JAPONSKO - MISTR ASIE
Fotbalistům Japonska se podařilo obhájit asijský titul a dá se říci, že vyhráli nejkvalitnější mistrovství tohoto kontinentu v jeho historii. Stříbrné medaile patří domácí Číně a v boji o 3. místo Irán porazil překvapení tohoto turnaje, Bahrajn.
Na "Stadiónu pracujících" v Pekingu byla před zápasem fantastické atmosféra. Příznivci domácích věřili těm svým zejména díky dobrým výkonům v předešlých zápasech a stoupající formě. Hrdost Číňanů je známá, ale v zápasech s Japonskem je vše umocňováno konflikty mezi oběma národy jak v dávné minulosti, tak i v historii minulého století, zejména v období 2. světové války.
Mladíci vedení trenérem Arie Haanem začali mnohem lépe a zatlačili soupeře v úvodních minutách na jeho polovinu. Ale japonský kouč Zico určil jasnou taktiku, a tak se již kolem desáté minuty zápas stal vyrovnaným a hlavně tvrdým soubojem. Ve 22. minutě se dostal míč k Suzukimu a ten dokázal napravit svou předešlou chybu. Obešel dva protihráče a tomu třetímu nezbylo nic jiného, než zastavit ho faulem. Trestný kop zahrával Shunsuke Nakamura a Takashi Funikushi hlavou z bezprostřední blízkosti nezaváhal. Japonsko, k zděšení publika, šlo do vedení.
Zatímco divákům na stadiónu trvalo dlouho než se vzpamatovali, hráči na hřišti zatnuli zuby a snažili se o odpověď. Vyšlo jim to na 100% a o pět minut později bylo vyrovnáno. Li Ming a jeho lehce a vtipně umístěná střela zvedli ze sedadel celý stadión, který se díky vlajkám a oblečení stal "rudým" oceánem! Nejšťastnějším na hrací ploše byl v tuto chvíli Dalian Shide, který Japoncům sliboval odplatu za semifinálové vyřazení na Asijském poháru hraném v roce 2000 v Libanonu.
První poločas skončil za nerozhodného stavu, ale přestávka byla klidem před bouří. Prvních 20 minut se hrálo nahoru dolů, útok střídal útok, oba týmy si uvědomovaly, že se pravděpodobně naplní pravidlo "kdo dá gól, ten vyhraje!". V 65. minutě se zablesklo a pak udeřilo. Balón byl v síti a Japonci, ve svých charakteristických modrých dresech, slavili. Ale... Rohový kop, míč se snášel do pokutového území. Přeletěl přes hlavy skákajících hráčů, ani čínský brankář na něj nedosáhl. Až se u vzdálenější tyče objevil Koji Nakata a v pádu rukou dopravil míč do branky! Viděli to všichni, jen rozhodčí ne. Protesty fotbalistů Číny, hvízdot a výhružky, zaťaté a hrozící pěsti diváků, nic nezměnilo jeho rozhodnutí.
Vztek je špatným rádcem v rozhodujících chvílích. A domácí se plni "nenávisti" vůči soupeři, rozhodčímu, nespravedlnosti, prostě celému světu, pustili bezhlavě do útoku ve snaze o vyrovnání. Trvalo to 25 minut a Japonsko se bránilo a bránilo. Nastavovaly se 3 minuty a hned v té první utekl Tamada a nezaváhal. Japonsko porazilo Čínu 3:1!
Trenér Arie Haan odmítl převzít stříbrnou medaili a do mikrofonu po zápase řekl: "Jsem hluboce zklamán, cítím to doopravdy, pro vás, fantastické diváky, že jsme prohráli zápas, který jsme naopak měli vyhrát. Jejich (Japonska) první branka padla po obráceně odpískaném faulu, druhá byla dosažena rukou a třetí znovu po faulu na našeho obránce Sun Jihaie. Je to vrchol nespravedlnosti, rozhodčí (Saad Al Fadhli z Kuvajtu) byl autorem tohoto japonského vítězství!"
Již o den dříve, v pátek, získal Irán bronzové medaile, když porazil Bahrajn 4:2. Trojnásobný mistr Asie se tedy musel spokojit s třetím místem. V tomto zápase dal Ali Karimi svou pátou branku a vyrovnal se tak na prvním místě v počtu vstřelených gólů A'alau Hubailovi z Bahrajnu. Tři červené karty a k tomu ještě čtyři žluté, gól na 3:2 z penalty deset minut před koncem a ten poslední v nastavení, to vše nejlépe vypovídá o urputnosti tohoto souboje.
Překvapení se tedy nekonalo, ve finále se utkala dvě předem favorizovaná mužstva. Japonsko pro svou kvalitu a Čína díky domácímu prostředí. Třetí Irán byl rovněž považován za adepta na medaile, a tak jen Bahrajn se pokusil asijskou hegemonii narušit. Celkem se dá říci, že se jednalo o velice vydařený turnaj, plný emocí, dobrého fotbalu, vyprodaných stadiónů. Ve 32 zápasech padlo 96 branek, jednou rozhodoval zlatý gól a ve třech případech dokonce penalty.
Po EURO 2004 a COPA AMÉRICA byl ASIJSKÝ POHÁR třetí vrcholnou přehlídkou světového fotbalu. Královské koruny mají Řecko, Brazílie a Japonsko. Kdo si na hlavu nasadí tu čtvrtou, olympijskou?
Na "Stadiónu pracujících" v Pekingu byla před zápasem fantastické atmosféra. Příznivci domácích věřili těm svým zejména díky dobrým výkonům v předešlých zápasech a stoupající formě. Hrdost Číňanů je známá, ale v zápasech s Japonskem je vše umocňováno konflikty mezi oběma národy jak v dávné minulosti, tak i v historii minulého století, zejména v období 2. světové války.
Mladíci vedení trenérem Arie Haanem začali mnohem lépe a zatlačili soupeře v úvodních minutách na jeho polovinu. Ale japonský kouč Zico určil jasnou taktiku, a tak se již kolem desáté minuty zápas stal vyrovnaným a hlavně tvrdým soubojem. Ve 22. minutě se dostal míč k Suzukimu a ten dokázal napravit svou předešlou chybu. Obešel dva protihráče a tomu třetímu nezbylo nic jiného, než zastavit ho faulem. Trestný kop zahrával Shunsuke Nakamura a Takashi Funikushi hlavou z bezprostřední blízkosti nezaváhal. Japonsko, k zděšení publika, šlo do vedení.
Zatímco divákům na stadiónu trvalo dlouho než se vzpamatovali, hráči na hřišti zatnuli zuby a snažili se o odpověď. Vyšlo jim to na 100% a o pět minut později bylo vyrovnáno. Li Ming a jeho lehce a vtipně umístěná střela zvedli ze sedadel celý stadión, který se díky vlajkám a oblečení stal "rudým" oceánem! Nejšťastnějším na hrací ploše byl v tuto chvíli Dalian Shide, který Japoncům sliboval odplatu za semifinálové vyřazení na Asijském poháru hraném v roce 2000 v Libanonu.
První poločas skončil za nerozhodného stavu, ale přestávka byla klidem před bouří. Prvních 20 minut se hrálo nahoru dolů, útok střídal útok, oba týmy si uvědomovaly, že se pravděpodobně naplní pravidlo "kdo dá gól, ten vyhraje!". V 65. minutě se zablesklo a pak udeřilo. Balón byl v síti a Japonci, ve svých charakteristických modrých dresech, slavili. Ale... Rohový kop, míč se snášel do pokutového území. Přeletěl přes hlavy skákajících hráčů, ani čínský brankář na něj nedosáhl. Až se u vzdálenější tyče objevil Koji Nakata a v pádu rukou dopravil míč do branky! Viděli to všichni, jen rozhodčí ne. Protesty fotbalistů Číny, hvízdot a výhružky, zaťaté a hrozící pěsti diváků, nic nezměnilo jeho rozhodnutí.
Vztek je špatným rádcem v rozhodujících chvílích. A domácí se plni "nenávisti" vůči soupeři, rozhodčímu, nespravedlnosti, prostě celému světu, pustili bezhlavě do útoku ve snaze o vyrovnání. Trvalo to 25 minut a Japonsko se bránilo a bránilo. Nastavovaly se 3 minuty a hned v té první utekl Tamada a nezaváhal. Japonsko porazilo Čínu 3:1!
Trenér Arie Haan odmítl převzít stříbrnou medaili a do mikrofonu po zápase řekl: "Jsem hluboce zklamán, cítím to doopravdy, pro vás, fantastické diváky, že jsme prohráli zápas, který jsme naopak měli vyhrát. Jejich (Japonska) první branka padla po obráceně odpískaném faulu, druhá byla dosažena rukou a třetí znovu po faulu na našeho obránce Sun Jihaie. Je to vrchol nespravedlnosti, rozhodčí (Saad Al Fadhli z Kuvajtu) byl autorem tohoto japonského vítězství!"
Již o den dříve, v pátek, získal Irán bronzové medaile, když porazil Bahrajn 4:2. Trojnásobný mistr Asie se tedy musel spokojit s třetím místem. V tomto zápase dal Ali Karimi svou pátou branku a vyrovnal se tak na prvním místě v počtu vstřelených gólů A'alau Hubailovi z Bahrajnu. Tři červené karty a k tomu ještě čtyři žluté, gól na 3:2 z penalty deset minut před koncem a ten poslední v nastavení, to vše nejlépe vypovídá o urputnosti tohoto souboje.
Překvapení se tedy nekonalo, ve finále se utkala dvě předem favorizovaná mužstva. Japonsko pro svou kvalitu a Čína díky domácímu prostředí. Třetí Irán byl rovněž považován za adepta na medaile, a tak jen Bahrajn se pokusil asijskou hegemonii narušit. Celkem se dá říci, že se jednalo o velice vydařený turnaj, plný emocí, dobrého fotbalu, vyprodaných stadiónů. Ve 32 zápasech padlo 96 branek, jednou rozhodoval zlatý gól a ve třech případech dokonce penalty.
Po EURO 2004 a COPA AMÉRICA byl ASIJSKÝ POHÁR třetí vrcholnou přehlídkou světového fotbalu. Královské koruny mají Řecko, Brazílie a Japonsko. Kdo si na hlavu nasadí tu čtvrtou, olympijskou?
Komentáře (1)
Přidat komentářV Asii prostě nikdo lepší neni a dlouhou dobu ani nebude. Porazili už i nás a to sme 3. v evropě
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele