Opanoval LM, hrál za Real Madrid i Barcelonu. Teď kouč Černé Hory zbrojí na Čechy

Robert Prosinečki (56) je muž, který v životě prožil vrcholy, o kterých většina fotbalistů může jen snít — a zároveň pády, jaké by jiného zlomily. Dnes stojí před výzvou, která by se mohla stát jeho největším trenérským triumfem. Vede Černou Horu v kvalifikaci o MS. A sám říká, že pokud by svůj tým dokázal na šampionát dostat, bylo by to pro něj srovnatelné s tím, co zažil jako hráč při vítězství v Lize mistrů s CZ Bělehrad. "Fotbal mi v životě strašně moc dal, teď mu to chci vrátit. Pokud se nám podaří kvalifikovat, bude to pro mě osobně největší úspěch jako trenéra," přiznal.

Dříve vedl Crvenou Zvezdu, reprezentaci Ázerbájdžánu, Bosny a Hercegoviny, naposledy krátce působil v chorvatském Rudeši. Až loňská nabídka z Černé Hory pro něj znamenala tu správnou motivaci. Balkánský temperament, bojovný duch a touha po historickém úspěchu — právě to je pro něj ideální výzva.

V Černé Hoře je dnes vnímán jako charismatický lídr, kterého respektují hráči, fanoušci i média. "Dělám tuhle práci s emocemi. Kdybych je neměl, nedělal bych ji. Věřím, že když budeme držet při sobě — hráči, fanoušci, svaz, média - můžeme to dokázat," řekl s typickou vervou pro stránky FIFA. 

Když tým na podzim porazil Turecko a ukončil sérii porážek v Lize národů, byl to zlomový moment. "Po výhře nad Tureckem jsem nebyl lepší trenér a hráči nebyli lepší hráči. Ale byla to výhra, která nám dala sebevědomí. Teď máme v týmu výbornou atmosféru. Hráči jsou zdraví, hrají ve svých klubech a věří si."

Jeho vztah s týmem je přitom výjimečný. Po zmíněné výhře nad Tureckem mu hráči dokonce napsali osobní dopis a věnovali mu vítězství. V Černé Hoře si dnes nikdo nepřeje nic víc, než aby právě pod jeho vedením reprezentace konečně prorazila na velký turnaj. Začátek kvalifikace navíc vyšel ideálně, výhry proti Gibraltaru i Faerským ostrovům se počítají. 

Před pátečním duelem s českým týmem v Plzni si je vědom historické bilance — ve všech pěti předchozích vzájemných zápasech Černá Hora prohrála. "Víme, že máme s Českem negativní bilanci. Ale je čas to změnit. Chceme odehrát bojovný zápas, ukázali jsme, že se umíme měřit i se silnými soupeři. Jsem optimista, hráčům věřím."

Prosinečki si dobře uvědomuje, že právě současná generace má velkou příležitost něco velkého dokázat. "Možná je to poslední šance této generace. Já i hráči si to uvědomujeme a chceme do toho dát maximum," říká. Opírá se přitom o lídra týmu Stevana Jovetiče, který je podle něj klíčovou postavou. "Když je s námi, tým je lepší. Je to náš vůdce."

A co vlastně od Černé Hory čekat? Pod vedením Prosinečkiho praktikuje černohorská reprezentace ofenzivní styl hry postavený na kontrole středu pole a držení míče s rozestavením 4-2-3-1, nicméně to bylo zejména v posledních dvou zápasech. Při výhře proti Turecku šlo o defenzivní blok a rychlé protiútoky (29 % držení míče). O pevnosti obrany ale mohou být pochyby, jelikož Černohorci inkasovali gól i od Gibraltaru a až proti Faerům přerušili sérii devíti zápasů, ve kterých pokaždé inkasovali. 

Prosinečki patří k nejslavnějším postavám chorvatské fotbalové historie, i když jeho kariéra byla od začátku plná paradoxů. Narodil se v Německu, vyrůstal v Jugoslávii, kde jako mladík rozzlobil legendárního trenéra Dinama Záhřeb Miroslava Blaževiče natolik, že prohlásil, že sní svou licenci, pokud to někam dotáhne.

Prosinečki pak odešel do Crvené Zvezdy a stal se oporou týmu, který v roce 1991 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce Ligy mistrů. V tom samém roce triumfoval i na světovém šampionátu do 20 let a na mistrovství světa si později připsal unikátní rekord — stal se prvním hráčem, který skóroval na světovém šampionátu za dvě různé země, Jugoslávii a Chorvatsko.

Pak přišla jeho nejslavnější klubová štace — přestup do Realu Madrid. Jenže právě tam se začal psát jeho "horší" příběh. Prosinečki měl obrovský talent, techniku, vidění hry, ale jeho křehké zdraví mu bránilo stabilně zářit. V Madridu trávil spoustu času na marodce, přesto tam dokázal zanechat svou stopu.

Když posléze přešel do Barcelony, stal se jedním z mála hráčů, kteří reprezentovali oba giganty španělského fotbalu. Ani v Katalánsku se ale nevyhnul zdravotním potížím a zázračnou kariéru, která mohla být ještě lepší, tak stále brzdila tělesná stránka.

Jeho poslední velkou hráčskou kapitolou bylo mistrovství světa 1998, kde s Chorvatskem senzačně vybojoval bronz. Po angažmá v Seville, Dinamu, Portsmouhu a dalších klubech pak Prosinečki ukončil kariéru a vrhl se na dráhu trenéra.