dalšími pracanty Brunem Guimaraesem a Joelintonem tvoří možná nejnepříjemnější zálohu, jaké na Ostrovech můžete čelit.

K tomu je na Tonaliho spoleh co do vítězných duelů, rovněž následně ví, jak si s míčem počítat. Howe si tyto jeho přednosti plně uvědomuje, proto umožňuje své záloze variabilitu. Pokud se Tonali dostane do dobré pozice, nemusí si za každou cenu jako šestka počínat obezřetně. Vyrazí-li vpřed činit nebezpečí pro bránu soupeře, Guimaraes je připraven za něj zaskočit.

Erik ten Hag jej často opomíjel, pod Rúbenem Amorimem však řádně rozkvetl. Ano, na dvaadvacetiletého hráče sice Amadovi výkony nejsou žádný zázrak, nicméně uplynulá sezona by mohla být tou, která jej ještě nastartuje k velké kariéře.

Přestože jej v největším rozletu zastavilo zranění, přestože často nastupoval na pozici křídelního obránce, zakončil sezonu jako třetí nejproduktivnější hráč celého týmu - vedle Bruna Fernandese jej těsně překonal Alejandro Garnacho. Jako jednomu z mála členů kádru Manchesteru United Amadovi sedí Amorimův styl hry na tři obránce.

Pro další rozvoj mladého reprezentanta Pobřeží slonoviny i vzestup Rudých ďáblů bude důležité, aby Amorim našel své kometě vhodnou roli. Vedle kraje hřiště to může být i v jeho středu, tak jako se stalo v závěru sezony včetně finále Evropské ligy.

Hráčů, kteří během posledního roku vystřelili, je samozřejmě mnohem více. A zmínit všechny by bylo na několikadílné pokračování. V něm by se dozajista musel objevit Ethan Nwaneri, který brilantně zaskakoval zejména při zdravotních potížích Bukaya Saky. V plné síle sice mnoho příležitostí nedostával, vizitka devíti gólů za necelých 1 400 minut je přesto pro osmnáctiletého mladíčka skvostná.

Až zranění spoluhráčů dostala do základní sestavy také Danga Ouattaru, jenž se stal ústřední postavou spanilé zimní jízdy Bournemouthu. Ať už naskakoval na hrotu útoku, jako levý křídelník, nebo na pravé straně, s vysoce variabilními parťáky v ofenzivě Cherries si rozuměl a pro soupeřovy obrany představoval velkou hrozbu.

A zapomenout nesmíme ani na Nottingham Forest. Ten se sice v první řadě zlepšil jako tým, avšak za vzestupem stojí i příběhy jednotlivců. Nenápadný Matz Sels se vypracoval v jednoho z nejlepších brankářů ligy a získal Zlatou rukavici, Chris Wood prožil ve třiatřiceti letech nejlepší sezonu v kariéře, když završil dvě desítky gólů v Premier League.

Kdo vytáhne podobná esa z rukávu v příštím ročníku, bude mít oproti svým konkurentům nespornou výhodu.