Švédský vesnický zázrak Mjällby. Z boje o záchranu ve třetí lize až k titulu v Allsvenskan

Před devíti lety bojovala o udržení ve třetí lize, dnes vesnice z jihu Švédska slaví titul v Allsvenskan s nejvyšším počtem bodů v dějinách soutěže. Livesport Zprávy navštívily Strandvallen, domov Mjällby, aby vám přiblížily, jak se psal příběh, kterých ve fotbale s příchodem silných investorů stále ubývá. Tento malý klub, sídlící v rybářské obci s pouhými 1 500 obyvateli, se postavil Malmö i bohatým gigantům ze Stockholmu a do historie se zapsal skromnou filozofií. Stále snít, ale stát nohama pevně na zemi.

Devět hodin, dva vlaky, jeden autobus. Jaký je cíl cesty? Hällevik, domov nových švédských mistrů. Naplánovat přepravu z hlavního města Stockholmu do této rybářské vesnice na jižním pobřeží není snadné, ale samotná cesta vám pomůže pochopit rozsah toho, čeho Mjällby dosáhlo. Na rozdíl od stadionů Malmö, Hammarby, Djurgarden nebo AIK se Strandvallen nenachází ve velkoměstě obklopeném zástavbou.

Když projíždíte Hällevikem, mezi směrovkami do kempu vyčnívá jen žlutá cedule, která ukazuje, kam odbočit. A teprve po ujití téměř 300 metrů konečně spatříte jeviště, kde se stal sen skutečností. "Nebýt tohoto titulu, nikdy bychom tady v Solvesborgu neměli portugalského novináře. Tak je to důležité - umožnilo to lidem o nás něco zjistit a objevit, jak krásná je tato oblast," říká Gull-Brit Norberg, fanynka čekající u vchodu do klubu s dárkem pro hráče.

Netrvá dlouho a člověk zjistí, čím je tento tým výjimečný. Tohle není příběh Leicesteru. Ano, Lišky se v Premier League vzepřely, ale s hlubokými kapsami bohatého majitele, který chytře investoval. V roce 2016, kdy se Evropa na King Power Stadium zamilovávala do N'Gola Kantého, Riyada Mahreze a Jamieho Vardyho, Mjällby bojovalo o přežití ve třetí lize. Kvůli systému, v němž soukromí investoři nemohou převzít klub, hrozil mužstvu bankrot. Pravidlo 50+1 říká, že klub musí vlastnit alespoň z 51 % společnost, která mužstvo spravuje, aby nemohl být plně převzat externím investorem.

Přesto se švédskému trpaslíkovi povedlo ze samotného dna raketově vyletět. O čtyři roky později se Mjjalby vrátilo do nejvyšší soutěže a po devíti letech oslavilo historický titul. "Tohle je neuvěřitelný moment v dějinách švédského fotbalu. Ani to nedokážu popsat. Na začátku sezony tomu nikdo nevěřil, ani my ne. Věděli jsme, že máme dobrý tým, schopný velkých věcí. Minulá sezona byla nejlepší v historii klubu, a přesto jsme nebyli spokojeni. Teď jsme mistři," řekl nám záložník Elliot Stroud.

Vstoupili jsme do sídla klubu a netrvalo dlouho, abychom pochopili, jak se tak skromný klub dostal tak rychle na vrchol. Tým byl u snídaně v dobré náladě a hráči si povídali, zatímco zaměstnanci klubu, zaneprázdnění svými každodenními úkoly, si přesto našli čas pozdravit tohoto cizince, zeptat se ho, co potřebuje, a pozvat ho na kávu nebo něco k snědku. Skromný klub, stejně jako komunita kolem něj, ale vždy přívětivý.

"Tenhle titul znamená všechno. Fanoušci Mjällby si prošli těžkými časy a moc radostných chvil nezažili, takže možnost vrátit něco této komunitě je opravdu výjimečná," říká Jacob Bergstrom, který vstřelil první gól při výhře nad Göteborgem, která zpečetila titul. "V tu chvíli se vám před očima promítne celá kariéra - všechno vedlo k tomuto gólu, který je důkazem, že to všechno stálo za to," dodal.

Bergstrom, Elliot Stroud, Herman Johansson, Abdullah Iqbal a Romeo Leandersson se všichni zapsali do historie švédského fotbalu. Každý z nich se podílel na zisku titulu pro Mjällby. A nikdo z nich neváhá, když je poprosíte, aby vás do příběhu trochu zasvětili. "Máme skvělého týmového ducha, dobré hráče, dobré trenéry. Je úžasné vidět, jak se Mjällby v roce 2016 vyhnulo bankrotu, každý rok dělalo malé krůčky. Ale jen takové, aby jistě postupovalo dál," vysvětlil Bergstrom.

"Tvrdě pracujeme, nikdy se nevzdáváme, a to vše kombinujeme s dobrým trenérem a skauty. Kdokoliv sem přijde, adaptuje se na nejvyšší úroveň. To jsou jedny z klíčů," dodává Johansson. Příběh je ale ještě širší. Souvisí s ním i problémy celého regionu, který ve 21. století velmi utrpěl kolapsem kožedělného průmyslu. Navzdory strastem ale tradiční řemeslo na jihu Švédska přežilo a stále dává zaměstnání některým obyvatelům. Stejně jako fotbalový klub.

Kromě Leanderssona, talentovaného odchovance, se všichni dostali do Allsvenskan díky Mjällby poté, co přišli z klubů z nižší ligy. Jejich nábor je všechno, jen ne náhodný. "Snažíme se hledat mladé hráče s výjimečným charakterem, kteří chtějí přijít do naší malé vesnice, tvrdě pracovat a pak využít příležitost posunout se dál. Dva hráče jsme již prodali do Itálie (pozn. red. Noela Tornqvista a Arvida Brorssona). Máme skvělé místo pro mladé hráče, můžou zde vyrůst a udělat další krok," řekl sportovní ředitel Hasse Larsson během tréninku.

Předtím, než si vyzkoušel roli ve vedení, působil v klubu jako hráč mezi lety 1979 a 1993 a hlavní trenér v letech 1999-2002 a 2015. Během posledního angažmá se však s týmem nedokázal vyhnout sestupu do třetí nejvyšší soutěže a zdráhavě přijal roli sportovního ředitele. Během posledních devíti let si však vypracoval renomé uznávaného funkcionáře, které korunoval dříve nemyslitelným milníkem. "Jsem tu už 46 let a stále tomu nemohu uvěřit. Je to největší úspěch klubu."

"Do Mjällby se nechodí kvůli penězům nebo životu mimo fotbal. Přicházíte hrát, protože máme dobrou partu, tvrdě pracovat. Mnoho našich hráčů pracovalo a zároveň hrálo fotbal. Jsou vděční, že mohou být v Allsvenskan a mají fotbal jako zaměstnání," řekl Bergstrom, který přišel v roce 2016 ze skromného města Ronneby.

Pocit sounáležitosti je zde tak silný, že i ti, kteří měli v polovině sezony možnost odejít, chtěli zůstat a dál jít za snem. "V létě se o přestupu mluvilo, oslovily mě některé kluby. Nebyl jsem si jistý. Nikdo vám nedá záruku, že vyhrajete. Ale rozhodli jsme se, že medaili dáme všechno," prozradil Herman Johansson, který v roce 2020 přišel z třetiligového Sandvikensemu. Mjällby se utrhlo zbytku ligy už po 15 zápasech, oproti finálnímu třináctibodovému náskoku mělo po půli sezony na druhé Hammarby náskok pouze čtyř bodů. "Potřeboval jsem nějaký čas, abych to zpracoval, soustředil se na Mjällby, a nakonec to byla nejlepší volba," uvedl.

Existuje spousta příkladů týmů, které dobře začnou, ale po cestě se jejich tažení rozpadne. Mjällby však prokázalo opravdovou mistrovskou konzistenci a zakončilo ročník s bodovým rekordem Allsvenskan, což jejich překvapení dodává ještě úplně jiný rozměr. Kdy si ale hráči uvědomili, že je to skutečně možné? Odpovědi se různí. "Měli jsme tolik výjimečných zápasů, takže jsme věřili, že se nám bude dařit. Ale myslím, že když jsme venku zaslouženě porazili Malmö, největší tým v zemi, a hráli jsme opravdu dobře. Nebylo to jen 0:1 z rohu. Tehdy jsme si uvědomili, že je to možné," přiblížil Stroud, jehož slova zopakoval i Romeo Leandersson.

Tabulka

Tým

Z

V

R

P

S

B

1

Mjällby AIF

30

23

6

1

57 : 18

75

2

Hammarby IF

30

19

5

6

60 : 29

62

3

GAIS Göteborg

30

14

10

6

45 : 30

52

4

IFK Göteborg

30

16

3

11

41 : 33

51

5

Djurgårdens IF

30

13

10

7

52 : 32

49

6

Malmö FF

30

13

10

7

46 : 33

49

7

AIK Solna

30

13

9

8

40 : 33

48

8

IF Elfsborg

30

12

4

14

45 : 51

40

9

IK Sirius

30

11

6

13

53 : 51

39

10

BK Häcken

30

9

8

13

42 : 50

35

11

Halmstads BK

30

10

5

15

24 : 50

35

12

IF Brommapojkarna

30

9

4

17

40 : 47

31

13

Degerfors IF

30

8

6

16

33 : 52

30

14

IFK Norrköping

30

8

5

17

40 : 57

29

15

Östers IF

30

6

8

16

29 : 48

26

16

IFK Värnamo

30

3

7

20

36 : 69

16

"Zápas s Brommapojkarnou, kde jsme vyhráli v deseti po gólu v oslabení. Tehdy jsme uvěřili, že najdeme způsob, jak vyhrát," řekli Bergstrom a Johansson. Abdullah Iqbal, historicky první Pákistánec, který vyhrál některou z nejvyšších evropských lig, byl pragmatičtější: "Prožil jsem tu můj první celý rok, takže jsem chtěl počkat, až budeme hrát s každým týmem jednou. Potom jsem si uvědomil, že je můžeme všechny porazit."

Po skončení sezony a zisku titulu se Mjällby nyní dívá do budoucnosti, do roku 2026, ve kterém na jihu Švédska zazní znělka Ligy mistrů. Tým vstoupí do druhého kola kvalifikace s vědomím, že nebude moci hrát na svém skromném stadionu Strandvallen. Tento detail však nikomu úsměv z tváře nesmaže. "Je to šílené. Když jsem podepisoval smlouvu ve třetí lize, nikdy jsem si nemyslel, že je něco takového možné. Bude to divoké," usmíval se Jacob Bergstrom.

Herman Johansson má možná ještě větší sny: "Je tak těžké myslet na budoucnost. Bodö/Glimt je z norské vesnice a dostalo se do semifinále Evropské ligy. Neměli bychom si klást žádné hranice. Musíme se stále zlepšovat a pokračovat v této cestě."

A právě možnost zahrát si nejprestižnější evropskou soutěž udržuje Larssonovi úsměv na tváři, když přemýšlí o budoucnosti. "Budeme hrát Ligu mistrů. Spousta hráčů se toho bude chtít zúčastnit. My se soutěže nebojíme. Dva nebo tři fotbalisté odejdou, ale najdeme nové. Budoucnost je jasná. Máme dobrou akademii, silné finance, kvalitní lidi v klubu. Nemůžeme zpomalit, musíme pracovat dál," uzavřel.

Tvrdá práce a víra, to jsou ingredience pro pohádkové příběhy, které začínají být ve fotbalovém světě ovládaném penězi, stále vzácnější.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.