Africký zápisník VI. aneb Maroko je velký favorit, Burkina Faso Mali

Poslední hrací den osmifinálových bojů letošního Afconu rozhodne o tom, kolik předturnajových favoritů zůstane ve hře i do dalšího kola - Senegal už je ze hry, zbývá Maroko, které se představí večer proti Jihoafrické republice. Podvečerní zápas obstará sahelské derby mezi Mali a Burkinou Faso.

Zkrat Senegalců proti Slonům znamená, že vítěz prvního duelu dostane ve čtvrtfinále příležitost vyzvat domácí výběr. Jak Mali, tak Burkina Faso se přitom v uplynulé dekádě stabilně zařadili mezi "sekundární okruh favoritů”; Orlové mají z posledních sedmi Afconů dva bronzy, Hřebci stříbro, bronz a čtvrté místo. Jejich vzájemný zápas by i proto měl být hodně vyrovnaný.

Maročané obhajují čtvrtfinále z posledního turnaje, letos ale míří výše - konec mezi nejlepší osmičkou by byl považován za zklamání, zvláště po vypadnutí Senegalu, které katapultovalo Lvy z Atlasu do pozice jednoznačných favoritů. Jihoafrická republika představuje nepříjemnou překážku, papírově je ale Maroko lepší, což bude platit i v případném čtvrtfinále proti Kapverdám.

Připomínáme, že v play-off budeme Zápisníky vydávat každý hrací den a vždy pokryjeme aktuální čtveřici (a později dvojici) týmů, jejich poslední zápasy a prognózu na ty nadcházející.

Žebříček power rankings samozřejmě stále aktualizujeme, protože ale tyto články budou nadále vycházet postupně, uvedeme ho vždy na začátku článku, a to v původní podobě, tedy po skupinách (týmy vyřazené v osmifinále jsou ze seznamu vyškrtnuty, pořadí samotné ale necháváme původní). Pak teprve přistoupíme k jednotlivým reprezentacím.

̷1̷.̷ ̷S̷e̷n̷e̷g̷a̷l̷, 2. Maroko, 3. Nigérie, ̷4̷.̷ ̷R̷o̷v̷n̷í̷k̷o̷v̷á̷ ̷G̷u̷i̷n̷e̷a̷, 5. Mali, 6. Burkina Faso, ̷7̷.̷ ̷E̷g̷y̷p̷t̷, 8. Kapverdy, 9. Jihoafrická republika, ̷1̷0̷.̷ ̷K̷a̷m̷e̷r̷u̷n̷, 11. Guinea, 12. Pobřeží slonoviny, 13. Angola, 14. DR Kongo, ̷1̷5̷.̷ ̷N̷a̷m̷i̷b̷i̷e̷, ̷1̷6̷.̷ ̷M̷a̷u̷r̷i̷t̷á̷n̷i̷e̷

A teď už k týmům samotným. Jako první přichází na řadu...

MALI

1-2-0, 3:1, pořadí v power rankings: 5. (-2)

Na turnaji, který zatím ve většině zápasů vyloženě baví, gólově je (i přes zpomalení v posledních hracích dnech) nejproduktivnější za posledních 14 let a navíc díky ztrátám mnoha favoritů představuje ideální šanci pro reprezentace "druhého sledu”, by právě Orlové z Mali měli zářit. Měli formu, konečně začali dávat góly, do toho hratelná skupina... přesto ale něco není úplně v pořádku. Bilance jedné výhry a dvou remíz, přičemž ta druhá přišla v posledním skupinovém duelu s Namibií, při skóre 3:1 spíše odpovídají "starému” Mali pod vedením stabilizátora Mohameda Magassouby, který sice postavil základy současného výběru a vtiskl mu jasnou tvář a filozofii, ale takticky přece jen zaostával. Driblování se skloněnou hlavou, centry nazdařbůh někam směrem k vápnu, šílené běhání od brány k bráně - to všechno mělo s novým koučem Éricem Chellem postupně vymizet.

Daří se to zatím tak napůl. Malijci mají solidní obranu, inkasovali pouze jednou (od Tuniska) a nepropouští ani příliš mnoho šancí. Jinak ale jejich hra od úvodní výhry nad Jihoafrickou republikou spíše stagnuje a opět přichází na přetřes produktivita, či spíše její nedostatek. Ibrahima Koné zkrátka chybí. Remíza s Namibií (0:0) sice Orlům k postupu pohodlně stačila, přesto jsme ale chtěli vidět něco víc než jen klasický profesorský "ťukec”, bezzubé držení míče a naprostou absenci kreativních nápadů v útočné třetině. Navíc proti papírově nejslabšímu soupeři s podlomeným sebevědomím. Jasně, Mali do zápasu nedalo úplně 100%; nebylo to potřeba a pošetřené síly se v play-off hodí. Ale stejně.

Bezkrevný výkon proti Namibijcům lze určitě zčásti připsat i změně rozestavení. Chelle hraje klasický diamant (4-1-2-1-2), na poslední duel ale přepnul na oldschoolové 4-4-2, nechal na lavičce opory Samassékoua a Kamoryho Doumbiu a naopak vrátil do sestavy Yvese Bissoumu. To dává smysl; největší hvězda týmu se ve dvoučlenné záloze cítila očividně skvěle. Bissouma zahrál jako kompletní, dominantní B2B středopolař, připsal si nejvíce střel (3) i obranných zákroků (3) a konečně tak využil svůj potenciál. Jenže se tak stalo na úkor Doumbii, pro změnu nejlepšího hráče Mali v prvních dvou zápasech, který v nároďáku nastupuje na podhrotu. Nasadit oba dva zároveň nefunguje; Chelle to zkusil proti Jihoafrické republice, načež Bissoumu překvapivě stáhl v poločase, hra Orlů se zvedla a výsledkem byly dva vstřelené góly.

Před zápasem s Burkinou je to největší trenérovo dilema: posadí Bissoumu? Nebo ho postaví coby středobod celé zálohy, ale odskáče to Doumbia? Nezapomínejme, že kromě Bissoumy se zápas s Namibií nepovedl skoro nikomu (s výjimkou obránců v čele s Niakhatém). Nebo si troufne znovu zkusit diamant s Bissoumou v upozaděné roli "posouvače”? První možnost se osvědčila nejvíce, ale chcete nechat takového fotbalistu na lavičce? Malijci nemají důvod k panice, s Burkinou se utkají v duelu dvou potenciálních medailových aspirantů a určitě mohou pomýšlet na postup. Útok a zálohu ale obestírají otazníky.

BURKINA FASO

1-1-1, 3:4, pořadí v power rankings: 6. (-2)

Je prohra v posledním skupinovém zápase s Angolou průšvih? Ne nutně; Černé antilopy hrají na turnaji zatím výborně, navíc Burkina Faso už měla postup de facto v kapse (a také bez problémů postoupila i přes výsledek 0:2). Jenže pokud si ji zasadíme do kontextu celé skupiny, musíme konstatovat, že Hřebci i přes konečné druhé místo spíše zklamali. Outsidera z Mauritánie udolali na poslední chvíli z penalty (a jejich nejlepším hráčem byl gólman Koffi), proti Alžírsku přišli o výhru v závěrečných vteřinách a nakonec zaslouženě padli s Angolou. Toto přitom byla papírově jedna z nejjednodušších skupin, ideální odrazový můstek pro další medailový útok. Místo toho se odkryla řada slabin, na kterých musí Burkina bezpodmínečně zapracovat už v osmifinále proti silnému Mali.

Zaprvé - defenziva. Není to úplná tragédie, hlavně individuálně; Koffi je i přes slabý výkon v posledním duelu zkušenou, osvědčenou oporou, která na Afconu svůj tým pravidelně drží, a stoper Tapsoba patří na rovinu mezi nejlepší hráče turnaje (hlavně díky své pracovitosti, rozehrávce, síle ve vzduchu a schopnosti diktovat z hloubi pole tempo hry, trochu jako Koulibaly před lety v Senegalu). Celkově ale burkinská defenziva nepůsobí úplně pevným dojmem; nekolabuje, ale pod tlakem se láme rychleji než například Mali nebo Nigérie, což jsou týmy na srovnatelné úrovni s podobnými ambicemi.

Zadruhé - kouč Hubert Velud, stejně jako jeho kolegové v Pobřeží slonoviny a (opět) Mali, evidentně nemá jasno o ideální jedenáctce. Rozestavení 4-2-3-1 se drží věrně, takže nějakou strukturu to má vždy, ale hráčům směrem dopředu chybí automatismy, je to celé často dost "o náhodě”, což dává smysl - ve třech skupinových duelech se totiž v sestavě protočilo pět křídel, čtyři defenzivní střeďáci, dvě desítky a dva devítky. Nejlepší střelec, talisman Bertrand Traoré, dal dva góly z penalt, pokaždé jako střídající hráč. Ví vůbec Velud, koho a co chce v osmifinále hrát?

A konečně zatřetí - Burkina je pořád v žebříčku vysoko, protože má individuální kvalitu a na Afconech se v play-off tradičně mění v monstrum (čtyřikrát v historii postoupila ze skupiny a pokaždé došla minimálně do semifinále, z toho třikrát se tak stalo během posledních 5 turnajů). Jenže pokud si mají Hřebci ze zápasu s Angolou odnést jedinou věc, je to poznání, že musí víc chtít. Pokud se bavíme o bojovnosti, odvaze, intenzitě či vítězném duchu, je na tom Burkina Faso v porovnání s konkurencí zatím dost bledě. Teď má ideální příležitost s tím něco udělat.

MAROKO

2-1-0, 5:1, pořadí v power rankings: 2 (=)

Místy to skřípalo, ale nakonec si Maročané podle očekávání došli pro pohodový postup: dvě výhry s čistým kontem, jedna plichta s Kongem (1:1) a prvenství ve skupině, to není žádná ostuda. Navíc se po remíze dokázali oklepat proti Zambii, kterou porazili 1:0 a ještě pošetřili síly. Nejsou to žádné ofenzivní velehody, ale obrana drží a útok vždy minimálně jednu branku do sítě protlačí. Osmifinále proti Jihoafrické republice bude zrádné - pohyblivost a nepředvídatelnost Broosova výběru slibují potenciální drama - ale pokud budou Lvi z Atlasu hrát disciplinovaně a využijí svou individuální převahu, neměli by mít problém. Pokud.

Maroko je mnohem sebevědomější, týmovější a takticky vyspělejší než ostatní severoafrické týmy; otázkou je, jestli dokážou pod tlakem dojít až na vrchol. Historicky se totiž bavíme o týmu, který většinou hraje dobře, ale absolutně postrádá vítěznou DNA; vždyť i jeho fenomenální jízda na posledním MS nakonec skončila na bramborové příčce. Ne že by to vzhledem k okolnostem někomu vadilo, ale Lvi jako by vážně byli alergičtí na medaile. Na Afconu ostatně v celé historii získali jen tři, tu poslední (stříbro) v roce 2004 a od té doby mají na kontě jen dvě čtvrtfinálové účasti ze sedmi pokusů. Letos mají ideální šanci toto čekání konečně ukončit, hlavně pravá strana ve složení Hakimi - Ounahi - Ziyech umí vyhrávat zápasy prakticky sama a ani absence Boufala by neměla být nepřekonatelným problémem. Maročanům dokonce nechybí ani kvalitní desítka (Harit), kterou ale ve svém systému stejně nepotřebují, protože útočí po křídlech (vážně, jejich heatmapy vypadají jako podkovy).

Hodně velká pozornost bude v play-off upřena na En-Nesyriho: může být právě on tím útočníkem, který Lvy z Atlasu konečně dotáhne k triumfu? Schopnosti na to má, s vítěznou mentalitou už to vypadá hůře (zkušený forvard má bohužel ve zvyku v klíčových okamžicích "vypínat”). Tlak na celý tým bude enormní, i proto, že cestu do finále má papírově umetenou. Cokoliv jiného rovná se zklamání. Nikdo netuší, jestli to Regragui a jeho koně ustojí; na MS to byla v jejich podání outsiderská jízda, teď ale patří mezi největší favority. Los jim přeje. Každý zápas zatím začali výborně. Teď se musí soustředit na to, aby po změně stran nevypadli z tempa - což se jim stalo proti Kongu i Zambii.

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA

1-1-1, 4:2, pořadí v power rankings: 9. (+2)

Maroko v osmifinále zní jako konečná, ale nezapomínejme, že Bafana Bafana mají s vyřazováním severoafrických favoritů v play-off relativně nedávnou zkušenost. V roce 2019 takto v osmifinále udolali domácí Egypt, který přitom prošel skupinovou fází bez ztráty jediného bodu. Otázkou je, která Jihoafrická republika se v následujícím zápase představí - v zápase s Namibií (4:0) byli Broosovi svěřenci naprosto dominantní a vypadali jako Brazílie, v posledním duelu s Tuniskem (0:0) jim ale chyběla finální fáze. Opět.

Pozitivní je, že dvakrát v řadě nedostali gól; i proto je JAR v žebříčku relativně vysoko. Pokud nějakým způsobem porazí Maroko, může se stát cokoliv. Vířivý, ofenzivní systém 4-4-2 v jejím podání může fungovat, budou se pokoušet o držení míče a zkusí Maročany rozložit rychlými kombinacemi, otázkou je zakončení (Zwane, Tau a Makgopa se zkrátka musí dobře vyspat, jako proti Namibii).

Pro Jihoafričany mluví sehranost a určitá neokoukanost: jejich systém je zkrátka jiný než u všech ostatních. Je to dost riskantní, už tím, že JAR nasazuje pouze dva střední záložníky a dva stopery (drtivá většina ostatních týmů v play-off hraje na pět střeďáků v záloze a obraně). Nejsou moc fyzičtí, Tunisko je v posledním zápase v soubojích a ve vzduchu dost šikanovalo, ale dohání to fotbalovostí.

A pak je tu samozřejmě faktor Broos. Belgický kouč už jednou v podobné situaci byl - v roce 2017 vedl Kamerun vlastně v dost podobné pozici (relativně silný tým, který byl ale kvalitativně daleko za těmi největšími favority a vlastně mu v přímé konfrontaci nikdo moc nevěřil). Výsledkem byla zlatá medaile. A i teď Broos ví, co dělá, Jihoafričané jsou trénovaní dobře, mají jasnou herní tvář a jejich nedostatky jsou spíše individuální (stoper Xulu, který takto pokazil zápas s Mali, si proto od druhého utkání nekopl).

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.