V ITÁLII KRALUJE JUVENTUS

Toto kolo znovu nepřineslo zápasy prvotřídní, ani mnoho branek nepadalo, ale o překvapení nouze nebyla. Porážka AC Milán v Livornu je senzací, boj o titul sice rozhodnut není, vedoucí Juventus ovšem dýchá nepoměrně klidněji, než jeho pronásledovatel.


Juventus vyhrál, vede ligu o pět bodů, ale kuriózně právě na Delle Alpi panovala na tribunách, znovu poloprázdných, ta největší nespokojenost. Důvod? Skandovala se tři jména: Marcello Lippi, Fabio Capello, Alex Del Piero. Jeden nich z toho ale velkou radost neměl. Juventus vyhrává, tentokráte nad Brescií dokonce v klidu a mohl dát mnohem více branek. David Trezeguet a Zlatan Ibrahimovic si v útoku rozuměli vlastně na 100%, jakoby hráli společně celou sezónu. Ten první dal gól a ten druhý mu na něj přihrál a navíc donutil obranu soupeře k vlastní brance. Vrásky na čele ale fanouškům Juventusu nemizí. Tři zranění, Pessoto, kterého v poločase střídal Brindelli, Emerson odkulhal a musel ho nahradit Olivera a Pavel Nedvěd, znovu koleno..., za něho nastoupil Francouz Kapó.

A jeho vběhnutí na hrací plochu vyvolalo nesouhlas tribun. Del Piero se rozcvičoval již delší dobu, všichni čekali, že nastoupí... Ale zastaňme se Capella proti hněvu fanoušků. Vždyť příchod Kapó byl zcela logický. Emerson zraněný, Nedvěd také, Olivera ofenzivní, Del Piero rovněž, Brindelli v obraně nejistý... Kdo by postavil třetího útočníka? Capello ví velice dobře, co dělá, má také podporu od vedení klubu a nikdy se nenechá ovlivnit názory příznivců. Nebezpečí ale existuje, protože tato reakce může mít dopad na klid v kabině, Del Piero se cítí postaven na vedlejší kolej, jedna skupina ho bude podporovat, druhá mlčet... a bouře je zde! Italské kluby jsou rebelií hráčů pověstné!


Prohra AC Milán... Není to ona, která by měla znepokojovat svěřence Carlo Ancelottiho, ale to, jak k ní došlo, jakou hru milánští předvedli. Livorno hrálo asi svůj životní zápas, soupeř nechal bojovnost a srdce v kabině. A to rozhodlo. Milán je tím ale velice dobře známý. Když je utkání nervózní, prostředí doslova nepřátelské, soupeř nenechá centimetr volného prostoru, nohou neucukne, ba naopak ještě trochu přitvrdí, nenechá čas na přemýšlení..., červenočerní se stáhnou do ulity, zařadí zpátečku a rozpustí se jak sníh při prvním jarním slunci. Dokonce se zdá, že v tomto případě se cítí jakoby uraženi, že si vůbec někdo dovolil svou hrubostí a neomaleností kazit tak krásnou podívanou, jakou je fotbal v jejich podání! A to je asi největší omyl, trestuhodná chyba, zejména v takové lize, jakou je italská Serie A, tvrdé a těžké. Naopak, technika a kvalita AC Milán by měla ve spojení s bojovností vést vždy k herní a gólové převaze. Ale byl to vlastně jen Kaká a jeho střela, po které míč orazítkoval tyč, jinak za celý první poločas, ze strany Livorna víc než průměrný, od Milána nebylo nic víc k vidění. Možná kdyby..., ale to jsou ona klasická kdyby… Místo toho padl gól Livorna a v druhém poločase, kdy se očekával drtivý nápor italského mistra, domácí v poklidu a s jistotou bránili jednobrankové vedení.

Pro Milán mohla tato prohra znamenat jen drobné klopýtnutí na cestě za obhájením titulu. Není tomu tak zejména z těchto důvodů: jedná se o třetí zápas v řadě, kdy nedal na hřišti soupeře branku; v osmi posledních zápasech v roli hostů se fotbalisté tohoto klubu radovali z gólu pouze čtyřikrát. Je tedy jasné, že problém existuje, dnes není možné tvářit se formou "já nic, já muzikant...", jakoby se jednalo jen o náhodu. Dále je tu návrat Jaapa Stama, který je z mnoha důvodů vzdálen nabytí bývalé výkonnosti, a tím se stává vlastně jakousi autodestruktivní zbraní, místo aby jeho přítomnost pomáhala mužstvu, nutíc Paola Maldiniho hrát na levé straně obrany, stále dobře, ale vzhledem k jeho věku mu chybí rychlost, a to zejména při protiútocích soupeře po jeho "lajně". A za třetí jsou zde ony nevstřelené branky v této sezóně od středopolařů. Vloni to byli zejména oni, kdo dokázali mnohá utkání rozhodnout. Letos se zdá, že jim zvlhl prach... Kaká, Seedorf a Pirlo... Andrij Ševčenko není robot, ale člověk, a i když se zdá, že slovo únava vymazal ze svého slovníku, opak je pravdou. Nemůže vydržet být tím jediným tahounem, zejména když se Hernán Crespo znovu vytratil, Jon Tomasson je milión světelných let od své dřívější formy... Radostnou zprávou v tomto případě je brzký návrat Filippa Inzaghiho, ale je snad nad slunce jasné, že se nedají očekávat zázraky od někoho, kdo vlastně osm měsíců nehraje. Ale i tak boj o titul není ani zdaleka rozhodnut, Milán je stále jediným týmem, kdo Juventusu může klidný život na čele tabulky znepříjemnit.

První dvě místa v tabulce mají tedy své jasné majitele, hraje se ovšem, a rovněž o mnoho, na dalších pozicích. Vždyť skončit třetí nebo čtvrtý znamená start v LM a tedy šanci na slušně zaplněnou klubovou pokladnu. Jsou zde čtyři zájemci. Zatímco Inter a AS Řím, před sezónou adepti na Scudetto, se musí s bojem o tato místa spokojit, Udinese a Sampdoria naopak považují svá dosavadní umístění za vrchol svých možností a nechtějí o tuto šanci přijít, zejména když si uvědomí nebezpečí neopakování se této situace po mnoho nadcházejících let.


Ale, jak se zdá, Udinese ztrácí dech, dvě prohry, forma mizí... Hráči se začali na hrací ploše, ale podle dalších informací také mimo ni, chovat s jistou dávkou nadřazenosti, namyšlenosti, pro ty, o které je zájem v jiných klubech, jakoby dres Udinese začal být nepohodlný. Jedná se zejména o Vincenza Yaquintu (Barcelona), Marka Jankulovskiho (Milán) a Davida Pizarra (Inter). A tak se v zápase na vlastním hřišti pohybovalo po zeleném trávníku jedenáct fotbalistů podobajících se jen vybledlému stínu těch, kteří tolik překvapili v první části sezóny. Prohra s Regginou byla následkem tohoto výkonu. Vedení klubu si prý s touto situací bude vědět rady...

Inter nás opět dokázal překvapit a tentokráte, pro změnu, remizoval... Co to znamená? Nevyužil zaváhání Udinese a navíc nechal Řím a Sampdorii přiblížit se. Zdá se, že tento tým by měl požádat o kompletní psychoanalýzu. Ve dvaceti zápasech čtrnáct remíz, Mancini posílá na hrací plochu stále jinou a jinou sestavu s jinými taktickými pokyny, schéma proti Chievu 4-3-3 bylo další změnou, a nutno dodat, že nepodařenou, hráčům chybí motivace, scudetto je pryč, sestup nám nehrozí, LM nám spadne do klína..., a začínají hrát tak, jak se od nich očekává a jak to také umí, až ve chvílích, kdy jim, obrazně řečeno, teče do bot... A tak se ona neporazitelnost z obdivovanosti mění pomalu, ale jistě, ve výsměch!

A právě proto jeden z pronásledovatelů, Sampdoria, lituje oněch 7 bláznivých minut na San Siru, ve kterých ztratila tři jisté body... Ale je to znovu jen ono pověstné kdyby..., udržet dvoubrankové vedení, mohla mít dnes na 3. místě stejný počet bodů jako Udinese a před dvojicí Řím - Inter čtyř a pětibodový náskok! Sampdoria ovšem v Římě znovu přesvědčila o svých kvalitách a pohodlně porazila Lazio, když již ve 4. minutě vedla 2:0.

AS Řím je týmem dvou tváří. Od pasu nahoru, tedy směrem k brance soupeře, se jedná o obra, nebezpečného, těžko zastavitelného. Ale dolů, u vlastní branky, se nohy tohoto obra mění v "hliněné sloupky" trpaslíka, kterého obehraje kdekdo... Oněch 30 branek ve vlastní síti, jen Lazio, Parma, Cagliari a Lecce obdrželi více, pak mluví samo za sebe... Proti Fiorentině měl Řím navíc štěstí, brankář domácích Lupatelli se podepsal na obou brankách, ale to nic nemění na skutečnosti, že s takovým útokem, Antonio Cassano - Vincenzo Montella - Francesco Totti, je adeptem na 3. místo číslo 1! A co dodat k tomuto utkání? Montella je autorem 17 branek, a nový trenér Fiorentiny Dino Zoff, slavný brankář, snad Lupatelliho chytat naučí...

Lecce a Bologna vyhráli a vzdalují se té zóně, která vyvolává paniku. Budou mít tedy nyní více klidu k uhájení pozic ve středu tabulky. Zejména Lecce se raduje, poprvé v této sezóně uhájilo náskok proti Bergamu získaný zásluhou Valerije Bojinova. Neuvěřitelné, 11 branek a je mu teprve 18 let! Javier Chevantón je zapomenut... Bologna využila toho, že Cagliari po opuštění svého domovského ostrova ztrácí na síle, a i když stále hraje bez útočníků, branku dala...

Dalším týmem, který se vydal cestou záchrany, je Messina, porazila Parmu, a to těší dvojnásob, jedná se o přímého soupeře, navíc po výhře nad Atalantou Bergamo v dohrávaném utkání, se raduje ze šestibodového týdne. Parma si prohru nezasloužila, lepší se v herním projevu, ale boj o záchranu je tvrdý a neúprosný a vyžaduje hodně nasazení, asi víc než techniky...

Siena a Palermo hráli 0:0 a nejen proto se jednalo o nejhorší zápas tohoto kola...