EuroSkauting: Rozený driblér a prototyp moderního křídla. Newcastle vítá Martíneze

Ve stínu nedávno ukončené kvalifikace na mistrovství světa a s tím spojeným sezonním finišem evropských lig se v Paraguayi odehrává mistrovství Jižní Ameriky do 17 let. Skupinová fáze už je u konce a mezi nejlepší čtyřku se probojovaly Brazílie, Argentina, Ekvádor a Kolumbie. A právě ve žlutomodrém dresu Ekvádoru se představuje 16letý talent, o kterém bude dnešní díl EuroSkautingu.

Tím talentem je Johan Martínez, který sice nastupuje za Ekvádor, jak už bylo napsáno, klidně by ale mohl oblékat i dres sousední Kolumbie, ze které pochází jeho otec. O to se také Kolumbijci hodně snažili, Martínez si ale vybral reprezentaci své rodné země. Ta ale ještě nemusí být definitivní, jelikož v tomto věku stále ještě hráči mohou své rozhodnutí změnit.

Nejdřív jsem úplně nechtěl do EuroSkautingu řadit dalšího hráče akademie Independiente del Valle, jejíž hráči tvořili dosud podstatné procento tohoto nově pravidelného seriálu, nicméně po potvrzení zájmu o služby mladého ofenzivního hráče ze strany Newcastlu jsem se rozhodl, že nebude na škodu ho fanouškům představit.

Johan Martínez primárně nastupuje jako křídelník, a to hlavně z levé strany. Komfortně se ale cítí i na druhé straně hřiště. Statistiky z mládežnických lig jsou prakticky nedohledatelné, nicméně v reprezentačním dresu ekvádorské U17 si zatím v 6 startech připsal jeden gól a jednu asistenci, shodně v pondělí ráno proti Chile.

Mnoho, možná dokonce většina jihoamerických křídelních hráčů má dva zásadní nedostatky, které jim zabrání prosadit se v evropském fotbale. Tím prvním je nedostatečně vyvinutá fyzická stránka, kdy by až příliš snadno odpadávali z fyzických soubojů s mnohem silnějšími obránci, tím druhým pak tendence přehrávat situace zbytečnými kličkami, které nevedou do nebezpečných pozic, maximálně tak k rohovému praporku. To ale není případ Johana Martíneze.

Ekvádorský mladík má podle dohledatelných údajů 173 centimetrů, nicméně mnohem důležitější je v tomto věku spíš relativní výška vůči ostatním hráčům - Martínez je vyšší než značná část stejně starých spoluhráčů i soupeřů. Těžko odhadovat, jak moc ještě jeho tělo vyroste, klidně se ale na nějakých 176 až 180 centimetrů dostat může, a to je na křídelního hráče dostatečná výška. Navíc už teď je zdravě agresivní v osobních soubojích.

Dle dat WyScoutu proti Kolumbii a Chile podstoupil 55 osobních soubojů s přibližně poloviční úspěšností! Data z WyScoutu je sice třeba brát s velkým nadhledem, ale podstatné je, že svým projevem na hřišti jde o pracovitého hráče, který se hodlá o vítězství rvát a nečeká jen na servis spoluhráčů. V Jižní Americe se obecně velmi málo hraje vzduchem do soubojů, takže tato statistika je tímto faktem zkreslená, nicméně na probíhajícím mistrovství je jeho úspěšnost přibližně poloviční. Na křídelního hráče je to slušná bilance, i když je vzorek malý. Skauty Newcastlu určitě zaujala také jeho snaživost při návratech do obrany. Při obranných zákrocích pak dokáže dobře využívat své dlouhé nohy.

Alfou a omegou moderního křídla je dynamika pohybu, kterou má Martínez excelentní. Pravda, viděl jsem ještě explozivnější hráče, rozhodně ale rychlost patří k hráčovým velmi silným stránkám. Co je ale věc, které si lze všimnout na první pohled, je nesmírná elegance pohybu při práci s míčem. Většina takto mladých hráčů ještě bojuje s rychle rostoucím tělem a jejich pohyby jsou často nešikovné nebo "rozevláté". Martínez při pohybu své tělo velmi dobře ovládá, přičemž trávníky na paraguayském turnaji jsou v tak příšerném stavu, že je potřeba o to víc pohyb mladého Ekvádorce pochválit.

Martínez je primárně driblér, který rád vyhledává situace 1 vs 1. V 16 letech je potřeba pořád ještě víc koukat na hráčův potenciál než na aktuální dovednosti, protože v tomto věku dělá sem tam naprosto zbytečné technické chyby každý hráč. Johanova technika driblinku je už teď na takové úrovni, že by bez přehánění strčil do kapsy většinu plejerů v české nejvyšší soutěži. Přispívá k tomu ladný první dotek, který sice zatím logicky není stoprocentní, ale zpravidla dokáže míč zalepit téměř perfektně a navíc oběma nohama.

Díky výborné akceleraci si může dovolit obcházet protihráče i ze stoje, za některé kličky v plném běhu proti Chile by se pak nestyděl nejspíš ani Ronaldinho. Takových hráčů ale už bylo... Mnohem důležitější je, že většinově má tendence posílat včas míč na lépe postavené spoluhráče a neutopit se v driblinku ve chvíli, kdy mu zastoupí cestu příliš velký počet protihráčů.

Na čem naopak určitě musí zapracovat, je technika kopu. Krátké přihrávky provádí většinou kvalitně, delší pasy jsou ale nekonzistentní, často nepřesné a hlavně síla kopu je zatím mnohdy nedostatečná. Zesílení přijde částečně i samo věkem, jestli ale chce být velkým hráčem, techniku kopu je potřeba vyladit. Pokud má být Martínez jednou světovým křídlem, musí hlavně pracovat na náběhových situacích. V dospělém fotbale nebude dostávat tolik prostoru od obránců na individuální akce a v juniorském fotbale zase souhra mezi spoluhráči zase zpravidla drhne. Technický a fyzický základ má ale výborný.

Ohledně osobnostních rysů Johana Martíneze se zatím nedá zjistit téměř nic. Důležité je, že se o něm nepíše v souvislosti s negativními věcmi. Jako příklad můžeme uvést Kendryho Páeze, 18letého hráče patřícího Chelsea s více než 20 starty za reprezentaci, který z Evropy velmi rychle nabral směr do Argentiny, protože se mu nechtělo plnit trenérovy pokyny.

Martínez na podobný typ nevypadá, minimálně na hřišti ne. Pohybuje se tak, aby vytvářel spoluhráčům nabídku, vrací se dozadu, zkrátka na rozdíl od výše zmíněného Páeze hraje pro tým a nepůsobí líně. Díky růstu v akademii Independiente del Valle má navíc přístup ke kvalitnímu vzdělávání včetně výuky angličtiny. Bohužel ani v dnešní době stále ještě znalost angličtiny alespoň na základní konverzační úrovni není u Jihoameričanů standardem - hráči IdV by ji ale ve své standardní výbavě mít měli.

Fanouškům Newcastlu nezbývá než doufat, že špatná životní rozhodnutí neohrozí kariéru mladého hráče, který má stále ještě v životě vše před sebou. Moderní fotbal je ohledně kázeňských prohřešků neúprosný.

Zde netřeba spekulovat. Je tomu totiž pár dní, co práva na přestup mladého Ekvádorce získal anglický Newcastle. Nemyslím si, že by se za rok a půl, kdy do Anglie definitivně přestoupí, dostal na úroveň Premier League, proto ho s největší pravděpodobností čeká ještě minimálně jeden mezikrok v podobě hostování. Můžeme si tedy zaspekulovat, kam může vést právě tento mezikrok.

Ekvádorským hráčům v poslední době svědčí angažmá v Belgii. Tamní liga je vzhledem ke kombinaci dobré práce s mládeží, solidní fotbalové kvality i multikulturnímu prostředí ideálním odrazovým můstkem pro navyknutí na evropský fotbal. Tento přechod nelze uspěchat, což potvrdil výše zmíněný Páez. Newcastle zároveň nemá na rozdíl od jiných anglických týmů, které kupují mladé hráče jako jablka na trhu, vybudovaný systém partnerských klubů, takže bude muset najít klub ochotný stavět do sestavy hostujícího hráče, kterého si na 99 % nebude moci dovolit odkoupit. A i proto se nabízí cesta do Belgie, ideálně do klubu středu tabulky.

Johan Martínez patří mezi jedny z nejzářivějších jihoamerických ofenzivních talentů ročníku 2009. Kombinuje dobré fyzické parametry, poctivou hru do těla a hlavně fantastickou techniku vedení míče oběma nohama. Mezi momentální slabiny patří zatím nekonzistentní přihrávky na delší vzdálenost a horší řešení situací. Oboje je ale ve věku 16 let normální.

Dojem, který zanechává na hřišti, je pozitivní i z hlediska zápalu pro hru. Na rozdíl od jiných jihoamerických křídelníků není líný zabrat také směrem dozadu a nevyhýbá se osobním soubojům. To je pro moderní fotbal dle mého názoru ještě důležitější než excelentní technika. Johan Martínez má určitě potenciál hrát v top týmu a skauti Newcastlu nešlápli vedle. K tomu, aby se v dresu Magpies mladý Ekvádorec ukázal, vede ale ještě dlouhá cesta.