Představení účastníků Copy América 2021 - Argentina

Argentina je historicky druhou nejúspěšnější reprezentací na turnaji. Copu dokázala vyhrát celkem 14x a pro dorovnání Uruguaye jí chybí pouze jediná výhra. Nutno však říct, že poslední argentinský triumf se datuje už do poměrně vzdálené historie. Vyhrát se jí povedlo naposledy roku 1993 v Ekvádoru. Letos mohla přidat kulaté desáté pořadatelství, ale na to si ještě kvůli koronavirové pandemii bude muset počkat. Na tomto turnaji však bude mít obrovskou motivaci konečně získat vytoužený titul s reprezentací pro Lionela Messiho.
Bývalý výborný obránce nastoupil v minulosti i sám jako hráč národního týmu. V roce 2000 svými výkony přispěl k tehdy senzačnímu titulu Deportiva La Coruña a vítězství stejného týmu ve španělském poháru o dva roky později. To jeho trenérská kariéra je daleko skromnější. Angažmá u národního týmu je teprve jeho první štací jako hlavního kouče.

Před trenérem Scalonim stály při jeho nástupu do funkce mnohé problémy. Výsledky sice nebyly až tak špatné, předváděná hra však rozhodně ano. Mnoho hráčů, hrajících na klubové úrovni ve velmi dobré formě, pak tradičně v národním týmu selhávali. Zároveň si Scaloni uvědomoval, že hra Argentiny je nezdravě závislá na formě Lionela Messiho. Ten je sice fotbalovým géniem, stále je však jen člověkem a když mu zrovna zápas nesedl, nebyl nikdo ze spoluhráčů schopen svému kapitánovi pomoci hru týmu pořádně rozhýbat. Částečně se tyto nešvary povedlo Scalonimu odstranit, stále však Argentina nepůsobí vůbec sebevědomým a dominantním dojmem. Před Scalonim je tak stále spousta práce, aby se Argentina znovu mohla právem považovat za světovou fotbalovou velmoc.


Tak, konečně si dovolím správně hipsterskou volbu tahouna týmu. Na Messim zpravidla stojí a padá hra Argentiny, právě to riziko padání se extrémně zvyšuje, když na hřišti není Giovani Lo Celso. Přitom pro fanoušky především klubové scény může být Lo Celsův impakt stěží pochopitelný. Vlastně ani teď nemá pod Scalonim absolutní jistotu základní sestavy, když (pro mě osobně nepochopitelně) dostává přednost spíš buldok Rodrigo De Paul. Nikdy totiž nešlo o hráče, který by hrál za ty nejlepší kluby na světě, případně v nich plnil roli spíše pravidelně střídajícího hráče než hráče základní sestavy. Čím je tedy tak výjimečný?

Především svou kombinací velmi dobré techniky, ochoty zapojovat se do kombinace, a hlavně chutí do hry. Dlouhou dobu se přebytek technických hráčů, kterým ale chyběla potřebná chuť bojovat za tým (např. Banega) kompenzovala hráči jako třeba Marcos Acuña, kterým zase ale chyběla potřebná technická úroveň a kvalita pro kombinační hru. V Lo Celsovi Scaloni našel velmi výkonný motor záložní řady. Přesto ani Lo Celsovi se nevyhnou dny, kdy mu zápas tzv. "nechutná". I v takové chvíli však na něm jde vidět, že chce udělat všechno pro týmové vítězství. S plouživým Banegou v minulosti by týmový úspěch musel být spíš dílem náhody. Pokud Lo Celsovi (a samozřejmě Messimu) turnaj sedne, mohla by se Argentina po 28 letech zase radovat z trofeje. Záležet také bude na tom, kolik prostoru dostane Lo Celso na úkor Scaloniho oblíbence, technického, ale labilního a takticky slabšího Rodriga De Paula.


Tak tady ho máme. Asi jste ho čekali už v rubrice "Tahoun týmu", Lionel Messi však má na svůj tým daleko větší impakt než jen jako tahoun, a to i v trochu méně lichotivém ohledu. Messi samozřejmě svůj tým v ofenzivě táhne, a stále i v téměř 34 letech je naprosto excelentním fotbalistou. V reprezentačním dresu však buď na něj nebo na spoluhráče v důležitých momentech vždy padla tíha okamžiku. Přičítám to do velké míry právě snahou všech Argentinců dopřát Messimu konečně vytoužený titul. Bylo by symbolické, kdyby svou reprezentační trofej Messi vyhrál necelý rok po smrti velikána fotbalu Diega Maradony. Právě to, že Maradona dokázal Argentinu dovést až na samý vrchol, je Messimu jeho kritiky už delší dobu předhazováno.

Messi je fenomén. I malé děti, co sledují fotbal, ví, co to je "Messiho post". Jeho hra je specifická, toulá se volně po hřišti a diriguje ofenzivní snažení svého celku. Pak najednou udělá pár rychlých kroků, narazí si se spoluhráčem a je sám před gólmanem, kde uklízí míč k tyči. Zároveň ale na jeho osobě stojí a padá úspěch Argentiny. Tento systém, kdy Messi je téměř celou ofenzivou Argentiny, nepřipouští jeho absenci. Teprve s příchodem trenéra Scaloniho se ale tento obraz začíná pomalinku měnit k lepšímu. Však už je taky na čase, moc dlouho už Messi v reprezentaci hrát nebude.


U mladých hráčů je v Argentině situace podobná jako v Brazílii. Pokud už za sebou nemáte nějaké výraznější úspěchy, těžko se dostanete do reprezentace. Do této kapitoly tak přicházela v úvahu jména jako Cristian Romero, Exequiel Palacios nebo Nahuel Molina. Romero však s Atalantou už práh slávy překročil, Palacios v reprezentaci působí spíš nevýrazným dojmem a Molina v mých očích prohrál s přesně na den stejně starým křídelníkem Nicolásem Gonzálezem ze Stuttgartu. Ten prožil teprve druhou bundesligovou sezónu, kterou zakončil s bilancí 15 zápasů, 6 gólů, 3 asistence. Na křídelníka sice ne oslnivá, přesto velmi slušná bilance.

V reprezentaci má González odehráno zatím pouze 5 utkání, vstřelil však už 2 góly. Oproti tradiční hře Ángela di Maríi, který z křídelního prostoru spíš přihrává a mnohdy hru trochu zpomaluje, González nabízí přímočařejší alternativu. Stejně jako ve středu pole Lo Celso z velké části vyřešil problémy s absencí pohybu, González může Messimu svou dravostí nabízet prostor pro finální přihrávku. Zatím to není hráč, od kterého by se dalo čekat atakování koruny krále střelců, po delší době má však Argentina k dispozici hráče, který přesně splňuje definici křídelního útočníka. Podle nejnovějších zpráv má navíc na Gonzáleze zálusk anglický Tottenham. Má tedy důvod se na Copě pořádně předvést.




Argentina téměř s jistotou bude sázet ve většině zápasů na dominantní držení míče a obehrávání hlubokého bloku soupeře. Rozestavení, které Argentina praktikuje, je 4-3-3 s jedním defenzivním a dvěma středními záložníky. Argentinci si budou muset dát každopádně na jejich častý nešvar, a to statickou a bezradnou kombinaci na polovině soupeře. Je nutné hrát rychle, jednoduše a klíčová bude podpora útoku z křídel, která musí být často v náběhu. Zároveň si také musí Argentina dát pozor na nebezpečné brejky soupeře, protože ztrácení náskoku už se stalo pro Albiceleste nepříjemnou tradicí.

Ve dvou posledních zápasech dostal v bráně šanci Emiliano Martínez, který se však v zápase proti Kolumbii zranil a jeho zdravotní stav zůstává nejistý. Šance se tak otevírá buď pro tradiční, ale už stárnoucí, jedničku Franca Armaniho nebo gólmana Porta Agustína Marchesína. Oblíbence mnoha argentinských fanoušků Juana Mussa se tak v bráně nejspíš nedočkáme. Stoperská dvojice je už delší dobu argentinskou slabinou, ač se to na papíře nemusí zdát. Trnem v oku mnoha fanouškům je zejména Nicolás Otamendi, který má svá nejlepší léta už patrně za sebou. Nebylo by tak divu, kdyby se po bok Cristianu Romerovi zařadil nedoceněný Germán Pezzella nebo mladší Lucas Martínez Quarta. Paradoxně Pezzella a Quarta jsou sehraní spoluhráči z Fiorentiny, oba najednou je však Scaloni nestaví. Pozice krajních beků před startem Copy vyvolává otázky. Na pravém kraji začne patrně Gonzalo Montiel, jeho výkony jsou však spíš průměrné a nedivil bych se, kdyby prostor dostal i Nahuel Molina. Levý kraj obrany pak tradičně s velkým klidem obhospodařuje Nicolás Tagliafico, na nějž se však tlačí poctivý dříč Marcos Acuña, dříve využívaný spíš ve středu pole.

Defenzivním záložníkem bude jistě hráč PSG Leandro Paredes, který kromě defenzivní práce umí soupeřova brankáře občas potrápit dělovkou zpoza vápna. Roli posouvače míčů dostane na práci Rodrigo De Paul, na kterého i přes nijak skvělé výkony Scaloni nedá dopustit. Osobně bych tohoto hráče popsal jako "buldoka, jen když se mu daří". Když nemá den, zápas ho doslova míjí. Třetím středním záložníkem pak bude už dříve vychválený Lo Celso.

O roli v týmu Lionela Messiho si každý asi dokáže udělat obrázek sám. Bude tvořit hru a v popisu práce také bude mít střílení gólů. Doplňovat jej bude už zmíněný Nicolás González, který se během turnaje bude v závislosti na soupeři střídat s Ángelem di Maríou. Na hrotu pak má své místo jisté vynikající střelec Lautaro Martínez. Zde je třeba říci, že i kdyby Paulo Dybala nebyl momentálně ve stavu zraněných, patrně by na turnaji sbíral starty pouze po minutách. Podobný osud potká vynikajícího "Papu" Gómeze, který má tu smůlu, že se narodil v éře Messiho. Patrně v každém jiném národním týmu na světě by totiž pro něj trenér místo v sestavě našel.