NA ZASEDÁNÍ FIFA NEDOLETĚL!

Tisíce a tisíce emigrantů se snaží dnes a denně dostat ilegálně přes hranici, která dělí Mexiko a USA. Přelézají plot, zeď, překonávají překážky vodní, plazí se po poušti, bez vody, jídla. Dnes ale došlo k jevu zcela novému, nevídanému. Na Miami International Airport byl zadržen bývalý prezident Hondurasu a současný šéf fotbalového svazu této země, Rafael Leonardo Callejas! Zadržen, uvězněn a následně deportován!

Svět fotbalu bude mít o čem mluvit. Snad ještě nikdy v historii se nestalo, že by prezident Fotbalového svazu některé z členských zemí byl při cestě na zasedání FIFA zadržen na letišti úředníky cizinecké policie, bylo mu oznámeno, že jeho vízum je neplatné, jelikož v ten samý den mu ho státní orgány USA zrušily, byl zatčen jako nelegální přistěhovalec a během 24 hodin deportován do země, odkud přiletěl!

Dnes ráno se Honduras tuto zprávu dozvěděl a od té samé chvíle se nemluví o ničem jiném. Musím znovu připomenout, že v této zemi se fotbal jí, pije, dýchá, s fotbalem se usíná a probouzí, fotbal je život!

Kdo je Rafael Leonardo Callejas? Je mu 62 let, kandidoval na prezidenta Hondurasu v roce 1985, volby vyhrál, ale podvodem o úřad přišel. Zkusil to o čtyři roky později a tentokráte si vítězství pohlídal a nenechal se o něj připravit. Po téměř 40 letech vlády Partido Liberal a různých vojenských mocipánů konečně na pomyslný trůn usedla opoziční strana, Partido Nacional.

První dva roky jeho vlády byly skvělé a lid této země se radoval. Pak si ovšem Rafa uvědomil, že musí myslet na zadní kolečka a začal kolotoč!

Je nutné popsat několik událostí, tak všichni pochopíte, proč došlo ke včerejšímu zadržení v USA a následnému vyhazovu ze země.

Famózní "chinazo", kdy do Hondurasu přišlo legálně kolem 50 tisíc občanů Číny. Za obdržení národnosti, pasů a dalších výhod, platili Číňánci a Číňanky na konzulátu v Hong Kongu až 25 tisíc dolarů. Do státní pokladny se pak po delší cestě přes různé banky v Evropě, USA a na Bahamách dostalo asi tak patnáct stovek!

"Fondo petrolero", další z velkých zlodějin. Na bankovní konto, důvěrné, se ukládalo to, co zbylo ze zisku z prodeje benzínu, nafty, atd. Měla to být jakási rezerva na horší časy. Měla..., a mělo na tomto účtu být několik stovek miliónů dolarů. Nikdy se ale nenašly, konto zelo prázdnotou!

A co takhle případ nákupu a prodeje silničních strojů? V září 1993, dva měsíce před volbami a čtyři před předáním moci svému nástupci, nakoupil stát, na příkaz pana prezidenta, desítky nových strojů na budování silnic. Necelých 14 dní před opuštěním prezidentského paláce byly tyto stroje prodány za zůstatkovou cenu, jako téměř nepoužitelné, jisté soukromé firmě. Jejím většinovým vlastníkem byl právě pan odcházející prezident. Je víc než jasné, že stát později musel zadávat práci právě této společnosti, jinak by neměl čím silnice opravovat...

Bylo toho ještě mnohem více, ale nebudu vás dále unavovat popisováním těchto případů. Korupce je zde obrovská, žaloby se na hlavu pana ex-prezidenta začaly sypat ze všech stran, ale Nejvyšší soud vždy rozhodl o jeho nevině.

Pojďme tedy pomalu k fotbalu. Pan Callejas a milostivá paní Norma Regina Gáborit de Callejas si dopřávali života jak má být. Cestovali po světě, stavěli palác ve stylu římských vládců, kupovali pouze originály obrazů, nábytku. Známé módní časopisy se předháněly v uveřejňování fotografií nejlépe oblékané dámy Latinské Ameriky. Jedním z nejzajímavějších záběrů byl pohled do jejího botníku, kde se světlu světa představilo více než 500 párů luxusních střevíčků.

V roce 1998 se konalo MS ve fotbale ve Francii a šťastný pár nemohl chybět. Cesta do dějiště šampionátu trvala více než 2 měsíce, Praha, Budapešť, Vídeň, Řím, Vatikán, Monako, San Marino, konečně Paříž. Asi právě při pohledu na hvězdy fotbalových trávníků se v hlavě páně Callejasově zrodil nápad stát se prezidentem Fotbalového svazu Hondurasu!

Volby v roce 2002 pak vyhrál, pomohl k tomu další neúspěch a neúčast reprezentace na MS v Koreji a Japonsku, ale také uplácení delegátů kongresu, kteří pak k velkému překvapení nehlasovali pro favorita na místo předsedy svazu, známého novináře a majitele vydavatelství, televizní stanice a dalších nemovitostí, místopředsedy nejslavnějšího honduraského fotbalového klubu, Olimpie Tegucigalpa, Rodriga Wong Arrevala.

Cíl byl jasný! Probojovat se na MS 2006, podepsat smlouvu s trenérem světového jména, zahájit Projekt Gól. Trenér se objevil, jmenoval se Bora Milutinovič, bral asi tak milión korun měsíčně, což je na zemi, kde je průměrný plat něco málo přes 200 dolarů, pěkný balík. Samozřejmě rezidence k tomu, auto, šofér, telefony mobilní a pevné, cesty po celém světě k sledování soupeřů, hráčů a pod. A prémie za postup ve výši 1 milión dolarů.

Ale skutek utek, Bora to po pár měsících vzdal, napsal dopis a rozloučil se na dálku. Viděl jasně bezmocnost svého počínání. Honduras později nepostoupil ani do finálové, šesti členné kvalifikační skupiny.

Projekt Gól? Z peněz FIFA postavit několik hřišť pro mládež, včetně veškerého vybavení. Do dnešního dne nestojí ani jeden stadión, přišlo se na další podvody, nákup terénů, které patřily členům vedení svazu, včetně pana šéfa, za ceny neodpovídající realitě. Téměř vždy se jednalo o pozemky podmáčené, nepřístupné, zcela nevhodné k tomuto účelu. FIFA případ vyšetřuje, ale...

Jsou zde ještě další "perličky". Nevyplácení prémií za výhry na turnajích, po protestech hráčů se objevila celá řada šeků a na nich zfalšované podpisy fotbalistů, miliónové dluhy v bankách, celá řada věřitelů domáhajících se proplácení půjček, dodávek.

Volby v červenci 2006 měl Callejas jasně prohrát. Nestalo se! Protikandidátem byl synáček multimilionáře židovského původu Jaime Rosenthala, Yankel. Ten ale uprostřed jednání opustil sál, pochopil, že nemá šanci. Callejas znovu platil, ale také vyhrožoval, když mě nedáš hlas, povím co vím! A jeden trik mu vyšel perfektně. Do čela komise starající se o národní týmy všech kategorií postavil Rafaela Ferrariho, majitele a doživotního předsedu Olimpie, majitele celého řetězce televizních kanálů a rozhlasových stanic, magnáta sdělovacích prostředků! Kdo jiný než právě on nás může dovést na MS 2010 do Jižní Afriky!

Callejas věřil ve své vítězství vlastně na 100%, a tak si dopřál 6 týdnů krásné fotbalové dovolené v Německu. Tentokráte ale ne za vlastní, jako tomu bylo o 8 let dříve! Platil FENAFUTH (Federacion Nacionál de Futbol de Honduras) a milostivé paní se prý pořadatelská země moc líbila, byť si párkrát odskočila do okolí. Na Prahu se přeci nedá zapomenout! Po návratu si u Nejvyššího soudu vyzvedl několik dalších výroků o své čistotě, pořád totiž někdo otravuje a na světlo denní vytahuje staré hříšky...

Až v pondělí 19. září 2006 padla kosa na kámen. Rafael Leonardo Callejas si to namířil do Švýcarska na zasedání FIFA. Ale daleko nedoletěl. Skončil po dvou hodinách na letišti v Miami. Tam na něj čekala cizinecká policie USA a oznámila mu, že do země ho nepustí. Důvod? Korupční jednání, podvody, zlodějny, obchody neslučitelné se zájmy USA a právě podepsané dohody o volném podnikání mezi zeměmi Střední Ameriky a Spojených států.

Není prvním ani posledním. Za minulé dva roky se stejný rozsudek dozvědělo více než 100 současných a bývalých funkcionářů, podnikatelů, bankéřů, generálů. Nikomu předem zrušení platnosti víza neoznamují. Do letadla v Hondurasu nasedne, v Miami, Houstunu nebo New Yorku z něho vystoupí, ale tím jeho cestování končí. Znám poslance, majitele banky, jiného bývalého prezidenta, ti všichni do Evropy létají přes Mexiko nebo Venezuelu. Raději neriskují ostudu. Jeden nikdy neví...

Jen pan prezident Fotbalového svazu Hondurasu si myslel, že na něho zákony neplatí. V Hondurasu možná... V USA mu z ostudy ušili kabát. V noci z pondělí na úterý spal v místnosti cizinecké policie na letišti v Miami, tu následující v jednom z hotelů v San Salvadoru. Ve středu dopoledne se vrací domů. Na jednání FIFA ve Švýcarsku nemá ani pomyšlení...