Rekordních sedm postupů v řadě. Příběh vesnického klubu na cestě do druhé ligy

Dvě desetiletí uplynou letos na jaře od husarského kousku hráčů z Jakubčovic nad Odrou. Borcům z obce o necelých sedmi stovkách obyvatel se tehdy podařilo završit dodnes nepřekonanou šňůru sedmi postupů v řadě, jež je z pralesních soutěží dovedla až do druhé ligy. Vzpomínky na zlaté časy fotbalové vesničky poskytl eFotbalu tehdejší sekretář Jaroslav Rovňan (44). O aktuálním stavu pak hovoří současný předseda Kamil Molnár (37).

Hlavním hybatelem vzestupu byl vlastník místního kamenolomu Josef Hájek, který si v roce 1999 vzal oddíl pod svá křídla. "Chtěl místním alespoň částečně vynahradit hluk a další těžkosti spojené s těžbou. Proto po dohodě s obcí převzal zdejší klub," zahajuje Rovňan vyprávění.

Prostředí nejpopulárnějšího sportu planety nebylo pro nového mecenáše ničím neznámým. V minulosti totiž působil jako rozhodčí a později také jako činovník na OFS v Opavě. V polovině devadesátých let patřil mezi významné sponzory tehdy prvoligového opavského Kaučuku.

"Fotbal miloval. Byl do něj obrovsky zapálený a chtěl být úspěšný. Ambice měl rozhodně vyšší než tehdejší třetí třídu, která se tu hrála," doplňuje starší z respondentů.

Sám se na místním hřišti poprvé objevil jako doprovod svého otce, jenž měl mužstvo pozvednout coby nový trenér. "Nejdříve jsem dojížděl jen fandit tátovi. Postupně jsem ale začal dělat hlasatele a následně se stal sekretářem. Dodnes to období považuji za jedno z nejkrásnějších v životě," vzpomíná nostalgicky.

Pod vedením koučů Rovňana staršího a jeho pozdějšího nástupce Grussmanna zažily Jakubčovice éru, která se bez přehánění zapsala do historie českého fotbalu. V rozmezí sezon 1999/00-2005/06 zaznamenaly neuvěřitelnou šňůru sedmi postupů v řadě a ze třetí třídy se vyšplhaly až do druhé ligy.

"Původní ambicí bylo dostat se do krajských soutěží, ale jak se říká, s jídlem roste chuť. Neustále k nám přicházeli noví hráči, například z tehdy krachující Opavy Jan Baránek. Navíc se vybudoval sportovní areál s tréninkovým hřištěm, novými šatnami, a dokonce i ubytovnou pro hráče," líčí sympatický chlapík.

Rozmach jakubčovické party však přibrzdil zhoršující se zdravotní stav majitele. Ten se začal projevovat po postupu do druhé nejvyšší soutěže.

"Byl pragmatik a dobře si uvědomoval, že za daných podmínek nelze na vesnici dlouhodobě hrát vrcholovou soutěž. Začal proto hledat, na koho by mohl druhou ligu převést. Jako rodák chtěl nejprve pomoci Opavě, ale jednání s ní nebyla úspěšná. Nakonec jsme tedy sezonu v druhé lize absolvovali, kvůli nesplnění technických podmínek jsme ji ovšem museli odehrát ve Fulneku," přibližuje hektické období.

Během podzimní části ročníku, který Jakubčovice zakončily na jedenáctém místě, došlo k dohodě o převedení licence s Duklou Praha. Pikantní je, že v ní byl coby jedním z akcionářů i Hájek.

"Všem hráčům byla nabídnuta možnost přestoupit po sezoně právě do Dukly. Jaro už místo Lojzy Grussmanna odtrénoval Günter Bittengel, který měl za úkol připravit tým na stěhování do Prahy. My naopak začali následující podzim v I.A třídě," vybavuje si Rovňan.

Sešup do krajské soutěže mužstvo nezlomil. Podobně jako v předchozích letech si začali znovu klestit cestu vzhůru. "Mančaftu se ujal Honza Baránek, jenž do něj zapojil více místních borců. Všechno začalo opět šlapat a během dvou sezon jsme se na jaře 2009 propracovali do divize," praví někdejší funkcionář.

Mezitím však postihla celý oddíl smutná událost v podobě Hájkova úmrtí v říjnu 2008, které výrazně ovlivnilo jeho další fungování.

"Vlastnictví přešlo do rukou Hájkova syna, jenž klub postupně transformoval z akciové společnosti zpět pod tělovýchovnou jednotu. I kvůli tomu jsme v létě 2010 po druhém místě v divizi odmítli nabídku postupu do MSFL a zamířili do I. B třídy," pokračuje.

Místní Tatran se z ní v následujících sezonách prokousali do páté ligy, kde působí dodnes. U posledních dvou postupů už však Rovňan nebyl.

Jeho odchod z jakubčovických řad se datuje do roku 2013, kdy se stal vedoucím mužstva Opavy, odkud to dotáhl až do ředitelského křesla slezského celku, ve kterém působil do roku 2022. Na své první funkcionářské působiště, ale nikdy nezanevřel.

"Sleduji je a fandím jim dál. Když vidím zápal a chuť, s jakou tam pracují, musím před místními jen hluboce smeknout," hovoří s uznáním směrem k druhému respondentovi.

Tím je současný předseda a tamní srdcař Kamil Molnár. "Jsem odchovanec a prakticky celý dosavadní život působím zde. Co se týká funkcionářské dráhy, pohybuji se v ní už 12 let, kdy jsem poprvé zastával funkci člena výkonného výboru," představuje se.

Fotbal se v obci na Novojičínsku dle něj těší dobré kondici. "Daří se nám udržet určitou úroveň, kterou jsme si nastavili. Ačkoliv jsme malá vesnice, máme bohatou mládežnickou základnu, na které si chceme zakládat a vychovávat mladé talenty," pochvaluje si.

Na závěr odtajní očekávání od mužského výběru, který půjde do jarních bojů páté ligy Moravskoslezského kraje z desáté příčky tabulky. "Cíl je umístit se v horní polovině. Přes zimu se nám povedlo stabilizovat kádr a chceme poskočit o pár příček výše," doufá Molnár.