JAKO NA KOLOTOČI (VIII)

Jede s námi Carlos Gamarra, Luís Fabiano, Rudi Völler, Sylvinho, Miguel Ángel Angulo, Mauro Silva, Zlatan Ibrahimovič, Fabio Canavarro, dokonce i celá kálovská rodina z Realu Madrid! Svezete se také? Ještě jsou na našem kolotoči poslední volná místa!

Carlos Gamarra si vše nechal projít hlavou. Nejprve se s Interem Milán rozloučil, pak vyhrál stříbro na OH 2004 v dresu Paraguaje a nakonec se vrátil a o jeden rok smlouvu prodloužil. Je mu 33 roků, do Interu přišel v roce 2002 z AEK Atény, když se již o čtyři léta dříve stal fotbalistou roku v jižní Americe. A čeká ho spousta práce, jelikož Inter bude chtít znovu útočit na pohárové příčky, možná i na titul si dělá choutky. A v Lize Mistrů to taky nebude mít jednoduché. Ve skupině G ho čekají Valencia, Werder a Anderlecht! Brémy jsou na řadě jako první, 14. září.

Luís Fabiano nechtěl svého brazilského krajana Diega nechat v FC Porto samotného a přispěchal rychle za ním. Kromě toho, že v roce 2002 získal titul krále střelců v Brazílii, je také čerstvým držitelem zlaté medaile z Coma Amériuca. Posilou tedy jistě bude. V Evropě již hrál za Stade Rennes a jinak je jeho kariéra dosti pestrá, pro nás i exotická, co se střídání klubů týče: Guarani FC, Ituano FC, AA Ponte Preta, již výše zmíněný klub z Francie a São Paulo FC. Ve 23 letech toho stihl opravdu požehnaně.

Ruddi Völler se ještě usmívá, ale kdo ví, jak dlouho mu to vydrží. Podepsal s AS Řím smlouvu na dva roky a vystřídal tak na místě trenéra Cesare Prandelliho, který odešel od mužstva údajně z rodinných důvodů. Pro Völlera není Řím žádným neznámým místem. Hrál zde v letech 1987 až 1992 a měli ho zde moc rádi. Aby ne, vždyť v dresu AS dal 45 branek. "Itálie a Řím jsou hluboko v mém srdci. Nemohl jsem odmítnout, miluji tento klub, dám ze sebe vše pro dobro AS Řím, pro úspěch," byla jeho první slova po příletu do hlavního města Itálie. Fotbal devadesátých let bude navždy spojen se jménem tohoto německého fotbalisty. Titul mistra světa 1990, italský pohár s Římem o rok později, Liga Mistrů 1993 v dresu Olympique Marseille. Jako trenér pak dovedl reprezentaci své země až do finále světového šampionátu v Koreji a Japonsku. Neúspěch na EURO 2004 znamenal jeho odchod, ale šanci na nové proniknutí do povědomí fanoušků v Evropě bude mít v Lize mistrů, kde AS Řím čekají Dynamo Kijev, Bayer Leverkusen a Real Madrid. Ligu zahájí 18. září s Fiorentinou.

Sylvinho má ve svých dokumentech od prvního dne tohoto měsíce uvedeno "hispanobrasileňo" a Barcelona má o starost méně. Kvótu cizinců v sestavě již zabírat nebude, je "Evropanem". Španělské kluby smějí mít na soupisce pro jednotlivé zápasy pouze tři hráče ze zemí, které nejsou členy EU, ale Barcelona jich měla hned pět. Ovšem Rüstü Reçber odešel, Saviola je na hostování v Monacu, Sylvinho a Edmílson mají dvojí občanství, a tak zůstali jen Ronaldinho a Samuel Eto'o. Pro koho hlídají třetí místo? Kdopak se objeví jako vánoční dárek?

Miguel Ángel Angulo byl jednou nohou na trávníku Highbury, ale nakonec se bude po tom ve Valencii probíhat další 4 roky. Po vítězství ve finále evropského Superpoháru se rozloučil, ale Claudio Ranieri mu řekl, že by ho měl rád v týmu a kdyby se tedy jaksi rozmyslel, že dveře má otevřené dokořán a ani klepat nemusí... "Mé rozhodnutí zůstat ve Valencii nemá žádnou vazbu na peníze, ani tu sportovní. Promluvilo mé srdce, to mi řeklo vrať se, tvůj domov je ve Valencii. Jsem spokojen, uvidím, jak se mi vydaří sezóna." Valencia nabízí stejnou sumu jako dříve, kdy Angulo podepsat odmítl. Platí v tomto případě ono "lepší vrabec (Valencia) v hrsti, než holub (Arsenal) na střeše"?

Mauro Silva, mistr světa v dresu Brazílie, majitel další řady titulů jak v rodné zemi, tak ve Španělsku. Co ho ještě může motivovat v jeho fotbalové kariéře? A přeci se jeden motiv pro tohoto 36letého středopolaře Deportiva La Coruňa, našel. Jeho jméno je Anfield! "Nikdy jsem neměl příležitost hrát na tomto stadiónu. Jsem rád, že na sklonku mého fotbalového života se mi to podaří. Toto hřiště má v sobě něco bájného...", říká Mauro o svém, asi posledním, startu v Lize Mistrů. Není tomu tak dávno, co trenéru Iruretovi oznámil, že je to pro něj, jako profesionálního fotbalistu, poslední sezóna. Do Deportiva přišel z CA Bragantino už v roce 1992 a v sobotu 28. srpna hrál proti RCD Espanyol už své 350. ligové utkání v modrobílém dresu. Pátá účast, bez přerušení, v Lize mistrů, je dalším úspěchem této fotbalové legendy. Kromě Liverpoolu čeká na Deportivo Olympiakos a Monako, se kterým si má co vyřizovat. Na prohru 3:8 se jen tak nezapomíná. V zápasech proti Liverpoolu bude hodně magického, přitažlivého. Rafa Benítez, Xabi Alonso, Josemi, Antonio Núñez a Luis García, dříve soupeři ve Španělsku, dnes ve službách Reds ze země královny Alžběty. Fotbal se tedy má na co těšit. A jeho příznivci dvojnásob!


A když jsme se již zmínili o anglické královně... Real znamená královský. Snad i proto si jeho dres vybrali za vlastní hned tři poddaní jejího královského veličenstva Alžběty. Jen její místo v čestné lóži bude občas obsazeno jinou "pomazanou hlavou". Juan Carlos fandí Realu Madrid. Má to nakonec v popisu práce. Vždyť Real je přeci královský...

Ale vraťme se k fotbalu. Tisk ve Španělsku o nich mluví jako o "Třech Angličanech". A jestliže se o ně ten anglický staral dnes a denně, ten španělský jim nedá spát ani v noci. Oni vědí velice dobře, jak je těžké pro ostrovany prosadit se na kontinentu a ve Španělsku zvlášť. Horko, jiná kultura, zvyky, jazyk, náročné publikum. To vše a ještě mnohem víc nedá spát Owenovi a Woodgateovi. Beckham si již začal zvykat.

Owen měl při svém debutu dres s číslem 11, který oblékal legendární Paco Gento. Bylo znát, že se ještě neaklimatizoval a jeho účast byla poněkud diskrétní. Ale byl strůjcem jediné branky Realu, když skvěle unikl a našel zcela volného Ronalda, který jednou, ne příliš "fotbalovou" částí těla, dorazil míč za brankovou čáru. Owen ví velice dobře kam přestoupil a jakou má konkurenci v útoku Realu. Jen zranění nebo trest za karty Ronalda, Raúla a Morientese mu dá šanci hrát v základu. Sám k tomu dodává: "Jsou to jedni z nejlepších útočníků na světě. Chci-li hrát, musím být na stejné úrovni jako oni!"

Fanoušci Realu, a nejen oni, se pozastavovali nad příchodem této liverpoolské hvězdy. Zdálo se jim, že by se vedení mělo více zabývat posílením obrany a středu pole, kde to po odchodu Claude Makeleleho a Fernanda Hierra pořádně skřípe... Mnozí se domnívali, že příchod Owena je pouze reakcí na neuskutečněný přestup Vieiry. Ale José Antonio Camacho je uklidnil a představil další ostrovní posilu a tentokráte opravdu pro defenzivní práci, Jonathana Woodgatea.

Bude na ně, společně se Samuelem, vyvíjen obrovský tlak. Real se totiž právě na místě obránců v poslední době několikrát spálil. Aitor Karanka, Iván Campo a Rubén Gonzáles jsou jen někteří z těch, kteří nesplnili očekávání. Woodgate je dobrým bekem a se Samuelem mohou vytvořit neprostupnou dvojici a vnést klid do obranných řad. Real hraje ofenzivně, o to více se musí soustředit na zachytávání rychlých protiútoků, které mohou být mnohdy pro vývoj zápasu rozhodující.

Beckham se ve své druhé sezóně prosadil do základní sestavy jako jeden z pilířů. Ví velice dobře, co oba nováčky čeká a nemine. Fotbal ve Španělsku je možná pomalejší a ne tak fyzicky náročný, jako je tomu na ostrovech a v Anglii především. Ale technická a taktická vyspělost všech týmů od Pamplony až po La Coruňu je neoddiskutovatelná. A navíc: proti Realu se chce každý vytáhnout! Beckham, Woodgate a Owen vědí, že ve třech se to lépe táhne!


Juventus byl dlouho v klidu a nechal si překvapení na poslední chvíli! Zlatan Ibrahimovič a Fabio Cannavaro. To snad čekal opravdu málokdo. Padala jiná jména...

Ibrahimovič dal v dresu Švédska gól Italům na EURO 2004. Nyní tedy přišel do země, kterou pomohl vyřadit na tomto turnaji. Na Stadio Delle Alpi podepsal smlouvu na čtyři roky, cena za přestup byla 19 miliónů eur. Za Ajax, kam přišel z Malmö za necelých osm miliónů, dokázal dát 31 branek v lize a dalších 7 v Lize Mistrů, vyhrál nizozemskou ligu, vstřelil vítěznou branku ve finále národního poháru. Ibrahimovič je velký talent, což dokázal například v nedávném zápase proti NAC Breda (6:2), když obešel pět protihráčů, položil si brankáře a dal gól. Velké rozčarování však způsobilo jeho chování v přípravném zápase Švédsko - Nizozemsko, při kterém si počínal přinejmenším nesportovně. Několik tvrdých zákroků proti spoluhráčům z Ajaxu pak vyvrcholilo tím, jak bez míče nakopl Rafaela van der Vaarta, který musel opustit hrací plochu se zraněným kotníkem. Ironií osudu pak na své bývalé spoluhráče zanedlouho narazí znovu – Juventus a Ajax se utkají v Lize Mistrů a to hned v prvním kole, 15. září.

Nečekaným byl rovněž příchod Cannavara. Chyběly mu ještě dva roky do vypršení smlouvy v Interu, ale odslouží si je v Juve. A dva k tomu, protože se "bianconeri" upsal na dlouhá čtyři léta... Inter se na odchod Cannavara připravoval, nakoupil nejvíce hráčů ze všech klubů italské ligy (8), mezi nimi obránce Sinišu Michajloviče a Nicolase Burdissa. Cannavaro debutoval v Serii A v dresu SSC Neapol a jelikož náhodám není nikdy konec, bylo to v roce 1993 proti Juventusu! V sezóně 1995/96 přestoupil do Parmy, na San Siro pak v roce 2002 za 23 miliónů eur. V Juventusu se potká se starými známými z Parmy Gianluigi Buffonem a Lilianem Thuramem. Součástí přestupové transakce byl odchod Fabiana Cariniho do Interu.


Fotbal a jeho svět. Událostí je tolik, že by obsadily všechna sedadla desítek kolotočů. Snad jsme ke svezení dnes vybrali ty pravé protagonisty. A kdo chyběl se sveze možná příště. Kolotoč se totiž točí dál...