Historie lvíčka na hrudi: Předseda na dvou židlích

Už déle než jednadvacet let trvá historie samostatné české reprezentace. Během nich se v pozici hlavního trenéra vystřídalo hned devět mužů - o každém z nich EuroFotbal zpracoval netradiční takticko-analytický komentář, který se skládá z kratší obecné části a delším taktickém pojednání o vybraném utkání.

Chtěl zachránit situaci. Jako předseda fotbalového svazu se ujal i trenérského žezla u české reprezentace, avšak zpackanou kvalifikaci na mistrovství světa 2010 napravit nedokázal. Rýhy po čmáranicích Petra Rady byly až moc hluboké a bodový deficit nedostižitelný. Přesto zůstal po průkopníkovi české stopy na Blízkém východu pozitivní odkaz. Z pěti utkání ani jednou neprohrál, navíc přemluvil k symbolickému návratu legendu Jana Kollera.

Ivan Hašek

"Angažmá" obou ikon českého fotbalu v této reprezentační fázi však mělo podobně jepičí život. Ivan Hašek se po selhání Petra Rady pokoušel pro národní tým přemluvit tehdejšího trenéra Slavie Karla Jarolíma, který však odmítl. Rozhodl se tak z pozice předsedy vzít osud do vlastních rukou.

Dvě pozice však ovládal jen tři měsíce. Po neúspěchu se z trenérského křesla přesunul definitivně do kanceláře předsedy svazu. A "Dino" Koller dokonce definitivně odložil český dres už po prvním pokusu o návrat. Po zápase proti Slovensku prohlásil, že na reprezentaci nestačí a přenechá ji mladším.

Podobně jako jeho předchůdce František Straka, ani Ivan Hašek nestačil svému týmu vštípit žádný výrazný rys své trenérské filozofie. Přinejmenším to na trávníku nebylo vidět. Z týmu každopádně čišelo nadšení pro hru, s Haškem na trenérské lavici se mužstvo semklo a bojovalo za něj i za celý národ.

Zkušený kouč uvadlý nároďák jednoznačně osvěžil. V prvních dvou kvalifikačních utkání nastříleli Češi víc branek, než za celou dobu působení předchozího trenéra Rady. Škody, které spolu s ním napáchali v první části kvalifikace, však byly příliš velké.

Hašek rád spoléhal na ofenzivní sílu, vyjma dvou poločasů hrál vždy na dva útočníky, kteří mu jeho důvěru poctivě spláceli nejen bojovnými výkony, ale i vstřelenými góly. Baroš jich dal v pěti utkáních šest, Svěrkoš s Necidem shodně po dvou.

Taktický rozbor: Slovensko - Česko 2:2 (5. září, 2009)


Základní sestava české reprezentace v utkání proti Slovensku.

V klíčovém utkání se Slovenskem o postup na MS 2010 dal Ivan Hašek příležitost jedinému útočníkovi, kterým byl Jan Koller. Za ním se pohybovala pětičlenná záloha, kterou jako defenzivní štít jistil Tomáš Hübschman. Překvapením bylo nasazení Daniela Pudila na levém křídle, jeho výkon byl ovšem jedním z nejpozitivnějších z celého týmu.

Obranná linie se v utkání nenacházela tak blízko půlící čáry, aby mohl český tým aktivně presovat na polovině Slováků. Nahrazoval to však na vlastní polovině, kde Slováci především v počátcích utkání neměli často ani píď prostoru a mnohdy je čeští hráči dokonce zdvojovali.

Důležitou roli hrál v této disciplíně Tomáš Hübschman, který zvládal defenzivní úkoly na jedničku a vždy byl součástí onoho dvojbloku rušícího slovenské pokusy o útok. Dokázal navíc rozdávat míče dopředu, kde se o tvorbu hry dělil aktivní Jaroslav Plašil s Davidem Jarolímem.

Zhruba po půlhodině hry se ovšem oba středopolaři ze hry prakticky vytratili, což se ukázalo jako klíčový moment celého utkání. V ten moment totiž převzali taktovku dění Slováci, kteří náhle Čechy začali přehrávat. Hübschman najednou v defenzivní fázi nestíhal.

Snižující se pozornost středních záložníků směrem dozadu nicméně přidělala práci i obráncům a ve finále vyústila v první obdržený gól. Centrujícího Vitteka po hodině hry najednou musel bránit stoper Sivok a Jankulovski byl na zadní tyči proti dvojnásobné přesile bezmocný. Plašil nakonec chybou ve vlastní šestnáctce zavinil i druhý gól Slovenska.

Když přestal Čechům fungovat střed zálohy, uchýlili se k nakopávaným míčům. Logicky, jelikož dvoumetrový velikán Jan Koller znamená nepříjemnost pro obranu už jenom svou přítomností. U ní to však většinou končilo. Koller se na hrotu útoku dlouho hledal a pro hru českého týmu nebyl příliš platný. Hlavně jeho vinou chyběl Haškovu výběru důraz v šestnáctce.

Deset minut po přestávce proto trenér správně zareagoval a namísto nepohyblivého Kollera poslal na trávník rychlejšího a dravějšího Milana Baroše, jehož za dalších deset minut doplnil Necid. Právě Tomáš Necid udělal největší kus práce u vyrovnávací branky, kterou vsítil Daniel Pudil.

V ofenzivní fázi českého týmu bylo obtížné najít nějaký opakující se taktický prvek, většina útočných fotbalistů se pohybovala na různých pozicích. Poté, co se nechal vyloučit slovenský Hamšík, neuchýlili se k Češi k obvyklé taktice nátlaku a spoléhání se na vysoké míče, což byla možná chyba. Po zemi se jim totiž proti zataženým Slovákům vůbec nedařilo, vyrovnání ostatně docílili po rohovém kopu a hlavičce Baroše. Centry začaly do vápna Jána Muchy létat až v nastaveném čase - a to bylo pozdě.