Podzimní souhrn Ligue 1

Nástup vánočních svátků značí jediné, první půlka Ligue 1 je definitivně za námi. Níže se podíváme, kdo na podzim zářil nejvíce a kdo naopak zklamal.

Hvězdy podzimu

Při sestavování nejlepší podzimní jedenáctky bylo víceméně jasno o dvojici jmen: Nenê a Moussa Sow, dva elitní kanonýři, kteří vystříleli svým týmům první dvě místa v tabulce, byli zároveň také nejzářivějšími hvězdami celé ligy. Nenê, levé křídlo pařížského Saint-Germain, prožilo jeden z nejlepších podzimů, jaký jsme u hráče L1 mohli v poslední době vidět, a po právu si zajistilo místo v all-stars jako první; Sow se pak ukázal jako fenomenální zakončovatel a hlavní tahoun úspěšného Lille. Zbytek sestavy zůstal trochu pozadu, i když na řadě míst nebylo rozhodování nijak těžké.

V brance se dalo vybírat ze čtveřice jmen; místo na slunci si nakonec urval skvělý Cédric Carrasso, který dal zapomenout na loňskou ne příliš povedenou sezonu, a v bráně Bordeaux doslova čaroval. Až za ním zůstali stabilně výborní Hugo Lloris z Lyonu a monacký kapitán Stéphane Ruffier; Alexisi Thébauxovi, opoře Caen, pak uškodilo slabší období kolem listopadu, kdy svými výkony jako by se svezl s uvadající morálkou celého týmu.

V obraně se vyprofilovala poměrně jasná stoperská dvojice - první volbou byl veliký a silný Kader Mangane, který letos naprosto ovládl pokutové území Rennes, a svými výkony si vysloužil obrovský respekt, navíc si připsal na své konto i pár důležitých gólů, kapitán jak má být. Druhým do party pak je bezchybný dirigent Mamadou Sakho, kterému je L1 už nějaký ten pátek relativně těsná. Náhradníky jsou trochu neočekávané opory svých týmů, prvoligoví debutanti Bruno Écuele Manga (Lorient) s Ahmedem Kantarim (Brest), zmínku si zaslouží i nejproduktivnější obránce soutěže Damien Perquis (Sochaux). Napravo se strhla bitva o post jedničky především mezi Mathieu Debuchym z Lille a dalším nenápadným mistrem centrovaných balónů v náběhu, Rudy Materem z Valenciennes, oba hráli v životní formě; krok s nimi držela pouze pařížská raketa Christophe Jallet a lyonský Anthony Réveillére, tomu ale uškodily množící se hrubé fauly. Mladý Cesar Azpilicueta doplatil na vážné zranění. Nalevo pak bylo rozhodování asi nejtěžší: nikdo vyloženě nezářil, pouze Benoît Trémoulinas a Taye Taiwo si místy udrželi svůj vysoký standard; nečekaně pak vyletěl valencienneský Gaëtan Bong, kterému se fantasticky podařilo prvních několik zápasů; ke konci podzimu se sice zranil, ale na sestavu náhradníků to pořád stačí. Výborně hrál i neokoukaný Boukari Dramé ze Sochaux, oproti Taiwovi nezaznamenal takové herní výkyvy.

V záloze nastala trochu neobvyklá situace: žádný klasický defenzivní štít nehrál tak oslnivě, aby si místo v all-stars zasloužil. Nejblíže k tomu měla koncem října opora Auxerre Delvin Ndinga a v určitých zápasech i kapitán les Girondins Alou Diarra, ale prvního jmenovaného zabrzdilo zranění, druhého pak krize Bordeaux a disciplinární prohřešky. Lyonský Jérémy Toulalan poté, co se definitivně navrátil na své staré místo z pro něj nezvyklého postu středního obránce, tak odehrál pár slušných zápasů a pak se zranil... Zato co se klasických středních záložníků týče, byl výběr více než široký: Clement Chantôme (PSG), Benoît Pedretti (Auxerre), Julien Féret (Nancy), Paulo Machado, Moussa Sissoko (oba Toulouse) nebo Jaroslav Plašil (Bordeaux) podávali výborné výkony, nezklamal ani tradičně skvělý Lucho, který je po půlce sezony dokonce nejlepším střelcem Marseille (spolu s Rémym).

V křídelních prostorách není víceméně co řešit: nalevo nemůže být nikdo jiný než nadpozemský Nenê, kterému vydatně sekundoval Gaël Danic z Valenciennes, napravo pak jednoznačně patří nenápadný Marvin Martin, mladík ze Sochaux, který se vypracovává ve velkou hvězdu a skvělého asistenta - v této činnosti je koneckonců nejlepší v celé lize, s těsným náskokem na Plašila a Mouniera. Nezapomněli jsme ani na pohaslé komety Daniela Braatena a Dimitri Payeta; Payet si za svoje fantastické období, okořeněné osmi brankami během dvou měsíců za Les Verts, vysloužil místo v náhradní sestavě, toulouskému Braatenovi však byly první čtyři srpnové zápasy nakonec málo. Zapomínat by se nemělo ani na ďábelsky kvalitní a nebezpečnou dvojku Lille, Gervinho - Hazard, bez jejich příspěvku by to měl ostrostřelec Moussa Sow mnohem složitější.

A nakonec útok - kromě jistoty Sowa na sebe výrazně upozornil i před sezónou naprosto neznámý Youssef El-Arabi, který několikrát ukázal, že ke vstřelení gólu ani příliš nepotřebuje spoluhráče. Nastolené famózní tempo zvolnil až ke konci podzimu. V případě tradiční hvězdy Lisandra tomu bylo přesně naopak. Sezónu započal na listu zraněných a horko těžko po návratu nalézal loňskou hvězdnou formu, s blížící se zimou však jeho forma eskalovala až na naprostý vrchol výkonnostní sinusoidy a opět se ukázalo, že je Lyon na Lichově gólovém příspěvku závislý stejně jako diabetik na pravidelném přísunu inzulinu. V sestavě náhradníků se strhl lítý boj mezi brestským supertalentem Nolanem Rouxem, Ideye Brownem ze Sochaux, valencienneským Grégory Pujolem nebo Loïcem Rémym z Marseille.

Trenérem ideálního týmu by měl být Francis Gillot, který vtiskl nenápadnému a nezajímavému Sochaux provokativně ofenzivní tvář. Z unylého mužstva odsouzeného k boji o záchranu se přes léto stala štika rvoucí se o poháry, hrající odvážný fotbal a bavící oko nezaujatého diváka. Dalším kandidátem je pak bezpochyby pragmatický Frédéric Antonetti, vyznávající herní filozofii s pevně stanoveným řádem a maximální disciplínou, pod jeho pevnou rukou se Rennes změnilo v celek s nepřekonatelnou defenzívou, bojující o Ligy mistrů. Mít tak ještě pořádného gólového útočníka, říká si určitě holohlavý Francouz...

Ideální sestava Davida Dobrovolného: (3-4-3)

Cédric Carrasso (Bordeaux) - Rudy Mater (Valenciennes), Kader Mangane (Rennes), Mamadou Sakho (PSG) - Marvin Martin (Sochaux), Lucho Gonzáles (Marseille), Clement Chantôme (PSG), Nenê (PSG) - Lisandro López (Lyon), Moussa Sow (Lille), Youssef El-Arabi (Caen)
Trenér Frédéric Antonetti

Náhradníci: (4-2-3-1)

Hugo Lloris (Lyon) - Mathieu Debuchy (Lille), Damien Perquis (Sochaux), Ahmed Kantari (Brest), Benoït Trémoulinas (Bordeaux) - Benoît Pedretti (Auxerre), Paulo Machado (Toulouse) - Dimitri Payet (Saint-Étienne), Gervinho (Lille), Gaël Danic (Valenciennes) - Nolan Roux (Brest)
Trenér Francis Gillot

Ideální sestava Dominika Zezuly: (4-4-2)

Cédric Carrasso (Bordeaux) - Mathieu Debuchy (Lille), Mamadou Sakho (PSG), Kader Mangane (Rennes), Benoît Trémoulinas (Bordeaux) - Marvin Martin (Sochaux), Clement Chantôme (PSG), Julien Féret (Nancy), Nenê (PSG) - Moussa Sow (Lille), Youssef El-Arabi (Caen)
Trenér: Francis Gillot (Sochaux)

Náhradníci: (4-3-3)

Hugo Lloris (Lyon) - Christophe Jallet (PSG), Bruno Écuelé Manga (Lorient), Ahmed Kantari (Brest), Gaëtan Bong (Valenciennes) - Paulo Machado (Toulouse), Lucho Gonzáles (Marseille), Benoît Pedretti (Auxerre) - Lisandro López (Lyon), Nolan Roux (Brest), Dimitri Payet (Saint-Étienne)
Trenér: Frédéric Antonetti (Rennes)

Zklamání podzimu

Mezi zklamáními bylo jednoznačně největším problémem najít brankáře. Edel Apoula sice podával tristní výkony, ale těžko lze v jeho případě mluvit o zklamání, protože nějaká gólmanská bravura ho nezdobila ani loni; nakonec se rozhodovalo mezi třemi: Vincentem Plantém, který přišel do Arles coby záruka zkušeností a opora, ale po pouhých sedmi zápasech ho z brány vystrnadil lépe chytající Merville; Vedranem Runjem, který v Lens pouští víc gólů, než by bylo zdrávo, a svůj tým v bojích o záchranu zrovna dvakrát nedrží; kapitolou pro sebe sama je pak Teddy Richert, bývalý kapitán Sochaux, ten byl před sezónou pasován na jasnou týmovou jedničku, ale nakonec začal na jeho místě mladý Mathieu Dreyer, kterého překvapivě vystřídal ještě mladší Pierrick Cros. "Mládí vpřed", tohle rčení velezkušený Richert jistě už nějaký ten pátek nemůže ani cítit.

Na poli obránců se dá zmínit v první řadě jediné jméno - Onyekachi Apam, který se nedokázal prosadit do sestavy Rennes a čím dál víc začíná vypadat jako talent nenávratně ztracený. Pape Diakhaté, který přišel do Lyonu jako posila vratké defenzivy, ale jeho výkony sklouzly po ne úplně špatném začátku velmi záhy do těžkého podprůměru a Abdelhamid El Kaoutari, pro nějž měl být letošní ročník po nadějné loňské sezoně definitivním průlomem, a místo toho se nesl v duchu střídání montpellierské lavičky s povážlivě nejistými výkony na hřišti, to jsou další borci, kteří se předvedli v úplně opačném světle, než se očekávalo. Nedostatečně odehrál podzim i Brazilec Ceará z PSG, v obraně působil propustně jako cedník, pouze jednou s ním v sestavě dokázali Pařížané udržet čisté konto. Speciální zmínku si pak vysloužil další Kanárek Adriano Pereira, který k mizerným výkonům v obraně přidal i rekord podzimu - 2 vlastní góly. Brazilci prostě chtějí střílet góly pořád, nehledě na to, před kterou brankou stojí... Smolařem mezi beky pak byl jednoznačně bordeauxský Marc Planus, kvůli vážnému zranění odehrál pouhopouhých pětačtyřicet minut, momentálně se zotavuje po operaci.

Překvapivý výkonnostní propad zaznamenal pařížský Jérémy Clément; začínal-li s Chantômem na stejné startovní dráze, v průběhu podzimu se jejich cesty dost výrazně rozešly. Clément se nestal stabilním členem základní sestavy, na hřišti spíše paběrkoval a jeho výkony byly ze čtveřice středních záložníků PSG těmi nejslabšími. Kuriózním bylo i odstavení kapitána Davida Hellebuycka ze základu Nice, po rozpačitém úvodu ročníku se již na hřišti neobjevil. Naproti tomu Yohan Mollo dostal na levém křídle v Caen příležitostí více než dost; jako by ale symbolizoval úpadek celého mužstva, od slibného začátku velmi rychle zabředl do absolutního bahna. Nepříliš lichotivá vizitka pro hráče, který měl v dohledné době v dresu domovského Monaca dobývat Francii...

Knížecímu celku patří i pravý záložník Alejandro Alonso, který býval tradiční oporou červenobílých a jeden čas dokonce kapitánem; rozepře s vedením a ne zrovna příkladný přístup, k tomu vleklé problémy se zraněními, mu však prakticky zablokovaly cestu na hřiště. Alonso si na podzim téměř nekopl a s velkým předstihem veřejně prohlásil, že z Monaka v zimě odejde. Záložní řadu doplňuje Kamel Ghilas, který přišel do Arles coby nejzvučnější posila, ale nedokázal se vůbec prosadit do základní sestavy, což by pro hráče pověsti, jež ho předcházela, neměl být v kádru Lvů sebemenší problém.

Z dalších ofenzivně laděných fotbalistů je pak jasnou volbou Fahid Ben Khalfallah. Toto univerzální křídlo přišlo z Valenciennes do Bordeaux po odchodu Yoanna Gourcuffa s úkolem sehrát jednu z klíčových rolí v plánovaném přechodu na dynamické 4-3-3, ale na hřišti totálně vyhořelo; jeho slabé výkony přiměly trenéra Jeana Tiganu experimentovat se složením zálohy (takový Jussie by mohl vyprávět), případně útoku, a právě tento neočekávaný problém stál Bordeaux spoustu bodů. Místo rychlého a nebezpečného týmu se Girondins stále potýkají s vizitkou rozháraného souboru individualit bez zřetelné herní tváře.

Ben Khalfallaha doplňují Dieumerci Mbokani, který měl být oním chybějícím střelcem, který vytáhne Monaco do pohárů, ale jeho špatná adaptace a forma nakonec přiměly trenéra Lacombeho na hrotového útočníka vůbec nehrát (Mbokaniho pozici tak musejí často suplovat Park nebo Malonga) a také Jimmy Briand, který přicházel do Lyonu s vizitkou fantastického hráče "za hubičku", ale potýkal se se strašidelnou formou a až na několik světlých záblesků nevybředl ze své podzimní mizérie, v jehož závěru dokonce ztratil místo v základní sestavě. Pouze krátká délka angažmá pak zachránila od místa v síni hanby Angelose Charistease, který přicházel do Arles s pompou vytoužené útočné posily, ale opustil avignonský klub v tichosti zadními dveřmi poté, co se nedokázal ani jednou prosadit. Specifickým jménem pro všechny české fandy je bezpochyby hráč Sochaux, Václav Svěrkoš, který si v nabytém útoku Les Lionceaux absolutně neškrtl, jeho touha odejít není žádným tajemstvím... Mizernými výkony se mohl "pochlubit" i Gonzalo Bergessio ze Saint-Étienne, prakticky pouze střídal, gól nedal ani jeden, akorát si připsal na své konto jedno hloupé vyloučení.

Na lavičku tohoto týmu se pak nemůže posadit nikdo jiný než Guy Lacombe. Absolutní nenaplnění předsezónních priorit, taktická nevyspělost, nepořádek v týmu, prapodivné sestavy - lodivod Monaka evidentně nemá svůj rok.

Sestava zklamání Davida Dobrovolného: (4-3-3)

Teddy Richert (Sochaux) - Adriano Perreira (Monaco), Onyekachi Apam (Rennes), Pape Diakhaté (Lyon), Ceará (PSG) -David Hellebuyck (Nice), Jérémy Clément (PSG), Kamel Ghilas (Arles) - Fahid Ben Khalfallah (Bordeaux), Gonzalo Bergessio (Saint-Étienne), Jimmy Briand (Lyon)
Trenér: Guy Lacombe (Monaco)

Sestava zklamání Dominika Zezuly: (3-4-3)

Vedran Runje (Lens) - Onyekachi Apam (Rennes), Pape Diakhaté (Lyon), Abdelhamid El Kaoutari (Montpellier) - Alejandro Alonso (Monaco), Jérémy Clément (PSG), Kamel Ghilas (Arles), Yohan Mollo (Caen) - Fahid Ben Khalfallah (Bordeaux), Dieumerci Mbokani (Monaco), Jimmy Briand (Lyon)
Trenér: Guy Lacombe (Monaco)

Ligová překvapení

Zajímavých překvapení nám letos Ligue 1 nabídla hned několik, kupříkladu nestálá forma Marseille, ještě větší vyrovnanost ligy než loni či ofenzivně naladěné Sochaux, níže se podíváme ale na momenty, které by neočekávala ani Sibyla...

1. výkony Monaca

Před sezónou se s knížecím celkem i přes odchod jasně největší hvězdy týmu Nenêho počítalo jako s jedním z černých koní soutěže, pomoci tomu měl i nově příchozí kanonýr Dieumerci Mbokani, ale po slibném úvodu spadlo Monaco do obrovské herní krize, kterou trenér Lacombe horko těžko zažehnával. Problém je především ve střílení branek, Niculaemu zvlhl střelecký prach z počátku sezóny, Mbokani jej nenalezl pro jistotu vůbec a vše tak musí zachraňovat v nezvyklé roli střelce Korejec Park Chu-Young. Lacombe by měl co nejrychleji v rámci zimní pauzy najít tu správnou ingredienci ke zlepšení výkonů svých svěřenců, jinak by mohl velmi rychle opustit pozvolna se potápějící loď...

2. Hvězdný Moussa Sow

O neskutečné formě Senegalce na podzim jsme již hovořili, na čtrnáct branek mu stačilo pouhých osmnáct zápasů, zaznamenal již dva hattricky.. Kdo by před sezónou čekal, že se tento v Rennes nemastný neslaný útočník, který přišel do kádru Dog zadarmo, promění v takový ďábelský gólostroj? Dejme si ruku na srdce, asi nikdo...Vedení Lille si tak může pouze mnout ruce, jaký majstrštych se jim zase jednou povedl.

3. výkony Brestu

Pokud bychom měli hovořit o našich prvotních dojmech z ligových nováčku, hodilo by se asi pouze napsat "nic moc". U Arles bylo dopředu téměř jasné, že budou platit za celek, který bude pouze odevzdávat body, u Caen se při jejich hodně nevyváženým kádru také neočekával žádný zázrak a nenápadný Brest byl otázkou. Podaří se jim vyrovnat se ligové špičce? S odstupem času můžeme říct, že rozhodně, trenér Dupont své svěřence připravil na prvoligové boje výborně, jeden čas byli dokonce na čele tabulky, s bilancí osmi udržených nul v řadě! Relativně mladá, o to více sehraná stoperská dvojice Kantari (25) a Apanga (28) utvořila neprostupný blok, přes který se prosazuje jen velmi těžce, pravou stranu pozvedl nově příchozí mladík Baysse. České fanoušky může těšit, že duo Mičola - Lička dobře zapadlo do fungujícího celku, talentovaný hrot Nolan Roux se taktéž ukázal ve skvělém světle a potvrdil, že na něj nešly dobré reference zbytečně. Za zmínku stojí i výjimečně produktivní záložník Bruno Grougi, s bilancí 4+4 by v týmovém kanadském bodování vyhrál, stačilo mu na to pouhých 970 minut, odehraných na zeleném pažitu... Pokud můžeme téměř s jistotou o některém z nováčků říci, že se určitě udrží i pro příští rok, pak jedině o skromném výběru Brestu.

Odpadlíci

Naskytlo se nám i několik adeptů, kteří vstoupili do sezóny v obrovském tempu, ale s postupem času polevili a dnes to už není z jejich strany žádná sláva. Opět vám nabídneme tři "vyvolené".

1. Daniel Braaten

Toulouse se začátek sezóny vydařil nadmíru, i přes zranění a následný odchod dvorního snipera týmu André-Pierre Gignaca do Marseille, zaznamenali v prvních čtyřech kolech plný počet bodů, cenná byla především výhra v derby na hřišti Bordeaux. Hlavní podíl na tom měl norský křídelník Daniel Braaten, který přijal novou roli hrotu a sezónu začal třemi góly ve stejné porci utkání. Rychle nabyl, rychle pozbyl, můžeme říci, jeho skvělá forma odešla stejně rychle jako přišla a v současnosti nemá jistý ani základ. Jednoznačný odpadlík číslo jedna.

2. Stade Caen

Nováček z Caen začal sezónu výborně, již v prvním kole si připsal na své konto pořádný skalp - vítězství na Stade Vélodrome! A v následujícím kole padl další silný Olympique, doma si poradili i s Lyonem. Po třetím kole ale nastal zlom, naplno se ukázalo, že za výjimečnou formou svěřenců Francka Dumase stála především euforie z postupu a nebývalá efektivita v zakončení, za posledních 16 zápasů vyhráli pouze ve dvou případech, podzimní fenomén El-Arabi na vše zůstal takřka sám; Yohan Mollo po slibném úvodu odpadl a podobně na tom byla většina jeho spoluhráčů. Určitou formu si vedle hvězdného Arabiho udržel pouze talentovaný Hamouma a gólman Thébaux, který si ale také neodpustil několik chyb.

3. Dimitri Payet

Pokud bychom měli po devátém kole vybírat dosavadní hvězdu, nabízela by se pouze hvězdička Dimitri Payet, který v první čtvrtině ligy zcela zastínil všechny své známější kolegy, nasázel osm branek a zdál se naprosto neudržitelným. Saint-Étienne se s jeho přispěním dokonce dostalo po třiceti letech i do čela tabulky, právě jeho gól znamenal nesmírně hodnotnou výhru na hřišti arcirivala z Lyonu. Poté ale nastal zlom a přišel útlum, šikovný Francouz od zápasu na Stade Gerland na další branku čeká (prokletí?) a není už ani tolik platný v mezihře, jakoby na něj dolehla lidově řečeno "deka". Nyní táhne Les Verts především dvojka Riviére - Sako, na Payeta se mezitím pomalu zapomíná...