Australské okénko (1.)

14.12.2012, 04:11
Názory a komentáře
Pokud měla někdy A-League potenciál zaujmout oko náročného evropského diváka, je tomu tak právě v letošní sezoně. Jaký jiný důsledek by měl mít příchod jmen jako Del Piero, Heskey nebo Ono na australské pažity? A tak je zpátky také EuroFotbal s prvním letošním okénkem...

Zatímco u nás vrchní činovníci klubů bojují o každé zaplněné sedadlo na domácím stadionu... tedy pardon, pokud zrovna neválčí na Strahově mezi sebou, u protinožců návštěvy v ochozech a počty diváků u televizních obrazovek lámou rekordy. Situace by se dala bez přehánění připodobnit k právě probíhající výluce v NHL.

Nejnavštěvovanějším týmem však není Kladno, nýbrž Sydney. Tedy přesněji Sydney FC. Oproti loňské sezoně totiž Gold Coast United nahradil zcela nově vytvořený klub a zároveň městský rival - Western Sydney Wanderers.

Kdo by ovšem od místního FC očekával ofenzivní koncert a přímý útok na přední příčky tabulky, hodně by se divil. Tedy pokud by zrovna neměl tabulku obrácenou vzhůru nohama. Na výsluní se totiž vyhřívá parta z Gosfordu, vedená australským stratégem Grahamem Arnoldem a hned za ní jedno ze zklamání sezony minulé - Adelaide United. Přičtěme ostatním týmům k dobru, že mezi čtvrtým a posledním, tedy desátým místem je rozestup pouhé tři body, nicméně náskok vedoucí dvojice se povážlivě zvětšuje, jako tomu ostatně bylo i zkraje loňské sezony.

Tabulka A-League po 10. kole:

1. Central Coast Mariners - 10z., 7-2-1, 19:8...23b. (W-W-W-D-W)
2. Adelaide United - 10z., 7-1-2, 17:9...22b. (W-L-W-W-D)
3. Melbourne Victory - 10z., 5-1-4, 17:20...16b. (L-W-W-D-W)
4. Western Sydney Wanderers - 10z., 4-1-5, 6:8...13b. (W-L-L-W-L)
5. Newcastle Jets - 10z., 4-1-5, 14:19...13b. (L-L-D-L-W)
6. Wellington Phoenix - 10z., 3-3-4, 13:12...12b. (L-W-D-W-L)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
7. Melbourne Heart - 10z., 3-3-4, 12:12...12b. (W-D-D-L-W)
8. Perth Glory - 10z., 3-2-5, 9:10...11b. (L-L-D-L-D)
9. Brisbane Roar - 10z., 3-1-6, 13:13...10b. (L-W-L-W-L)
10. Sydney FC - 10z., 3-1-6, 14:23...10b. (W-D-L-L-L)

Jako první je uveden počet odehraných zápasů, následuje bilance výhry-remízy-prohry, skóre, body a v závorce je odzadu dopředu chronologicky (poslední písmenko tedy symbolizuje nejstarší zápas) vyjádřena forma daného mužstva (W značí výhru, D remízu a L prohru). Dělítko je tu potom od toho, aby vynikla první šestice jdoucí po skončení základní části do "play-off" a naopak čtveřice, pro kterou bude sezona u předčasného konce.

Podobu tabulky si sami můžete průběžně hlídat tady.

O kom se mluví

Po devíti kolech se zdálo, že z hvězdného trojlístku Del Piero-Heskey-Ono zbude černý Petr na posledního jmenovaného a bude mít jako jediný na kontě vstřelených branek nulu. Všichni tři se na začátku ročníku vystřídali v pozici hlavních aktérů, které pro stanici Fox Sports snímala celý zápas tzv. "hero cam". Osud tomu však nechtěl a po vítězném gólu do sítě úřadujícího (letos hlavně tápajícího) šampiona z Brisbane, si mohl i šikovný japonský technik zapsat do kolonky zásahů velkou jedničku.

Pokud se ale od někoho čekaly branky, byla to hlavně prvně zmiňovaná dvojice. A ta svůj potenciál začala hned od druhého kola naplňovat; shodou náhod šlo o jejich vzájemný zápas. Oba týmy, Sydney i Newcastle, jako by tento zápas nakopl ke slibnému startu ročníku, teď už však můžeme říci, že ne nadlouho. Samotný Alessandro Del Piero upozorňoval, že rozhodně není ve stoprocentní kondici a to nejlepší od něj teprve přijde. Nutno po deseti kolech poznamenat, že podobná slova by měla zaznít od celého jeho týmu.

Těžko si totiž italský kouzelník představoval, že jeho tým bude figurovat na samém chvostu tabulky A-League s třináctibodovou ztrátou na vedoucí Mariners. Za vším stojí především prachbídná defenziva, se kterou se však Sydney potýká už od loňské sezony. Minimálně. Zápas pátého kola na hřišti Central Coast pak jenom doložil, do jaké míry tým stojí a padá na Del Pierovi. Ten tento zápas kvůli zranění vynechal a hosté si odvezli příděl 7 branek. Dvě branky vstřelené pak byly spíše dárkem z čistého nebe.

Příští zápas "The Big Blue", prohra s Melbourne Victory, znamenal konec pro dosavadního trenéra Iana Crooka (více v našich střípkách). Ne však pro populárního Alexe, ačkoliv jeho samotného zatím na australské půdě sužují zranění. Po absenci v pátém kole byl nucen vynechat rovněž poslední zápas na Novém Zélandu. První utkání, které vedl Farina přímo z lavičky a také první vítězství Sydney po pěti ztrátách. Ovšem i tak mu bilance pěti branek v osmi duelech s přehledem zajišťuje pozici nejlepšího střelce týmu.

O dva zápasy víc na stejný počet gólů potřebovala akvizice z Anglie - Emile Heskey. Na toho si spoluhráči rychle zvykli a zásobovali jej balony, které potřebuje. Zejména s Ryanem Griffithsem tvoří dvojku k pohledání. Svým silovým pojetím a hlavně výborným výběrem místa dělal problémy všem obráncům a po čtyřech zápasech se honosil průměrem gólu na jedno své vystoupení (navíc stoprocentně platilo, že když trefil branku, mohl se jít radovat). I díky jeho produkci, ale i perfektní práci v mezihře se Newcastle skrze tři výhry v řadě vyšvihnul na druhou příčku v tabulce. Nutno zmínit, že některé zápasy Jets vyhráli opravdu se štěstím.

To jako by je posléze opustilo a ze zbylých šesti zápasů si borci z Hunter Stadium připsali jen čtyři body. Svěřencům Garyho van Egmonda, kterého se do svých sítí snažilo během tohoto období ulovit také Sydney, se přestalo dařit a krize se nadále prohlubuje. Heskey nedal branku už čtyři zápasy a opět se dá tvrdit, že výkony týmu jsou přímo závislé právě na něm.

Jako o největší posile nově vzniklého celku Western Sydney Wanderers mluvíme určitě o Shinji Onovi. Ten na pozici podhrota působí hlavně jako dispečer útočných akcí a do zakončení se příliš nehrne. Ze zmiňované trojky je určitě ten nejméně nápadný. Při pohledu na tabulku ovšem zjistíme, že v současné době asi ten nejšťastnější, jelikož Wanderers okupují čtvrtou příčku. Na nově sestavený tým určitě kvalitní počin. Skóre 6:8 napovídá, že za jednu branku jsou obvykle fanoušci rádi.

Onovi zdatně sekunduje z pozice holding midfieldera reprezentant Aaron Mooy, červenočerným však chybí typický hrotový útočník, který by akce dotáhl do kýžené branky. Koneckonců na Bridgesovu impotenci jsme na těchto řádcích dříve upozorňovali, ještě když oblékal dres sousedního týmu ze Sydney.

Události desetikolky

Poetičtější snad ani úvod sezony být nemohl. Hned druhé kolo obletěl svět první gól Alessandra Del Piera v dresu Sky Blues. Na body proti Newcastlu (za který se jednou prosadil také Emile Heskey) sice nestačil, ale jelikož stál opravdu za to, patří k těm nejlepším brankám uplynulých dvou měsíců v Austrálii.



Jelikož v pátém kole se s pěknými gólovými akcemi roztrhl pytel, máme zde sestřih nejlepších pěti gólů tohoto kola. Postupně tak uvidíte průnik Michaela McGlincheyho z Central Coast, zakončení Josipa Tadiće z Melbourne Heart, spolupráci borců ze Sydney FC v čele s Ali Abbasem, souhru Rojas-Flores z Melbourne Victory a nakonec krásné zakončení Jeremyho Brockieho z Wellingtonu.



A abychom si neukazovali jenom gólové momenty, tak jako má Chelsea svého Torrese nebo Arsenal Gervinha, Wellington má svého Totoriho. Tak by se dalo ve zkratce popsat sólo rodáka a nešťastníka ze Šalamounových ostrovů, Benjamina Totoriho. Ten v zápase sedmého kola na Hunter Stadium v Newcastlu předvedl minelu, která bude nepochybně aspirovat na zkrat roku. Nakonec mohl celou situaci vzít s úsměvem, jelikož jeho tým vedl o tři branky a v 95. minutě tak bylo o výsledku rozhodnuto.



O čem se mluví

Upekli spolu rekord v nejdéle trvající sérii neporazitelnosti (36 utkání) v dějinách celého australského sportu, byli dohromady považováni za zdaleka nejstrojověji, nejlépe fungující mančaft v krátké historii A-League a jejich partě se jako jediné povedlo obhájit triumf ve velkém finále. Kombinace trenéra Angeho Postecogloua a souboru vystavěného kolem Broiche, Berishy, Paartalua, Ryana, Smithe, Stefanutta či Franjiće nikdy nebude zapomenuta. A o to smutnější je způsob, jakým se tyto dva souhlasné elementy rozešly.

Abychom věc správně zasadili do kontextu, musíme kromě více či méně dávných úspěchů zkonstatovat také Postecogloův konec. Ten byl z jeho pohledu čistě dobrovolný, stále teprve 47letý manažer zkrátka vyslyšel volání Melbourne Victory, když po předání rezignace oficiálně popřel "finanční motivaci", aby vyzdvihl chtíč okusit novou výzvu. Což zní navýsost logicky - vždyť celé jaro Roar dojížděli tak nějak na půl plynu, přestávali jim fungovat zaběhlé systémy a triumf v Grand Final lze nakonec zčásti přičíst podobnému poklesu formy na straně soupeře z Gosfordu.

Nicméně fanoušci i fotbalisté Brisbane, v čele s tradičně problémovým střelcem Berishou, si to vyložili po svém - pro Postecogloua už nebyli dost dobří, jako by si usmysleli. A to se projevilo hned záhy, 13. října. Právě tehdy se mělo v přímém souboji dokázat, co je víc; zda spíše naváže kolektiv bez svého vůdce, nebo vůdce bez kolektivu.

Inu, pokud bychom měli toto říjnové střetnutí skutečně považovat za určující, vyšel by z toho kdysi populární Ange špatně přešpatně. Jeho Victory speciálnímu sokovi podlehlo drtivě 0:5 a Berishovi i publiku tak bylo umožněno drze provokovat - po zkompletování hattricku Albánec doběhl k lavičce a symbolicky objal bažanta mezi lodivody Rada Vidošiće, jakožto svého čerstvého šéfa, zatímco domácí příznivci okamžitě věšeli transparenty přející Postecoglouovi "ranní vyhazov". Tyto události přitom měly ještě krajně nepříjemnou předehru v médiích, když Berisha označil Vidošiće, svého času pravou Postecoglouovu ruku, za "mozek předešlých úspěchů".

Zprotivený generál reagoval asi nejlépe, jak mohl, tedy odměřeně ("jsem více než šťastný za lidi s názorem...ale nehodlám být zneužíván jako nástroj k motivaci"), a zároveň alespoň po skončení onoho derby odpovídá ideálně také na hrací ploše. Objevil nadějného střelce Nabbouta, do něhož vložil značnou část své důvěry, parádně spojil duo Rojas-Flores, v nedávné době jeho Victory dvakrát v řadě neinkasovalo a v součtu vystoupalo až na třetí příčku pod suverénní tandem CCM-Adelaide.

Vzhledem k minimálním rozestupům mezi 3. a 10. flekem samozřejmě nejde o nic osudového, nicméně faktem zůstává, že Brisbane po této desetikolce sedí až za novým Postecoglouovým ořem. A na vině, zdá se, nejsou žádné jiné příčiny než ty, z jejichž absence jsme běžně "podezřívali" právě Angeho. Například vítězná morálka, jakýsi ManUtd efekt alias vyhrávání zápasů výkony pod psa - to v sobě nemá jen tak někdo a Vidošić v tomto ohledu Postecogloua evidentně nekopíruje.

To samé systém: Broich má kolem sebe vlastně ty samé lidi, přesto už nepůsobí coby takový génius jako dříve. Jednou hraje příliš vlevo, podruhé moc hluboko. Zato když se vše koncetruje do středu, Broich je blíže Paartalua a kraje se stávají pastvou pro takzvané "overlapping runs". Při nich se těžiště hry jednoduše přenese do jednoho zúženého prostoru, čehož typicky v případě loňského Brisbane využije krajní obránce k dlouhému sprintu za obranu. Bohužel, tenhle jev ze hry Roar docela dobře mizí.

Celkově ofenzíva je vskutku smutnou disciplínou letošního Roar. Berisha sice příliš nepolevil (je na pěti gólech), nicméně celkový počet 13 zářezů žádný strach nebudí. Obecně lze říci, že na jediném střelci je závislejší snad jen Wellington (Brockie), který ale také představuje solidní extrém. I to Central Coast s nejlepším kanonýrem ligy na soupisce nepůsobí dojmem, že by se s McBreenovým zraněním mělo stát kompletně impotentním. Zato v případě Brisbane a Berishy?

Ange Postecoglou Brisbane jednoduše schází, o tom nemůže být pochyb. Nikdo ovšem nemůže vyloučit, že pod Vidošićem tým stihne dozrát v podobnou mašinu, jakou dříve stvořil řecký rodák...

Střípky

- Australské stadiony letos trhají návštěvnické rekordy doopravdy ve velkém, a to jak doma, tak za hranicemi. Prvních pět zápasů sezony vidělo přes 93 tisíc párů očí (předchozí maximum z loňska: 79 850), přičemž bezmála polovinu celkového čísla (42 tisíc) nespolykala utkání s Heskeym či Del Pierem v čele, nýbrž melbournské derby. To přitom v nedávných letech mívalo ohromné problémy právě s vábením lidí do ochozů; například loni, také hned na startu ročníku (ve třetím kole) toto klání naživo nezhlédlo ani osm tisícovek diváků. Co je přitom nejdůležitější, úvodní kolo nepředstavovalo žádnou velkou odchylku; ještě na začátku listopadu statistici registrovali o 52 tisíc hutnější součet návštěvníků prvoligových australských mačů než loni tou samou dobou. Po čtyřech úvodních kolech dokonce vyšlo najevo, že se na A-League chodilo ve větším počtu než posledně na brazilskou Serii A. A pokud by se Australanům dále dařilo držet průměrný objem publika nad hranicí 15 tisícovek, v cílové rovince by patrně předhonili Turky, Skoty, Rusy, Belgičany, Korejce či Portugalce...

- Doteď to byla devátá kola. Právě tohle liché číslo se stalo osudným Franku Farinovi v sezoně 2009/10 i o rok později Davidu Mitchellovi. To Ian Crook, nástupce Vítězslava Lavičky, si řekl, že se ani na tuto minimální hranici nevyšplhá - z vlastního popudu rezignoval po osmém utkání, kdy jeho Sydney sedělo s pouhými šesti body na úplném dně tabulky. Jeho vysvětlení byla logická: skok od celoživotního řemesla asistenta k sesli hlavní, navíc v kombinaci s "hypem" okolo osoby Del Piera, zkrátka neustál. Teď jeho místo přišel zacelit zkušený a u protinožců velmi oblíbený Frank Farina, což se okamžitě promítlo na zlepšených výsledcích Sky Blues. Ti okamžitě utnuli sérii čtyř porážek remízou a vzápětí dokonce rovnou triumfovali nad Wellingtonem. Defenzíva jen po těch pár dnech vypadá daleko vyspěleji, takže se dá očekávat, že se u světoznámé opery ještě hravě poperou o místo v play-off (momentálně vykazují ztrátu směšných dvou bodů).

- Na velkou událost se příští rok budou moci těšit v Austrálii. Definitivně totiž byl dohodnut přátelák mezi výběrem hvězd A-League a týmem Manchesteru United; protinožci tak kopírují tradici, kterou před časem rozjeli ve Spojených státech. Ohlasy jsou zatím veskrze pozitivní. Nejvíc se logicky těší patrně nejpodceňovanější záložník soutěže a zároveň exďábel, Liam Miller, přičemž nápad nezapomněl okomentovat ani Dwight Yorke, legenda ManUtd, jež v Austrálii odehrál přes 20 střetnutí. Slavnostní výkop, doufejme, několikaleté spolupráce je v plánu na 20. červenec 2013, hrát se bude na ANZ Stadium v Sydney a na lístcích, televizních právech či s akcí spojeným turismem by se mělo dohromady vydělat odhadem 12 milionů dolarů. Na Twitteru i jinde už se samozřejmě spekuluje o jménech, která by připadala v úvahu pro all-star výběr; tomu se ale raději budeme věnovat později, až to bude aktuálnější...

Autor: Tomáš Daníček / Radim Horák

Komentáře (22)

Přidat komentář
Woods

som zvedavy na derby FC Sydney vs. Sydney Wanderers tuto nedelu:) ak uz teraz domaci nezapnu tak snad nikdy... dres uz kupeny takze uz nech je nedela

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
miky10

Reagovat
Talker

Kdyby ta minela nějak ovlivnila zápas, tak by to asi dost naštvalo, 4 hráči na jednoho

Reagovat
paver

skvělá práce

Reagovat
Kongo

Když vidím toho Ona,tak jsem si vzpomněl na Feyenoord tak pořed 10 lety.To byl celkem sympatický tým.Ono,Emerton,Hooijdonk,Buffel,Bosvelt

Reagovat
Kongo

Vzpomínám si matně na některé zápasy v té skupině se Spartou.

Reagovat
Shevchenko

Totori je ale jinak borec, co jsem se díval na sestřih Šalamounských ostrovů proti Novému Zélandu, tak si tam dělal co chtěl.

Reagovat
smazaný uživatel

Ono je paradny, sam som sa cudoval ze este v jeho veku ma co ponuknut i v A-League, u Wanderers najlepsi hrac, mozno uz rychlostou nestaci na mladsich obrancov ale vela toho vymysli.

Reagovat
smazaný uživatel

má 33, to je oproti Alexovi ještě mladíček, ten v jeho věk byl král střelců SA

Reagovat
fantomas

No to seš hrdina přirovnávat Ona k absolutní světový špičce.

Reagovat
smazaný uživatel

aspon, že to uznáš všeználku

Reagovat
fantomas

Občas mě fakt zaráží, proč do mě tak reješ, když sme spolu vždycky vycházeli. Ale čert to vem.. (Alexovu extratřídu uznávám věky btw)

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
skteel

Ta Austrálie,sakra..To je můj sen, neznám snad nikoho, kdo tam byl a nepochvaloval si to tam.A tím nemyslím jenom Růžu z Ulice.

Reagovat
domingo

Hele jestli me Cracked neco naucil, tak ze v Australii te chce vsechno vzdycky zabit

Reagovat
frankiefcb

no právě z toho mám vždycky strach, když si říkám, že bych rád zajel do Austrálie či Zéland anebo Jižní Amerika. Furt si říkám, že ta havě´t by mi docela vadila.

Reagovat
smazaný uživatel

Ja som pochodil takmer celu Australiu.

Reagovat
smazaný uživatel

akym sposobom? dovolenky/praca?

Reagovat
smazaný uživatel

Oboje.

Reagovat
smazaný uživatel

Doporucujem Black Mountain, fakt neprijemne miesto.

Reagovat
raduinho

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele