Freiburg? Autenticita, tradice a chladnokrevná efektivita. Plzeň vyzve tým prohánějící giganty

Ve světě německého fotbalu, kde titulky médií zpravidla přitahují stejná jména, působí SC Freiburg jako zjevení. Klub bez miliardových rozpočtů, bez globální značky, bez marketingového pozlátka. A přesto znovu a znovu konkuruje největším jménům. Ve čtvrtek večer se Freiburg představí v Plzni jako druhý tým hlavní fáze Evropské ligy, s výkony, které budí pozornost.

V dosavadním ročníku Evropské ligy vyhrál s Basilejí, remizoval v Boloni, porazil Utrecht a naposledy získal cenné tři body z Nice. Také Plzni se daří a chybí ji na německý celek pouhé dva body. Utkání slibuje fanouškům napínavou podívanou, ve které se představí neokázalý, ale nesmírně zajímavý klub. Kdo tedy ve čtvrtek večer v Plzni nastoupí?

Freiburg je v konkurenci všudypřítomné komerce fotbalový úkaz. Město ukryté na okraji Schwarzwaldu na jihu Německa známé láskou k přírodě, univerzitní atmosférou a pohodovým tempem, je zároveň domovem jednoho z nejautentičtějších klubů v Evropě. Zatímco fotbalový svět se žene dál za zářivým pozlátkem, Freiburg setrvává pevně nohama na zemi.

Fanoušci přijíždějí na zápasy na kole, klubová hymna připomíná místní pivo i víno a celá komunita stojí za klubem ne proto, že nabízí prestiž, ale protože zrcadlí jejich hodnoty - skromnost, tradici, kontinuitu. A právě kontinuita je tím, co dělá z Freiburgu jeden z nejrespektovanějších klubů současného Německa.

Freiburg vznikl v roce 1904 a v prvních dekádách své existence působil především v regionálních soutěžích. V poválečných letech se klub několikrát přeskupil, přežil obtížné období a pomalu se propracovával mezi stabilnější účastníky vyšších soutěží.

Skutečný zlom přišel až v devadesátých letech minulého století s příchodem trenéra Volkera Finkeho. Jeho ofenzivní filozofie a práce s mladými hráči proměnila Freiburg v konkurenceschopný tým, který se poprvé v roce 1993 představil v Bundeslize. Hned o dva roky později se také poprvé ukázal v evropském fotbale.

Ikonickou postavou moderního Freiburgu se však stal Christian Streich. Trenér, který nastoupil v roce 2011 a klub vedl až do roku 2024. Není mnoho koučů, kteří by dokázali poznamenat klub tak jako on. Měl také velkou důvěru ze strany vedení. Freiburg s ním nikdy nehonil rychlé úspěchy, protože věděl, že Streichova práce je dlouhodobá.

Pod jeho vedením se Freiburg z klubu střídajícího první a druhou ligu stal etablovaný bundesligový tým, který nejenže přežíval, ale pravidelně bojoval o evropské příčky. Také akademie se stala továrnou na hráče - Ginter, Höler, Schade a další jsou výsledkem této trpělivé strategie.

Po Streichově emotivním odchodu v roce 2024 přišla otázka, zda může Freiburg bez svého symbolu fungovat. Odpovědí se stal Julian Schuster, klubová legenda s více než 200 zápasy. Muž, který zná freiburgské reálie z kabiny i ze hřiště.

Ve své první sezoně 2024/25 dovedl tým na páté místo Bundesligy a znovu do pohárové Evropy. Nejde však o revoluci. Je to evoluce, pokračování filozofie, která klub definuje tři dekády.

Pod vedením Juliana Schustera se Freiburg prezentuje herním stylem, který v sobě spojuje pragmatičnost, flexibilitu i důraz na detaily. Základ tvoří rozestavení 4-2-3-1, umožňující variabilní pohyb v záloze i na krajích hřiště. Tým není založen na dlouhých úsecích držení míče, ale na kontrolovaném napadání ve středu hřiště a rychlém přechodu do protiútoků.

Freiburg nevyniká agresivním presinkem hluboko na polovině soupeře, místo toho se soustředí na to, aby soupeři odebíral prostor a směřoval jeho hru do předem připravených míst. Snaží se odříznout jeho tvůrce, zavřít úhly nahrávek a postupně utlumit jeho kombinační jistotu.

Kritickou roli hraje pevná obranná osa v čele s Matthiasem Ginterem a Philippem Lienhartem, kterou doplňuje nově příchozí Patrick Osterhage jako defenzivní záložník. Na opačném konci hřiště se pak Freiburg opírá o kreativitu a individuální průlomovost křídelních hráčů, zejména Vincenza Grifa a Derry Scherhanta, který nahradil letní posilu Frankfurtu Ritsu Doana. Právě jejich přínos dává týmu nenápadnou, ale pravidelnou účinnost v přechodové fázi.

Schusterův Freiburg neustále zdokonaluje umění čekání na vhodnou příležitost v utkání. Potvrdil to například venkovní výhrou 1:0 nad St. Pauli, kde jeho hráči působili disciplinovaně a vyspěle v obraně, zatímco dopředu zaútočili jen tehdy, když to dávalo smysl. K tomu všemu Freiburg přidává i tradičně silné standardní situace, které se dlouhodobě řadí mezi jeho nejúčinnější zbraně.

Freiburg se v soutěžních utkáních s českými klubu příliš nesetkával, ale každý duel má svou váhu. Při své vůbec první evropské účasti v roce 1995 narazil na Slavii Praha a nedokázal se přes ni v Poháru UEFA dostat. Český soupeř tehdy ukončil jeho debutové dobrodružství hned v prvním kole. Nutno dodat, že Slavia v tomto ročníku dokráčela až do semifinále.

O osmnáct let později už byl Freiburg zkušenější, lépe strukturovaný a důslednější. V základní skupině Evropské ligy 2013 se utkal se Slovanem Liberec, doma remizoval 2:2 a v Liberci zvítězil 2:1.

Plzeň se tak může těšit na tým, který nehraje efektně, ale efektivně. Který nehraje na kvantitu, ale na kvalitu. Tým, který není postaven na hvězdách, ale na souhře. Tato filozofie mu přináší ovoce a fotbalové úspěchy.

Freiburg už dávno není nečekaným hostem v evropském prostředí. Je klubem, který se tam pravidelně vrací. Nikoli díky penězům, ale díky identitě, která v moderním fotbalu získává punc vzácnosti.