SERIE A - SHRNUTÍ PODZIMU

Italská Serie A již vstoupila do své druhé poloviny a i přes velkou korupční aféru a problémy některých favoritů můžeme směle konstatovat, že i nadále patří mezi nejkvalitnější soutěže v Evropě. Pojďme se teď společně podívat, jaký vlastně byl fotbalový podzim v lize mistrů světa, čí ambice se naplnily, kdo je naopak smutný, kdo nejvíce posiluje a kde už na náměstí duní druholigové zvony.

Inter míří jistým krokem za svým patnáctým titulem, AS Řím s Palermem v klidu okupují zbylé dvě medailové pozice a po počátečních zaváháních míří na pohárové příčky i AC Milán s Fiorentinou. Karty jsou tedy v horní polovině tabulky docela jasně rozdané a vypadá to, že mnohem zajímavější bude boj o přežití mezi elitou. V něm mají zatím navrch týmy, které vsadily na klasické italské catenaccio (Empoli, Turín, Siena, Cagliari), zřejmě proto také oproti loňsku klesl průměr vstřelených branek v jednom utkání o devět setin (2,52). Vyrovnanost tabulky od čtvrtého místa níž naopak přinesla více bojovných zápasů, což se projevilo na žlutých (letos 5,24 - loni 4,4) i na červených kartách (0,4 - 0,33). Hlavním katem mezi rozhodčími už není Čechy nenáviděný Pierluigi Collina, ale Stefano Farina, který se na podzim kromě pětizápasové stopky pro Pavla Nedvěda "proslavil" i zvláštně řízeným zápasem Barcelona - Chelsea.

Žádná velká bitva o Středozem se nekoná, jeden Inter letos vládne všem - z jeho strojové práce á-la Juventus až mrazí v zádech. Trenér Mancini sází na defenzivnější sestavu, ale prakticky vždy, když je potřeba, dokáže s novým rozestavením 4-3-1-2 udeřit. Velkou oporou a specialistou na likvidování pokutových kopů se stává brazilský brankář Julio Cesar, v obraně příjemně překvapuje jeho krajan Maicon a také Materazzi, který se skvěle vyrovnává s tlakem, pod který ho dostávají fanoušci na všech stadionech. Kapitán Javier Zanetti jde ostatním příkladem a dává vzpomenout, že kdysi přišel do Interu jako nepolapitelný záložník. Vieira, Cambiasso i Dacourt hrají spolehlivě a dokonale čistí prostor za Stankovičem, který je konečně tím lídrem, jakého si Mancini po příchodu z Lazia vysnil. V útoku se nejvíc prosazuje duo Ibrahimovič - Crespo, které zároveň působí nejsehranějším dojmem. Inter vyhrál na hřištích Fiorentiny, Říma, AC, Palerma i Lazia, doma ztratil jen dva body a jestli se na jaře vyhne svým klasickým remízám se slabšími soupeři, tak už mu titul nikdo nevezme.

AS Řím i nadále předvádí překrásný totální fotbal plný pohybu. Obránci pracují přesně, ale hlavní pozornost právem budí záložní řada - dnes jedna z nejlepších v Evropě. Z Daniele De Rossiho se stává nový král Říma, jehož hradby jsou pod vedením vitálního blonďáka takřka neprolomitelné. Skvělé krátké i dlouhé přihrávky, výborná hra hlavou, pohyb, důraz v osobních soubojích a hlavně výstavní střela ze střední vzdálenosti - to vše z něj činí možná nejkomplexnějšího záložníka dnešního fotbalu. Navíc má velkou výhodu v tom, že rychlá křídla Taddei s Mancinim neustále sprintují a nabízejí se. Francesco Totti je opět hlavním protagonistou ligy, k úplné spokojenosti mu ještě schází tři góly, které prohospodařil v zahozených penaltách. V Římě dnes zkrátka všechno velice dobře funguje, což dokumentuje i fakt, že kdysi nervově velice labilní mužstvo letos až jako poslední obdrželo červenou kartu - potrestaným byl právě kapitán Totti na hřišti Livorna. Letadélko společnosti Montella odletělo do anglického Fulhamu, místo něj přišel Tavano, který se neprosadil ve Valencii.

Palermo je pod vedením oblíbeného kouče Guidolina a veterána v záloze Coriniho ještě lepší, než se všeobecně očekávalo. Doma na stadionu Renza Barbery své soky doslova ničí, každému v průměru naložilo skoro tři góly. K nejpříjemnějším překvapením letošního ročníku bezesporu patří gólman Fontana, jehož reflexy jsou vzhledem k výrazně pokročilému věku obdivuhodné. Obranu opět spolehlivě řídí Andrea Barzagli, který se zřejmě rozhodl překonat Lúciovu rytířskou hru z letního mistrovství světa, když za celý podzim nedostal jedinou kartu! To samé nemůže říct Fabio Simplicio, který byl vyloučen hned třikrát a právem tak patří mezi nejkontroverznější postavy, jinak se mu totiž docela daří a z postu středního záložníka vstřelil už čtyři góly. Palermo má velmi rychlý protiútok, Coriniho kolmice nejčastěji hledají štírka Di Micheleho. Tomu se bohužel na 3-4 měsíce zranil parťák Amauri, do základní sestavy se tak posunul Caracciolo.

Nováček z Catanie je charakteristický tím, že hodně tvoří, málo střílí a často skóruje. Tento herní projev má na svědomí zejména trojice G. Colucci - Mascara - Caserta, která si ráda hraje s míčem a většinu střeleckých pokusů přenechává hlavnímu šutérovi Spinesimu (11 branek), případně věčnému náhradníkovi Coronovi. Prakticky každá pátá až šestá střela Catanie skončí v síti, takže nejefektivněji pracující tým Serie A najdeme na východním pobřeží Sicílie. Bohužel se k tomuto týmu vážou i dva neslavné letošní rekordy - zápas s největším počtem gólů (Palermo 3:5) a s nejvyšším rozdílem ve skóre (AS Řím 0:7). Čtvrté místo je samozřejmě velkým překvapením, ale nedá se čekat, že mužstvo na pohárových příčkách vydrží. Kádr je příliš úzký (velmi nepříjemné je dvouměsíční zranění záložníka Bisa) a sezona ještě hodně dlouhá.

Empoli má i bez Francesca Tavana hodně slušné výsledky, dokonce tak slušné, že před pár týdny Toskánci slavili bodově nejúspěšnější kalendářní rok v historii (49 bodů). Samotné výkony už tak radostný pohled nenabízejí, jediným techničtějším členem kádru je tvůrce hry Igli Vannucchi, pro kterého je spolupráce s ostatními místy velkým utrpením. V klubu mají velký strach z tradičně katastrofální druhé sezony mezi elitou, která obvykle znamená jasný sestup, takže kouči Cagnimu asi ani nezbývalo nic jiného, než svoji branku zabetonovat. Úkol to byl věru nelehký, hlavně v úvodu sezony, kdy chyběl ministr práce a defenzivních věcí Francesco Pratali. Mít neustále minimálně osm hráčů za míčem, toť krédo modrobílých v této sezoně, pokud však brzy inkasují a hru příliš otevřou, tak to obvykle dopadá špatně (Inter 0:3, Reggina 1:4). K záchraně to stačit bude, na poháry určitě ne.

Konec profesionální kariéry lídra kabiny Di Cania, válka fanoušků s prezidentem klubu, bodový odečet, mizerná disciplína (už sedm červených karet!), neustálý zájem z Milána o Massima Odda a kvůli absenci kvalitního pravého křídla i změna řadu let dobře fungujícího rozestavení. Na Lazio se zkrátka valí jedna pohroma za druhou, a proto šesté místo zaslouží velký obdiv. Rossiho svěřenci patří k nejběhavějším v lize a i v deseti jsou často pány na trávníku. Trefou do černého byl nákup komplexního záložníka Ledesmy, výborně hraje také Mauri, kterému nová role volného hráče za útočníky náramně svědčí. V útoku je hlavní oporou Rocchi, evergreenem podzimu se stalo střídání Makinwy za Panděva. Nigerijec nastoupil 14x jako střídající hráč, Makedonec byl zase 11x střídán. Kromě Odda odchází i ofenzivní záložník Foggia, který má v Reggině nahradit Leona.

Kde by byla Atalanta bez Cristiana Doniho? A také kde by byl Cristiano Doni bez Atalanty Bergamo? Dnes už každý ví, že odtud neměl nikdy nikam odcházet. Hrál by první housle mezi všemi ligovými záložníky, možná si párkrát kopnul za nároďák a hlavně by jeho milovaný tým asi nikdy neopustil nejvyšší soutěž. Bergamo hraje s osmi defenzivními hráči v základní sestavě, ale výsledky tomu v žádném případě neodpovídají - obrana totiž není zrovna spolehlivá. Hra je víceméně založená na rychlých kontrech, výborných standardkách a Doniho nápadech - jedinou další výraznou individualitou a zároveň velkým překvapením je stoper Loria, král vzduchu a autor krásných nůžek v zápase proti Chievu (2:2). Momentálně není až tak důležitý neustále odkládaný návrat Vieriho (poslední zprávy hovoří o začátku února), čtyřgóloví Zampagna s Ventolou jsou slušní adepti pro jediné místo na hrotu.

Udine táhnou dva Afričané v záloze - Muntari a Obodo. Hlavně díky nim se snaží každého soupeře utahat a nutno říct, že zejména doma se jim to docela dobře daří. Sulley Ali Muntari patří k nejproblémovějším postavám calcia a po dalších karetních extempore se zdá, že prokletí této černé perly z Guinejského zálivu ještě zdaleka nekončí. V koncovce se opět prosazuje Iaquinta, ale ještě větší oporou a nejlépe hodnoceným hráčem je jeho rychlonohý parťák Di Natale, který už opět dostává pozvánky do Donadoniho reprezentace. Udine má docela úzký kádr, základní jedenáctka je ale dost kvalitní na to, aby nedostala na hřišti římského Lazia (ne)populárního "bůra". Doběla rozpálený kouč Galeone pak své hráče natolik seřval, že ti hned následující víkend doma naprosto znemožnili Sienu (3:0), která do té doby vykrádala všechny stadiony, na které přijela. Veterána Galeoneho už ale na lavičce nenajdeme, kvůli neatraktivnímu hernímu projevu ho vystřídal Malesani. Zálohu vyztuží Tomáš Sivok, jeden z nejlépe hlavičkujících týmů zřejmě posílí další výtečný skokan Tomáš Zápotočný.

Za výsledky AC Milán není třeba hledat velkou senzaci. Ztráta elitního kanonýra Ševčenka, bodová penalizace, zranění defenzivních opor a hlavně pořádný kopec smůly v koncovce - to se zkrátka na bodovém zisku "rossoneri" muselo podepsat. Jestli někomu nevídaný lazaret nevadí, tak je to Marek Jankulovski, v těchto měsících nejvytěžovanější obránce Ancelottiho družiny. V záloze výborně pracuje Brocchi, ostatní středopolaři doplácí na velkou únavu. Po šokujícím odhalení dopinku Marca Borriella vedení usilovně shánělo čtvrtého útočníka, nakonec se jím stal Brazilec Ronaldo, který se do města módy vrací po necelých pěti letech v Realu Madrid. Na bolavý pravý kraj obrany konečně přichází Massimo Oddo, od něhož se mimo jiné čeká, že výrazně zvýší sílu týmu ve vzdušných soubojích - ta není po letním odchodu Stama zdaleka optimální. Otazníkem jsou výkony Didy v brance, hned ve druhém utkání po dlouhém zranění svou typickou chybou zavinil gól. Storari z Messiny bude spolehlivou dvojkou.

Prezident Sampdorie Garrone dokázal velkou věc, když po silně nevydařené loňské sezoně podržel trenéra Novellina. Tomu se konečně vrátili všichni útočníci, navíc objevil dalšího (Quagliarella) a společně s produktivními záložníky opět vyhlásil útok na poháry. Kromě průměrně obsazeného postu brankáře (z AS Řím proto přichází Zotti) Sampdorii i nadále trápí obrovská nedisciplinovanost. Musela čelit už sedmi penaltám, v čemž je v calciu naprosto suverénní a má ve svém středu i druhého největšího karetního hříšníka - talentovaný ofenzivní záložník Gennaro Delvecchio už zblízka viděl deset žlutých a jednu červenou kartu. Dalším nechvalně proslulým členem kádru je stoper Falcone, jehož výkony na začátku sezony připomínaly spíše náhodného turistu na návštěvě přístavního města, než ligového fotbalistu. V prvním kole zavinil dva góly a navíc se nechal vyloučit. Po jednozápasovém trestu se vrátil, zavinil další branku a aby se to nepletlo, tak za týden opět viděl červenou kartu. Pohled do jeho tváře byl pak natolik smutný, že by se mu nevyrovnal ani Leonardo Di Caprio mrznoucí mezi troskami Titaniku. I tak má však místo v základní sestavě jisté, Christian Terlizzi je totiž opět dlouhodobě zraněný. Je to škoda, protože když mu zdraví slouží, tak si může právem dělat reprezentační ambice. K jeho smůle se to ale každoročně týká asi tří měsíců.

Siena hraje hodně opatrně. Až devět defenzivních hráčů v sestavě - to je jasná sázka na efektivnost, přitom by tomu nemuselo tak být. Stálo by za pokus přejít na rozestavení se třemi obránci, vždyť například Candela (ten ale společně se záložníkem D'Aversou zamířil do Messiny) nebo Bertotto v něm hráli takřka celou kariéru. Čtyřčlenná pracující záloha by pak výrazně usnadnila tvorbu hry Locatellimu nebo Cozzovi. Jediná věc, která v tom panu Berettovi zřejmě brání, je absence jasného lídra obrany. Siena se tak prezentuje kolektivní a upracovanou hrou, na kterou se nedá moc dívat. Není proto divu, že je jako jediná doma (jen dvě výhry a 12 bodů) horší než venku (13 bodů), a že je také nejčastěji faulujícím týmem - dokonce jako první dosáhla hranice čtyř stovek nedovolených zákroků (přes 22 na utkání). Hlavní hvězdou je Frick, naopak zklamal Bogdani, a proto odešel do Chieva. Na jeho místě teď nastupuje buď uzdravený Cozza, nebo talentovaný Corvia.

V Livornu, které už osmkrát v řadě nezažilo radost z vítězství, přestávají fungovat staré osvědčené věci, zároveň se žádné nové nezkoušejí a mančaft na to logicky začíná doplácet. Loňská star Morrone zhasla ještě dřív, než ji stačili v největších klubech pořádně zaregistrovat. Dnes by ji na trávníku hledali hodně dlouho, i kdyby si vzali dalekohled. Odvolaný a vzápětí na milost vzatý trenér Arrigoni má jasno: "Záloha potřebuje mozek, nejlépe Vikashe Dhorasoo, pak půjdeme určitě v tabulce nahoru." Otázkou zůstává, zda si to prezident Spinelli vůbec přeje, snad na všech toskánských střechách si vrabci potají šeptají, že letošní pohár UEFA se finančně nevyplácí a hráče jen zbytečně vysiluje. Právě nejasné ambice klubu jsou trnem v oku kapitánovi Lucarellimu, který sice nedá na své rodné město dopustit, ale raději by zkusil atraktivnější angažmá. Jeho kvality jsou navíc nedostatečně využívány, nejenže chybí tvůrce hry, ale velkým zklamáním jsou i představení talentovaných krajních záložníků Pfertzela a Pasqualeho - i od nich se čeká více podpory útoku a hlavně centrů do vápna, v této činnosti je Livorno nejslabší. Zarážející je rovněž průměr obdržených branek - doma 0,5 a venku 2,5! Toskánské válečníky čeká ještě perná práce - klíčový muž Amelia má totiž zdravotní problémy a tři z pěti slušných ofenzivních hráčů v zimě odešli.

Hlavním problémem Cagliari je, že kromě neustále zdvojovaného Suaza nemá čím překvapit. Šikovný Esposito hraje hodně nevyrovnaně a půltucet záložníků, ze kterých trenér Colomba (nedávno nahradil neúspěšného Giampaola) vždy vybere tři, jsou do jednoho fotbaloví dělníci. Trenéři se mění, čas běží, ale kádr zůstává už tři roky takřka stejný. I tak ale tento tým určitě patří výš, herně na tom není zase tak špatně, ale chtělo by to výrazně zlepšit koncovku. To se týká prakticky všech útočníků, v tomto klubu nejsou zvyklí, aby měl nejlepší střelec po polovině sezony na kontě jediný gól ze hry! Dalších pět přidal Suazo z penalt a je tak momentálně nejlepším exekutorem v lize. Světlým jevem je velice čistá hra, hráči faulují minimálně a dostávají také nejméně žlutých karet. Cagliari vyhrálo poprvé venku až ve dvacátém kole, ale potřebuje se zlepšit hlavně doma, byť zde odehrálo své dva doposud nejvydařenější zápasy (Palermo 1:0, Milán 2:2).

FC Turín se pomalými krůčky dostával tam, kde je podle kvality kádru jeho místo, aby se během pouhých tří kol opět nebezpečně přiblížil k sestupovému pásmu. Úvod měl trenér Zaccheroni doslova tristní, takže bylo jen otázkou času, kdy vsadí na bezpečnější rozestavení se třemi stopery, které doposud praktikoval ve všech svých týmech. Mužstvo si na to sice nějakou dobu zvykalo, ale dnes už se dá říci, že Zacovo catenaccio nemá chybu. Obranu řízenou kvalitním, ale letos nepříliš spolehlivým brankářem Abbiatim sestavil ze samých statných chlapů a v záloze tvrdí muziku dvojice kapitánů Ardito - De Ascentis, která nevypustí žádný souboj. O fantazii v útoku se stará maličký všudybyl Rosina, kterému zdatně sekunduje Lazetič, zatímco cestovatel Stefano Fiore rozhodně pamatuje lepší časy a v létě zřejmě opět zamíří jinam. "Býkům" schází klasický střelec, i proto se vedení pořád nevzdává naděje na získání momentálně stále zraněného Julia Cruze.

Fiorentina už není týmem jednoho muže, Luca Toni totiž v létě dostal famózního spoluhráče do útoku. Adrian Mutu je dnes nejlépe hodnoceným fotbalistou calcia, vstřelil deset branek, na dalších sedm nahrál a vlastně vše podstatné na hřišti se točí kolem něho. Dokonce se nedávno nechal slyšet o silné náklonnosti ke svému současnému zaměstnavateli a zvažuje, že ve Florencii bude hrát do konce kariéry. Nejspíš by se jednalo o rozumný krok, tento záhadný Rumun se pro italský fotbal zkrátka narodil. Nejčastěji nastupujícím hráčem v poli je zase a znovu Tomáš Ujfaluši, který má pravděpodobně životní formu a vedení nechce o jeho odchodu do FC Sevilla ani slyšet. "Fialky" naopak chtějí zadní řady ještě posílit, zajímají se hlavně o Caniniho (Cagliari), Zapatu (Udine) a Heitingu (Ajax). Odejít by mohl málo nastupující útočník Reginaldo. Fiorentina, která mnohem víc než dřív spoléhá na brejky a standardní situace, by ráda zaútočila na čtvrté místo, ale probouzející se gigant z Milána zřejmě bude nad její síly.

Fotbalisté Chieva chtěli dát svému prezidentovi Campedellimu dárek k patnáctému výročí v čele jeho milovaného klubu. A krásný dárek. Jenže jejich nohy řekly "NE!" - žádná základní skupina Ligy mistrů, žádná základní skupina poháru UEFA, žádné důstojné účinkování v Serii A. A když překvapení, tak vyhozený trenér Pillon. Výsledky tohoto týmu se už několik let odvíjí od toho, jestli se nějaký útočník dokáže rozstřílet. Zatímco loni se to dařilo Amaurimu a Pellissierovi, tak letos to zatím vypadá velmi špatně. Největší naděje se vkládají do Nigerijce Obinny, který ve dvou po sobě jdoucích zápasech sám zničil Udine a Livorno. Jenže Obinna se neumí ovládat, v krátké době se hned dvakrát nechal vykartovat a začíná se trápit. Zkušeného vlka Del Neriho na lavičce sice novým kouskům nenaučíš, ale i tak se snaží jak jen může - v záloze zkouší bojovnější typy a Semioliho posunul více dopředu. Campedelli získal do zálohy tvořivého Italiana a na hrot bijce Bogdaniho, ale to nic nemění na tom, že Chievo, kterému proti loňsku chybí už 14 bodů, čeká hodně perné jaro.

Po čtyřech úvodních zápasech bez porážky se v Messině začalo všechno hroutit. Hlavní vinu nesou nečistě hrající obránci a nesehraná záložní řada, která nedokáže nic pořádného vytvořit. Proto je vcelku logické, že největší zbraní týmu i nadále zůstávají střílené centry ze stran na mohutné útočníky. Těm v Messině kraluje veterán Riganó, o kterého už nebyl v lepších klubech zájem. Jeho síla v osobních soubojích před brankou soupeře ho dočasně vynesla až na čelo tabulky kanonýrů, v zápase se Sampdorií se však nešťastně zranil a k dispozici bude až v únoru. Impulsivní lodivod Giordano si je dobře vědom, že naprosto klíčové k záchraně budou první odvetné zápasy: "Je mi jasné, že lidé nejsou spokojení, vždyť jsme už jedenáctkrát nevyhráli, ale na začátku ledna jsme pracovali na psychologii hráčů, hodně potrénovali a věřím, že budeme maximálně připraveni v domácích zápasech porazit Ascoli, Catanii i Sienu." Dobře se to poslouchá, ale je docela možné, že tou dobou už bude tým koučovat jiný trenér. Fanoušci si přejí hrát pravidelně na dva útočníky, vždyť i Di Napoli s Floccarim dokáží přetlačit obránce. Čerstvá posila, rychlík Bakayoko z Livorna, bude platná zejména ve venkovních zápasech.

V Parmě byli hodně naivní, jestli si mysleli, že nebudou mít nejděravější obranu. Prakticky neznámý De Lucia v brance a příliš pomalý Fernando Couto jako lídr obrany, to zkrátka nemohlo dopadnout dobře. V záloze kromě zkušeností hodně chybí góly Simplicia, Marchionniho a Bresciana, kvalitou ligových hráčů tu najdeme pomálu a doposud docela lahůdkově znějící šlágr se silným refrénem "Budan dá dělovou ránu - bum, bum, bum, bum" asi taky nebude hitparády vyhrávat věčně. Igor Budan vstřelil osm ze sedmnácti branek Parmy a jeho výhodou je také to, že je dal v osmi zápasech, takže zařídil většinu bodů svého týmu. Současná situace se dá nazvat čekáním na zázrak, nic nefunguje, peníze na posily nejsou (vysněný návrat Marchionniho z Juventusu je utopií) a herní projev je snad ještě horší než výsledky - v defenzivě ementál a v ofenzivě takřka nulové schopnosti zatlačit soupeře - tým zahrával nejméně rohů v lize. Naděje fanoušků se tak upínají k mladému útočníkovi Rossimu, který hned ve svém debutovém zápase rozhodl zápas a stal se mužem kola.

Jestli se Reggina zachrání, tak už nelze věřit nikdy nikomu a ničemu. Trenér Mazzarri hráče velmi dobře zná, vsadil na kamarádský přístup a neuvěřitelně se to vyplácí. Jeho systém 3-4-2-1 je výborně propracovaný a dnes už celá Itálie ví, že když se umí a jsou do něho vhodní hráči, tak je zvláště u slabších klubů velkou výhodou. Klíčovým hráčem v tomto rozestavení je střední obránce a Alessandro Lucarelli tuto roli zvládá s přehledem - nejenže gólům zabraňuje, ale sám je také docela často střílí. V záloze se pořád točí 5-6 hráčů a je velmi důležité, aby i na jaře všichni zůstali zdraví. V útoku se daří Bianchimu i Amorusovi, na jaře je místo Leona (FC Janov) bude doplňovat jeden z dvojice Foggia - Vigiani. Dají se sice předpokládat mírně zhoršené výkony, ale zásluhou fanatického jižanského publika a nevídaného týmového ducha není záchrana nemožná.

V Ascoli se řídí zpravidla úspěšným receptem průměrných klubů a snaží se vypotit záchranu velkou dřinou a spolehlivým kanonýrem. Saša Bjelanovič ale není schopen nastřílet více než 15 branek, což znamená, že to letos nedopadne dobře. K mála světlým momentům patřily výkony talentovaného záložníka Perrulliho a stopera Cudiniho, velkou oporou je také brankář Pagliuca. Celá Itálie sleduje jeho souboj s Paolem Maldinim o krále Serie A v počtu startů. Zatím vede milánská ikona, ale její náskok se neustále zmenšuje (589-596). Kdyby mohli, tak na stadionu Cino e Lillo Del Duca okamžitě zruší penalty - zahrávali tři a ani jednu neproměnili, přitom pokaždé byl exekutorem někdo jiný (Fini, Fontana a Bjelanovič). A posily? Zkušenostmi jistě pomůže mazák Di Biagio, rychlými průniky pak křídelník Bonanni. Zájem je i o trio z Turína Abbruscato, Muzzi, Pancaro, které většinou zahřívá lavičku náhradníků.

Ideální sestava podzimu: A. Fontana - Oddo, Panucci, Materazzi, J. Zanetti - Stankovič, Corini, De Rossi - C. Doni - Totti, Mutu.