Bartoňová velí do boje: Austria je hratelná, chceme dál. Těšíme se na Letnou

Senzační tažení ženské Sparty Evropským pohárem pokračuje. Hráčky v rudých dresech už ve středu rozehrají v epet ARENĚ čtvrtfinále premiérového ročníku této evropské soutěže. V cestě Pražankám stojí Austria Vídeň. "Porveme se o to, aby čtvrtfinále nebylo konečnou, je to hratelný soupeř," slibuje kapitánka Sparty Eva Bartoňová (32) v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Do zápasu s Austrií zbývají necelé dva dny, jak moc ho máte v hlavě?

"My se vždycky snažíme soustředit na nejbližší zápas, takže jsme měly v hlavách pohárový duel s Libercem. Ale samozřejmě někde vzadu byla i Austria. Víme, co nás čeká, a doufám, že to může a bude další vzácná chvíle."

Zjevně si vážíte toho, kam už jste postoupily. Je asi fajn, že vznikla další pohárová soutěž, co?

"Samozřejmě, že je pro nás vždycky úkolem a cílem postoupit do Ligy mistryň, ale dostat se tam do téhle fáze je skoro nemožné. V Evropském poháru je teď naším cílem porvat se ve čtvrtfinále. Soutěž vznikla právě pro kluby, jako je Sparta. Máme určitou kvalitu, ale třeba top španělské a anglické kluby jsou prostě jinde, ty jsou nám vzdálené. Tady ale jdeme do čtvrtfinále a víme, že Vídeň je na naší úrovni. Je to hratelné."

Je to nová soutěž, vlastně píšete její historii. Dá se říct, že vás čeká životní zápas?

"Řekla bych, a nechci, aby to vyznělo nějak špatně, že pár podobně důležitých zápasů už jsem hrála. Ale máme v týmu hodně mladých hráček a pro ty to asi bude prozatím největší zápas kariéry. Půjdeme ho odehrát v maximální intenzitě, uvidíme, jak se soupeř vyrovná s naším stylem hry. Přijde hodně lidí, těšíme se na to."

Když se podívám na to, jak Sparta pohárem postupovala, vždycky se jí lépe dařilo v odvetě. Hraje se v pravé poledne, v hledišti bude hodně dětí. Co chystáte tentokrát?

"Přesně na tohle se mě ptali v rozhovoru po postupu přes Ferencváros. Nikdo nemohl tušit, co se stane s Young Boys Bern. (Sparta doma prohrála 0:3, aby v odvetě po gólu Michaely Khýrové v nastavení vyhrála 4:0 a slavila postup.) Asi bych si ty nervy tentokrát odpustila a vezly bychom rády do odvety lepší výsledek."

Na druhou stranu, když se povedlo dát čtvrtý gól a skončilo to postupem, musely být pocity neuvěřitelné, že?

"Nic takového jsem nezažila, byl to fakt životní zážitek. Ani nevím, jestli jsme někdy otočily takový zápas i ze stavu 0:2. Na tyhle chvíle nikdy nezapomeneme."

Kde se ve vás vzalo to sebevědomí? Fanoušci tvrdí, že Sparta se nikdy nevzdává...

"Víte, my jsme sice na Letné prohrály 0:3, ale vážně jsem neviděla nikoho v kabině pochybovat, že bychom to nemohly zvrátit. Skončilo to 0:3, ale věděly jsme, jak se to událo. I trenér věděl, čeho jsme schopné."

Takže vás povzbuzoval a myslel pozitivně?

"Trenér mi říkal: uvidíš, co se stane, když dáme v odvetě první a pak třeba i druhý gól. Přesně to se stalo. Nešly jsme tam s tím, že se to stoprocentně povede, ale hrály jsme to, co umíme. Cítily jsme, že je to v nás."

V poločase jste vedly 3:0 a náskok byl smazaný. Byla v šatně euforie?

"Mentální síly se v tu chvíli vyrovnaly. Už jsme byly zpátky ve hře, věděly jsme, že je to blízko, a bojovaly jsme dál, abychom to dotáhly. Musím ale říct, že soupeř v první půli nedal tutovku. Kdybychom inkasovaly, bylo by to složitější a nejspíš i nemožné. V takovém zápase musíte mít i trochu štěstí."

Zápas spěl do prodloužení, i s tím byste asi po prvním duelu byly spokojené, ne?

"To ne. V poločase v šatně zaznělo, že do prodloužení nechceme zápas nechat dojít. Dokonce jsme si dělaly srandu, že by bylo fajn vstřelit rozhodující gól až v nastavení, aby na to už nemohly reagovat. A do puntíku to vyšlo."

Hrdinkou byla Michaela Khýrová, dala rozhodující gól a završila hattrick. Bude ona i proti Austrii trumfem?

"Je paradoxní, že standardky hodně trénovala, ale do té doby se jí z nich nepovedlo dát gól. A ve Švýcarsku to parádně trefila a odstartovala euforii. Uměla si zkrátka najít ten správný moment. Taky chci říct, že Míša dostala od Livesportu známku deset, to jsem snad ještě nikdy neviděla. Jestli bude zářit i teď, nevím, vždycky je to hlavně o týmu. Holek, které umí dát gól, máme víc. Ať ho dá kdokoli, hlavně ať ho dáme."

Austria zatím v ligové soutěži inkasovala jen tři branky...

"Určitě nebude snadné se prosadit. Rakušanky mají vysoké hráčky a jsou silné ve standardkách. My vsadíme na presink, intenzitu hry, prostě na to, co nás v téhle sezoně zdobí."

Pomoci vám mohou fanoušci.

"Hrát se bude na Letné, jsou pozvané školy, děti to budou mít místo vyučování. Když žáci v minulosti přišli, fandili parádně. Budeme vděčné za podporu každému, kdo v té zimě dorazí. Vážíme si toho, že můžeme hrát na Letné. Sparta nám vyšla vstříc a my se to snažíme klubu oplatit. Chceme, aby byl vidět."

A vy jste pod tím tažením podepsaná jako kapitánka...

"Samozřejmě je to pro mě velká čest. Ten tlak na mě ale naštěstí není tak velký, jako třeba u chlapů. Když mě holky zvolily, cítila jsem velkou zodpovědnost, ale zároveň se v té roli cítím dobře a snažím se, aby to v týmu co nejlíp fungovalo."

Jste spíš ráznější, jako byl třeba Ladislav Krejčí?

"Odmalička jsem byla vůdčí typ, nechtěla jsem být ta, co se stará jen o sebe, je mi dobře v pozici, kdy můžu věci ovlivňovat. Ale ne tak, že bych na někoho křičela. Ve Spartě na to navíc nejsem sama, hodně mi pomáhá Tonča Stárová. A k tomu Láďovi Krejčímu - to vážně nechci poměřovat. Jsem určitě vetší kliďas. To, že nám teď všechno šlape, je ale zásluha všech holek, každá ví, že musí pracovat naplno, občas upozadit svoje ego a dát dobro týmu na první místo. Jsem vděčná, že si to všechno takhle sedlo. Je to výjimečné."

Zkušeností máte na rozdávání, i kvůli tomu chápu, že jste kapitánkou. Byla jste třeba v Interu Milán, což je gigant. Jak vzpomínáte na tohle dobrodružství?

"Zkušenost to byla velká, a to v mnoha směrech. Člověk je najednou sám, nikomu moc nerozumí, spousta věcí nejde úplně podle představ a nějak se s tím prostě musí popasovat. Těch zážitků z Itálie bylo opravdu hodně a troufnu si říct, že většina nebyla úplně pozitivní."

Zkuste dát nějakou příhodu z Milána k dobru, v očích fanoušků je to přece gigant...

"Inter je věhlasný klub, to víme všichni, ale co se týče ženského týmu, přišla jsem tam ve chvíli, kdy hráli nejvyšší soutěž prvním rokem. Ambice byly veliké, ale všechno se tam teprve učili. Pokud chcete zajímavost, tak třeba půl roku jsem neměla kde bydlet a každých čtrnáct dní jsem se stěhovala z jednoho místa na druhé. Jeden den vám něco slíbili a druhý den bylo všechno jinak. Naopak posledních šest měsíců jsme s mojí finskou spoluhráčkou bydlely ve sklepě domu, ve kterém se měl původně zrekonstruovat byt pro nás. Řekli nám, že to za týden bude hotové a sklep je jen dočasné řešení. Jak už to ale v Itálii bývá, všechno trvá 'trochu' déle, než se domluví a my tam opravdu byly až do konce sezony."

To jako vážně?

"Bylo to na hlavu. Třeba v mládežnické akademii bylo o mladé hráče postaráno skvěle, se vším všudy. Ale my, zahraniční hráčky, jsme se potýkaly s nejednou komplikací. Ne úplně ideální to bylo i z pohledu zatížení - v přípravě jsme byly pět hodin denně na hřišti a před prvním ligovým zápasem jsem si přivodila únavovou zlomeninu zánártní kůstky. Kdo to měl, tak ví, jak špatně se to hojí. Pak ještě přišel covid, který byl v Itálii šílený. Jak říkám, byla to obrovská zkušenost, za kterou jsem sice vděčná, ale další prodloužení smlouvy jsem odmítla. Chtěla jsem se dát ve Spartě zdravotně dohromady a pak to zkusit třeba v nějaké jiné zemi, ale přišly další zranění, potom i ruptura ACL a zkrátka jsem zůstala ve Spartě."

O to víc si asi vážíte toho, jak je to teď ve Spartě, že?

"U nás se to za poslední roky extrémně posunulo, zprofesionalizovalo. Co se týče třeba fyzio péče, máme ji na top úrovni. Hlavně díky tomu můžu pořád hrát a moc si toho vážím. Hlavní rozdíl je v tom, že už nemusíme chodit do práce. Odtrénujete si svoje a pak máte volný čas na regeneraci a věci, co vás baví."

Prý máte ráda věci jako parkour, nemá trenér nervy, že se zraníte?

"Dělám všechny ty věci s vědomím, že mě fotbal živí a jsem tedy obezřetná. Během podzimu jsem parkour zkoušela, ale nic velkého, spíš základy. Teď u mě ale vyhrává bouldering, tedy lezení. Sporty mě baví všeobecně a nejsem úplně gaučový typ."

Na závěr se musím zeptat ještě na českou ligu. Tu jste si zahrála i za Slavii...

"Je to jednoduché. Po osmi letech ve Spartě jsem se nepohodla s trenérem a ozvala se Slavia. Jsem z Podkrkonoší, rodina nebyla ani sparťanská ani slavistická, o to jsem to měla usnadněné. Zahrála jsem si tam výborné zápasy, i za tuto zkušenost jsem vděčná. Teď jsem ale zpátky ve Spartě a můžu jí vracet to, že mě od těch patnácti let vychovávala."

Takže povídání musíme zakončit dotazem na mistrovský titul. Slavia má čtyři v řadě, Sparta vede tabulku o pět bodů. Slíbíte fanouškům titul?

"Před začátkem sezony se mě na tohle přesně ptali novináři. Bylo to po přípravě, kdy se nám nedařilo a Slavia všechno vyhrávala. Navíc před rokem jsme vedly o tři body a jaro pak bylo šílené, takže po mně nechtějte žádné soudy. Jsme nohama na zemi, ale ukázaly jsme, že letos dokážeme být konkurenceschopné. A samozřejmě bychom to rády dokázaly. Půjdeme zápas od zápasu a uvidíme."