Africký zápisník IX. aneb Nigérie vs. Bafana Bafana, Kongo vs. Fofana Fofana

Africký fotbalový svátek se chýlí ke konci. Zbývají poslední čtyři týmy, které se v rámci jediného semifinálového dne utkají o vstupenky do velkého finále: podvečerní duel obstará asi největší zbývající favorit, Nigérie, a překvapení turnaje z Jihoafrické republiky. Večer se potom domácí Sloni postaví dosud neporaženému Kongu.

Nigerijci se s Jihoafričany na Afconu utkali zatím třikrát a vzájemná bilance vyznívá suverénně v jejich prospěch - tři výhry, souhrnné skóre 8:1. Pokud se Super Eagles dnes podaří tuto šňůru prodloužit, a pokud to zvládnou bez inkasované branky, zapíše se jejich kouč José Peseiro do historie jako první stratég, který je v rámci jednoho Afconu dovedl ke čtyřem výhrám v řadě s udrženou nulou.

Samozřejmě ale stále platí, že Nigérie je v historii kontinentálního poháru hlavně sběratelem bronzových medailí, zatímco Jihoafričany vede Hugo Broos, který už v semifinále jednou byl a zvládl ho na jedničku (s Kamerunem v roce 2017). Pokud Bafana Bafana zvládnou po Egyptu a Kapverdách vyřadit i nigerijské Orly, udrží naději na teprve druhý historický titul (a první od roku 1996).

Super Eagles jsou mimochodem v semifinále už popatnácté, což je absolutní rekord; dvoucifernou metu už jinak pokořili pouze Egypťané (13), Ghaňané (12) a Kamerunci (10). A nově také Pobřeží slonoviny. Domácí reprezentace sice zatím na turnaji vyhrála v základní hrací době jediný zápas (!), hned ten první proti outsiderovi z Guiney-Bissau, v play-off ale ukazuje obrovskou mentální sílu, díky které dokázala přetlačit nejprve favorizovaný Senegal a následně i nebezpečné Mali.

DR Kongo už se s Pobřežím v této fázi turnaje jednou utkalo; bylo to v roce 2015, kdy Sloni pod vedením Hervého Renarda také získali svůj zatím poslední titul. Tehdy ve vzájemném zápase zvítězili 3:1. Nehráli ale doma - a to by mohl být problém, protože aktuální šňůra semifinálových účastí pro domácí reprezentace nevypadá vůbec dobře. Ghana v roce 2008, Rovníková Guinea v roce 2015 a Kamerun v roce 2021 shodně nevstřelily ani gól a s turnajem se loučily těsně před vrcholem.

Připomínáme, že v play-off budeme Zápisníky vydávat každý hrací den a vždy pokryjeme aktuální čtveřici (a později dvojici) týmů, jejich poslední zápasy a prognózu na ty nadcházející.

Žebříček power rankings samozřejmě stále aktualizujeme, protože ale tyto články budou nadále vycházet postupně, uvedeme ho vždy na začátku článku. Pak teprve přistoupíme k jednotlivým reprezentacím.

1. Nigérie, 2. Pobřeží slonoviny, 3. Jihoafrická republika, 4. DR Kongo

A teď už k týmům samotným. Jako první přichází na řadu...

NIGÉRIE

4-1-0, 6:1, pořadí v power rankings: 1. (=)

Defenzivu Super Eagles jsme chválili už několikrát. José Peseiro má zkrátka svůj styl, který asi nezaujaté fanoušky příliš nenadchne, Nigérii ale zatím na turnaji přináší úspěchy. Čtyři čistá konta za sebou a téměř úplné vymazání energické angolské ofenzivy (až na počáteční nekoncentrovanost při rohovém kopu a jedné šance Gelsona Daly) nedává jinou možnost než považovat Nigérii za největší favority na celkové prvenství. Pravda, útočná vozba si stále počíná dost minimalisticky, i na ní jde ovšem vidět znatelný pokrok (a hlavně Nigérii zatím zpravidla stačí i jeden gól).

Může za to zejména změna filosofie ve středu hřiště, kde Joe Aribo musel ustoupit ofenzivnějšímu Iwobimu. Šlo zároveň o dost překvapivý tah, Aribo s Onyekou nehráli vůbec špatně, perfektně vykrývali prostor a neprostupná defenziva byla z velké části i jejich zásluha. Bohužel pro Nigérii jsou oba typologicky dost podobní - běhaví, takticky vyspělí, ale zároveň zcela nekreativní. S Iwobim jindy konzervativní Peseiro dost zariskoval, mohl totiž ztratit svou jistotu vzadu na úkor zlepšení ofenzivy s vynikajícími individualitami, které si do té doby vždy NĚJAK poradily. Zatím to ale vypadá, že šlo o geniální tah. Iwobi mimo svůj tradiční post působí jako spojka mezi útokem a středovou řadou a uvolnil tak nohy zejména Mosesi Simonovi, který proti Angole odehrál zatím svůj nejlepší zápas. Včera se nicméně objevila zpráva, že naprosto klíčový útočník Victor Osimhen má problémy s břišním svalem. Nemělo by sice jít o nic vážného a hráč normálně trénoval, Super Eagles ale budou potřebovat mít svou největší hvězdu ve 100% kondici.

Pořád je totiž nutno zohlednit fakt, že Nigérie teprve nyní v semifinále narazí na opravdu kvalitního soupeře, který nekupí pod tlakem jednu chybu za druhou. Navíc jde o soupeře vedeného výborným stratégem. Což o to, ani JAR není vyloženě špičkou na kontinentu, Nigérie ale nemůže vepředu stále spoléhat na individuální chyby soupeřových stoperů (Castelleto, Gaspar), těch by sehranější obrana JAR měla dělat mnohem méně.

Proti nepříliš zkonsolidované a zmatkující obraně Angoly, které se navíc při nepříznivém stavu mentálně složil střed zálohy, si Nigérie vytvořila nijak oslnivých 1,17 xG. A vzhledem k penaltové formě Ronwena Williamse bych při případném remízovém stavu po 120 minutách na Nigérii příliš nesázel. Pro postup Nigérie ale zase hovoří herní styl soupeře, který by měl Super orlům vyhovovat. Jihoafričané totiž hrají poněkud atypickým stylem, kdy rádi drží míč a šance si tvoří rychlými kombinacemi a díky zažitým návykům hráčů Mamelodi Sundowns. Nigérie tak opět může slavit úspěch svým pragmatickým defenzivním stylem.

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA

2-2-1, 6:2, pořadí v power rankings: 3. (+1)

Cesta Jihoafričanů do semifinále byla mnohem náročnější než až překvapivě umetená cestička jejich dnešního soupeře. I proto je ale mnohem impozantnější. Na začátku turnaje, a to zejména po prvním zápase s Mali, jsme pochybovali o ofenzivních možnostech Broosova týmu. Poslední zápas tuto pochybnost znovu oprášil, přesto JAR působí v ofenzivní fázi lépe, než jsme čekali. Vzhledem k postupující fázi turnaje může být jeden z rozhodujících faktorů také únava. Co si ovšem Bafana Bafana odehráli navíc na hřišti, to alespoň ušetří oproti Nigérii při cestování.

Jižní Afrika je velmi těžce předvídatelným týmem. Na jednu stranu jejich otevřené 4-4-2 naznačuje náchylnost k propadům uprostřed hřiště a k určité defenzivní nejistotě, na druhou Jihoafričané poměrně překvapivě nedostávají góly. A že jich dostat mohli... V klíčovém momentu ale vždy přijde buď skvělý blok obránce, špatná mířidla útočníka nebo zákrok zatím vynikajícího Ronwena Williamse, který je pro mě zatím favoritem na nejlepšího gólmana turnaje. Proti nim bude stát tým spoléhající zejména na brejkové situace, který si nevytváří velké množství šancí, ale zato je umí klinicky proměňovat.

Kombinačně zdatná ofenziva se naopak postaví asi zatím nejlepší defenzivě na turnaji. Angola i přes svůj nejhůře odehraný zápas ukázala, že i nechybující obranu Super Eagles je možné otevřít průnikovou přihrávkou, případně lze využít standardní situace. Ofenziva JAR je ze zbývající čtveřice dle mého názoru nejnápaditější. Zatímco Nigérie často při útoku do zkonsolidované obrany neví, co s míčem a tvrdohlavě zkouší centry z křídel, Jihoafričané vepředu víří, ví o sobě a jsou schopní zahrozit jak centrem, tak i kombinačně. Problémem je, že stejně jako v obraně je občas až nepochopitelné, co všechno dokáže JAR "přežít", útočníci Bafana Bafana jsou schopní šance pálit podobným způsobem. Brankář Nigérie se nicméně určitě musí připravit na dalekonosné rány Teboho Mokoeny, který beztak už od rána žhaví kopačky.

Vzhledem k profilaci Nigérie a Jihoafrické republiky bych se nedivil, kdyby zápas dospěl opět do prodloužení. Jeden tým má problém efektivně útočit, druhý zase proměňovat šance. Mentální výhodou Jihoafričanů ale může být absence strachu z remízy a následného penaltového rozstřelu. Ronwen Williams musí totiž strašit hráče Kapverd ve snech ještě nyní.

POBŘEŽÍ SLONOVINY

2-1-2, 5:7, pořadí v power rankings: 2. (+1)

Ve čtvrtfinále nám zbyl jediný tým, který sází na vysoké držení míče. Tím je právě Pobřeží slonoviny. Jakpak by také ne, když se můžete opřít o skvělou záložní řadu v čele s dominantním Seko Fofanou. Sloni zároveň udivují svým (známým) příběhem, kdy po zpackané skupinové fázi dohrávají turnaj pod nezkušeným Emerse Faém, který se, pokud Sloni svou pohádku dotáhnou do konce, stane minimálně domácí doživotní legendou.

Pokud Nigérie došla do semifinále díky defenzivní organizaci a Jihoafričané kvůli ofenzivní kombinaci, hlavní devízou Pobřeží slonoviny je jednoznačně mentální síla a absolutní nezdolnost. Mali bylo ve vzájemném zápase lepším týmem, mělo výhru na dosah ruky... než přišla šťastná trefa mladíka Adingry na samém konci druhého poločasu, na kterou navázala ještě šťastnější trefa na samém konci prodloužení. Zároveň se ale nelze ubránit pocitu, že jednou i pořadatelské zemi musí dojít "šťáva".

Demokratická republika Kongo je rozhodně soupeřem k poražení, vítěznou euforii oranžového týmu ale kazí ztráta klíčového stopera Odilona Koussonoua a střelce (potterovsko-famfrpálovou terminologií spíš odrážeče) vítězného gólu Oumara Diakitého. Zatímco Diakité nijak zvlášť chybět nebude, Kossounou ano. A když už jsme u těch stoperů, tak se schválně zaměřte na hru Evana Ndicky. Sloni rozehrávají hodně zezadu a právě stoper Ndicka vytvořil už tři šance svým spoluhráčům, má čtvrtý nejvyšší počet xA z týmu, a to při procentuální úspěšnosti 92 % přihrávek.

Faé se zkrátka snaží držet toho, co bylo natrénováno už před turnajem, jinou možnost ani neměl. Oproti Gassetovi má ale jeden velký trumf - uzdraveného útočníka Hallera. Jak je Haller ve vápně smrtící, se ukázalo už proti Mali, kde mohl poslat svůj tým do vedení v prodloužení mnohem dřív, jeho hlavička ale skončila na břevně. Jedno vylepšení pak přinesl do týmu sám mladý kouč, a to zařazení Jeana Seriho do středové řady po debaklu s Rovníkovou Guineou. Občas zkrátka potřebujete mít v týmu nejen ty nejlepší fotbalisty, ale také zkušenou klidnou sílu. Seri v rozehrávce proti Mali sice jednou zachyboval, je to ale výjimečný jev. Právě nechybovat v rozehrávce bude alfou a omegou úspěchu, protože DR Kongo je velmi agresivně napadajícím týmem, který má nejvyšší počet získaných míčů na soupeřově polovině. Ono se ale to samé dá říct i na druhé straně, protože Pobřeží slonoviny v této statistice o moc nezaostává.

DR KONGO

1-4-0, 6:4, pořadí v power rankings: 4. (+3)

Souboj DR Kongo s Pobřežím slonoviny bude bitvou dvou mentálně nejsilnějších týmů na turnaji - o zázračném vzepětí Slonů už se toho napsalo dost a dost, Konžané ale zůstávají trochu stranou, přestože zatím stále neprohráli, ve čtvrtfinále s Guineou konečně prolomili remízovou sérii a navíc se už potřetí dokázali oklepat z první inkasované branky (ve skupině takto vyrovnávali duely se Zambií a Marokem). Co víc, proti Guineji předvedli výborný výkon, silného soupeře eliminovali a vyhráli zcela zaslouženě. Leopardy se Slony spojuje i silná ofenzivní lavička: kouč Sébastien Desabre pravidelně oživuje útok nasazením Silase Katompy-Mvumpy, který skóroval proti Maroku a naposledy vybojoval rozhodující penaltu, a agilního Simona Banzy.

Přijde mi, že francouzský stratég také pro čtvrtfinále vyladil zálohu: když se totiž na poslední chvíli proti Egyptu zranil Gael Kakuta, rozhodl se Desabre vyslat na jeho místo Meschaka Eliu. Ten zaujal pozici Théa Bongondy, který základní skupinu odehrál na pravém křídle a pro osmifinále se stáhl do tříčlenné zálohy. Nakonec to fungovalo, ale byl to trochu chaos; na Bongondovi šlo poznat, že je zvyklý hrát zkraje, často opouštěl pozici a být Egypťané ve středu pole metodičtější a pohyblivější, možná by to dokázali potrestat. Na Guineu už ale Konžané natrénovali své klasické 4-2-3-1 s Bongondou místo Kakuty na AM. A dávalo to smysl: Bongonda sice stále dribluje do stran, protože si ale prohazoval pozice s levým křídelníkem Wissou, rázem to vypadalo jako skutečný (a účinný) taktický prvek.

Konžané jsou vepředu pořád hodně agresivní a dokážou vybojovat míč na soupeřově polovině; zároveň jej také v útoku často ztrácejí. Hodně střílí (v osmifinále i čtvrtfinále si připsali shodně 12 pokusů), často i z nepříliš výhodných pozic. Je to celé dost živelné, takový řízený chaos. Na první pohled se chce říct, že by jim neškodilo seřídit mířidla, ale ona je to nejspíš opravdu součást Desabreho strategie - jednoduše soupeře přetížit, nenechat ho dýchat, a ono tam něco spadne. Byť třeba z penalty. Kterou je ale stále potřeba vybojovat, a vynervovaný soupeř pod tlakem spíš udělá chybu.

Ve vlastní defenzivě se Leopardi stahují do jakéhosi 4-4-2 / 4-5-1, a přestože Guinejcům dovolili několik střel přímo z vápna (v zachytávání náběhů středem hřiště nejsou pivoti Pickel s Moutoussamym úplně nejlepší), zvládají je obětavě blokovat a celkově se rychle přeskupovat do obranného rozestavení před Mpasiho bránou. Ostatně dovolili soupeřům pouze 11 střel na bránu v 5 zápasech. To je nejméně ze všech semifinalistů. Za zmínku také stojí, že Konžané na vlastní polovině v kritických pozicích prakticky neztrácí míče; to je poměrně zásadní rozdíl oproti ofenzivní složce hry. Defenziva pod vedením zkušeného Mbemby zatím funguje, a velkou (a podceňovanou) roli v tom hrají i oba beci Kalulu a Masuaku, kteří se rozhodně nebojí chodit do soubojů (a také je často vyhrávají).

Otazníkem je možná gólman - Lionel Mpasi sice proměnil postupovou penaltu proti Egyptu, zatím je ale dost neprověřený a má na kontě už jednu poměrně komickou hrubku (v prvním duelu se Zambií). Všichni ostatní semifinalisté mají mezi tyčemi hráče, kteří už potvrdili, že umí v klíčové chvíli vytáhnout skvělý zákrok; viděli jsme to u Yahii Fofany, Nwabaliho i Ronwena Williamse. U Mpasiho zatím ne.

Novinky o Africkém poháru národů naleznete také na Livesportu.