Mrzí mě, že jsme nevyhráli, ale díkybohu za to, řekl po baráži Černý

U pardubického kapitána Pavla Černého se po záchraně v první lize dostavily pocity štěstí a uspokojení. Díky čtvrteční výhře 2:0 v Příbrami v úvodním duelu baráže o nejvyšší soutěž byl zkušený útočník před dnešní domácí odvetou klidný, jeho tým by podle něj byl za pitomce, kdyby si dvoubrankový náskok nechal utéct. Mrzelo ho pouze to, že Východočeši doma remizovali 0:0 a nerozloučili se s fanoušky vítězstvím. Zároveň mu přišlo, že soupeř po postupu mezi elitu tolik netoužil.

"Mám pocit štěstí a uspokojení, že jsme to dokázali. Po prvním zápase jsem věřil, že dnes tady předvedeme naši sílu a kvalitu, což se stalo. Ale jenom kvůli lidem mě mrzí, že jsme to bohužel nedotáhli do vítězného konce," prohlásil Černý na tiskové konferenci.

"Chtěli jsme se rozloučit vítězstvím, šancí jsme na to měli dost, ale nepodařilo se nám to. Pohárová matematika byla jasná, stačilo nám doma 0:0. Nebylo to to, co jsme úplně chtěli, ale díkybohu za to. Potom mohl propuknout stav euforie," doplnil osmatřicetiletý útočník.

Vychutnal si i oslavu v kabině. "Dlouho jsme si v ní nezakřičeli, protože máme tradici, že když se hraje o záchranu, tak se nekřičí. Není co slavit, dokud nejsi zachráněný. Pět šest zápasů se nekřičelo, ale teď jsme si chtěli po dlouhé době konečně pořádně zakřičet," uvedl Černý.

Pardubicím patřilo v lize po podzimní části poslední místo, Černý ale týmu stále věřil. "Z naší hry jsem neměl úplně špatný pocit. Ale bohužel jsme dostávali strašně blbé góly a ani z vyložených šancí jsme kolikrát nevstřelili branku, což nás položilo. Pak už to bylo o tom, jestli to začne fungovat pod novým trenérem. Taky to začalo výbuchem, v Teplicích jsme dostali bůra (porážka 1:5). Od té doby jsme se vrátili ke čtyřem obráncům, snažili jsme se neinkasovat v každém zápase," řekl Černý.

"Věřili jsme tomu, že dokážeme hrát fotbal. Potom, jak jsme se vrátili na domácí stadion, to bylo nebe a dudy. Tady dokážeme hrát úplně jinak než venku," připomněl Černý fakt, že se Pardubičtí v lednu po dvou a půl letech v azylu v pražském Ďolíčku přestěhovali na vlastní zrekonstruovaný stadion.

Východočeši se nakonec vyhnuli přímému sestupu, jež připadl Brnu. "První kámen ze srdce mi spadl, když jsme se dostali do baráže. Druhý, když jsme vyhráli v Příbrami 2:0. Tomuhle týmu jsem věřil a byl jsem naprosto klidný, že si tohle nemůžeme nechat vzít, protože bychom byli za pitomce. Říkal jsem, že jestli máme jít do baráže a ligu si zasloužit, musíme dokázat rozdíl mezi první a druhou ligou. Příbram měla pár šancí, ale na to, že měli dvougólové manko, sem přijeli a stáli na půlce. Přišlo, že po tom tolik netoužili," poznamenal bývalý hráč Hradce Králové, Jablonce a kazašských celků Akžajyk a Ordabasy Šymkent.

Za sebou má nejúspěšnější prvoligovou sezonu, ve 33 utkáních vstřelil šest branek a přidal tři asistence. "Paradoxně musím říct, že poslední dobou se cítím líp a líp. Je mi docela líto, že sezona končí. Ale před rokem jsem říkal to samé, když jsme ve skupině o záchranu udělali 13 bodů z 15," řekl Černý.

"Teď dostaneme volno, odpočineme si. Já si musím odpočinout trošku míň, budu se muset hýbat, protože v mých letech by mě to bolelo víc. Cítím se ještě plný sil, proto říkám, že se nebojím porvat se o místo v základní sestavě i na další sezonu. Věřím, že mi přibude konkurence, ale pro mě jenom dobře," prohlásil Černý, jenž má na kontě 198 startů v nejvyšší soutěži.

V sestavě se udržel navzdory tomu, že ho kouč Radoslav Kováč, který v září nahradil dlouholeté duo trenérů Jiří Krejčí, Jaroslav Novotný, hned ve svém druhém ligovém utkání na lavičce Pardubic nepostavil v Teplicích od začátku.

"Tenkrát mi trenér vysvětlil svůj taktický záměr. Bohužel se to trochu minulo účinkem, než předpokládali. Od té doby jsem se vrátil do základu a vydržel jsem zase až do konce. Nehodlám dávat kůži lacino. Snad bych měl podepsat i novou smlouvu. Nikomu tady nehodlám jen tak přenechat místo v základu," řekl královéhradecký rodák.