Premier League a finance: Na kolik si přijdou anglické kluby a co přináší nová pravidla SCR?

Co do finanční stránky má současný světový fotbal jasného lídra v podobě anglické Premier League. Nevídané jsou zejména odměny, které už ze samotné účasti v soutěži pramení pro týmy ve spodních patrech tabulky. Například Wolverhampton si i přes jednoznačný pád přišel na více než 117 milionů liber, k tomu se může ještě těšit na bohaté "parachute payments”.

Ty Vlkům i dalším sestupujícím přinesou v nové sezoně téměř 50 milionů liber a v případě, že se rychle nevrátí mezi elitu, i platby v dalších letech. Zatímco například ve španělské LaLize je rozdělení odměn z televizních příjmů nakloněno výrazně ve prospěch těch nejlepších a nejvěhlasnějších klubů, v Anglii si na významný kus koláče přijdou i méně významné celky.

Pro přehlednost si na začátek shrňme, jakým způsobem se finanční injekce distribuují. Celkový obnos je rozdělen do tří balíčků: první tvoří příjmy z práv ve Spojeném království, druhý zisk z mezinárodního vysílání a třetí další komerční příjmy soutěže. Poslední zmíněná část má nejjednodušší podstatu, v uplynulé sezoně každý z týmů obdržel dle výpočtů The Athletic 11,5 milionu liber.

Příjmy z domácího trhu, v současné době už lehce nižší než ty mezinárodní, se z poloviny rozdělí rovnoměrně mezi všechny účastníky soutěže, kteří si tak přijdou na zhruba 32 milionů. Pětadvacet procent soutěž distribuuje dle konečného pořadí, přičemž každá pozice vzhůru tabulkou napomůže k částce kolem 1,7 milionu liber. Arsenal si tak nad rámec rovného dělení vydělal slušných 34 milionů.

Zbylá čtvrtina nazývaná "facilities fee” je jakousi odměnou pro velké značky, neboť se zakládá na počtu a atraktivitě odvysílaných zápasů. Zde se částky pohybují od okolo 10 milionů liber pro Burnley až po téměř 24 milionů, které inkasují velké značky v podobě Arsenalu a Manchesteru United.

U mezinárodní složky je matematika přeci jen o maličko náročnější. Do roku 2019 byla totiž tato část rozdělována rovnoměrně mezi všechny kluby. Příjmy v tehdejší výši se stejným způsobem distribuují i nadále, avšak jejich růst už se vyplácí dle umístění. Aby nedošlo k velkým rozdílům, určila Premier League strop rozdílu mezi nejlepším a nejhorším klubem, a to v poměru 1,8:1. Výsledné částky za zahraniční práva se pohybují v rozmezí necelých 60 milionů liber u posledního mužstva soutěže až po téměř 100 milionů pro šampiony ze severního Londýna.

Poskládáme-li všechny balíčky dohromady, vznikne nám pestrá paleta sum pohybujících se mezi zhruba 115 miliony a 200 miliony. Přitom nesmíme zapomínat ani na fakt, že anglická liga neždímá svůj marketingový potenciál do posledního halíře. Zápasy začínající v sobotu mezi 14:45 a 17:15 nejsou na britských ostrovech vůbec vysílány jako ochrana návštěvnosti a atmosféry na utkáních nižších úrovní, které v tento čas standardně vykopávají. Přesto si celky z nejsledovanější ligy světa za uplynulou sezonu rozdělily částku s přehledem přesahující 3 miliardy liber.

Sestupující trio West Ham, Burnley, Wolverhampton si už samo o sobě přišlo na velmi slušné peníze, k tomu se může těšit ještě na další finanční žně. Aby Premier League zmírnila náraz sestupujících klubů navyklých na příjmy i výdaje mezi elitou, dostávají celky vypadnuvší z nejvyšší soutěže takzvané "parachute money”, které jim mají pomoci se stabilizací.

A nejedná se o zanedbatelné částky. V první sezoně po pádu činí tato "odměna za neúspěch” pro každý klub 55 procent ze sumy rozdělované rovnoměrně mezi všechny účastníky Premier League. Nepřijde-li rychlý návrat, v dalším roce se hodnota snižuje na 45 procent a pro kluby, jež působily na vrcholu pyramidy alespoň dvě sezony, ještě následuje třetí platba ve výši 20 procent.

Pokud bychom tedy počítali s letošními ciframi, obdrželi by Wolves a Hammers v případě dlouhodobého usídlení se v Championship postupně zhruba 49 milionů, 40 milionů a 18 milionů liber, a to jako bonus ke standardním odměnám za umístění. Burnley by se poslední část výplaty netýkala.

Tento bohulibý úmysl s sebou však přináší i úskalí. Premier League v rámci solidárních plateb rozděluje peníze mezi kluby EFL, tedy až po čtvrtou nejvyšší soutěž. Z celkových 362 milionů liber shrábnou podle The Athletic hned 225 milionů ti, kteří pobírají "parachute payments”, tedy v uplynulé sezoně pětice Ipswich, Leicester, Luton, Sheffield a Southampton. Na zbylých 67 týmů vyjde v součtu pouhých 137 milionů liber.

Kritici tak poukazují na fakt, že zatímco platby mohou napomoci etablování postupujících mezi elitou, v rámci Championship rovné soutěžení výrazně poškozují. Dle těchto hlasů hrozí, že se v Anglii vytvoří elitní skupina čítající okolo 25 týmů, které se díky bohatým příjmům po sestupu budou v Premier League točit neustále dokola, a pro ostatní bude téměř nemožné mezi ně proniknout.

Kdo se mezi dvacítku nejlepších anglických týmů probojuje, musí počínaje touto sezonou dodržovat nová finanční pravidla. Původní PSR (Profitability and Sustainability Rules) nahrazuje SCR, tedy Squad Cost Ratio. Dosavadní PSR bylo založeno na tříletém období, během kterého nesměl klub zapsat ztráty vyšší než 105 milionů liber. Ty se přitom počítaly z celkové bilance klubu.

Naopak SCR se soustředí vždy pouze na konkrétní sezonu a omezuje se na aktivity spojené s fotbalem, patří sem platy hráčů a hlavního trenéra, náklady na přestupy či odměny agentům. Základní tezí je, že kluby nesmí do přímého dění na hřišti investovat více než 85 % svého příjmu z fotbalových aktivit. Mezi ty se vedle prodeje hráčů řadí prodej vstupenek a další zisk ze zápasů, sponzorské aktivity nebo televizní práva. Naopak se do něj nezapočítávají například příjmy z prodeje nemovitostí, jako jsou hotely či tréninková hřiště, spřízněným subjektům.

Zmíněná hranice 85 % však není fixní, nýbrž slouží jako takzvaný "zelený práh”. Jeho porušení vede pouze k finančním postihům. K tomu je ještě stanoven "červený práh”, jehož překročení je již vždy sankcionováno sportovně. Pro začátek je červený práh u všech klubů stanoven na 115 %, stejně jako u nově postoupivších týmů. O kolik procent překročí zelený práh, o tolik se pro následující ročník sníží práh červený. Naopak pokud se účastník Premier League vejde ve dvou po sobě jdoucích sezonách pod zelený práh, navýší se mu červený o 10 % až do maximální úrovně 115 %.

Dalším argumentem vedení ligy pro přechod na SCR je také sjednocení s metodikou UEFA. Jelikož její požadavky jsou ještě přísnější s limitem stanoveným na 70 %, dává tento rozdíl zároveň výhodu klubům, které se do evropských pohárů nekvalifikovaly, aby mohly lépe konkurovat jejich účastníkům.

Zda to opravdu napomůže a Premier League si upevní své postavení nejkvalitnější, nejsledovanější a nejvyrovnanější ligy, o tom může napovědět hned první kolo, které je na programu už o tomto víkendu.