Flashback: Ince průkopníkem za Albion i v Premier League. Jako trenér ale neprorazil

Paul Ince (57) byl jedním z nejvýraznějších anglických středopolařů konce 20. století. Nešlo ale jen o jeho fotbalové schopnosti, s jeho jménem je spojeno několik významných momentů kolébky fotbalu. I díky němu se daleko více otevřely dveře pro hráče tmavé pleti ve výběru anglické reprezentace. Byl také jedním z mála Angličanů, kteří uspěli v italské Serii A.

Psal se 9. červen roku 1993 a Ince s kapitánskou páskou vedl na stadionu Foxboro v Bostonu tým Anglie proti domácímu výběru USA. Zbýval rok do zahájení světového šampionátu, který hostily Spojené státy americké. Ince, v té době opora Manchesteru United, byl prvním černochem, kterému se dostalo cti, být kapitánem hrdého Albionu. Paradoxně ale na mistrovství světa chyběl, Anglie totiž nezvládla kvalifikaci.

Řeč je o muži, který během své bohaté kariéry hrál za několik významných klubů světového fotbalu, mimo United také za Inter Milán a Liverpool.

Ince, jehož rodina pochází z Trinidadu a Tobaga, se narodil 21. října 1967 v Ilfordu ve východním Londýně a vyrůstal v dělnické čtvrti, kde byl fotbal součástí každodenního života. Jen pár zastávek autobusem to měl do Upton Parku a tak bylo logické, že se připojil k mládežnickým týmům West Hamu United. V Hammers debutoval v roce 1986 i v seniorském týmu nejvyšší anglické ligy. Díky své dynamice a nebojácnosti v soubojích ale upoutal pozornost i předních klubů.

Boj o stále lepšího záložníka vyhrál v roce 1989 Manchester United, kde se rychle stal klíčovým hráčem. Sir Alex Ferguson se mohl spolehnout na jeho neústupnost, bojovnost, vytrvalost i vůdčí schopnosti. I díky Incovi se z United stal tým, který znovu získal dominantní postavení v anglickém fotbale.

Během svého šestiletého působení na Old Trafford získal dva tituly v Premier League (1992/93, 1993/94), dva FA Cupy (1990, 1994), Ligový pohár (1992) a uspěl i v Evropě při triumfu v tehdejším Poháru vítězů evropských pohárů (1991).

Výkony v dresu Manchesteru United logicky vynesly Incemu povolání do anglické reprezentace. V roce 1993 přišel již zmíněný moment, kdy se zapsal do historie tím, že se stal prvním černošským hráčem, který vedl Anglii jako kapitán. I když to byl přelomový okamžik, který definitivně potvrdil otevřené dveře pro hráče černé pleti v anglické reprezentaci, Ince na tehdejší momenty vzpomíná rozporuplně.

"Když mě Graham Taylor jmenoval kapitánem, byl to pro mě vrchol mé kariéry. Ale pamatuju si, že jsem se při všech těch otázkách cítil nepříjemně. Chtěl jsem být jen kapitánem Anglie, nechtěl jsem, aby se o mně mluvilo jako o prvním černochovi, který dostal pásku," vyprávěl kdysi pro list Daily Mail.

Po zápase, který Anglie v Americe prohrála, si ale vzal to dobré z pozitivních zpráv. "Po tom utkání jsem se na to začal dívat jinak. Spousta rodičů z ghetta mi posílala dopisy, ve kterých mi říkala, jak to inspirovalo jejich děti k tomu, aby si našly práci, nebo začaly hrát fotbal," těšilo jej.

Ince hrál v barvách anglické reprezentace důležitou roli na několika významných turnajích, včetně Eura 1996, kde Anglie v domácím prostředí došla až do semifinále, a také a na MS v roce 1998. V mezidobí let 1992-2000 nastoupil za národní tým v 53 zápasech a na kontě má dvě vstřelené branky.

V roce 1995 udělal odvážný krok, vydal se mimo Anglii a přestoupil do Interu Milán. Byl to velmi významný přestup, protože v té době bylo velmi vzácné, aby angličtí hráči přestupovali do Serie A. Italská liga ale byla považována za jednu z nejlepších a takticky nejnáročnějších soutěží na světě. V Interu se Ince rychle přizpůsobil italskému stylu hry, neměl s tím problém. Sám už v Anglii vynikal taktickou disciplínou a důrazem na defenzivu, což byly domény tamního fotbalu.

Během dvou sezon v Interu dostál Ince své pověsti. Stal se klíčovou postavou středu pole, byl obdivován pro své nasazení, fyzickou zdatnost i schopnost rozbíjet útoky soupeřů. Zároveň přidával jako bonus kreativitu. V roce 1997 pomohl Interu dostat se do finále Poháru UEFA, které Nerazzurri prohráli až na penalty s německým Schalke 04.

V roce 1997 se Ince vrátil do Anglie, nezvolil však návrat na Old Trafford, ale přestoupil do týmu největšího rivala - vítal ho stadion Anfield Road. Stal se jedním z mála hráčů, kteří v kariéře oblékali jak dres Manchesteru United, tak Liverpoolu.

Fanoušci nového klubu byli vzhledem k jeho vazbám na United rozdělení. V Liverpoolu však Ince přinesl mladému týmu zkušenosti a vůdčí schopnosti a téměř okamžitě se stal kapitánem. Za Reds nastoupil ve více než 80 zápasech a vstřelil několik důležitých gólů, včetně toho vyrovnávacího v dramatickém a vypjatém derby s United v roce 1999. V létě stejného roku ale z Liverpoolu odešel do Middlesbrough.

Ince ukončil hráčskou kariéru v roce 2000, předtím si však krátce stihl ještě zahrát za Wolverhampton Wanderers, Swindon a Macclesfield Town. Na klubové úrovni odehrál Ince 771 zápasů a vstřelil 91 gólů. Na poslední adrese se už se z něj pomalu stával trenér.

Macclesfieldu se pomohl vyhnout sestupu a díky tomu ho oslovil klub MK Dons. S ním vyhrál Football League Trophy a slavil postup do třetí nejvyšší anglické ligy. Přesvědčivá práce mu vynesla v roce 2008 i přesun do Blackburnu Rovers, kde se stal pro změnu prvním britským trenérem černé pleti v Premier League. I když jeho působení v Blackburnu nebylo dlouhé, u trenérského řemesla vydržel až do roku 2014. Vrátil se do MK Dons a následně vedl i Notts County, Blackpool a Reading.

V současné době příležitostně pracuje jako televizní komentátor a zůstává respektovaným hlasem v diskuzích o anglickém fotbale.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.