Kdo sesadí Arsenal? Konec Guardioly může nastartovat novou éru Premier League

Premier League vstupuje do nové éry. Pep Guardiola (55) skončil v Manchesteru City, Arsenal bude obhajovat titul a několik velkých klubů má na lavičce jiné trenéry. Přesouváme se od časů "Kdo porazí Guardiolu" k otázce: "Kdo sesadí Arsenal?". Více si o tom povíme v novém dílu Prostoru Jana Morávka.

V posledních letech byla Premier League hodně spojená s Manchesterem City a Pepem Guardiolou. Každý větší klub se posuzoval podle toho, zda ho dokáže dostihnout, případně porazit. Ať už šlo o rivalitu s Jürgenem Kloppem v Liverpoolu či Mikelem Artetou v Arsenalu. Guardiolův konec tak podle mě může nastartovat novou éru anglické ligy.

Arsenal se po dlouhé době dostal na vrchol a teď bude v úplně jiné pozici. Už není mužstvem, které se snaží někoho dohnat. Stává se z něj kořist. Všichni se na něj budou chtít vytáhnout, všichni budou mít motivaci ho sesadit. Community Shield proti City už naznačil, že Artetův tým si dál drží svůj standard.

Kanonýři neměli důvod dělat přes léto revoluci. Dlouhodobě budovali tým, který konečně dosáhl na trofej a došel do finále Ligy mistrů. Místo obřích změn přišlo spíš chytré doplnění tam, kde se to týmu hodí.

Spojení Bruna Guimaraese s Declanem Ricem vypadá na papíře fantasticky. Možná se brzy budeme bavit o tom, zda nejde o nejlepší středovou dvojici na světě. Oba jsou komplexní, kvalitní na míči, silní v soubojích, dokážou presovat i podporovat ofenzivu. Arsenal tím získal obrovskou kontrolu nad středem hřiště.

Otazník pro mě ale zůstává na hrotu. Kai Havertz se v Community Shieldu znovu prosadil a Arteta mu podle všeho dál hodně věří. Když bude zdravý, nejspíš bude pokračovat jako první volba. Je to hráč, který systému vyhovuje, pracuje pro tým a umí otevírat prostory ostatním. Otázkou ale je, zda Arsenal nebude v některých velkých zápasech potřebovat klasického střelce.

Nebo ho probudí ve Viktorovi Gyökeresovi?

Zato City čeká snad nejtěžší proměna ze všech. Nahradit Guardiolu je samo o sobě extrémně složité, ale klub zároveň ztratil Rodriho a Tijjaniho Reijnderse. Až teď možná naplno zjistíme, jak zásadní Rodri pro City byl.

U ofenzivních hvězd se o tom tolik nemluví, ale Rodri dával mužstvu stabilitu s míčem i bez něj. Řídil tempo, pomáhal v rozehrávce, zavíral prostory po ztrátách. Pokud City tuto kvalitu nenahradí, mohou ztratit velkou část kontroly nad zápasy a tím i svůj herní projev.

Příchod Elliota Andersona je obrovská investice a čeká se od něj hodně. Potenciálně by mohl být novým lídrem ve středu hřiště. Pokud se navíc podaří dotáhnout Enza Fernándeze z Chelsea, kombinace Andersona a Enza by na papíře dávala velký smysl. Jeden by fungoval více jako šestka, druhý jako aktivnější osmička.

Jenže to všechno bude potřeba přenést na hřiště. Community Shield ukázal, že City zatím nepůsobí úplně sehraně a hráči, kteří absolvovali mistrovství světa, mohou mít složitější vstup do sezony. Arsenal byl živější, hladovější a zaslouženě si šel pro trofej.

Obecně si myslím, že letní mistrovství světa může ovlivnit začátek sezony mnohem více, než si možná uvědomujeme. Hráči po dlouhém turnaji neměli dostatek volna a také nestihli tolik přípravy.

To se projeví na fyzické i mentální svěžesti. Nejde jen o anglickou ligu. Bylo to vidět i v dalších soutěžích, třeba při překvapivé porážce PSG v domácím Superpoháru. Hráči, kteří byli na MS dlouho, se logicky budou dostávat do rytmu pomaleji.

Z trenérských změn na Ostrovech mě asi nejvíc přitahuje Xabi Alonso v Chelsea. Dostává velkou volnost při tvorbě mužstva a může si i tak velmi silný kádr poskládat podle sebe. Očekávám, že se bude chtít opírat o principy, které mu fungovaly v Leverkusenu - tedy o systém 3-4-2-1, promyšlenou výstavbu hry, kvalitní práci s wingbeky a velkou variabilitu v ofenzivě.

Chelsea navíc přivedla další výraznou ofenzivní kvalitu. Pokud bude fungovat spojení Morgana Rogerse, Colea Palmera a Joaa Pedra, může to být jeden z nejzajímavějších útočných trojúhelníků soutěže. Pedro měl výbornou přípravu, dal spoustu gólů a jeho spolupráce s Palmerem bude lepší a lepší.

Tlak na Alonsa bude samozřejmě okamžitý. Chelsea utrácela velké peníze, majitelé jsou známí netrpělivostí a kabina je plná mladých, velmi drahých hráčů. Přesto si myslím, že by mu tohle prostředí mohlo sedět lépe než Real Madrid. V Chelsea má hodně hráčů, kteří budou chtít růst, učit se. V Leverkusenu ukázal, že umí vytvořit silný týmový celek. A pokud dostane čas, může se z Blues stát černý kůň celé sezony.

Stejně zvědavý jsem na Andoniho Iraolu v Liverpoolu. V Bournemouthu odváděl výbornou práci, jeho tým měl intenzitu, odvahu, jasné principy a uměl hrát ve vysokém tempu. V Liverpoolu přebírá úplně jiný typ mužstva, s jinými očekáváními a pod mnohem větším tlakem. Ale právě proto bude zajímavé sledovat, kolik ze své identity dokáže přenést i na Anfield.

Liverpool navíc potřeboval rozšířit stoperské možnosti. Po odchodu Ibrahima Konatého přišli Ronald Araújo a Jérémy Jacquet. Araújo je prověřená kvalita, u Jacqueta bude zajímavé sledovat, jak rychle se adaptuje. Viděl jsem ho v generálce a působil opravdu dobře, navíc dal gól. Může to být velká posila do budoucna.

Hodně bude záležet také na Alexandru Isakovi. Liverpool potřebuje, aby se dostal do střelecké formy, kterou měl v Newcastlu. Hugo Ekitiké bude ještě pár měsíců mimo, a právě Isak by měl převzít velkou část odpovědnosti za střílení branek.

Manchester United pod Michaelem Carrickem podle mě udělal správně, že vsadil na jeho pokračování. Mužstvo se nemusí znovu učit úplně nový styl, trenér už kabinu zná a postupně může stavět dál.

Youri Tielemans i Andrey Santos jsou podle mého názoru dobré posily do středu hřiště. Tielemans přináší zkušenost, zná Premier League a člověk ví, co od něj dostane. Santos zase může týmu přidat energii a kvalitu do budoucna.

United ale podle mě ještě nejsou na stejné úrovni jako Arsenal, City nebo Chelsea. V ofenzivě mají zajímavá jména, druhá vlna s Bryanem Mbeumem a Matheusem Cunhou vypadá dobře, ale stále mi tam něco schází. Útočník Benjamin Šeško měl složitý první rok, hodně bojoval se zdravím a i nyní se vrací po zranění. Pokud má United udělat opravdu velký krok, bude potřebovat, aby začal pravidelně dávat góly.

Černým koněm bych Rudé ďábly zatím nenazýval. Ale pokud Carrick udrží stabilitu a tým se ještě správně doplní, mohou se postupně přiblížit pozici vyzyvatele favoritů na mistrovský titul.

Jak už jsem říkal, z přestupů mě logicky nejvíc zaujali Bruno Guimaraes, Morgan Rogers a Elliot Anderson. Jsou to velká jména, prověření hráči Premier League a jejich nové kluby přesně vědí, jakou kvalitu získávají.

Mám ale rád i přestupy, které nejsou tolik na očích a může se z nich vyklubat něco velkého. Například Brighton přivedl ze švédského AIK devatenáctiletého Zadoka Yohannu za 28 milionů eur plus bonusy. V době transferu měl přitom tržní hodnotu kolem půl milionu. To je obrovská suma a jasný vzkaz, jak moc mu klub věří. Trochu mi to připomíná dřívější velké sázky na mladé hráče, kteří ještě nebyli známí po celé Evropě.

Zajímavě posiloval také Bournemouth, Newcastle nebo Nottingham Forest. A jsem zvědavý na Fulham, který šel hodně cestou mladých hráčů. Hned dva (Gonzálo García a César Palacios) přišli z Realu Madrid. K tomu i trenér Álvaro Arbeloa. Obecně má Fulham spíš mladší kádr.

U některých jmen si zatím ještě neumím úplně představit, jak se v Premier League prosadí, ale z pohledu skautingu a potenciálu do budoucna je to fascinující sledovat.

Z českého pohledu bude zajímavé, kolik prostoru dostanou Lukáš Horníček a Antonín Kinský. Oba jdou do sezony jako jedničky, což je pro český fotbal skvělá zpráva. U Horníčka bych možná věřil o něco více ve stabilní počet minut, protože jeho situace i konkurence vypadají příznivěji.

Kinský ale evidentně cítí důvěru Roberta De Zerbiho a Tottenham pro něj může být velká příležitost. Obzvlášť ve chvíli, kdy mu odejde konkurent Vicario.

A kdo podle mě bude na konci sezony slavit? 

Asi nepřekvapím. Největším favoritem je po tom, co jsme viděli v Community Shieldu, určitě Arsenal. Má kvalitní kádr, stabilní výkony, trenéra a dnes už i vítěznou mentalitu. City a Chelsea budou stoprocentně jeho hlavními vyzyvateli, ale já se přiznám, že mé osobní sympatie tíhnou k Alonsovi. Přál bych mu, aby zase všechny zaskočil a dosáhl úspěchu.

Je však evidentní, že je před námi zcela revoluční sezona Premier League, ve které si možná budeme muset zvykat na nové pořádky.