Christian Pander - konečně zdráv?

Christian Pander ve své kariéře zažil více lékařských kontrol, předpisů, probděných nocí, než odehraných bundesligových zápasů. Letos v létě se mu podařilo svou kariéru nastartovat znovu. Strach z dalšího a zřejmě i posledního zranění však v mladém hráči z kraje hřiště zůstává.

Ke konci kariéry Christianu Panderovi chybělo jen málo. Je považován za bundesligovou stálici, přesto nemá na svém kontě ani stovku utkání. To vše je způsobeno sledem operací kolene, kvůli nimž dlouhé měsíce nehrál. V neděli by se mohl postavit proti jeho bývalému klubu Schalke. Jako naschvál ale zřejmě nebude hrát kvůli prokletým kolenům.

V bundeslize existuje mnoho hráčů, kteří mají trvalé problémy se svým zdravím. Namátkou to může být například populární Arjen Robben nebo v minulosti jeho předchůdce v Bayernu Sebastian Deisler, jehož nakonec obrovské deprese ze zraněného křížového vazu v sedmadvaceti letech donutily ukončit kariéru. Nedaleko od toho byl i Christian Pander.

V Schalke se z něj stal hráč, který spíše přebýval na výplatní pásce. Jako volný hráč tedy odešel do Hannoveru za Mirkem Slomkou, někdejším trenérem Schalke, jenž si jej ze společného působení velmi dobře pamatoval. A Pander se odvděčil jak nejlépe mohl - nastoupil prozatím do všech utkání v Bundeslize a rozhodl vítězným gólem o slavném vítězství nad Bayernem.

"Jsem v pořádku, jsem zdravý a cítím se fit," říká s radostí Pander, pro nějž i dvě závěrečné minuty znamenaly ještě relativně nedávno něco nadpozemského. Život se mu po řadě operací změnil - udržování psychické rovnováhy a trpělivé cvičení na posílení jizvami lemovaného kolene patří k jeho všednímu dni stejně jako čištění zubů. Nic překvapivého, vždyť Pander, který se už propracovával do německého národního týmu, za nějž dokonce i vstřelil branku ve Wembley, musel svou kariéru někdy i více než na rok přerušit v letech 2005, 2007 a 2009.

Poslední operace pak přišla více než před rokem a byla úspěšná. Pander si však krátce nato poranil prst na noze a musel znovu půl roku čekat. "Nebylo to jednoduché. Já jsem ale vždy věřil, že se budu moct dostat na tu samou úroveň, na níž jsem byl před tím vším. Upoutal jsem se na doktory - to na nich záleželo, co bude dál. Odvedli velkou práci," pochvaloval si.

V létě tohoto roku pak stiskl tlačítko Reset. Po sedmi letech opustil Schalke, které mu neprodloužilo smlouvu. "Jsem si stoprocentně jistý, že potřebuji okamžitě změnu," prohlásil pak poté pro Sport-Bild. Pod svou ochranu jej vzal Hannover, avšak z logických důvodů mu nabídl smlouvu jen na jeden rok. "Šel jsem tam hlavně kvůli Slomkovi. Znal jsem jej ze Schalke a to bylo velmi důležité."

Únik z pekla jej probudil. "V Gelsenkirchenu jsem byl jako v bludném kruhu. Neustále se něco vracelo a vše se mi hned připomínalo. Kdybych měl jen nějaký nepodstatný zánět kloubu během přípravy, hned druhý den by to bylo v novinách," stěžoval si. "Od mého odchodu už ale s klubem problém nemám."

Dnes by se mohl proti svému bývalému klubu postavit. V případě, že vydrží koleno. "Vždy jsem si představoval, jaké to bude, až budu zdravý. Všechno teď jde samo, jsem fit a můžu hrát. Cítím se takřka stejně dobře, jako jsem se cítil dříve," přiznává Pander. Konečně se mu zase daří, fanoušci na jeho počest skládají nové chorály. "Bez podpory fanoušků bych se teď takto skvěle necítil," přiznává.

Jen málo lidí má na své paži výmluvnější tetování, než má Pander. Věta "Nikdy se nevzdávej" ale není tím jediným, k čemu se Pander v těžkých dnech uchýlil. V roce 2006 dokonce jako zpěvák pod uměleckým jménem Funky Pee napsal a zhudebnil píseň My story. "Těch osmnáct měsíců bylo tehdy tou největší bolestí a utrpením. Vše jsem zvládl jen díky srdci," pokračuje Pander, jemuž se později fanoušci ostatních klubů za píseň a jejímu amatérskému podání posmívali.

"Nechtěl jsem na sebe v žádném případě upozornit. Vše jsem zamýšlel jako poděkování těm, kteří stáli za mnou. A také jsem se chtěl vyjádřit k lidem, kteří to neudělali. Zdálo se mi to lepší než hovořit s každým z nich." Tím ale kariéra Pandera jakožto hudebníka skončila. "Ne, Funky Pee už nic nahrávat nebude. Jsem asi trochu blázen do hudby, ale také se na věc dívám realisticky a vím, že bych v hudebním světě příliš šancí prorazit neměl. Jsou tam mnohem lepší."

Vše je ovšem za předpokladu, že nepřijde další zranění kolene. To už by byla asi poslední rána, po níž by se münsterský rodák znovu nezvedl. "Nemohu říct, zda bych se dokázal po další újmě ještě jednou postavit na nohy," zakončil.

Zatím si tak může alespoň užívat popěvků hannoverských fanoušků. Ti jej ve druhém poločase čtvrtečního utkání v Kodani (Hannover vyhrál 2:1) uctívali popěvkem "PAN-DER" a to i přesto, že on sám zůstal po první půlce v kabině. Znovu kvůli kolenům.