Máma je mojí královnou, řekl Yamal. Rozpovídal se o složitém dětství i životu v záři reflektorů

Lamine Yamal (18), jedna z největších hvězd současného fotbalu a vážný kandidát na letošní Zlatý míč, poskytl rozsáhlý rozhovor španělskému novináři Josému Ramónu de la Morenovi v pořadu Resonancia de Corazón. Křídelník Barcelony se rozpovídal o svém dětství, rodině, těžkých začátcích i o tom, jak se vyrovnává s životem ve světlech reflektorů.

Yamal přiznal, že od chvíle, kdy se prosadil do prvního týmu Barcelony pod vedením Xaviho Hernándeze, se jeho život zásadně změnil. "Dřív jsem mohl jít ven s kamarády a nic neřešit. Teď už to moc nejde. Pamatuju si na letní přípravu v Koreji, Japonsku nebo Číně - nemohl jsem jít nikam. Ale celkově jsem šťastný," uvedl na začátek rozhovoru.

Velkou oporou odchovance slavné fotbalové akademie La Masie je jeho matka Sheila Ebana. "Nemohla se mi kvůli práci tolik věnovat, ale vždycky mi uvařila večeři, i když přišla pozdě domů. Pamatuju si, když našetřila peníze, aby mi mohla koupit nový Playstation 4. V tu dobu to pro mě znamenalo všechno," vybavoval si Yamal, který si rád zahraje na konzoli i dnes.

"Teď už mám Playstation 5. Často hraju se svým kamarádem Bryanem, jehož znám z akademie. I kdybych měl tu největší vilu na světě, tak stejně nejvíc času strávím v herní místnosti," přiznal talentovaný mladík.

Své mamince se odvděčil koupí nového domu. "Zeptal jsem se mámy, v jaké oblasti by chtěla bydlet. Vše si vybrala sama. Teď má všechno, co potřebuje. Vidím, že je šťastná. Je mojí královnou. Dřív jsme bydleli v bytu, kde byla kuchyně a ložnice v jednom. Můj malý brácha prožívá dětství, které jsem já neměl, a z toho mám obrovskou radost," vysvětloval útočník Barcelony.

Yamal otevřeně popsal i složitou rodinnou historii. Jeho babička se do Španělska dostala tajně autobusem z Maroka a pracovala každý den od rána do večera, aby mohla přivézt svého syna - Yamalova otce. "Taťka dorazil se svou ségrou, když jim byly tři roky. Babička tenkrát zaplatila nějaké ženě, aby je sem dovezla," popisovala nová desítka Blaugranas.

Jeho matka naopak pochází z Guineje. "Do Barcelony přijela s babičkou. Rodiče se tady poznali a nejdřív jsme bydleli v takovém domově pro mladé rodiče. Pak jsme se často stěhovali - jednou nám známí půjčili pokoj, nakonec se rodiče rozešli a já žil s mámou ve městě Granollers," vzpomínal Yamal, který také přiznal, že v barcelonské akademii to pro něj nebylo jednoduché.

"První rok byl v pohodě, ale pak jsem se odstěhoval do La Masie a najednou jsem byl mezi lidmi z úplně jiné sociální třídy. Necítil jsem se vůbec dobře, nebylo mi tam příjemně. Bylo to těžké. Dnes bych k tomu nejspíš přistupoval trochu jinak, ale nelituju ničeho. Všechno mělo svůj smysl," uvedl.

Yamal přiznal, že nikdy nepochyboval o tom, že se stane fotbalistou. "Chtěl bych jednou mít titul, jenže já asi nejsem studijní typ. Řekl jsem rodičům: Jestli spoleháte na to, že budu dělat nějakou 'normální práci', jsme v háji. Pokud ale spoléháte na to, že se budu živit fotbalem, nemusíte se bát," usmíval se Yamal, jehož rázný přístup vyvolal i hádky s matkou.

"Řekl jsem jí: 'Mami, jdu do školy, ale stejně tam nic dělat nebudu. Jen se připravím na odpolední trénink.' Křičela na mě každý den, nakonec však pochopila, že je to můj sen. Nikomu bych tohle chování nedoporučoval, ale v tu dobu jsem cítil, že to tak je správné a i díky tomu jsem si svůj sen splnil."

Nejtěžší moment v Yamalově životě přišel, když se dozvěděl, že jeho otec byl pobodán. "Byl jsem v autě a najednou mi volal bratranec. Ptal se mě, jestli jsem sám, že se něco stalo. Řekl jsem mu, že jestli mě okamžitě nevezme za tátou, už s ním nikdy nepromluvím. Pak jsem chtěl jít i na vlak, ale nedovolili mi to. Zamkli mě doma, abych nikam neutekl. V tu dobu mi bylo 17 let. Představte si, že vám jako dítěti řeknou, že vašeho tátu někdo pobodal. Bylo to hrozné," vyprávěl.

"A další den jsem měl trénink. Nakonec mi taťka volal, že je v pořádku, že se nemusím bát. Po tréninku jsem za ním hned jel do nemocnice a naštěstí všechno dobře dopadlo," pokračoval.

Velký rozruch ve španělských médiích způsobila i jeho nedávná oslava 18. narozenin. Modelka Claudia Calvo tvrdila, že ji oslovil někdo z Yamalova týmu, aby na párty přivedla 12 žen s určitými fyzickými parametry — zejména blondýny s velkým poprsím. "Snažili se pošpinit mé jméno. Nedávalo to vůbec smysl. Nicméně už jsem si zvykl, že o mně lidé mluví, někteří pozitivně, jiní negativně. Já to neřeším," prohlásil.

Na závěr promluvil také o rasistických urážkách z tribun či na sociálních sítí, jimž čelí už od 16 let. "Ať si říkají, co chtějí, mně je to upřímně úplně jedno. I kdybych to nějak víc řešil, tak co by se změnilo? Vůbec nic. Je to absurdní. Viděli jste někdy černocha, jak na ulici někoho osloví: 'Nazdar, bělochu'? Já teda ne. Protože máme zdravý rozum. Samozřejmě ne všichni ve Španělsku jsou rasisti, to vůbec ne, jde o menšinu, která... nevím, možná měla těžké dětství a skončila s nějakými problémy. Nicméně jak už jsem řekl, netrápí mě to," dodal.