Z miláčka národa symbolem arogance. O co jde v případu Pavel Vrba?
Léta měl pověst suverénně nejlepšího českého kouče. Když přebíral reprezentaci, radovala se celá republika. Teď ale jméno Pavel Vrba vyvolává u fotbalové veřejnosti často spíše negativní ohlasy. Lidé mu vyčítají arogantní vystupování a kritizují ho i z fotbalového hlediska - objevují se názory, že pod ním Viktoria paběrkuje a už to není, co to bývalo. Dokonce se mluví o jeho odvolání. Co se s Vrbou stalo a jak se z oblíbeného kouče stal někdo, kdo vzbuzuje negativní emoce?
V říjnu 2013 o něm předseda FAČR Pelta mluvil jako o vysněném trenérovi. A snad poprvé od Karla Brücknera byl u reprezentace kouč, který měl naprostou podporu celé veřejnosti. Zatímco Michal Bílek měl punc Haškova kamaráda, Vrba šel k reprezentaci jako naprostá hvězda - uznávaný odborník, který z provinční Plzně vybudoval nejlepší český klub a dvakrát se s týmem dostal do milionářské Champions League.
Uplynulo necelých šest let a jestli byl Pavel Vrba ve výkladní skříni českého fotbalu jednou z nejblýskavějších položek, najednou je všechno jinak. Jméno zkušeného kouče stále vzbuzuje emoce, tentokrát už ale veskrze negativní. Ano, za úplného nýmanda ho vzhledem k počtu získaných titulů a veskrze úspěšným účastem v evropských pohárech nikdo považovat nemůže, na rozdíl od například momentálně všemi milovaného Jindřicha Trpišovského by si ale s Vrbou dvojdomek postavil asi málokdo.
Arogantní trenér, neumí se chovat, je to buran, nedává šanci mladým hráčům, nehraje atraktivní fotbal. Už dávno není, co býval. To jsou věty, které ve fotbalových diskusích novinářů i běžných fanoušků vídáme nejčastěji, když přijde na Vrbu řeč.
Kde se to zlomilo?
Kapitola "repre"
Naprosto klíčové je samozřejmě jeho působení u reprezentace. Zatímco do nejprestižnějšího trenérského křesla v zemi byl usazen s velkou pompou a pomalu nálepkou spasitele českého fotbalu, odešel tak nějak rozpačitě. Zadním vchodem, před řádným vypršením čtyřleté smlouvy. Po turnaji, na kterém Česká republika nepostoupila ze skupiny. A na adresu, která by leckomu nevoněla - do ruské ligy a do klubu Anži Machačkala. "Message" pro většinovou veřejnost byla jasná - utíká za penězi.
Jen si připomeňme, co tehdy psala média: například tehdejší redaktor webu Aktuálně.cz Luděk Mádl používal ve svých komentářích slova jako tyjátr, komedie nebo neodpustitelná zrada. "Jsem zvědav, jak se vaše móresy uchytí v Dagestánu, pane Vrbo," zakončil Mádl jeden ze svých videoblogů.
Vrbova éra u reprezentace přitom začala nejlépe, jak mohla. Do kvalifikace o Euro národní tým vstoupil snově, když na podzim 2014 porazil hvězdné Nizozemsko gólem Václava Pilaře v poslední minutě. Národní tým bavil, i bez větších hvězd mezi legionáři sázel na sehranou sparťansko-viktoriánskou osu a ze skupiny, kde byl třeba Island, Turecko nebo právě Nizozemci, postoupil z prvního místa. Získal 22 bodů za 7 výher, jednu remízu a 2 porážky. A nastřílel 19 branek, tedy téměř dva góly na zápas.
Pak ale přišel samotný turnaj, kde českému týmu příliš nepřál los. Téměř až absurdní rozlosování z předchozího Eura, kde český tým ve skupině dostal Polsko, Rusko a Řecko, se opravdu neopakovalo. Byli tu dvojnásobní úřadující mistři Evropy Španělé, Chorvatsko s Modrićem nebo Rakitićem a do třetice nevyzpytatelné Turecko. Na úvod šampionátu Čechy čekal právě papírový favorit skupiny, hvězdami napěchovaný španělský výběr. Český tým zápas prohrál 0:1, když inkasoval v samém závěru branku Gerarda Piquého. A právě tehdy se možná začaly stavět příkopy mezi Vrbou a mediální sférou.
Češi, vědomí si toho, že po herní stránce Španělům nemůžou konkurovat, vsadili především na defenzivu. Hluboký blok, poctivé bránění, žádné "velké akce", kde by se obří rozdíl mezi českou a španělskou individuální kvalitou mohl projevit. Vrbův výběr šel do utkání víceméně s jasným cílem - získat bod a pokud by se z nějaké standardky nebo brejku zrodily tři, byla by to paráda.
Český tým podal týmový výkon, všichni hráči dřeli jako koně. Nebyla to lahodná podívaná, úsilí českého mužstva však musel ocenit každý. Vrba v zápase z mého pohledu udělal jedinou chybu - když poslal coby náhradníka na hřiště Davida Lafatu, který v následném osobním souboji propadl a Piqué přes něj dal gól. Jako logičtější se nabízelo poslat na hřiště Milana Škodu, který nabízí z fyzického hlediska větší možnosti.
Po utkání se ale Češi uznání za bojovný výkon nedočkali. Naopak, ze všech stran, i od lidí, kteří se k fotbalu jinak vůbec nevyjadřují (jak už to při velkých turnajích bývá), byla slyšet kritika.
"Vrbův tým si šel pro porážku od první minuty. Vrba nenašel odvahu stát si za vlastní útočnou filozofií a český tým a všichni fanoušci, kteří při betonování trpěli, na to doplatili," hodnotil na iSportu redaktor Pavel Hartman.
Po prvním utkání přišel duel s Chorvatskem, ve kterém Čechům nešlo skoro nic, přesto se v závěru (i díky výpadku způsobenému dělbuchem na trávníku) senzačně zmátořili a proti Modricóvi a spol. vybojovali remízu.
Nepovedl se ani třetí zápas proti vyhecovanému Turecku, Česko z turnaje odjelo s jediným bodem. Kritika se na trenéra nesla ze všech stran. Korunu tomu všemu nasadila skutečnost, že na konci června Vrba v reprezentaci skončil. Mnozí mu navíc vyčítali, že když se ho na tuto záležitost předtím ptali, on mlžil. Neupřímnost, lži, létalo vzduchem.
Vrbův tým skutečně na turnaji ofenzivním fotbalem neoslnil, to je jasné. Je ale otázkou, zda lze celé Vrbovo vystoupení u "repre" hodnotit jako fiasko a mimořádně úspěšnou kvalifikaci jen tak spláchnout. Závěrečný turnaj nevyšel,to je pravda. To se ale stává i daleko větším a slovutnějším fotbalovým krajinám.
Pište si, co chcete
Právě během působení u nároďáku se ale pohled veřejnosti na Vrbu začínal měnit. Už to nebyl ten bodrý chlapík, co dělá kotouly a vtipkuje s Pavlem Horváthem - najednou to byl nepříjemný mrzout, který nechce říct, jestli někam jde - a pak zmizí do Ruska.
Škraloup na pověsti si ostatně úspěšný trenér obstaral už na podzim 2015. Na tiskové konferenci před zápasy s Nizozemskem a Tureckem totiž média výhradně zajímalo téma Davida Limberského, který měl v té době za sebou proslulou "bourací aféru".
Z té vzešla i dnes už legendární hláška "Ještě jedna otázka na Limberského a jdu pryč". Kouč nelibě nesl, že namísto otázek ke konkrétním zápasům zástupce médií zajímá levý bek Viktorie. A zároveň tím ukázal, že jakkoliv se někdy může cítit oprávněně ukřivděn, tady se měl zachovat lépe a coby reprezentační kouč reagovat s větší profesionalitou i grácií.
Ostatně, když jsem na vlastní oči viděl tiskovku Maurizia Sarriho před zápasem Chelsea s pražskou Slavií, kde nebohého kouče anglická média dobrých patnáct minut grilovala otázkami na Dannyho Drinkwatera, který neměl s utkáním v Edenu pochopitelně absolutně nic společného, s úsměvem jsem se zamyslel, jak by to asi Vrba zvládl. Protože ať už jsou média jakákoliv, chování kouče na tiskových konferencí je vždy jen a pouze jeho vlastní vizitkou.
Zpátky ale k našemu příběhu. Když se tedy Pavel Vrba na podzim 2017 znovu objevil v české lize, nevítala ho srdečně ani média a nejspíše ani klubový boss Šádek. Není tajemstvím, že zatímco při jeho první plzeňské etapě byly jejich vztahy přátelské, teď už se jednalo o čistě pracovní vztah. Vrbův odchod do repre zkrátka v Plzni tak úplně nevydýchali.
Každopádně Vrba přišel, viděl a zvítězil. Vyhrál s Viktorií titul možná v té nejdůležitější sezoně za předlouhá léta. V sezoně, kde totiž zisk titulu znamenal stamiliony z Ligy mistrů (do které se jinak český tým přes předkola dostal jen zřídka a většinou právě ten Vrbův), předběhl hvězdami nabitou Slavii i Spartu.
Naplno zde ukázal svůj efekt Mourinho - Vrba možná není koučem, který do sestavy postaví čtyři devatenáctileté hráče a vypiplá vám novou dynastii. Rozhodně je ale koučem, který dovede být mimořádně úspěšný. Altintopové či Ben Chaimové nebyli pražským S nic platní - titul brala Viktoria, kterou posílil Aleš Hruška z Příbrami.
To bude zas tiskovka!
Podzim v lize Vrbův tým ovládl suverénním stylem. Patnáct výher a jediná remíza - naprosto bezprecedentní událost a luxusní čtrnáctibodový náskok na Slavii. Na jaře pak logicky přišlo vychladnutí, Limberský a spol. vědomi si velkého náskoku polevili. Titul však samozřejmě na jaře získali.
S nepříliš povedenými výkony na jaře ale samozřejmě přišla i kritika médií, na kterou kouč reagoval po svém. Do zlatého fondu tak vstoupily hlášky jako "Napište si tam, co chcete". Poprask vyvolal i pozápasový ohlas po utkání se Sportingem, který reportér ČT uvedl větou "Zase jste dostali gól ze standardní situace". Následoval Vrbův trademark - lehký ironický úšklebek, který v jediném výrazu říká všechno.
A pak scénka, kdy se Vrba reportéra ptal, kdy předtím Viktoria góly ze standardky dostala, ten nevěděl. Etuda oběhla sociální sítě a fotbalový svět se rozdělil na dva tábory - jedni trenérovi spílali za aroganci, druzí plísnili reportéra, který se měl lépe připravit a pokud něco tvrdí, má k tomu mít i argumenty.
Vrba totiž už dostal nálepku. Když přijde na tiskovou konferenci nebo k mikrofonu O2 Sport, podvědomě už čekáte: Jo, ten zase bude arogantní, to bude sranda. Vrba má zkrátka cejch (za který si samozřejmě do velké míry může on sám, abychom ho zase nelitovali), že v každé jeho odpovědi už dnes média nebo fanoušci hledají něco, za co by ho zpražili.
Koho to samozřejmě musí štvát, je Adolf Šádek, potažmo celé vedení Viktorie. Není tajemstvím, že se už v minulosti pokoušelo trenérovi "domluvit" - on však dal jasně najevo, že své chování měnit nehodlá. Kašle na svou image a na tiskovce se chová tak, jak chce on.
Do určité míry to přitom s jeho proslavenou arogancí opravdu není tak horké. Pamatuji si například na vlastní zkušenost, když jsem se Vrby po zápase, do nějž po delší době nastoupil Roman Hubník a první půle se mu příliš nepovedla, zeptal právě na výkon zkušeného stopera. "Já tady určitě nebudu Romana kritizovat a nebudu ho hodnotit," hartusil. Pak ale naprosto věcně Hubníkův výkon zhodnotil a víceméně odpověděl přesně na to, na co jsem se ho ptal. Úvodní vytáčka tak byla naprosto zbytečná. To je ale přesně Vrba - je startovací, podrážděný, dopředu už čeká od novinářů nějakou zradu.
Hokejový kouč Josef Jandač si jednou postěžoval, že mu u médií a veřejnosti ubírá body jeho nabručený obličej. "Držku prostě nemám vytlemenou," pobavil zkušený trenér. Tak nějak to má i Vrba - není vysmátým showmanem kloppovského typu ani nemá image hodného "strejdy" jako Bohumil Páník. Mnozí mu kvůli podobnosti s populární postavičkou řezníka z Jáji a Páji říkají Krkovička.
Vrba může působit nepříjemným, nepřístupným dojmem nepříliš sympatického trenéra, to ale neznamená, že není vtipný. Smysl pro humor má, což několikrát ukázal. Třeba když na poznámku ohledně několika zápasů bez střely v řadě odvětil, že doufá, "že Antverpy překvapíme a vystřelíme."
Nebo když po venkovní výhře na otázku "S jakým pocitem se vám bude odjíždět do Plzně?" suše odvětil: "Já ale jedu do Přerova."
Jen trochu respektu, prosím
Při debatě o tématu Vrba vs. média nutně musí padnout jedno slovo. Zbytečné. Ano, je to ze strany kouče samozřejmě naprosto zbytečné. Jako profík by měl reagovat vždy věcně a výpady vůči médiím by si měl nechat od cesty. Jakkoliv totiž můžou být opodstatněné, samozřejmě by se osobnost jeho formátu nad jakékoliv výstupy v médiích měla povznést.
Jenže on se nepovznese. Štve ho to. Čte, co se o něm píše, což následně na tiskových konferencích komentuje. Když ho v novinách odvolávají, v příštím zápase si rád na adresu daných redaktorů smočí. Výpady si bere osobně, takže když novinář napíše, že by měl skončit, na tiskovce to sarkasticky zmíní.
Osobně se ale domnívám, že Vrba není prvoplánově arogantní - nechodí po ulicích s tím, že on je nejúžasnější na světě a všichni ostatní jsou idioti. Je ale na sebe pyšný (což je vzhledem k jeho úspěchům naprosto v pořádku) a také tak trochu přecitlivělý. A také tvrdohlavý a neschopný vyrovnat se s realitou mediálního světa.
"Po play-off rozeberu, koho trenér nároďáku nominoval na mistrovství světa a tak pořád dokola. Když někdo vyhraje, oslavíme ho, jakej je borec. A když se mu pak něco nepovede, napíšeme, co je to za vola."
To jsou slova Františka Suchana, bývalého novináře a současného editora webu Bezfrazi.cz na otázku, proč odešel z deníku Sport. A je v tom velká část reality.
Nic není staršího než včerejší výhra a jak říkával Ladislav Škorpil, každým úspěchem si zaděláváš na další neúspěch. Když třikrát za sebou vyhraješ, budeš veleben. Když pak třikrát po sobě prohraješ, v novinách na tebe vyskočí sloupek jakéhosi redaktora, že se pod tebou viklá židle a že tvoje metody jsou vlastně docela nemožné.
Že je to nefér? Nespravedlivé? Možná ano. Je to tak ale všude na světě, nedělejme si iluze že ve ve všem vzývané Anglii je to o něco lepší. Naopak. Koneckonců vezměme si příklad zmíněného Maurizia Sarriho, který s Chelsea vyhrál Evropskou ligu a skončil v lize třetí. Stejně se mnohdy nedočkal kladného slova. A takový Ole Gunnar Solskjaer, ještě nedávno obdivován za úžasný restart United, které dokonale pozvedl po odchodu strašlivého arciďábla Mourinha? Pokud bude pokračovat v podobných výkonech, brzy si přečteme, že angažování amatéra z Molde byla školácká chyba.
"Úcta k trenérům tu žádná není," rozčiloval se na tiskovce kdysi Petr Rada. A má pravdu. Média potřebují zkratku, potřebují řešit aktuální téma. Když Plzeň čtyřikrát vyhraje, je to žhavý kandidát na titul a mančaft, který zatraceně baví. Když přijdou dvě plichty a dvě prohry, dočtete se, že hráči jsou líní, trenér neví kudy kam a sportovní ředitel zřejmě letní posily vybíral po flašce Cuba Libre.
Celé to je přitom téma na úplně jiný článek, v souvislosti s Vrbou je však nutné ho trochu rozebrat. Stejně jako na jednu stranu můžeme kritizovat Vrbovo buranství či aroganci, napadne nás otázka - a nemá tak trochu ohledně médií pravdu? Neptají se opravdu občas skutečně pitomě? Chovají se vždy taktně a profesionálně, pokud to žádají oni po trenérech?
Ačkoliv to bude střílení do vlastních řad, tomuto problému se musím v tomto textu věnovat. Jedná se totiž o věc, která je pro mnohé novináře signifikantní. Všimněte si, pokud nějaký hráč nebo trenér na tiskovce kritizuje někoho z médií - že položil špatnou otázku, že napsal nesmysl, nebo se třeba jen ohradí proti tomu, že nechápe, jak mohl daný hráč dostat nízkou známku v hodnocení. Petr Rada se nedávno rozčílil (což je tedy podobná věta jako Dnes jsem si koupil rohlíky), že jakýsi novinář napsal, že v utkání jeho týmu se soupeřem byl soupeř lepší. Rada si myslel pravý opak a ohradil se.
"Moje pozápasová hodnocení jsou zcela zbytečná. Na Bohemce jsme byli lepší, ale někdo napíše, že lepší byla Bohemka. Z tohoto pohledu jsem naštvanej a rozhořčenej, protože to jeho hodnocení pak ovlivňuje širokou veřejnost." Reakce zástupců médií: To se nedělá. Palec dolů, trenére. Novinář se nemůže bránit. Neprofesionální, dětinská reakce.
Hmhm. A když novinář napíše, že nějaký trenér zápas prokaučoval, blbě zvolil sestavu a celkově to od něj bylo fiasko a měl by rezignovat... tak se trenér může bránit? To je věc, která mě jako novináře na téhle branži zatraceně štve. Jako novinář můžu o někom napsat, že je neschopák. Neměl bych mu ale ubírat možnost se ohradit (nota bene slušně a bez nějakých sarkasmů či urážek). Jinými slovy: Novináři si můžou psát, co chtějí. Běda, ale když někdo řekne něco jim. To je útok na novináře.
Vzpomínám si na rozhovor, který jsme nedávno vedli u piva s kamarádem, taktéž novinářem. Řešili jsme právě trenéry a hodnocení jejich rozhodnutí a voleb v médiích, načež kamarád prohlásil: "Hele, a jakou máme vlastně jako novináři aprobaci k tomu trenéry nějak hodnotit? Vlastně v dnešní době stačí se dostat do nějakého média, kterých je mraky, nebo si založit blogísek, a už může ten borec napsat, že Šilhavý je pitomec. A zatímco dřív jsi pro přijetí do nějakého média aspoň musel umět psát, dneska už ta kvalita je tak dole, že nemusíš umět ani to." A má svatou pravdu.
Aby bylo jasno, rozhodně tady nežádám, aby do novin o fotbalu musel psát jen držitel nejvyšší trenérské licence či bývalý sportovní ředitel aspoň na krajské úrovni. Na fotbalu je krásné to, že se k němu může vyjadřovat každý - a že mu díky jednoduchým pravidlům a celoplanetární oblíbenosti rozumí také každý.
Vždy je ale nutné zvolit míru, s jakou se do kritiky toho konkrétního trenéra vy osobně pustíte. Myslím, že v současnosti člověk nepotřebuje mít odtrénováno pět sezon v Premier League, aby si všiml, že Slavia hraje suverénní fotbal, Sparta nemá kloudného stopera a Ngyuen je fakt dobrý gólman. Některé názorové články ale občas působí až příliš radikálním dojmem. Tenhle trenér nemá v lize co dělat, tenhle zvolil nemožnou sestavu, tenhle má na triku ostudný výkon. Vzduchem létají slova jako fiasko, ostuda, katastrofa, ten je na odpis, ten přesluhuje, ten používá starodávné metody.
A jasně, jste trenér, máte být profík. Ale pořád jste taky člověk. A jestliže si od člověka, jehož největší fotbalový úspěch je titul ve Football Manageru, přečtete, že s vaším angažováním v klubu tedy asi úplně zešíleli, a vy pak čtyřikrát po sobě vyhrajete, tak není divu, že si pak na tiskovce občas rýpnete. Ostatně jak pravil klasik - Trošku úcty, ty vole.
První, kdo nás chválí
Přitom právě uznání je to, po čem Vrba touží - alespoň podle mě. Dokazuje to pozápasový ohlas po utkání s Libercem v nadstavbové části. Při dotazu na povedenou sezonu, kde v Evropě Viktorka podávala výborné výkony a vyhrála i nad velkými týmy, obvyklý ironický škleb na tváři Pavla Vrby vystřídal spontánní úsměv. "Vy jste první novinář, který nás za letošní sezonu pochválil, takže děkuji," řekl spokojený Vrba a upřímně a spontánně poplácal reportéra po zádech. "Myslím, že někteří si neuvědomují, kolik jsme uhráli bodů, a že jsme odehráli velice dobrou sezonu, jinak na nás byla jenom kritika," stěžoval si.
A má pravdu. Plzni se sezona povedla - 7 bodů ve skupině s Realem Madrid, Římem a CSKA Moskva? Velmi dobrý výkon v Madridu, sympatický (i přes debakl) výkon ve "Štruncáku", výhra nad Římem, postup do jara přes moskevského giganta. Ano, pak přišel mizerný výkon proti Záhřebu, ale i tak evropská část velmi solidní. A v domácí soutěži druhé místo, které bylo druhé jen proto, že Slavia byla naprosto jinde.
Ano, z hlediska atraktivity to nebylo ono, Plzeň často zápasy vyhrávala 1:0 po nepříliš atraktivních výkonech. Zejména ve srovnání s Pražany, kteří doma vítězili 4:0 ve stylu "totálního fotbalu". I tak ale plzeňská bilance nepůsobila dojmem, že by byl týmový lodivod za zenitem.
Vlastně možná kdyby tým vedl někdo jiný, s ne tak skvělou historií, byl by chválený za skvělé druhé místo a výbornou reprezentaci Česka v evropských pohárech. Jenomže je to Vrba - ten Vrba, jehož Viktorka bavila skvělým fotbalem, ten Vrba, který se vypracoval na post nejlepšího českého trenéra, ten Vrba, který vždy dokázal překvapit, ten Vrba, který byl dlouhá léta neotřesitelnou jedničkou mezi ligovými kouči. Ten Vrba, jehož fotbal ukrutně bavil a jehož týmu alespoň v počátcích viktoriánské éry fandili úplně všichni.
I proto se teď zdá, že už druhé Vrbovo období není "to pravé ořechové". Staří pardálové jsou vesměs pryč, zbyl už jen David Limberský. Plzeň dělá chyby, které dřív nedělala, dostává zbytečné góly třeba po standardkách jako v Pireu. Kouč proslulý skvělým čichem na sestavu občas sám prohlásí, že vybraní hráči si o základ rozhodně v daném zápase neřekli. Celkově Plzeň působí unaveným, tak trochu rutinérským dojmem.
Je otázka, jak to s Plzní bude dál a je otázka, jak dlouho u toho ještě coby kouč bude Vrba. Smlouvu má ve Viktorce do června 2020 a jsem si téměř na sto procent jistý, že prodloužení se konat nebude. Po třech letech přijde na trenérské sesli změna - jediná otázka je, jestli nepřijde ještě dřív. V zimě? Nebo snad už teď během podzimu? V souvislosti s několika ligovými zaškobrtnutími a především nečekaně rychlým koncem v Evropské lize, což je v provinčním klubu na rozdíl od Sparty a Slavie zatraceně bolestivá věc, se o tom mluví čím dál víc. A řeší se věc dříve téměř nemyslitelná. Že by Vrbu mohli odněkud, nota bene z Plzně, kterou z velké části vydupal ze země na výsluní české kopané, vyhodit.
Nabízí se otázka, co bude po konci v Plzni dělat Vrba dál, ať už nastane teď, nebo až příští rok. A když tak člověk vidí plzeňské zápasy, Vrbovy podrážděné reakce v médiích a nebo jen jeho řeč těla při jednotlivých utkáních, nabízí se logické řešení. Dá si pauzu. Samozřejmě si zkušenému odborníkovi nedovolím radit, co má dělat - mám ale zkrátka dojem, že úspěšného trenéra začal fotbal už trochu štvát. Možná se mu po postupném odcházení opor nechce budovat nové mužstvo, možná v klubu nemá nejlepší vztahy s nadřízenými, těžko říci. Každopádně to vypadá, že s Plzní sice v pohodě doklepe ligu na druhém místě za Slavií, že by ale v Plzni vyčaroval další zázraky, to se upřímně očekávat nedá. Namístě je změna, ale možná především oraz.
Po jeho konci v Machačkale měl pauzu půl roku, přišel do Plzně a vyhrál mistrovský titul. Teď by možná stačilo pár měsíců (které mu možná dá Šádek k dispozici, uvidíme již brzy) a pak se do toho může zase opřít. Lukrativní zahraniční angažmá v Emirátech či Egyptě? Nebo snad nová výzva v Čechách? Po úspěchu toužící Sparta (to by bylo hodně brizantní, jak by řekl František Straka) či jeho milovaný Baník?
Tak či tak, Pavel Vrba rozhodně ještě nepatří na smetiště dějin. Jde o nejlepšího českého kouče poslední dekády, to zcela jednoznačně. A i nadále má co říct. Je v zájmu celého českého fotbalu, aby své pověstné kotouly metal i nadále.
V říjnu 2013 o něm předseda FAČR Pelta mluvil jako o vysněném trenérovi. A snad poprvé od Karla Brücknera byl u reprezentace kouč, který měl naprostou podporu celé veřejnosti. Zatímco Michal Bílek měl punc Haškova kamaráda, Vrba šel k reprezentaci jako naprostá hvězda - uznávaný odborník, který z provinční Plzně vybudoval nejlepší český klub a dvakrát se s týmem dostal do milionářské Champions League.
Uplynulo necelých šest let a jestli byl Pavel Vrba ve výkladní skříni českého fotbalu jednou z nejblýskavějších položek, najednou je všechno jinak. Jméno zkušeného kouče stále vzbuzuje emoce, tentokrát už ale veskrze negativní. Ano, za úplného nýmanda ho vzhledem k počtu získaných titulů a veskrze úspěšným účastem v evropských pohárech nikdo považovat nemůže, na rozdíl od například momentálně všemi milovaného Jindřicha Trpišovského by si ale s Vrbou dvojdomek postavil asi málokdo.
Arogantní trenér, neumí se chovat, je to buran, nedává šanci mladým hráčům, nehraje atraktivní fotbal. Už dávno není, co býval. To jsou věty, které ve fotbalových diskusích novinářů i běžných fanoušků vídáme nejčastěji, když přijde na Vrbu řeč.
Kde se to zlomilo?
Kapitola "repre"
Naprosto klíčové je samozřejmě jeho působení u reprezentace. Zatímco do nejprestižnějšího trenérského křesla v zemi byl usazen s velkou pompou a pomalu nálepkou spasitele českého fotbalu, odešel tak nějak rozpačitě. Zadním vchodem, před řádným vypršením čtyřleté smlouvy. Po turnaji, na kterém Česká republika nepostoupila ze skupiny. A na adresu, která by leckomu nevoněla - do ruské ligy a do klubu Anži Machačkala. "Message" pro většinovou veřejnost byla jasná - utíká za penězi.
Jen si připomeňme, co tehdy psala média: například tehdejší redaktor webu Aktuálně.cz Luděk Mádl používal ve svých komentářích slova jako tyjátr, komedie nebo neodpustitelná zrada. "Jsem zvědav, jak se vaše móresy uchytí v Dagestánu, pane Vrbo," zakončil Mádl jeden ze svých videoblogů.
Vrbova éra u reprezentace přitom začala nejlépe, jak mohla. Do kvalifikace o Euro národní tým vstoupil snově, když na podzim 2014 porazil hvězdné Nizozemsko gólem Václava Pilaře v poslední minutě. Národní tým bavil, i bez větších hvězd mezi legionáři sázel na sehranou sparťansko-viktoriánskou osu a ze skupiny, kde byl třeba Island, Turecko nebo právě Nizozemci, postoupil z prvního místa. Získal 22 bodů za 7 výher, jednu remízu a 2 porážky. A nastřílel 19 branek, tedy téměř dva góly na zápas.
Pak ale přišel samotný turnaj, kde českému týmu příliš nepřál los. Téměř až absurdní rozlosování z předchozího Eura, kde český tým ve skupině dostal Polsko, Rusko a Řecko, se opravdu neopakovalo. Byli tu dvojnásobní úřadující mistři Evropy Španělé, Chorvatsko s Modrićem nebo Rakitićem a do třetice nevyzpytatelné Turecko. Na úvod šampionátu Čechy čekal právě papírový favorit skupiny, hvězdami napěchovaný španělský výběr. Český tým zápas prohrál 0:1, když inkasoval v samém závěru branku Gerarda Piquého. A právě tehdy se možná začaly stavět příkopy mezi Vrbou a mediální sférou.
Češi, vědomí si toho, že po herní stránce Španělům nemůžou konkurovat, vsadili především na defenzivu. Hluboký blok, poctivé bránění, žádné "velké akce", kde by se obří rozdíl mezi českou a španělskou individuální kvalitou mohl projevit. Vrbův výběr šel do utkání víceméně s jasným cílem - získat bod a pokud by se z nějaké standardky nebo brejku zrodily tři, byla by to paráda.
Český tým podal týmový výkon, všichni hráči dřeli jako koně. Nebyla to lahodná podívaná, úsilí českého mužstva však musel ocenit každý. Vrba v zápase z mého pohledu udělal jedinou chybu - když poslal coby náhradníka na hřiště Davida Lafatu, který v následném osobním souboji propadl a Piqué přes něj dal gól. Jako logičtější se nabízelo poslat na hřiště Milana Škodu, který nabízí z fyzického hlediska větší možnosti.
Po utkání se ale Češi uznání za bojovný výkon nedočkali. Naopak, ze všech stran, i od lidí, kteří se k fotbalu jinak vůbec nevyjadřují (jak už to při velkých turnajích bývá), byla slyšet kritika.
"Vrbův tým si šel pro porážku od první minuty. Vrba nenašel odvahu stát si za vlastní útočnou filozofií a český tým a všichni fanoušci, kteří při betonování trpěli, na to doplatili," hodnotil na iSportu redaktor Pavel Hartman.
Po prvním utkání přišel duel s Chorvatskem, ve kterém Čechům nešlo skoro nic, přesto se v závěru (i díky výpadku způsobenému dělbuchem na trávníku) senzačně zmátořili a proti Modricóvi a spol. vybojovali remízu.
Nepovedl se ani třetí zápas proti vyhecovanému Turecku, Česko z turnaje odjelo s jediným bodem. Kritika se na trenéra nesla ze všech stran. Korunu tomu všemu nasadila skutečnost, že na konci června Vrba v reprezentaci skončil. Mnozí mu navíc vyčítali, že když se ho na tuto záležitost předtím ptali, on mlžil. Neupřímnost, lži, létalo vzduchem.
Vrbův tým skutečně na turnaji ofenzivním fotbalem neoslnil, to je jasné. Je ale otázkou, zda lze celé Vrbovo vystoupení u "repre" hodnotit jako fiasko a mimořádně úspěšnou kvalifikaci jen tak spláchnout. Závěrečný turnaj nevyšel,to je pravda. To se ale stává i daleko větším a slovutnějším fotbalovým krajinám.
Pište si, co chcete
Právě během působení u nároďáku se ale pohled veřejnosti na Vrbu začínal měnit. Už to nebyl ten bodrý chlapík, co dělá kotouly a vtipkuje s Pavlem Horváthem - najednou to byl nepříjemný mrzout, který nechce říct, jestli někam jde - a pak zmizí do Ruska.
Škraloup na pověsti si ostatně úspěšný trenér obstaral už na podzim 2015. Na tiskové konferenci před zápasy s Nizozemskem a Tureckem totiž média výhradně zajímalo téma Davida Limberského, který měl v té době za sebou proslulou "bourací aféru".
Z té vzešla i dnes už legendární hláška "Ještě jedna otázka na Limberského a jdu pryč". Kouč nelibě nesl, že namísto otázek ke konkrétním zápasům zástupce médií zajímá levý bek Viktorie. A zároveň tím ukázal, že jakkoliv se někdy může cítit oprávněně ukřivděn, tady se měl zachovat lépe a coby reprezentační kouč reagovat s větší profesionalitou i grácií.
Ostatně, když jsem na vlastní oči viděl tiskovku Maurizia Sarriho před zápasem Chelsea s pražskou Slavií, kde nebohého kouče anglická média dobrých patnáct minut grilovala otázkami na Dannyho Drinkwatera, který neměl s utkáním v Edenu pochopitelně absolutně nic společného, s úsměvem jsem se zamyslel, jak by to asi Vrba zvládl. Protože ať už jsou média jakákoliv, chování kouče na tiskových konferencí je vždy jen a pouze jeho vlastní vizitkou.
Zpátky ale k našemu příběhu. Když se tedy Pavel Vrba na podzim 2017 znovu objevil v české lize, nevítala ho srdečně ani média a nejspíše ani klubový boss Šádek. Není tajemstvím, že zatímco při jeho první plzeňské etapě byly jejich vztahy přátelské, teď už se jednalo o čistě pracovní vztah. Vrbův odchod do repre zkrátka v Plzni tak úplně nevydýchali.
Každopádně Vrba přišel, viděl a zvítězil. Vyhrál s Viktorií titul možná v té nejdůležitější sezoně za předlouhá léta. V sezoně, kde totiž zisk titulu znamenal stamiliony z Ligy mistrů (do které se jinak český tým přes předkola dostal jen zřídka a většinou právě ten Vrbův), předběhl hvězdami nabitou Slavii i Spartu.
Naplno zde ukázal svůj efekt Mourinho - Vrba možná není koučem, který do sestavy postaví čtyři devatenáctileté hráče a vypiplá vám novou dynastii. Rozhodně je ale koučem, který dovede být mimořádně úspěšný. Altintopové či Ben Chaimové nebyli pražským S nic platní - titul brala Viktoria, kterou posílil Aleš Hruška z Příbrami.
To bude zas tiskovka!
Podzim v lize Vrbův tým ovládl suverénním stylem. Patnáct výher a jediná remíza - naprosto bezprecedentní událost a luxusní čtrnáctibodový náskok na Slavii. Na jaře pak logicky přišlo vychladnutí, Limberský a spol. vědomi si velkého náskoku polevili. Titul však samozřejmě na jaře získali.
S nepříliš povedenými výkony na jaře ale samozřejmě přišla i kritika médií, na kterou kouč reagoval po svém. Do zlatého fondu tak vstoupily hlášky jako "Napište si tam, co chcete". Poprask vyvolal i pozápasový ohlas po utkání se Sportingem, který reportér ČT uvedl větou "Zase jste dostali gól ze standardní situace". Následoval Vrbův trademark - lehký ironický úšklebek, který v jediném výrazu říká všechno.
A pak scénka, kdy se Vrba reportéra ptal, kdy předtím Viktoria góly ze standardky dostala, ten nevěděl. Etuda oběhla sociální sítě a fotbalový svět se rozdělil na dva tábory - jedni trenérovi spílali za aroganci, druzí plísnili reportéra, který se měl lépe připravit a pokud něco tvrdí, má k tomu mít i argumenty.
Vrba totiž už dostal nálepku. Když přijde na tiskovou konferenci nebo k mikrofonu O2 Sport, podvědomě už čekáte: Jo, ten zase bude arogantní, to bude sranda. Vrba má zkrátka cejch (za který si samozřejmě do velké míry může on sám, abychom ho zase nelitovali), že v každé jeho odpovědi už dnes média nebo fanoušci hledají něco, za co by ho zpražili.
Koho to samozřejmě musí štvát, je Adolf Šádek, potažmo celé vedení Viktorie. Není tajemstvím, že se už v minulosti pokoušelo trenérovi "domluvit" - on však dal jasně najevo, že své chování měnit nehodlá. Kašle na svou image a na tiskovce se chová tak, jak chce on.
Do určité míry to přitom s jeho proslavenou arogancí opravdu není tak horké. Pamatuji si například na vlastní zkušenost, když jsem se Vrby po zápase, do nějž po delší době nastoupil Roman Hubník a první půle se mu příliš nepovedla, zeptal právě na výkon zkušeného stopera. "Já tady určitě nebudu Romana kritizovat a nebudu ho hodnotit," hartusil. Pak ale naprosto věcně Hubníkův výkon zhodnotil a víceméně odpověděl přesně na to, na co jsem se ho ptal. Úvodní vytáčka tak byla naprosto zbytečná. To je ale přesně Vrba - je startovací, podrážděný, dopředu už čeká od novinářů nějakou zradu.
Hokejový kouč Josef Jandač si jednou postěžoval, že mu u médií a veřejnosti ubírá body jeho nabručený obličej. "Držku prostě nemám vytlemenou," pobavil zkušený trenér. Tak nějak to má i Vrba - není vysmátým showmanem kloppovského typu ani nemá image hodného "strejdy" jako Bohumil Páník. Mnozí mu kvůli podobnosti s populární postavičkou řezníka z Jáji a Páji říkají Krkovička.
Vrba může působit nepříjemným, nepřístupným dojmem nepříliš sympatického trenéra, to ale neznamená, že není vtipný. Smysl pro humor má, což několikrát ukázal. Třeba když na poznámku ohledně několika zápasů bez střely v řadě odvětil, že doufá, "že Antverpy překvapíme a vystřelíme."
Nebo když po venkovní výhře na otázku "S jakým pocitem se vám bude odjíždět do Plzně?" suše odvětil: "Já ale jedu do Přerova."
Jen trochu respektu, prosím
Při debatě o tématu Vrba vs. média nutně musí padnout jedno slovo. Zbytečné. Ano, je to ze strany kouče samozřejmě naprosto zbytečné. Jako profík by měl reagovat vždy věcně a výpady vůči médiím by si měl nechat od cesty. Jakkoliv totiž můžou být opodstatněné, samozřejmě by se osobnost jeho formátu nad jakékoliv výstupy v médiích měla povznést.
Jenže on se nepovznese. Štve ho to. Čte, co se o něm píše, což následně na tiskových konferencích komentuje. Když ho v novinách odvolávají, v příštím zápase si rád na adresu daných redaktorů smočí. Výpady si bere osobně, takže když novinář napíše, že by měl skončit, na tiskovce to sarkasticky zmíní.
Osobně se ale domnívám, že Vrba není prvoplánově arogantní - nechodí po ulicích s tím, že on je nejúžasnější na světě a všichni ostatní jsou idioti. Je ale na sebe pyšný (což je vzhledem k jeho úspěchům naprosto v pořádku) a také tak trochu přecitlivělý. A také tvrdohlavý a neschopný vyrovnat se s realitou mediálního světa.
"Po play-off rozeberu, koho trenér nároďáku nominoval na mistrovství světa a tak pořád dokola. Když někdo vyhraje, oslavíme ho, jakej je borec. A když se mu pak něco nepovede, napíšeme, co je to za vola."
To jsou slova Františka Suchana, bývalého novináře a současného editora webu Bezfrazi.cz na otázku, proč odešel z deníku Sport. A je v tom velká část reality.
Nic není staršího než včerejší výhra a jak říkával Ladislav Škorpil, každým úspěchem si zaděláváš na další neúspěch. Když třikrát za sebou vyhraješ, budeš veleben. Když pak třikrát po sobě prohraješ, v novinách na tebe vyskočí sloupek jakéhosi redaktora, že se pod tebou viklá židle a že tvoje metody jsou vlastně docela nemožné.
Že je to nefér? Nespravedlivé? Možná ano. Je to tak ale všude na světě, nedělejme si iluze že ve ve všem vzývané Anglii je to o něco lepší. Naopak. Koneckonců vezměme si příklad zmíněného Maurizia Sarriho, který s Chelsea vyhrál Evropskou ligu a skončil v lize třetí. Stejně se mnohdy nedočkal kladného slova. A takový Ole Gunnar Solskjaer, ještě nedávno obdivován za úžasný restart United, které dokonale pozvedl po odchodu strašlivého arciďábla Mourinha? Pokud bude pokračovat v podobných výkonech, brzy si přečteme, že angažování amatéra z Molde byla školácká chyba.
"Úcta k trenérům tu žádná není," rozčiloval se na tiskovce kdysi Petr Rada. A má pravdu. Média potřebují zkratku, potřebují řešit aktuální téma. Když Plzeň čtyřikrát vyhraje, je to žhavý kandidát na titul a mančaft, který zatraceně baví. Když přijdou dvě plichty a dvě prohry, dočtete se, že hráči jsou líní, trenér neví kudy kam a sportovní ředitel zřejmě letní posily vybíral po flašce Cuba Libre.
Celé to je přitom téma na úplně jiný článek, v souvislosti s Vrbou je však nutné ho trochu rozebrat. Stejně jako na jednu stranu můžeme kritizovat Vrbovo buranství či aroganci, napadne nás otázka - a nemá tak trochu ohledně médií pravdu? Neptají se opravdu občas skutečně pitomě? Chovají se vždy taktně a profesionálně, pokud to žádají oni po trenérech?
Ačkoliv to bude střílení do vlastních řad, tomuto problému se musím v tomto textu věnovat. Jedná se totiž o věc, která je pro mnohé novináře signifikantní. Všimněte si, pokud nějaký hráč nebo trenér na tiskovce kritizuje někoho z médií - že položil špatnou otázku, že napsal nesmysl, nebo se třeba jen ohradí proti tomu, že nechápe, jak mohl daný hráč dostat nízkou známku v hodnocení. Petr Rada se nedávno rozčílil (což je tedy podobná věta jako Dnes jsem si koupil rohlíky), že jakýsi novinář napsal, že v utkání jeho týmu se soupeřem byl soupeř lepší. Rada si myslel pravý opak a ohradil se.
"Moje pozápasová hodnocení jsou zcela zbytečná. Na Bohemce jsme byli lepší, ale někdo napíše, že lepší byla Bohemka. Z tohoto pohledu jsem naštvanej a rozhořčenej, protože to jeho hodnocení pak ovlivňuje širokou veřejnost." Reakce zástupců médií: To se nedělá. Palec dolů, trenére. Novinář se nemůže bránit. Neprofesionální, dětinská reakce.
Hmhm. A když novinář napíše, že nějaký trenér zápas prokaučoval, blbě zvolil sestavu a celkově to od něj bylo fiasko a měl by rezignovat... tak se trenér může bránit? To je věc, která mě jako novináře na téhle branži zatraceně štve. Jako novinář můžu o někom napsat, že je neschopák. Neměl bych mu ale ubírat možnost se ohradit (nota bene slušně a bez nějakých sarkasmů či urážek). Jinými slovy: Novináři si můžou psát, co chtějí. Běda, ale když někdo řekne něco jim. To je útok na novináře.
Vzpomínám si na rozhovor, který jsme nedávno vedli u piva s kamarádem, taktéž novinářem. Řešili jsme právě trenéry a hodnocení jejich rozhodnutí a voleb v médiích, načež kamarád prohlásil: "Hele, a jakou máme vlastně jako novináři aprobaci k tomu trenéry nějak hodnotit? Vlastně v dnešní době stačí se dostat do nějakého média, kterých je mraky, nebo si založit blogísek, a už může ten borec napsat, že Šilhavý je pitomec. A zatímco dřív jsi pro přijetí do nějakého média aspoň musel umět psát, dneska už ta kvalita je tak dole, že nemusíš umět ani to." A má svatou pravdu.
Aby bylo jasno, rozhodně tady nežádám, aby do novin o fotbalu musel psát jen držitel nejvyšší trenérské licence či bývalý sportovní ředitel aspoň na krajské úrovni. Na fotbalu je krásné to, že se k němu může vyjadřovat každý - a že mu díky jednoduchým pravidlům a celoplanetární oblíbenosti rozumí také každý.
Vždy je ale nutné zvolit míru, s jakou se do kritiky toho konkrétního trenéra vy osobně pustíte. Myslím, že v současnosti člověk nepotřebuje mít odtrénováno pět sezon v Premier League, aby si všiml, že Slavia hraje suverénní fotbal, Sparta nemá kloudného stopera a Ngyuen je fakt dobrý gólman. Některé názorové články ale občas působí až příliš radikálním dojmem. Tenhle trenér nemá v lize co dělat, tenhle zvolil nemožnou sestavu, tenhle má na triku ostudný výkon. Vzduchem létají slova jako fiasko, ostuda, katastrofa, ten je na odpis, ten přesluhuje, ten používá starodávné metody.
A jasně, jste trenér, máte být profík. Ale pořád jste taky člověk. A jestliže si od člověka, jehož největší fotbalový úspěch je titul ve Football Manageru, přečtete, že s vaším angažováním v klubu tedy asi úplně zešíleli, a vy pak čtyřikrát po sobě vyhrajete, tak není divu, že si pak na tiskovce občas rýpnete. Ostatně jak pravil klasik - Trošku úcty, ty vole.
První, kdo nás chválí
Přitom právě uznání je to, po čem Vrba touží - alespoň podle mě. Dokazuje to pozápasový ohlas po utkání s Libercem v nadstavbové části. Při dotazu na povedenou sezonu, kde v Evropě Viktorka podávala výborné výkony a vyhrála i nad velkými týmy, obvyklý ironický škleb na tváři Pavla Vrby vystřídal spontánní úsměv. "Vy jste první novinář, který nás za letošní sezonu pochválil, takže děkuji," řekl spokojený Vrba a upřímně a spontánně poplácal reportéra po zádech. "Myslím, že někteří si neuvědomují, kolik jsme uhráli bodů, a že jsme odehráli velice dobrou sezonu, jinak na nás byla jenom kritika," stěžoval si.
A má pravdu. Plzni se sezona povedla - 7 bodů ve skupině s Realem Madrid, Římem a CSKA Moskva? Velmi dobrý výkon v Madridu, sympatický (i přes debakl) výkon ve "Štruncáku", výhra nad Římem, postup do jara přes moskevského giganta. Ano, pak přišel mizerný výkon proti Záhřebu, ale i tak evropská část velmi solidní. A v domácí soutěži druhé místo, které bylo druhé jen proto, že Slavia byla naprosto jinde.
Ano, z hlediska atraktivity to nebylo ono, Plzeň často zápasy vyhrávala 1:0 po nepříliš atraktivních výkonech. Zejména ve srovnání s Pražany, kteří doma vítězili 4:0 ve stylu "totálního fotbalu". I tak ale plzeňská bilance nepůsobila dojmem, že by byl týmový lodivod za zenitem.
Vlastně možná kdyby tým vedl někdo jiný, s ne tak skvělou historií, byl by chválený za skvělé druhé místo a výbornou reprezentaci Česka v evropských pohárech. Jenomže je to Vrba - ten Vrba, jehož Viktorka bavila skvělým fotbalem, ten Vrba, který se vypracoval na post nejlepšího českého trenéra, ten Vrba, který vždy dokázal překvapit, ten Vrba, který byl dlouhá léta neotřesitelnou jedničkou mezi ligovými kouči. Ten Vrba, jehož fotbal ukrutně bavil a jehož týmu alespoň v počátcích viktoriánské éry fandili úplně všichni.
I proto se teď zdá, že už druhé Vrbovo období není "to pravé ořechové". Staří pardálové jsou vesměs pryč, zbyl už jen David Limberský. Plzeň dělá chyby, které dřív nedělala, dostává zbytečné góly třeba po standardkách jako v Pireu. Kouč proslulý skvělým čichem na sestavu občas sám prohlásí, že vybraní hráči si o základ rozhodně v daném zápase neřekli. Celkově Plzeň působí unaveným, tak trochu rutinérským dojmem.
Je otázka, jak to s Plzní bude dál a je otázka, jak dlouho u toho ještě coby kouč bude Vrba. Smlouvu má ve Viktorce do června 2020 a jsem si téměř na sto procent jistý, že prodloužení se konat nebude. Po třech letech přijde na trenérské sesli změna - jediná otázka je, jestli nepřijde ještě dřív. V zimě? Nebo snad už teď během podzimu? V souvislosti s několika ligovými zaškobrtnutími a především nečekaně rychlým koncem v Evropské lize, což je v provinčním klubu na rozdíl od Sparty a Slavie zatraceně bolestivá věc, se o tom mluví čím dál víc. A řeší se věc dříve téměř nemyslitelná. Že by Vrbu mohli odněkud, nota bene z Plzně, kterou z velké části vydupal ze země na výsluní české kopané, vyhodit.
Nabízí se otázka, co bude po konci v Plzni dělat Vrba dál, ať už nastane teď, nebo až příští rok. A když tak člověk vidí plzeňské zápasy, Vrbovy podrážděné reakce v médiích a nebo jen jeho řeč těla při jednotlivých utkáních, nabízí se logické řešení. Dá si pauzu. Samozřejmě si zkušenému odborníkovi nedovolím radit, co má dělat - mám ale zkrátka dojem, že úspěšného trenéra začal fotbal už trochu štvát. Možná se mu po postupném odcházení opor nechce budovat nové mužstvo, možná v klubu nemá nejlepší vztahy s nadřízenými, těžko říci. Každopádně to vypadá, že s Plzní sice v pohodě doklepe ligu na druhém místě za Slavií, že by ale v Plzni vyčaroval další zázraky, to se upřímně očekávat nedá. Namístě je změna, ale možná především oraz.
Po jeho konci v Machačkale měl pauzu půl roku, přišel do Plzně a vyhrál mistrovský titul. Teď by možná stačilo pár měsíců (které mu možná dá Šádek k dispozici, uvidíme již brzy) a pak se do toho může zase opřít. Lukrativní zahraniční angažmá v Emirátech či Egyptě? Nebo snad nová výzva v Čechách? Po úspěchu toužící Sparta (to by bylo hodně brizantní, jak by řekl František Straka) či jeho milovaný Baník?
Tak či tak, Pavel Vrba rozhodně ještě nepatří na smetiště dějin. Jde o nejlepšího českého kouče poslední dekády, to zcela jednoznačně. A i nadále má co říct. Je v zájmu celého českého fotbalu, aby své pověstné kotouly metal i nadále.
Komentáře (321)