Primera División - preview sezóny

Španělská Primera División je zpět a s ní kompletní preview všech dvaceti účastníků nového ročníku. La Liga letos slibuje skvělou podívanou, na titul si totiž brousí zuby hned několik celků, což v uplynulých letech neplatilo. Týmy jsou seřazeny postupně podle umístění v minulé sezóně.


Real Madrid

Mistrovský Real vstupuje do další sezóny s cílem konečně uspět v prestižní Lize mistrů, získat po 15 letech Španělský pohár a dosáhnout na ligový hattrick. Přes tradičně vysoké mety však klub z ulice Concha Espina nepodnikl na letním přestupovém trhu patřičné kroky pro posílení svých ambicí.

Klub opustili Pablo García (PAOK), Balboa (Benfica), Soldado s Granerem (Getafe), dále talent Parejo (Queens Park Rangers) a Baptista (AS Řím). Otazník dlouho visel nad odchodem Robinha do londýnské Chelsea, který vzbudil vlnu nevole mezi fanoušky i vedením Realu, jelikož hráč sám chtěl přestup stůj co stůj. Pak ovšem došlo k překvapení na poslední chvíli, kdy hráče vyfoukl "Blues" jiný klub z Premier League, Manchester City, který neváhal za Brazilce zaplatit 40 milionů eur.

Na druhé straně je seznam posil povážlivě krátký. Z hostování se vrátili Javi García (Osasuna) a De la Red (Getafe). Z Racingu Santander byl získán mladý argentinský stoper Garay, který však v kantabrijském klubu zůstane ještě jednu sezónu na hostování. Významný tah se vedení povedl, když dotáhlo do konce přestup holandského špílmachra německého Hamburku, Rafaela Van der Vaarta, který vyztuží záložní řadu Bílého baletu.

Další hráči však na Santiago Bernabéu nezamíří, přes usilovnou snahu získat několik hvězd ze zahraničí i z domácí soutěže. Největší zájem měl Real o Cristiana Ronalda, ikonu Manchesteru United, ovšem sám hráč se nakonec nepostavil svému klubu a nadále zůstává v Premier League. Podobně dopadly snahy získat nejlepšího střelce ME Davida Villu z Valencie.

V přípravě si Real vedl celkem zdařile, získal španělský Superpohár po triumfu nad Valencii a připsal si i tradiční Trofeo Santiago Bernabéu po vítězství nad lisabonským Sportingem. Naděje vzbuzuje dobrá forma útočných hráčů Robbena s Higuaínem, naopak rozpaky panují nad vysokým počtem obdržených gólů a formou hráčů středové řady. Další nepříjemností je zranění Wesleyho Sneijdera, který se na trávnících objeví až v říjnu.


Villarreal

S velkými ambicemi vstupuje do sezony Villarreal, jenž v uplynulém ročníku skončil na skvělém druhém místě a kvalifikoval se tak do Ligy mistrů. Villarreal sice nepatří k ekonomicky nejsilnějším klubům žádný rozprodej se však po podařené sezoně nekonal, z důležitějších hráčů odešel z El Madrigalu jen obránce Cáceres a útočník Tomasson, z dalších hráčů, kteří odešli, jmenujme Josica, Marcose, Josemiho a Mavuba. Naopak do Villarrealu zamířila trojice velice kvalitních hráčů jako jeden z nejlepších špílmachrů La Ligy Ariel Ibagaza, dále defenzivní záložník Edmilson a útočník Joseba Llorente. Žlutá ponorka tak letos může být ještě silnější než tomu bylo minulou sezonu, na lavičce samozřejmě i letos bude ordinovat taktiku zkušený chilský kouč Pellegrini.

V přípravě se sice Villarrealu výsledkově nevedlo, debakl 1:5 od Valladolidu jistě sebevědomí před začátkem ligové soutěže nezvýšil, ovšem příprava je opravdu jen přípava. V prvním kole Primery se poté klub z východu Španělska představil v Pamploně, kde nakonec uhráli hráči Villarrealu remízu 1:1. V brance dostal v prvním kole přednost před Vierou Diego López, jenž se prezentoval skvělými výkony na jaře, každopádně má trenér Pellegrini k dispozici jednu z nejlepších brankářkých dvojic v La lize. Stoperskou dvojici vytvořil Godin s Gonzalem, na pravém kraji obrany nastoupil spolehlivý Javi Venta, na druhém kraji vládne španělský reprezentant Capdevila. Roli defenzivního hráče zastává ve Villerrealu jeden z nejlepších hráčů EURA 2008 Španěl Senna, vedle něhož nastoupil ve středu zálohy mladý Eguren, překvapení loňského jara. Další španělský rerezentant v dresu Villerralu Santiago Cazorla nastoupil na pravém kraji zálohy, na druhé straně hřiště hrál Ariel Ibagaza. V útoku dostali důvěru Llorente a Franco, v dalších zápasech se však na hřiště určitě dostane i Nihat a Rossi, kteří táhli svými góly Villarreal v minulém ročníku.


FC Barcelona

"I had this perfect dream, this dream was me and you, I want all the world to see, a miracle season", zazpíval v lednu prezident Laporta Josepu Guardiolovi a v Katalánsku bylo jasno, že Barcelonu od léta čeká nová éra. A jaká bude? Na to se nyní pojďme pořádně podívat.

"Now my dream is slowly coming true..."

Bouřlivé léto za sebou mají Katalánci a zmínit všechny události, jež se staly během uplynulých třech měsíců, je takřka nemožné. Zde je tedy to nejpodstatnější.

Joan Laporta se navzdory odchodu většiny vedení udržel v prezidentském křesle, zatímco Frank Rijkaard opustil místo hlavního trenéra, (což ho rázem katapultovalo mezi nesmrtelné legendy Blaugranas) a na jeho místo byl dosazen Josep Guardiola. Barceloně se přitom nabízely hvězdnější a "jistější" alternativy, jmenování bývalého kapitána týmu však znamená jasný vzkaz. Je konec hvězdným manýrům, nejdůležitější je oddanost klubovým barvám, maximální nasazení a bojovnost až do samého konce.

Na podpoření nové filozofie se klub prakticky ihned zbavil Ronaldinha s Decem, dvou největších hvězd uplynulých let. Odejít s nimi měl i Samul Eto’o, přestup se však nakonec neuskutečnil a jak se zdá, všichni z toho mají obrovskou radost. Jen aby to holoubkům vydrželo...

Kufry si dále sbalili Santiago Ezquerro, Lilian Thuram, Edmílson, Gianluca Zambrotta, Oleguer a Giovani dos Santos - další, který svým přístupem nenaplňoval Guardiolovy představy. Za zmínku stojí i odchody Marca Crosase a Iaga Falquého, i když ti nikdy v áčku významnější roli (bohužel) nesehráli.

Na první pohled se zdá, že Barca učinila velkou čistku, ve skutečnosti to však až tak horké není, alespoň ne v základní sestavě. Ezquerro se během tří let v klubu na hřiště podíval opravdu zcela výjimečně, Oleguera pomalu začínal potkávat stejný osud, Thuram přes své nesporné kvality přestával stačit, Edmílson zažil (hlavně kvůli zdravotnímu stavu) v klubu všehovšudy jednu dobrou sezónu a Dos Santosovy kvality zkrátka na základ Barcelony nestačí, přičemž vysedávat na lavičce se fotbalistovi jako on nechce.

O situaci Ronaldinha byly napsány desítky článků a faktem je, že v Barceloně už mohl jít jen níže. Skutečnými ztrátami ze základní sestavy jsou tedy pouze Gianluca Zambrotta a Deco. Problémem je, že právě tito dva by si místo v novém týmu zcela bezpochyby našli. Skutečná náhrada za Deca vůbec nepřišla a i když Zambrottu na pravé straně dobře nahradí Dani Alvés, strana levá je v obraně (a, jak si později řekneme, nejen v ní) poněkud diskutabilní.

Veterán Sylvinho stále platí za výborného náhradníka, slabinou je ovšem první volba na tomto postu. Tou je stále Eric Abidal, což se vzhledem k naprosto tragickým výkonům dost těžko vysvětluje. Francouzský reprezentant (to se taktéž vysvětluje docela těžko) nabízí nulovou podporu útoku, přitom v obraně rozhodně nepůsobí spolehlivě a i když na pravé straně operuje superofenzivní Alvés, veškeré protiútoky v předsezónní přípravě šly přes Abidala. Nakonec se může stát, že nejvíce prostoru bude dostávat Víctor Sánchez.

Ostatně, ani obrana jako celek v létě neukazovala svou nejlepší tvář. Právě do defenzívy se přitom investovalo nejvíce. Krom rekordně drahého Alvése dorazili i Piqué a Cáceres a i když všichni tři invididuálně zaujali, obdržených gólů bylo až příliš mnoho.

Guardiola několikrát zdůraznil, že po obráncích vyžaduje aktivní činnost v rozehrávce a la Ronald Koeman, není se tedy co divit, že se v základní jedencátce vedle Puyola objevuje nejčastěji Rafael Márquez, který slavného Nizozemce připomíná nejvíce.

Jednou z největších výzev pro Guardiolu bude nahradit Deca. Základní kámen úspěšných let totiž odešel do Chelsea a Barceloně náhle chybí na hřišti mozek. Má jím být Xavi, nejlepší hráč uplynulého Eura je ale, ač jsou jeho kvality nepopiratelné, zkrátka jiným typem hráče. Chybí mu ona přímočarost a schopnost překvapit obranu soupeře, podobně na tom je Iniesta. Z nových posil byli jako "nový Deco" občas prezentováni jak Keita, tak Hleb, ani u jednoho tohle přirovnání ale nesedí.

Keita je typ hráče, který Barceloně od odchodu Van Bommela tolik chyběl, a bezpochyby bude hrát v sezóně důležitou roli. Zvláště v Lize mistrů, kde se nabízí spolupráce s Yaya Tourém, bude Keitův přínos obrovský. Bývalý hráč Sevilly nabízí defenzivní podporu i ofenzivní výpady, tvůrce hry to každopádně není.

Hleba si speciálně Guardiola vyžádal a až se dnes již bývalý hráč Arsenalu plně aklimatizuje, svůj herní prostor jistě dostane. Otázkou je, kde to bude. V systému 4-3-3 totiž v záloze nedokáže tolik plnit defenzivní povinnosti a na křídlo je pro změnu málo gólový. V přípravě ho Guardiola zkoušel jako falešeného středního útočníka, což by mohla být cesta.

Vraťme se ještě k Xavimu. Letos bychom měli vidět trochu jiného Xaviho, než tomu bylo za Rijkaarda. Pep chce španělského reprezentanta více vysunout, aby se ten více dostával do zakončení a měl větší prostor k finálním přihrávkám. V přípravě to fungovalo, v úvodním ligovém kole bohužel ne.

Proti Numancii koneckonců nefungovalo skoro nic. Krom Xaviho to dobře dokumentuje také Lionel Messi. I jeho pozice na hřišti se má oproti dřívějšku změnit. Guardiola požaduje, aby Messi dostával míče co nejblíže pokutovému území, kde je pro soupeře nejnebezpečnější. V minulosti se Messi musel stahovat do hloubky pole, čímž se trošku brzdil jeho potenciál.

Konec stahování pro míče nastane i pro Samuela Eto’o. Původní plán byl takový, aby místo něj přišel Adebayor, jenž je prototypem tsilového útočníka přesně dle Guardiolových představ. Eto’o z posledních let tomuto profilu naopak příliš neodpovídal, zbytečně se snažil tvořit hru, nebylo výjimkou že byl s míčem na polovině hřiště a následně chyběl ve vápně.

A tím se dostáváme k poslednímu postu, k tomu nejproblémovějšímu. Když Barcelona ničila Španělsko i celou Evropu, proháněl se na pravé straně Ludovic Giuly a na levé tehdy ještě hbitý Ronaldinho. Giuly neustálým pohybem roztahoval obranu protivníka a vše fungovalo jako podle učebnice. A nyní? Messi je (pokud zdraví zrovna dovolí) nejlepší hráč světa, ale Giulyho nepřipomíná vůbec ničím, takže by se logicky Giulymu podobný hráč měl objevit na levé straně.

Dlouho se mluvilo o Arshavinovi či Silvovi, padalo i jméno Rodriga Palacia, nakonec nepřišel vůbec nikdo a na falešném levém křídle operuje Henry. Od zkušeného útočníka si toho Guardiola hodně slibuje, zatím marně. Pravda je, že pro Henrhyo je to v barcelonském systému nejlepší pozice (ve středu útoku působil zcela ztraceně), ale i tak se bývalý kanonýr Arsenalu nemůže chytit. Loni měl poměrně slušné statistiky, zvláště pokud vezmeme v úvahu řadu zranění, přesto nikdy nepůsobil dojmem obávaného střelce. Řadu zápasů byl úplně neviditelný a jedním z nich byl bohužel i ten proti Numancii. Nebylo by dobré dělat závěry na základě jednoho zápasu, jenže skutečnost je taková, že Henry byl spolu s Abidalem jasně nejslabší článek všech předsezónních utkání.

Variantou za Henryho jsou hlavně odchovanci Bojan Krkic a Pedrito. Prvně jmenovaný se v A týmu usadil už loni, ale na základní sestavu si přes svůj nesmírný talent ještě počká. Pedro je v áčku novou tváří a během léta patřil k nejpříjemnějším překvapením. 21letý útočník může operovat na všech postech v útoku, nabízí aktivní napadání, velký pohyb bez míče a výjimečnou obounohost. Při tour po USA se prosadil i střelecky a pokud dostane příležitost, může být právě on lékem na katalánské nemoci.

Jak to tedy s Barcelonou bude? Dle soupisky je současný kádr oproti dřívějšku slabší, noví hráči na druhou stranu přináší svěží vítr a hlad po vítězství. Tým Los Culés navíc působí všestranějším dojmem, Guardiola by měl být schopen nasadit několik odlišných jedenáctek s ohledem na soupeře, což dříve nebývalo pravidlem.

Dalším klíčovým faktorem bude vzrůstající tlak v Can Barca. Dva roky bez titulu je moc a tři by byly příliš. Laporta by Guardiolovi jistě dopřál čas, jenže sám ho mít nebude. Špatný úvod sezóny může opět značně oslabit jeho pozici a špatný závěr by bezpochyby znamenal Laportův konec.

Barcelona se přesto všechno může směle řadit mezi aspiranty na titul, zvláště pokud vydrží zdraví Lionelu Messimu. Víc než jindy bude totiž Barca potřebovat hráče, který individuální akcí dokáže strhnout nerozhodlý zápas, jenž svou genialitou udělá rozdíl mezi dobrým týmem a skvělým týmem.

Ze všeho nejdůležitější je v týmu vybudovat vítěznou atmosféru. Guardiola během svého působení v béčku za každé tři vítězství pozval všechny své svěřence na společnou večeři, to stejné chce zavést do praxe i nyní. Jestli se hledal člověk, který by pozvedl duch Barcelony, nemohl se vybrat povolanější. Odchovanec klubu a jeden ze symbolů nejúspěšnějšího období, nejlépe ví, co to znamená nosit dres Blaugranas. A pokud se mu podaří přenést jeho nadšení na hráče, nebude v Barceloně zle.

Liga mistrů je nejspíše nemožná, domácí liga více než nejistá, ale sezóna bude nakonec určitě lepší, než by se mohlo podle prvního utkání zdát. Pokud potáhnou všichni za jeden provaz, můžeme se od téhle nedokonalé Barcelony dočkat velkých věcí.

"...Barcelona - Such a beautiful horizon, Barcelona - Like a jewel in the sun."


Atlético Madrid

Velká očekávání panují v madridském Atléticu. Po čtvrtém místu z loňského ligového ročníku se Atléticu podařilo se po mnoha letech kvalifikovat do Ligy mistrů, přičemž smetlo s cesty německé Schalke.

Jako tradičně byli "los colchoneros" na rozdíl od svého městského rivala Realu velice aktivní na přestupovém trhu. Klub opustila řada hráčů: Falcón (Celta), Cuéllar (Gijón), Braulio (Zaragoza), Mista a (Deportivo), Mario Suárez (Mallorca), Ruyales (Sevilla B), Jiménez (Recreativo). Na hostování byli posláni Reyes (Benfica Lisabon) a Zé Castro (Deportivo).

Atlético zapracovalo na posílení zadních řad. Z Lyonu přišel brankářský veterán Coupet, do obrany klub získal českého zadáka Tomáše Ujfalušiho z Fiorentiny a Holanďana Heitingu z Ajaxu Amsterdam. Útočnou vozbu posílil Sinama Pongolle z Huelvy a na post tvůrců hry byli angažování Paulo Assunçao z Porta a na hostování z Valencie pak Ever Banega.

Madridský klub od posil očekává velké věci, které potvrdila úspěšná předsezónní příprava a průnik do LM. Cílem bude zanechat dobré jméno v Evropě a nevylučuje se ani zisk ligového titulu, na jehož poslední maketu na stadionu Vicente Calderón již hezkou řádku let sedá prach. Atlético však vyhlíží světlé zítřky, k nimž má patřit i otevření nového klubového svatostánku zvaného La Peineta.


FC Sevilla

Na jihu Španělska se připravuje nejúspěšnější andaluský tým posledních let na další tažení jak na španělském tak evropském poli. Sevilla skončila v minulém ročníku pátá a jistě bude chtít tuto pozici vylepšit. Také jí láká Pohár UEFA, v němž se jí nedávno tak dařilo. Trenér Jiménez však musel oželet odchody několika klíčových hráčů. Do Barcelony zamířila modla stadionu Sanchéz Pizjuan Dani Alves a témuž klubu se upsal i záložník Seydou Keita. Klub opustil i náhradní brankáři Cobeňo (Vallecano) a De Sanctis (Galatasaray), obránci Martí (Sevilla B) a Boulharouz (Chelsea). Do Juventusu přestoupil brousek Poulsen a na hostování odešli Duda (Málaga) a Casado (Recreativo).

Fanoušci Sevilly nicméně nemusí smutnit, neboť v čele skautů klubu stojí nejlepší muž španělské ligy Monchi, který dovedl do metropole Andalusie nové tváře. Změny se týkaly hlavně obrany, kterou posílil Squillaci z Lyonu, Fernando Navarro z Mallorcy a Konko z Janova. Rovněž středová formace doznala změn, z Racingu přišel řízný defenzívní štít Duscher a z Le Mans Romaric z Pobřeží slonoviny. Pro útok angažovala Sevilla mladého Argentince Lanúse.

Nepříjemností pro trenéry je vážné zranění Koného, který si během přípravy přetrhl vazy v koleni a bude dlouhou dobu chybět. Klub však udržel další hvězdy jako je mladý Capel nebo král střelců Luis Fabiano, takže je možné, že Sevillu čeká další vítězný postup na několika frontách.


Racing Santander

Santander šokoval v minulé sezóně celé Španělsko, když se umíštil na šestém místě a kvalifikoval se do Poháru UEFA. Bylo jasné, že se Kantábrijcům nepodaří udržet úspěšný tým pohromadě, ale přes odchody některých tradičních opor nejvíce zabolí ztrára kouče Marcelina, jenž, nebýt brzkého odchodu, mohl v Kantábriji pomalu začít hledat místo pro vlastní sochu.

Marcelino se během tří let u kormidla Santaderu respektive Huelvy vyhoupl mezi trenérskou extratřídu, protože s oběma týmy dokázal takřka zázraky. S Racingem však vydržel pouze rok, než přesídlil do Zaragozy. To řada fanoušků Santanderu nesla velmi nelibě, u úspěšného kouče se přece jenom očekává delší pobyt s koncepční prací, jenže, jak Marcelino uvedl, tým neměl kam dále posunout.

I když toto prohlášení může po pouhém roce působit divně, šesté místo je asi opravdu pro Racing maximum. Marcelino mohl jít už jen dolů, zatímco v Zaragoze má velké šance na návrat do Primera División a následně mnohem lepší kádr.

Jak již bylo řečeno, Santander neztratil pouze trenéra. Hodně bolet budou halvně ztráty Aldo Duschera, a Jórge Lópeze, posledně jmenovaný navíc odešel až v poslední den přestupového termínu, což je vždy nepříjemné. Do Espanyolu se z hostování vrátil Sergio Sánchez, do Boltonu zamížil Smolarek, ani u jednoho se ale nejedná o závažnější problém.

A pro koho bude El Sardinero novým domovem? Především pro zkušeného Luccina, pro kterého už to bude čtvrtý španělský klub, a obránce Ze Antonia, jenž přichází z Borussie Mönchengladbach. I když se kvalitou odcházejícím hráčům nevyrovnají, oba si své místo v kádru jistě najdou a na první pohled se jedná o dobré posílení. To stejné se dá říci i o Juanu Valerovi, který přichází na hostování z Atlética. Slušnou posilou by taktéž mohl být Jonathan Pereira, který zůstává kmenovým hráčem Villarrealu a v Racingu bude získávat zkušenosti s nejvyšší soutěží.

Trenéra Juana Ramóna Lópeze Muñize taktéž potěší to, jak se vyřešila situace Ezequiela Garaye. Vycházející hvězda opoutala pozornost řady klubů a poté, co se ho zřekla Barcelony, byl prodán do Realu Madrid. Ta dobrá zpráva pro Muňize je, že argentinský mladík u Los Verdiblancos nadále zůstává na hostování.

A předpověď? Úspěch z loňska se přes slušný průběh léta opakovat na 90% nebude. Náročný program v Evropě malým klubům prakticky vždy způsobuje trable v domácí soutěži, tým navíc trochu oslabil, těžko soudit trenéra, i když lepší než Marcelino snad ani být nemůže. Na El Sardinero na druhou stranu panuje dobrá atmosféra, kádr je dobře vyvážený, i když kanonýr schopný nasázet během ligy 15 gólů chybí.

Snad se nebude opakovat osud Celty Vigo, s trochou štěstí by se mohli Los Racinguistas sestupovým pozicím obloukem vyhnout a zakotvit v klidném středu tabulky.


Mallorca

Gregoria Manzana rozhodně nečeká u kormidla Mallorcy lehká sezóna. Řekněme si to upřímně, Mallorca je v pořádných problémech. Sedmé místo z minulé sezóny bylo fantastickým úspěchem, jenže postupný letní výprodej učinil ze snahy dosáhnout podobného umístění fantazii pomateného jedince.

Klub z Baleárských ostrovů patřil k nejpříjemnějším překvapením soutěže, krom dobrých výsledků předváděl i atraktivní podívanou a sedmá příčka byla bezpochyby zasloužená.

Aby také ne, kádr (navíc vedený vynikajicím trenérem) byl totiž skvěle vyvážený, prakticky neměl významnější slabinu a v případě nouze se mohl spolehnout na výborné individuality. Jenže to je minulost. Největší opory jsou pryč a s nimi i půlka základní sestavy.

Vezměme si to po pořádku. Odešel Dani Guiza, loni nejlepší střelec celé ligy. To nebylo to nejhorší, přece jenom by bylo poněkud naivní očekávat, že střelec 27 ligových branek (bez penalt!) zůstane, Mallorce se navíc podařilo ho neprodat přímým konkurentům a nakonec koupit i solidní náhradu.

Příchod Aritze Adurize z Bilbaa se uskutečnil z ničehonic a v Mallorce si můžou mnout ruce, protože spolehlivějšího útočníka za podobné peníze by sháněli velmi těžko. Na druhou stranu je prakticky nemožné, aby baskický rodák překonal hranici 20 nastřílených gólů, natož pak 27...

Ale vraťme se zpět k odchodům. Guiza možná představoval nejzvučnější odchod, tím nejbolestivějším však byl přestup Ariela Ibagazy do Villarrealu. 31letý Argentinec se během svého poměrně krátkého působení stal jasným tahounem Los Barralets. Pokud se mu nedařilo, byla Mallorca poloviční, bude tedy zajímavé sledovat, jak se vypořádá s jeho permanentní absencí.

Dalším, kdo vzal roha, je Borja Valero. Odchovanec Realu Madrid vydržel na Son Moix jedinou sezónu a už se stěhoval do West Bromwich Albion, což se jinak než finančními důvody skutečně vysvětlit nedá. Je si však třeba uvědomit, že fotbal je práce jako každá jiná a finanční motivy jsou zcela ospravedlnitelné, navíc Valera možná vždy snil o tom, jak v anglické lize s dvacetibodovým mankem marně bojuje o udržení, takže zanechme soudů.

Chybět v záloze bude i mistr Evropy z roku 2004 Angelos Basinas. 32letý defenzivní záložník se po ukončení kontraktu rozhodl vrátit domů a podepsal smlouvu s AEK. Ani obrana se neubránila exodu. Nejvýznamnější ztrátou je ta Fernanda Navarra, barcelonského odchovance ulovila za pět milionů Sevilla. Konec smlouvy znamenal zároveň konec angažmá pro Jonáse.

Kam tedy ostrované směřují? To bude záležet na tom, jak uspějí nové posily a nakolik se chytí vycházející hvězdičky. Obranu přišel vystužit zkušený Josemi, v záloze budou bojovat o místo nadějní Callejón, Martí a Mario, dost se očekává také od Jurada, jenž přichází na hostování z Atlética Madrid.

Nejpodstatnější však budou výkony Adurize, případně Óscara Treja. Posledně zmiňovaný patřil v přípravě k nejlepším hráčům a možná mluvíme o budoucí superhvězdě. Faktem je, že Trejo odmítl nabídku dvojnásobného platu od West Bromwich (kde, jak se zdá, zařvalo nejedno prasátko) a věří, že letošní sezóna bude pro něj ta přelomová.

Z individálního hlediska je to dost možné, z toho kolektivního jen velmi těžko. Mallorca nedokázala zacelit všechny vzniklé ztráty a těžko se hledají důvody proto, aby byla v tabulce vysoko.

Je zde výborná brankářská dvojice, velmi solidní útok (Webó, Trejo, Aduriz a Keita) a zkušený lodivod, nad obranou a hlavně zálohou se však vztahují mračna. K tomu si připočtěme nekončící jednání o prodeji klubu a rozpačité pocity nad silným oslabením a umístění v první desítce můžeme vyloučit...


Almería

Almería byla největším překvapením minulé sezony. Příjemným. Celek pasovaný na téměř jasný sestup se vzepřel a pod taktovkou mladého kouče Unaie Emeryho bojoval spíše o evropské poháry. Tým získal 52 bodů a do Intertota se nedostal jen díky horší vzájemné bilanci zápasů s Mallorkou. Historicky první sezona mezi elitou tak byla veleúspěšná, dynamická formace 4-3-3 fungovala skvěle. To vše dokázal tým složený prakticky z neznámých hráčů, nebo alespoň bez hvězd.

Takový úspěch ale hned nastaví i odvrácenou tvář. Došlo k odchodu dvou klíčových postav. Baskický kouč Unai Emery se přesunul severovýchodně do Valencie, kde bude dále šířit své progresivní metody. Loď bude nyní vést další Bask Gonzalo Arconada, 47letý kouč který v minulé sezoně dovedl mezi elitu Numancii. Další velkou ztrátou je šikovný ofenzivní záložník Felipe Melo, který odešel do Fiorentiny.

Příchodům vévodí mladý talentovaný argentinský útočník Pablo Piatti, který dokázal zaujmout i větší kluby než je Almería. To Esteban Solari už je prověřený kanonýr, což už dokazoval v Argentině, na Kypru, Belgii i Mexiku. Michel z Flamenga je 18letý nadějný obránce. Funguje i spolupráce s Realem Madrid, přicházejí mladíčci Nieto a Moreno. Ale důležitější je, že Alvaro Negredo, který loni z Realu také jen hostoval, je nyní už kmenovým hráčem a měl by být opět hlavní skórovací silou.

Příprava nebyla v Almeríi vzhledem ke zraněním, mnoha odchodům a příchodům, či účasti hráčů v reprezentacích snadná. Remízy s Cartagenou a Alicante neoslnily, ale tři výhry na turné v Holandsku snad tým dostatečně usměrnily, zvláště když následovaly výhry nad Betisem a Lorcou. Araconada bude mít těžký úkol nahradit Emeryho, ale hráčský kádr nebude mít horší než jeho předchůdce. Ale druhá sezona mezi elitou, jak všichni vědí, bude těžká.


Deportivo La Coruňa

Deportivo La Coruňa zažilo sezónu jako na houpačce a bude zajímavé sledovat, zda napodobí první či spíše druhou polovinu minulého ročníku. A nebo něco mezi? Možné je tentokráte úplně všechno.

Deportivo nepatří ke klubům s nejlepší finanční situací a vzhledem k tomu, kolik mladých hráčů se na jaře uvedlo ve vynikajicím světle, dá se považovat uplynulé přestupové období za relativně úspěšné.

Jistě, odešel Xisco a hlavně železný muž Coloccini, ale to je z těch významných vše, o Colocciniho odchodu se navíc hovořilo už několik let. Argentinský reprezentant nakonec za slušné peníze putoval do Newcastlu, kde na něj krom lepších financí čeká také pár deštíků a nějaké ty třígolové příděly od lepších týmů. A zmiňovaný Xisco, jehož taktéž shodou finačních okolností zlákaly Straky.

Coloccini bezpochyby představuje velkou ztrátu, ale nahradit Xisca by, přes jeho nesporné kvality, nemuselo být až tak nemožné. Galicijci na jeho místo přivedli Omara Brava a pokud tento mexický reprezentant alespoň z části napodobí své gólové statistiky z Deportiva Guadalajara, bude na Xisca zapomenuto. A pokud ne, na El Riazor přišel i Mista, o jehož kvalitách se sice poslední roky vcelku oprávněně pochybuje, ovšem úvod v novém působišti má slušný a je třeba nezapomínat, že jednu dobu patřil k nejobávanějším kanonýrům v lize.

Také náhrada za Colocciniho je hned dvojitá a svou strukturou velmi podobná té Xiscově. Kouč Lotina totiž bude mít nově k dispozici Argentince Colotta z Atlasu a zkušeného Zé Castra, jenž přichází z Atlética.

Za zmínku stojí i příchod brankáře Aranzubíi, i když brankářský post jako takový rozhodně slabinou nebyl, to spíše vzájemná nenávist mezi Dudu Aouatem a Gustavem Múnou. Oba dva zmiňovaní sice byli (k Lotinově nelibosti) zapsáni na soupisku, ale v plánech trenéra nefigurují. Alespoň budou mít více času na vzájemné šarvátky, navíc za to budou nadále dostávat zaplaceno.

Co tedy můžeme od Deportiva čekat? Těžko říct. Tým z loňska dokázal předvádět výkony skvělé i tragické a přes léto se příliš nezměnil, což by každopádně mohla být výhoda, protože závěr měli Los Blanquiazules famózní a v týmu by mohla dále působit vítězná aura.

Dost bude záležet na výkonech posil ze střední a Jižní Ameriky, u kterých se vždy jedná o velkou neznámou. Reference ovšem mají oba výtečné, krom nich navíc mladý tým posílili veteráni se zkušenostmi z La Ligy, což se může projevit jako geniální tah...


Valencia CF

Valencia, jedno z nejsympatičtějších mužstev ve Španělsku, vstupuje do nové sezony s velkým odhodláním napravit loňskou nepovedenou sezonu. Netopýři skončili v loňském ročníku až na desáté příčce, a tak mají v nadcházející sezoně co napravovat. Největší letní posilou se stal určitě kouč Unai Emery. Ambiciozní kouč přišel do Valencie z Almerie, kterou dotáhl coby nováčka soutěže na skvělou sedmou pozici. Novou tváří na Mestalle je i prezident, stal se jím Vicente Soriano, který nahradil dosavadního prezidenta Juana Solera. Poté, co se v mediích začaly objevovat informace o velkých dluzích Valencie a rozprodeji největších opor, Soriano ihned uklidnil fanoušky svým prohlášením, kde slíbil udržení všech opor v čele s Villou a Silvou.

Kouč Emery tak mohl s klidem pokračovat v přípravě. Co se týče přestupů, tak žádná hvězdná jména do východošpanělského klubu nepřišla. Velkou posilou se však stal Pablo Hernandez, jehož Valencia odkoupila z Getafe. Vedle mladého a talentovaného záložníka přišel na Mestallu brankář Renan Brito, z hostovaní v Bilbau se vrátil bek Del Horno a z Evertonu středopolař Manuel Fernandes. Naopak odešli Arizemendi a Caneira, kteří se v minulém roce příliš nepředvedli a Unai Emery s nimi nepočítal. Na hostovaní byli posláni mladí středoví záložníci Banega a Sunny.

V přípravených zápasech si Valencijští příliš dobře nevedli, když třikrát prohráli a jen jednou vyhráli. Prvním ostrým vystoupením v sezoně bylo pro netopýry finále španělského superpoháru proti Realu Madrid. První utkání doma na Mestalle svěřenci kouče Emeryho zvládli a vyhráli zaslouženě 3:2. V odvetném utkání ale neobstáli a po velice špatném výkonu v druhém poločase prohrali 2:4, španělský superpohár tak získal Real Madrid. Ovšem tři kvalitní odehrané poločasy proti obhájci titulu dávaly velký příslib do prvního utkání španělské Primera Division, v němž nastoupili Los Ches proti Mallorce a po dobrém výkonu zaslouženě vyhráli bezproblému 3:0.

Překvapením v sestavě bylo nasazení brankáře Renana, který se podle všeho stal jedničkou a Timo Hildebrand se podle nových informací bude prát jen o post dvojky. Ve středu obrany nastoupil Albiol společně s Alexisem, který se možná po návratu Marcheny, jenž je momentálně zraněn, posune na levý kraj obrany, kde mu ovšem nebude chtít uvolnit místo Moretti. Na pravém kraji má jisté místo Miguel. Post defenzivního záložníka opatřoval proti Mallorce David Albelda, který by měl na této pozici nastupovat i dále. O post ofenzivního středového záložníka se popere Baraja a Manuel Fernandes, na svoji šanci bude na lavičce čekat i Brazilec Edu. Veliký přetlak je na krajích zálohy, na pravý kraj zálohy si brousí zuby jak Joaquín tak Pablo Hernandes, podobná situace panuje i na druhé straně záložní řady, kde na jediné místo jsou připraveni nastoupit Mata a Vicente. Roli podhrotového útočníka zastává David Silva, v útoku potom vládne nejlepší střelec EURA 2008 David Villa. Na lavičce bude připraven Fernando Morientes.


Athletic Bilbao

Baskové z Bilbaa myslí na postup do evropských pohárů, fanoušci při zemi však věří hlavně v bezpečnou vzdálenost od sestupových pozic a případný útok na první desítku, posil totiž příliš nedorazilo, spíše naopak. K optimismu možná některé vedou obdržené miliony za nově umístěnou reklamu na dresu...

Ano, je to skutečně tak. Athletic Bilbao bude poprvé v historii nosit na prsou reklamu, což je pro milovníky tradice těžká rána. Baskové tím nechávají v boji proti komerci už pouze Barcelonu, i když tu nejpodstatnější tradici dodržují i nadále. Za Baskické lvy stále smí nastoupit pouze Baskové a podle toho také vypadá seznam posil.

Jednou z nich je teprve 20letý Mikel Balenziaga, který přichází z B týmu Realu Sociedad San Sebastian s velkým očekáváním, zvláště když se konkurence v útoku snížila po odchodu Aritze Adurize.

Adurizův přestup byl ostatně jedním z největších šoků španělského léta, 27letý kanonýr totiž během uplynulých tří let nastupoval takřka pravidelně v základu. Mezeru po Adurizovi se pokusí zacelit krom zmíněného Balenziagy také Ion Vélez, jenž se vrátil z hostování a hned v prvním kole se uvedl gólem. Kouč Caparrós věří hlavně Fernandu Llorentemu a pravdou je, že už je nejvyšší čas, aby Llorente začal naplňovat nesmírný potenciál, který se v něm skrývá.

Los Rojiblancos loni skončili těsně za branami první desítky a pokud se chytne jeden z útočníků, můžou si letos dovolit na bránu znovu zaklepat a třeba je tentokráte španělská smetánka pustí dovnitř. Hrozí však i opačný scénář v podobě pádu mezi ligovou chudinu.

Athletic je skutečně nepředvídatelný. Během loňské sezóny dokázal předvádět solidní výkony a krom Adurize nikdo podstatný během léta neodešel (Del Horno vyhořel, Aranzubía není lepší než vracející se Lafuente, natožpak než jednička Iraizoz), přesto dopadlo první kolo katastrofou - na domácím hřišti Baskové vůbec nestačili na Almeríi.

Na základě prvního kola se každopádně nedají dělat závěry a pravda je taková, že Bilbao rozhodně na lepší výsledky potenciál má. Klíčové budou výkony dlouhodobých opor (Etxeberria, Orbaiz a hlavně Yeste), pokrok nadějných talentů (Llorente, Javi Martinez, Amorebieta, Susaeta) a dobrý zdravotní stav jednotlivců, protože kádr není příliš široký.

Při pohledu na soupisku působí Bilbao dojem kvalitního všestranného kádru, k tomu si připočtěme vynikajicí publikum na magickém San Mamés, tradiční týmový duch a charismatického (i když by se našly i negativní přívlastky) trenéra Caparróse... Shrunuto a podtrženo, Athletic rozhodně stojí za to bedlivě pozorovat.


Espanyol Barcelona

Velkou neznámou je v novém ročníku Primera División Espanyol, který byl na přestupovém trhu velmi aktivní, jak co se týče příchodů, tak i odchodů. Ovšem největší opory v čele s kapitánem Tamudem, brankářem Kamenim nebo útočníkem Garcíou zůstaly. O všechny tyto a další hráče Espanyolu měly kluby v Evropě zájem, vedení katalánského celku se však povedlo skoro všechny opory udržet v kádru, z důležitých hráčů odešli krátce před koncem přestupního termínu jen obránce Zabaleta a krajní záložník Riera, Los Periquitos však dokázali za pět minut dvanáct nahradit tuto dvojici hned trojící nových fotbalistů, z Liverpoolu přišel obránce Finnan, dalšími novými hráči se stali Nico Pareja a Nené. Už dříve přišel do barcelonského celku Roman Martinez, z rezervy Realu Madrid zamířil na Estadio Olímpico talentovaný útočník José Callejón a z argentinské ligy přišel Cristian Alvarez. Naopak mezi dalšími odcházejícimi hráči byli Clemente Rodriquez, Ewerthon (oba se vrátili z hostovaní zpátky do svých klubů Spartaku Moskva, respektive Zaragozy), Laufente, Moha či Jonatas.

V minulé sezoně skončil Espanyol až na dvanácté pozici, přitom na začátku jarní sezony se pohyboval okolo třetí, čtvrté pozice, ovšem jarní část sezony se Los Periquitos vůbec nepovedla a hráči tak mohli být rádi za body, které nasbírali na podzim. Vše vyvrcholilo rezignací trenéra Valverdeho, jehož nastupcem na lavičce se stal Bartolomé "Tintín" Márquez, který s týmem absolovoval alespoň co se výsledků týče průměrnou přípravu, první kolo v lize se však Espanyolu vydařilo, když na domácím hřišti porazil 1:0 Osasunu. Jak si povede ambciozní tým v dalších kolech, je otázkou, ovšem kádr má Espanyol určitě silný a útok na pozice zaručující Pohár UEFA je pravděpodobný.


Real Betis

Betis do této sezóny vstupuje mohutně posílen a s vizí konečně bojovat o vyšší mety než jen o záchranu. U kormidla zelenobílých zůstává Paco Chaparro, který tým převzal v průběhu loňské sezóny. Nyní dostává možnost začít podle svého a pokusit se přiblížit pohárovým příčkám. Na přestupovém trhu zprvu Betis nebyl příliš aktivní, jako obvykle se skloňovalo mnoho jmen, ale první jistou posilou byl jen turecký reprezentant Mehmet Aurelio, který přišel zadarmo z Fenerbahce. Během srpna ale tým posílili další zajímaví hráči - do zálohy přišli z Levante Juanma a z Toulouse Achille Emana, kraje obrany pak vyztužili Nelson, který přestoupil z Benfiky Lisabon, a Monzón z Boky Juniors. Přestupovou bombu si ale verdiblancos nechali až nakonec – jen pár hodin před uzávěrkou přestupového termínu získali do svých řad Sergia Garcíu, člena zlatého týmu z letošního Eura. Čerstvě druholigová Zazaroza za něj inkasovala 10 milionů eur. Celkově Lopera utratil za posily více než 30 milionů eur.

Dobrou zprávou rovněž je, že klub přes léto neopustila žádná z opor. Co se odchodů týče, týkaly se spíše méně využitých hráčů – to je případ Daniho, Maldonada, Miguela Ángela či Fernanda. Na hostování pak byli uvolněni Nano a Juan Pablo Caffa. Jedinou výraznější ztrátou je tak jen odchod útočníka Sobise do Spojených arabských emirátů. Brazilský reprezentant však nepodával za dobu svého působení v andaluské metropoli očekávané výsledky a navíc klub za jeho přestup inkasoval tučných 10 milionů eur.

Velká kvalita Betisu sídlí mezi tyčemi, kde bude o post jedničky bojovat mladý Casto s portugalským internacionálem Ricardem. V minulé sezoně často chybující obraně by měly pomoci právě nové posily Monzón a Nelson. Ze stoperské pozice bude týmu velet čerstvý mistr Evropy a kapitán Juanito. V důkladně posílené záloze by měla role tvůrce hry připadnout miláčkovi publika Capimu, o defenzivnější úkoly se postarají nové tváře Emana a Mehmet Aurelio, nastoupit může také šikovný mladík Juande. Marka Gonzáleze v minulé sezóně trápila zranění, pokud se však dá letos do pořádku, měl by se stát jedním z tahounů Betisu a na své levé straně zálohy motat hlavu soupeřovým obráncům. A konečně v útoku je také z čeho vybírat – loňský nejlepší hráč týmu Edu, argentinský "tank" Pavone, v přípravě znovuoživlý José Mari či hvězdná posila Sergio García.

V přípravných zápasech se Betisu dařilo, soupeři mu ale byly hlavně týmy z nižších soutěží. Není proto divu, že si verdiblancos připsali výhry rozdílem třídy, jako je výsledek 9:0 proti Chipioně. Měření s týmy podobného kalibru už tak slavně nedopadly - jak s Almeríí tak s Málagou Betis prohrál. Paco Chaparro tak má ještě pro nadcházející sezónu co zlepšovat.Zelelnobílou polovinou Sevilly přes léto hýbaly i mimofotbalové události - vypadá to, že Los béticos změní majitele. Dosavadní většinový vlastník Manuel Ruiz de Lopera, který stojí v čele Betisu od roku 1992, se údajně dohodl na prodeji svých akcií se společností BSport. Samotná transakce by se měla uskutečnit začátkem října, a tak se na březích řeky Guadalquivir už připravují na éru "po Loperovi". A rádi by ji začali úspěšně.


Getafe FC

Nejmenší madridský prvoligový klub zakončil sezónu v relativním klidu a navíc zabodoval ve španělském poháru, kde prohrál až ve finále s Valencií. Mimoto ve čtvrtfinále Poháru UEFA senzačně takřka vyřadil favorizovaný Bayern Mnichov. Pro nastávající sezóny bude nepochybně jedním z hlavních cílů klasifikace do evropských pohárů.

Za tímto účelem se Getafe podařilo udržet jeden z pilířů základní sestavy, odchovance Realu Madrid Estebana Granera. "El Pirata" zůstává i na další sezónu a bude nepochybně tahounem madridského celku. Druhou podstatnou událostí byl odchod trenéra Michaela Laudrupa do Spartaku Moskva. Na jeho místo nastoupil zkušený Víctor Muňoz.

Taky další dvě akvizice pocházejí z líhně městského rivala Realu, první je střelec Roberto Soldado, který se v mateřském klubu neprosadil, a druhou křídelník Adrián González s Násticu. Z Valencie byl získán další křídelní hráč Gavilán. Na hostování přišel brankář Jacobo Sanz, když se vážně zranil argentinský gólman Ustari. Obrana Getafe může počítat s dvěma posilami: Rafa Lópezem z Valladolidu a Ibrahimem Kasem z Besiktasu. Dvě nové tváře budou i v záložní řadě, kam přišel Ekvádorec Guerrón z Universidad de Quito a Polanski z Monchengladbachu.

Naproti z klubu odešli Pallardó do Levante, Redondo do Násticu, Alberto do Albacete, Tena do Vallecana, Luis García do Tenerife a Braulio do Atlética. Na hostování do Málagy byl poslán Nacho.

Víctor Muňoz bude chtít jistě navázat na práci svého předchudce Laudrupa, přičemž kvalitní kádr mu k tomu chybět nebude. Otázkou však bude zapracování spousty nových posil.


Valladolid

Loňský nováček měl velice slušný rozjezd, ovšem v druhé polovině jeho výkonnost klesla a fialovobílí byli rádi za záchranu.

Z klubu odešel do Villarrealu nejlepší střelec mužstva Llorente. Na druhou stranu klub udržel druhou svoji oporu brankáře Asenja. Z klubu odešel na hostování do Getafe bránkář Jacobo a s ním i Rafa. Sisi a Butelle se vrátili do Valencie. Diega Camacha získal Gijón, Capdevilu Murcia, Komeho Tenerfie a Arranza Xerez. Řady Valladolidu opustil i Bulhar Mančev.

Valladolid také nenechal nic náhodě při posilování. Na hostování byla získána dvojice útočníků Goitom (Murcia) a Kike (Poli Ejido). Z New Old's Boys přišel brankář Villar. Do obrany zamířili Luis Prieto (Athletic) a na hostování Nano (Betis). Nejvíce změn doznala záloha Valladolidu, kde budou nově hrát Medunjanin (Alkmaar), Cannobio (Celta) a Pedro León (Levante). Další dva záložníci přišli na hostování: Aguirre (Lanús) a Escudero (Villarreal).

Pokud se Valladolid vyhne propadu z loňského závěru sezóny, měl by mu patřit poklidný střed tabulky. Nicméně lehké to tým z bývalého hlavního španělského města mít nebude, zejména bude záviset na formě ofenzivních hráčů.


Recreativo Huelva

Recreativo se v minulé sezoně, která byla tou druhou mezi elitou, zachránilo až na poslední chvíli. V posledním kole potřeboval tým porazit Valladolid a to se mu podařilo. V té letošní se očekává podobný průběh. Jasným cílem klubu je opět záchrana v soutěži, ale tým nezískal žádné výrazné posily. Zůstane mu alespoň primát nejstaršího klubu v lize.

V kolonce příchodů a odchodů můžeme nalézt mnoho jmen a tyto změny rozhodně nejsou kosmetické. Velkým oslabením je navíc odchod nejlepšího útočníka týmu Florenta Sinamy-Pongolleho do Atlétika Madrid. Odešly i další opory, a to záložník Carlos Martins a také stoper Martín Cáceres dokonce do FC Barcelona.

Z posil by měl být nejvýraznější záložník Sisi z Valencie, který minulý rok hostoval ve Valladolidu. Pravý záložník se možná trochu překvapivě setkal u Los Ches s nezájmem a ti ho za pakatel pustili pryč. Ve středu pole se pokusí uplatnit šikovný defenzivní záložník z Boky Junior Sebastian Nayar. Do útoku přišel z Las Palmas pohyblivý Adrian Colunga. Do branky byli získáni kvalitní Asier Riesgo ze San Sebastianu a talentovaný Roberto z Atlétika Madrid, reprezentant Španělska do 21 let. Obranu by měl vyztužit César Arzo.

Ale tým kouče Manola Zambrana bude bojovat, což dokázal i ve výsledcích přípravným zápasů, když neprohrál a připsal si skalp Málagy či Bilbaa. Slabinou by mohla být celková nezkušenost kádru, bude hodně záležet na tom, jak v létě vyšly přestupy. Velmi budou chybět góly Sinamy, Colunga přece jen přišel z nižší soutěže.


Osasuna Pamplona

Tým z hlavního města Navarry v uplynulém ročníku La Ligy vybojoval záchranu až v posledním kole. V právě započatém šampionátu bude proto jeho cílem v nejvyšší soutěži setrvat a třeba i překvapit ve Španělském poháru.

Po ukončení minulé sezóny odešlo z kádru navarrského klubu několik důležitých hráčů. Talentovaný Carlos Vela se vrátil do Arsenalu, Hugo Viana do Valencie, Javi García do Realu Madrid. Do Legie Varšava zamířil zkušený Arruabarrena, následovaný Iňaki Astizem. Mallorca získala Corralese a Murcia Elia. Garde s Izquierdem odešli do Násticu.. Ve druhé španělské lize budou hrát rovněž Jon Enrice (Huesca) a na hostování Astudillo (Alavés).

Osasuna však rovněž mocně posilovala všechny řady. Do branky přišel Roberto ze Sportingu Gijón. Navarrský klub získal i dvojici obránců: Brazilce Roversia z portugalského Paços Ferreira a Tiaga Gomese z Benfiky. Záložní řada posílila o Maďara Vadocze (Nec Nijmegen), Iránce Masouda (Al Sharjah) a na hostování Sunnyho z Valencie. Cennou posilou je do útoku Santi Ezquerro, který v Barceloně více sledoval hru z tribuny, než ze hřiště.

V nové sezóně bude muset Pamplona zapracovat na útočné efektivitě, protože duo Pandiani-Portillo loňský rok propadlo. Naštěstí se může Osasuna opřít o talentované odchovance Monreala, Azpilicuetu, dvojčata Flaňovy a Kikeho Sola, kteří třeba i s českým reprezentantem Plašilem pomohou klubu setrvat v první lize.


Numancia

Los Rojillos čeká těžko uvěřitelný vstup do sezony. Ten jim může přinést velké sebevědomí, které by jim mohlo pomoci k záchraně, ale také je můžu přikovat jasně ke chvostu tabulky, odkud se už Numancia nevyhrabe. V prvních třech kolech hraje celek s Realem Madrid, FC Barcelonou a Villarrealem. Minulý rok v druhé lize ztratila Numancia jen jediné utkání z úvodních deseti, nyní by ale něco podobného byl zázrak, přestože skalp Barcy už Numancia má.

Loňský champion Segunda měl relativně klidné léto. Úspěch minulého roku měl na svědomí kouč Gonzalo Arconada, ten je ale nyní již v Almeríi a nahradil ho Sergio Kresič. Chorvat sice přestoupil z Hajduku Split, ale má již bohaté zkušenosti s La Ligou, dříve již vedl Murcii, Valladolid, Mallorku, Huelvu a Betis. K dalším drastickým změnám ale nedošlo. Nejlepším střelce minulé sezony byl v Numancii bývalý hráč Osasuny Pamplona, kde se ale ještě do sestavy neprosadil Gorka Brit, který dal 9 gólů, Del Pino o jeden méně, Moreno s Carmelem se dohromady podělili o 13 zásahů. Carmelo se ale vrátil z hostování zpátky do Levante.

Dalšími odchody byly francouzský bek Beranger a gólman Jacobo Sanz. Velkou posilou by mohl být forward Antonio Guayre, který toho ale v posledních sezonách ve Vigu příliš nenahrál, kvůli zranění. Kdysi se ale vyšvihl až do španělské reprezentace. Mimojiné tým získal i talentovaného Dimase z Barcelona B, nebo hráče na levou stranu obrany či zálohy Bellvise z Valencie.

V přípravě se Numancii dařilo, dvakrát vyhrála a čtyřikrát remizovala. Prohrála jen s Mirandes. Ale hlavně jen dvakrát inkasovala. Velmi důležité bude právě zvládnout těžký vstup do soutěže. Osvědčeným kanonýrům nesmí zvlhnout střelecký prach, pevnost si musí udržet obrana. Stadion Los Pajaritos pojme jen 10 000 diváků, pokud se týmu bude dařit, tak se dá očekávat bouřlivá atmosféra.


Málaga

S jediným cílem zachránit se vstupuje do sezony Málaga. Loňskou druholigovou sezonu strávil tým jako na houpačce. V prvních sedmi zápasech zvítězila a vše se zdálo být snadné. Během vánoc ale Los Boquerones vyhráli už jen další dva z celkových deseti. Nakonec si Málaga vybojovala postup až v posledním kole. Tým potřeboval porazit Tenerife, což se nakonec podařilo 2:1. A o góly se přiznačně postaral jasně nejlepší kanonýr Antonio Hidalgo. Málaze patřilo v konečné tabulce druhé místo. Po dvou sezonách v Segunda division tak na La Rosaledě, jak se jmenuje domácí stadion pro 35 000 diváků, mohly propuknout postupové oslavy. Určitě ale má celek co zlepšovat. Dvojice útočníků Nabil Baha a Antonio Hidalgo se dohromady postarala o 22 gólů z celkových 58, ale právě Hidalgo už v týmu není, v létě přestoupil do Zaragozy.

Jinak se dá nová sezona nazvat v Málaze jako návrat ztracených synů. Kouč Juan Ramon Muňiz, přestože byl často kritizován, využil nabídky od Santanderu a přesunul se právě tam. Je to pro něj určitě přestup za lepším, vždyť místo zachraňování nováčka ho čekají boje v Poháru UEFA. Žezlo po něm převzal Antonio Tapia, muž který v minulosti již Málagu vedl, a to jako kouč A-týmu i B-týmu. Během svého předchozího působení dokázal dokonce postoupit s B-týmem do druhé ligy! A-tým pak dokázal zachránit mezi elitou, ba dokázal jej dovést na výborné desáté místo v konečné tabulce. Tapia je známý pro dobrou práci s mladíky, na které hodlá určitě spoléhat i nyní. Šířka kádru tomu odpovídá.

V nákupech se zaměřil na hráče které zná, kteří navíc již Málagou prošli, a to právě pod jeho taktovkou. Na hostování z Getafe přišel Nacho Pérez, z Betisu byl zase koupen šikovný záložník Miguel Angel. Toho by měl ve středové řadě doplnit další bývalý hráč Sergio Duda, který by se měl postavit na levé křídlo. Ten přišel ze Sevilly na jednoroční hostování. Tapia také koupil útočníka Luqueho z Granady, která sice sestoupila ze Segundy, ale Luque byl minulý rok třetí nejlepší střelec Segundy. Obranu by měl vyztužit La Ligou již ostřílený bek Wellington, který byl koupen z Grasshoppers Curych. Vedle něj by měl tvrdit obranu i Adrián, na rok zapůjčený z La Coruňi. Dalšími novými záložníky jsou Fernando z Betisu a Manolo Gaspar z Levante. Dalšími novými hráči jsou Cuardado z Murcie, Pere Martí z Elche, Lolo ze Sevilla Atlético a De Barros ze Zaragozy.

Největší problém bude zacelit mezeru po nejlepším střelci Antonio Hidalgovi, který dal před účinkováním v Primeře raději přednost přestupu do Zaragozy, se kterou ale bude hrát jen Segundu. Talentovaný mladík Paulo Jorge odešel do Benfiky Lisabon, zkušený záložník Santiago Carpintero do Córdoby, Ericemu skončilo hostování z Pamplony, Gerardo šel do Las Palmas, Rosado do Ferrolu, Valcarce ukončil kariéru.

V přípravě dosahovala Málaga rozdílných výsledků. Porazila Marbellu, Sevillu Atlétiko a Betis, ale také podlehla Seville, Bilbau a Recreativu Huelva. V prvním kole sice Málaga vysoko prohrála, ale o záchraně jistě rozhodnou jiné zápasy, než ty s Atlétikem Madrid. Kouč Tapia je zkušený a ví, že se musí spolehnout především na pevnou obranu. Zvláště když ztratil Hidalga. Proto bude potřeba, aby střelecky nepolevil jeho loňský partner v útoku Maročan Baha. Tapiova schopnost motivovat by mohla velmi dobře zapůsobit především na po letech vracející se hráče.


Sporting Gijón

Po deseti strávených letech v Segunda Division se mezi elitu vrací Sporting Gijon. Vzhledem k výsledkům minulých let si postup vybojoval poměrně nečekaně a to až v posledním kole. Asturijský tým skončil nakonec v tabulce třetí. Historickou tradicí ale klub mezi elitu pasuje, v Česku jej proslavilo angažmá internacionála Milana Luhového. Sestup postihl klub v roce 1998 a k případnému návratu mezi elitu klub přičichl jen v roce 2004, kdy skončil pátý. V sezoně 2006/2007 byl Sporting třináctý a proto je postup překvapením. Poměrně nevyrovnané výkony v průběhu minulé sezony ale signalizují, že klub čeká těžká sezona.

V létě tým neopustilo mnoho důležitých hráčů, vlastně ani kádr se nijak významně nezměnil. Kouč Manuel Preciado, zdá se, použil skromné finanční prostředky velmi uvážlivě. Největší ztrátou je jistě gólman Roberto, který po šesti letech v Gijonu zamířil do Osasuny Pamplony, na jeho místo ale zamířily z Atlétika Madrid hned dvě náhrady - Sergio Sanchez a Ivan Cuellar. Dále celek získal dva hráče z Levante Camacha a Carmela, ti by měli dodat zkušenosti. Obranu posílil Jurgen Colin z Ajaxu Amsterdam, útok José Maldonado z Betisu.

V Gijonu se očekává plný stadion El Moninón pro 25 000 diváků. Celek naznačil své možnosti už v přípravě a možná by nemusel být pasován dopředu mezi kandidáty sestupu. Sporting dokázal remizovat s Atlétikem Madrid, s mexickým mistrem Cruz Azul a také slavně porazit 2:0 AC Milán! Sporting si udržel svého kouče, také kádr je stejný, tato stabilita by se mohla v Primera Division Gijonu hodně vyplatit. Nevýhodou je ale prvoligová nezkušenost většiny hráčů.