Copa América CONMEBOL - Copa América 2020

Před turnajem černý kůň z Ekvádoru je momentálně ve velmi složité situaci. Díky remíze s Peru doklopýtal v tabulce před Venezuelu, ale pouze o skóre. V posledním zápase proti Brazílii tedy bude hráče ve žluto-modrém čekat těžká práce a pravděpodobně se budou muset spolehnout na pomoc svého minulého soka - Peru. To Peruánci naopak mají vše ve svých rukou a výhra (a nejspíš i remíza) s Venezuelou by jim zajistila druhé místo ve skupině A. Proto ani nevadí, že se na závěrečný duel vykartoval stoper Ramos.

Ekvádorský trenér Alfaro po několika nevydařených duelech po sobě pořádně zamíchal sestavou, což mělo na tým pozitivní vliv. Svého soka totiž hráči v modro-žlutých dresech v prvním poločase nepustili prakticky vůbec k ničemu. Až do 23. minuty Ekvádor střádal spíše náznaky šancí, pak ale poslal do vápna přízemní centr Pervis Estupiñán, který si do vlastní brány v tísni srazil nešťastný Renato Tapia.

To vlilo ještě víc entuziasmu do žil Ekvádoru, který předváděl na útočné polovině pohledné kombinace. Ekvádorský tlak vedl k velkému množství rohových kopů. Po jednom z nich se dostal k hlavičce Robert Arboleda, brankář Peru byl však dobře postavený a s hlavičkou si poradil. V samotném závěru poločasu ale už po jedné z mnoha standardních situací soupeře Peru inkasovalo podruhé. Přímý kop od autové čáry zhruba na úrovni hranice velkého vápna rozehrál Damián Díaz a míč přistál přímo na noze Ayrtona Preciada, který si připsal už druhý gól na turnaji.

Předpokládám, že o Csaplárově pasti v Ekvádoru asi nikdy neslyšeli. Pokud by ale Josef Csaplár svou teorii chtěl někdy přednášet v Jižní Americe, asi by nenašel lepší příklad než tento zápas. Do druhého poločasu totiž nastoupil Ekvádor jako spokojený tým, který neočekával žádné komplikace. Peru naopak po změně stran nastoupilo s enormní snahou zápas minimálně vyrovnat. Varováním pro hráče Ekvádoru měla být krásná rána zpoza vápna v podání Renata Tapii, který ale o pár centimetrů minul pravou tyč Galíndezovy brány.

O minutu později ale už Cueva vyslal za obranu Lapadulu, který nedal Galíndezovi šanci zasáhnout. Zde je třeba vypíchnout první příklad naprosto strašidelného bránění ze strany Ekvádoru. Málokdy se totiž vidí, aby dirigent obrany (Robert Arboleda) postával dva metry za defenzivní linií a vytvářel tak prostor pro průnikovou přihrávku soupeři. Ekvádor se rozhodl, že Peru jednoduše zlomí dalším vstřeleným gólem, jenže po rohovém kopu absolutně propadl a výborně hrající Lapadula naservíroval gól Andrému Carrillovi.

Jestli nešťastník Arboleda při prvním gólu chyboval pozičně, při druhém gólu pro změnu upadl a pustil tak Lapadulu do úniku na brankáře. V 54. minutě jsme tak měli znovu vyrovnaný stav. Hned o minutu později mohl vedení vrátit Damián Díaz, ten však na rozdíl od Lapaduly tváří v tvář gólmanovi neuspěl.

Ekvádor byl až do 85. minuty jasně lepším týmem, třetí gól však vstřelit nedokázal. Od 85. minuty jsme pak byli svědky naprosto hororového bránění Ekvádorců, kteří se asi rozhodli, že berou výhru nebo nic (remíza jim stále dává naději na postup). Debutující gólman Galíndez se tak na vlastní kůži setkal se rčením: "Kdo se vrací, nevěří gólmanovi."

Naštěstí pro ně však pro jednou důvěřovali správnému člověku. Zejména šanci Carrilla z 92. minuty zmařil Galíndez opravdu bravurně. A když pak hluboko v nastavené času odmítl vystřelit výhru Fidel Martínez, který promáchl jednoduchý míč před poloprázdnou bránou, rozešli se Ekvádorci s Peru smírně 2:2.